Príspevky užívateľa

Tím že Dog očekával jestli se jej Jiří na něco zeptat, tak zaslechl jak si pro sebe něco mumlala. I když to na něj mířené nebylo tak odpověděl. Když věděl odpověď tak proč ne? "Myslíš auta? Jako tyhle stroje? Ty jsou k převážení lidí z místa na místo. Někdy jsem tam zahlédl i jiná zvířata nebo dokonce i psy." vyštěkl vesele a zavrtěl ocasem. Auta byla zvláštní věci. Jak Dog opustil auto s polokruhem našel nějaké které ještě bylo trošku barevné. Vlezl do něj a očichal to kolo. Tentokrát už bylo normální celé. Omylem trošku ve středu kruhu přitlačil a auto vydalo hlasitý zvuk. Dogovi se okamžitě naježila srst a vystřelil pryč z auta. Rychlosti blesku se schoval pod nejbližší keř a hluboce oddychoval. "C... Co...Co to b-bylo?" zakoktal a vyděšeně kulil očka na to auto ze kterého utekl. "J-já nevěděl, ž-že to ještě žije.' Dog se klepal snad po celém těle a ještě dlouhou chvíli se neodvážil ani pohnout.

"Ano. Určitě se to povede! Chce to trénink a pak už budeš lítat jak ptáci!" povzbudil ji a zavrtěl ocasem. Jakmile se Aurora vydala znovu ke krabici tak ji jen nadšeně pozoroval. Nechce to vzdát. Pomyslel si a s nadšením v očích a ocasem bušícím o zem ji sledoval. Očka se mu zaleskla rudou barvou jako při každém vypětí emocí. Byl rád, že ten, kterého učil se rozhodl to nevzdávat po prvním neúspěchu. "Určitě to zvládneš!" vyštěkl na ní a postavil se. Teď si Aurora vybrala jiný směr, někam kde nebyl keř ani nic jiného. Teď se jí to povede! Pomyslel si a nadšeně ji pozoroval. Téměř zatajil dech když se bílá vlčka vznesla a letěla kousek vzduchem. V pořádku přistála a už utíkala za Dogem. "Jde ti to skvělé jen tak dál!" Dog byl hrdý že se mu povedlo někoho něco naučit. Pomohl jí využít její křídla! A to se snad cení. "Nooo, teď stačí když si budeš procvičovat mávání křídly a plachtění a pak to stačí spojit dohromady." řekl zamyšleně a pokusil se to předvést. Vylezl na krabici a skočil s roztaženými křídly. Chvíli plachtil, ale pak mávl křídly a vznesl se o kousíček výš. Potom zase a zase až už se mu tlapky dotýkaly země. A doletěl o mnoho dále než Aurora. "Pak už jen naučit se zatáčení a vyrovnávání pomocí ocasu a budeš lítat jako ptáci!" pokusil se ve zkratce vysvětlit.

Doga nevyvedl z míry ani Lucienův důrazný tón. "Oh omlouvám se, já jsem si to neuvědomil." omluvil se a sklopil zrak k zemi. Nějak si nedokázal spojit ceremoniál s narozením v Kultu. Ano většinou to tak bylo, ale měla by ho podstupovat všechna vlčata nebo ne? O tom on už moc nevěděl, ale i kdyby jej to čekalo, nebál se. Naopak - přímo se těšil že by mohl zjistit jestli je pro Hatiho dostatečně dobrý. "Takže jsi se sem dostal tak jako já? Prostě jsi přišel a narazil na bývalého mesiáše?" zeptal se a v očích mu znovu bleskly jiskřičky. Když zaslechl o konkrétním postavení pozvedl ouška i zrak. "Já zatím nevím jaký cíl bych měl. Nechám Hatiho ať rozhodně kam se hodím." vydechl a zamyšleně znovu koukl do hvězd. "Taky bych chtěl udělat Hatimu nějakou službu. Ale ještě jsem slabej na to abych sám vyhnal nevěřící z města. Je i něco jiného co bych mohl udělat?" zeptal se. Možná Lucien nevěděl co jiného by mohl vlk velikosti Doga udělat. "Jaké schopnosti?" zeptal se ještě a jeho zamyšlený pohled zmizel. Vystřídal jej jeho klasický úsměv. A taky začal jemně vrtěl špičkou ocásku.

"To jo, Hati nejlíp ví jaký postavení se k nám hodí." souhlasil Dog. On vlastně většinou souhlasil se vším. Teď se však musel soustředit na prozkoumávání aut. Vylezl z prvního a vlezl hned do druhého. Každé bylo něčím jiné. Dog přemýšlel jestli to není tím, že budou auta nejspíše velmi stará. Ale tím to nejspíše nebylo. Ano i to na to mělo svůj dopad, jenže Dog objevil auto které mělo tu zvláštní věc kterou lidé vždy drží, jinak. Nebyla kulatá jako u jiných aut, ale byl to jen půlkruh. "No ten zlej farmář u kterýho jsem se narodil. I moji sourozenci a máma říkala něco jako, že je to její pán nebo tak něco. Proč?" odpověděl jí Dog na otázku, ale stále byl zaujatý tím polokruhem na předním sedadle. Kirottu však celu dobu vnímal a čekal až bude moci odpovědět na nějakou její otázku.

Dogovi se líbila představa, že byl k něčemu předurčený. Ale k čemu? Možná byl ještě mladý a musel teprve zjistit k čemu on byl předurčen. Dog tak chvíli jen koukal do země a uvažoval o tomhle. Když se Dog zamyslel většinou chvíli trvalo než se opět vrátil do reality. Hati mě vybral. A se mnou i celý Kult. Vybral nás jako své služebníky. Měl bych být poctěn. A a jsem poctěn velmi! Uvažoval a pohled upřel k nebi. Z jeho hlubokého zamyšlení jej vytrhla až odpověď na jeho druhou otázku. "Oh, jasně. Taky myslím, že každý chce v žebříčku postavení stoupat. Ale většinou má každý vlk nějaký cíl. Třeba, že by chtěl být věštec a to mu stačí nebo tak." řekl ještě stále se zamyšleným hlasem Dog. "Jak jsi se vlastně sem do Kultu dostal? Nebo jsi se tady narodil?" zeptal se jen tak z ničeho nic. Možná to bylo tím jak moc se zamyslel a pak jej napadaly otázky které s ničím nesouvisely. Možná taky doufal aby se jej na to samé zeptal Lucien, protože Batdog moc rád cokoliv vyprávěl.

Dog celou cestu přemýšlel jaké vyšší postavení by chtěl být. Kirottu s tím měla pravdu a tak Dog celou cestu jen koukal do země a byl zticha. Nebyl naštvaný jen přemýšlel. "Jaké vyšší postavení by jsi chtěla být?" řekl zamyšleným tónem a pohledem upřeným do země. On sám moc nevěděl. V tomhle mu mohl poradit už jen Hati. Co je ale špatného na tom být třeba jen věřící? Nemůžu sice mimo město, ale i tak... Z jeho myšlenek jej vytrhla Kirottu, která už pomalu odcházela prozkoumat nové místo kam došli. Hned jakmile Dog zvedl pohled od země, jeho tvář se rozzářila. "Ne, tady jsem ještě nikdy nebyl." odpověděl a hned se rozběhl k nejbližšímu autu. "Ó můj Hati! Ještě nikdy jsem nemohl být přímo v autě! Posledně mě farmář vezl jen na nějaké korbě nebo ak se to jmenovalo." vyštěkl radostně Dog a začal poskakovat na jedné ze sedaček. To, že se na korbě auta vezl před tím než jej farmář vyhodil v lese, na to si ani nevzpomenul. Hlavní byla auta. A on mohl být uvnitř!

"Asi máš pravdu, Hati pro nás jistě chce jen to nejlepší, ale co kořist? Kořisti tu zas tolik jako na nějaké louce není?" zeptal se. Sice mu to nijak nevadilo, ale dalo by se říct, že měl pravdu. "Teda ne, že bych chtěl jít lovit na louku mimo město nebo, že by mi to nějak vadilo." dodal rychle aby to nevypadalo, že se mu ve městě nelíbí. Měl to tady rád - bylo tady plno míst kam se schovat nebo co prozkoumat. Taky jej opravdu bavilo lézt na vysoké budovy a pak z nich skákat... ehem tedy skákat a následně vzletět. Přeci jen tak se vzlétalo lépe než ze země. Změna směr kterým šli mu nevadila. Hned vyrazil a začal poskakovat směrem, kterým šla i Kirottu. "Jsi ve schovce vážně dobrá." pochválil ji Dog při cestě. "I já, takový mistr ve schovávané, -" ušklíbl se ironicky jelikož věděl, že nejlepší opravdu není. "- jsem měl problém tě najít." usmál se.

--> vrakovisko

Dog byl rád že pro jednou něco pochopil. Ne vždycky to tak totiž bylo. "Ano, já bych nejspíše ještě nezvládl zahnat nevěřícího z města. Přece jenom jsem pořád vlče a tolik síly ještě nemám." přikývl na souhlas a posadil se. Ocasem bušil do země. Byl z tohohle setkání nadšený. Ostatně tak jako ze všech jiných setkání. Teda kromě toho s Heily. To mu příjemné opravdu nebylo. "Taky bych řekl. Tedy já jsem byl ještě nedávno taky nevěřící, ale myslím, že Hati předem ví kdo je dostatečně normální na to aby v něj věřil. Hati si umí vybrat své služebníky." odsouhlasil a ve tváři se mu objevil úsměv. "Jsem rád, že si Hati myslí, že jsem pro něj dost dobrý." zazubil se a znovu zavrtěl ocasem. "Opravdu? To by mě nenapadlo. Určitě máš na lepší postavení Luciene. A myslím, že Hati si brzy všimne jakou práci tady pro kult děláš. Přeci jen bráníš naše území." snažil se mu zvednout náladu. Slova co říkal však myslel zcela vážně. Raději se okusil rychle změnit téma i když moc se mu to nepovedlo. "A jaký postavení by jsi chtěl?" zeptal se a posunul se blíže k němu aby líp slyšel. ato informace mu byla sice nejspíše zbytečná, ale dosti jej zajímala.

Dog jen nadšeně pozoroval jak Aurora létě na průhlednou krabici a plachtí ve vzduchu. Sice v jejím letu poznal nějakou nejistotu a rovnováhu taky ještě úplně nezvládala ale na poprvé to bylo opravdu dobré. "Jde ti to skvělé! Teď se trochu nahni na stranu ať zatočíš a nenapálíš do toho..." víc už však Batdog nedořekl jelikož Aurora vletěla přímo do keře který tam byl. Dog jen zavřel oči. "Keře..." dokončil svou větu. A vydal se směrem k Auroře. "Jsi v pohodě?" zeptal se když začala vylézat z keře. Trochu se zasmál jelikož měla drobné větvičky snad všude. "Na poprvé to bylo náhodou super!" vyštěkl aby ji uklidnil. Nemohl ji nechat myslet si, že se jí to nevydařilo. To by nebyl on. "Jasně, že pomůžu." odpověděl a vyběhl za ní. Začal ji vytahovat větvičky z jednoho i z druhého ocasu. Dělal to opatrně aby ji nějak nezatahal. On věděl, že to bolí když vás někdo tahá za srst. Začal oddělávat větvičky i z Aurořiných zad jelikož viděl, že tam si sama nedosáhne. Když byl hotov, na místě kam větvičky odkládal teď byla celkem velká hromada. Zasmál se.

"Páni." vydechl Dog. "To se mám ještě co učit že?" zasmál se a porozhlédl se kolem. Rozpadly lunapark už nebyl tak zajímavý tak začal uvažovat kterým směrem se vydají. Měl však v plánu se na něco Kirottu zeptat. Nechtěl čekat a tak začal hned. "A Kirottu? Proč vlastně je Kult zrovna tady, ve městě? Vybral tohle místo snad sám Hati?" možná na tohle ani Kiro nezná odpověď.

Dog vše jen zaujatě poslouchal a snažil se zapamatovat si co nejvíce slov. Sice ne všechno pochopil ale základ tak nějak jo. "Takže myslíš, že to prostě poznám?" zeptal se. Z jeho povídání pochopil, že Lucien to prostě pozná tak chtěl být jako on. Taky by chtěl takhle bránit vlastní území, Hatiho území. Další slova však už chápal vcelku jasně. "Hmmm, takže stačí když nějak šikovně řeknu něco jako 'Co děláš tady na Hatiho území' a když to ten vlk nepochopil tak je nevěřící že?" podíval se na něj svýma žlutýma očkama. Byl si téměř jistý, že to chápe. V tomhle mi může už jen Hati poradit. Pomyslel si vzhledu k tmavé obloze. Potom zase upřel pohled na Luciena. "Co jsi myslel tím, že nemáš pravomoce? Co jsi vlastně za postavení?" zeptal se a doufám, že to nebylo neslušné.

Dog se zastavil a začal pozorovat jak to jde Auroře. Šlo jí to vlastně stejně jako jemu když ho lidé učili používat svá křídla. "Jde ti to skvěle!" zavrtěl ocáskem a až teď si všiml, že Aurora má dva. Dva ocasy. Nechtěl se na to však nijak vyptávat. Už tak byl někdy dosti otravný. Když i Aurora začala vesele štěkat on se k ní přidal. To by totiž nebyl ani on kdyby spolu s někým neprojevil radost i když mu do toho ani moc nic nebylo. "Ano určitě to zvládneš! Budeš létat!" vyštěkl a vesele vyplázl jazýček. Teď už stačilo jen jedno - naučit Auroru létat do větší výšky a naučit ji plachtit. "Ještě tě musím naučit plachtit. Je to jednoduché - prostě jen roztáhneš křídla a nic víc nebudeš dělat. Maximálně udržovat rovnováhu." řekl a nad posledními slovy se zasmál. Na nic však nečekal a vrhl se na ukazování.
Mávl křídly a dostal se tak na botanickou zahradu. Dával si pozor aby nestoupl do nějaké díry. Pak pomalu došel k okraji a roztáhl křídla. "Teď prostě musím skočit. Tak koukej." řekl a odrazil se. Tím, že měl křídla roztažená začal plachtit. Pomalu se snášel k zemi a vzduch jej nadnášel než se jeho tlapky dotkly kamenitého povrchu. "Vidíš? Můžeš si to taky zkusit. Když vylezeš na tu zářivou krabici tak můžeš bezpečně skočit. Není to vysoko." usmál se. Čekal jestli to Aurora taky vyzkouší či ne.

Dog se trochu vyděsil když zaslechl jak Kiro skočila na lavičku pod kterou byl schovaný. "Aleee, no tak. Jak jsi mě mohla najít? Vždyť jsem zamaskoval svůj pach tak aby byl všude." pronesl Dog. Nedalo se však říct, že byl zklamaný. Naopak. Už začínal přemýšlet jak ještě lépe zamaskovat svůj pach. Prosté pobíhání už totiž nestačilo. Vylezl ze spod rozpadající se lavičky a tázavě pohlédl na Kirottu. "Chceš ještě hrát nebo už tě to nebaví? Můžeme si třeba jen povídat nebo jít prozkoumat město." řekl a hlavičku naklonil na stranu. Pokud by Kiro řekla, že už ji hra nebaví ani v nejmenším by mu to nevadilo.

Batdog se klepal nadšením. U něho to bylo normální,přeci jenom pořád byl malým vlčetem. Když Kirottu pochválila jak se mu povedlo zakrýt svůj pach, očka se mu zaleskly štěstím. To pochvala nebyla sice přímo určena pro něj, ale když už to slyšel. Dog div štěstím nezačal pištět, věděl však, že musí zůstat zticha. Třeba se jednou i poznávat pachy naučím a pak budu přínosný člen kultu. Budu moci chránit město před nevěřícími. A tím bych mohl potěšit Hatiho. Uvažoval nadšeně. Ano. Musí se to naučit. Jednou to určitě zvládne.

Dog už jen netrpělivě čekal až zmizí i poslední paprsky zapadajícího slunce než se odvážil vylézt ze stínu. Nejdřív tam položil jednu tlapku, potom druhou, a v zápětí už cupital po tmavém betonu rovnou za Aurorou. Už se nemohl dočkat až ji naučí létat. Byla to pro něj obrovská čest! Nevěděl sice co je Aurora za postavení, ale i tak ji rád pomohl. Byl si jistý, že Hati bude jen rád když budou město ze vzduchu střežit dva vlci. I když jich mohlo být ještě více...
"Takže začneme základy." začal a pokusil se vzpomenout si jak jej to učili lidé. "Musíš mávat oběma křídly naráz. Takhle." řekl a začal předvádět. Nemával jimi moc jen tak aby ho to lehce nadneslo a zvířilo to prach. A to se i stalo. "Stačí málo nemusíš ještě úplně létat. Jen si nacvičí ten pohyb." dodal ještě. Pořád to předváděl. Nahoru, dolů, nahoru, dolů... opakoval si v hlavě. "Když zrychlíš, mělo by tě to závit nadnášet." řekl po chvilce mávání křídly a také přidal aby to předvedl. Prach se zvířil a on se pomalu přestala dotýkat tlapkami země.
"Jde to?" zeptal se a zase dosedl tlapkami na zem.