Príspevky užívateľa

Jeho skrýš jistě nebyla tak efektivní jak si myslel. Bylo to sice ve stínu a jeho čisté černá srst mu v tom napomáhala no pořád měl vcelku velká křídla která se pod lavičku nevešla. Vyčnívala tedy ven, ne úplně mimo ale šla vidět. Ani jeho ocas na tom nebyl nejlépe. Dog měl chuť se zasmát nad tím jak Kiro počítala, ale uvědomil si, že on na tom není o nic lépe. Musel čekat. Měsíc jim svítil vysoko nad hlavami a jeho světlo dopadalo na Batdogova křídla. Tenhle pocit měl on rád. Bylo to zaručeně lepší než být na slunci. O dost lepší. Měsíc byl uklidňující a navíc Doga nepálil.

Dog rád poslouchal vlky jemu podobné. Kult pro něj byl ideální smečkou jelikož všichni byli jako on. Přes den spali a nemohli na slunce. A teď když i on je v kultu tak všichni kolem něj také věřili v Hatiho. To se mu zamlouvalo. "To jsem, je dobře že se nevěřící drží od města dál." řekl Dog pyšně. Ani nevěděl, že přes den do města chodí tuláci jakoby se nechumelilo. "To máš pravdu. Hati je jistě nějak potrestá. Dostihne je trest jaký si zaslouží." pokýval hlavou. "Myslíš? Mě se hrozně líbí jak hlídáš naše území. Musíš mě naučit poznat nevěřící." řekl Dog a v očích se mu zaleskly jiskřičky.

"To je zvláštní.' řekl Dog i když to moc jako odpověď smysl nedávalo. Bral to jako odpověď na Aurořino vyprávění ohledně ceremoniálu. Žádná pohádka to nebyla, ale Dogovi to přišlo jako vyprávění. Přeci jenom je to stále vlče nebo minimálně byl stále velmi mladý. Otázka Doga trochu překvapila a mrzelo ho, že to není žádné zajímavé vyprávění, ale co by pro ostatní neudělal? "No, jednoho rána, samozřejmě ve tmě, jsem se snažil schovat před sluncem abych mohl jít spát. Doletěl jsem do města kde bylo takových skrytých míst plno. Nevěděl jsem, že tady sídlí Kult. No a když jsem přistál ve městě potkal jsem mesiáše. Řekl mi, o kultu a jestli se nechci přidat. A já jsem chtěl. Tak jsem tady. Jsem si jistý, že najít město mi pomohl Hati a nějak mi poradil, že zrovna sem mám letět." dořekl. Dog byl naprosto přesvědčený, že to Hati mu nějak poradil že zrovna město je dobré místo. Taky jak jinak by ho to napadlo? Hati jistě předem věděl, že Dog bude chtít jít do Kultu. Ani si to neuvědomil avšak pomalu začala padat noc. Město potemnělo a Dog mohl vyjít ze stínu. Konečně. "Takže. Jde se učit?" zeptal se a zavrtěl ocasem.

Dog ze své skrýše viděl jak pomalu jde Kirottu ke kolu. Možná jí to nebaví. Napadlo ho avšak zůstal schovaný. Ještě jedno kolo... Dog pozoroval okolí svého úkrytu a přemýšlel proč Hati vybral pro život v Kultu zrovna tohle místo. Jasně, ve městě je hodně úkrytů před sluncem ale to v lesích taky. Nejspíše v tom bude nějaký jiný důvod. Něco důležitějšího. Je tohle město snad na Svaté půdě? Tohle Doga nějak moc začalo zajímat. Hodlal se na to zeptat Kirottu až ho najde. I když na tohle bude znát odpověď spíše pouze vyšší postavení.

Dog se znovu přiblížil ke schovce Kiro a tentokrát už jej její pach navedl správně. Podíval se a když ji uviděl vesele zavrtěl ocasem. "Našel jsem tě!" Štekl vesele a zběsile při tom vrtěl ocasem. "Dobře ses schovala, já tě skoro nenašel." přiznal Dog a rychle se začal rozhlížet. Musel najít dokonale místo kam se schovat. Kolem bylo plno křoví a zajímavých míst kde by se schovat mohl tak se rozběhl k nějakému kolotoči. Potom však rychle zatočil a udělal ještě pár koleček. Napadlo ho totiž, že když bude jeho pach všude tak ani ti stínový vlci ho nenajdou. Když skončil s běháním tak se rozběhl k horské dráze. Tam se schoval pod jednu lavičku a přikrčil se co nejvíc do stínu.

Dog na ní nevěřícně vykulil oči. "Ne já jsem ceremoniál nepodstoupil. Je to tak děsivé jako to hodně vlků popisuje?" zeptal se zaujatě a v očích mu tančili jiskřičky. Skoro všichni vlci ceremoniál podstoupili jen já ne. Chci vědět jestli jsem pro to sloužit Hatimu dost dobrý. Jestli mě Hati přijme. Pomyslel si vcelku zklamaně. Dog si zatím neuvědomoval, že by se mohl i utopit. Byl štěně a zatím si žil svůj téměř bezstarostný život.
Čekal ve stínu kdy už konečně zajde slunce, protože už se těšil až naučí vlčku létat. Nebo alespoň ji to ukáže. Byl rád když mohl někomu pomoci. Navic byl na svá křídla hrdý a snad jako každé štěně se rád předváděl.

Dog se nad touhle odpovědi zarazil. "Jakože podle pachu? Já pachy poznávat moc neumím." přiznal a v jeho hlase šel poznat smutek. Ne však na dlouho. "Já ještě nikdy nevěřícího nepotkal tady ve městě takže asi ani nepoznám jak vypadá." pokrčil lopatkami. Asi je dobré, že jsem ještě žádného nevěřícího nepotkal. Pomyslel si vesele. Nad jeho poslední větou rychle přikývl. "Potkal jsi někdy vlka co třeba Hatiho nějak urazil? Takový vlci by si zasloužili okamžitou smrt!" vyprskl poslední slova. Možná bylo zvláštní slyšet tohle od vlčete avšak Dog v Hatiho věřil tolik že by pro něj i zemřel. Proto se tohle říct nebál jelikož věděl, že urazit Hatiho je velký hřích.

Dog ještě chvíli čekal jestli se Dovah ukáže nebo ne. Když ji však slyšel odbíhat napadlo ho, že už musela jít nejspíše za rodiči nebo tak. Rychle tedy utíkal pro Haného aby jej upozornil, že hra nejspíše skončila. "Hej, Hané, Dovahkiin už nejspíše musela jít." zavolal na něj. Vylezl ze svojí skrýše a rozhlédl se kam běžela. Vůbec mu nevadilo, že hru nedokončila hlavní bylo, že poznal nového vlka. "Už taky půjdu Hané, určitě se ještě někdy potkáme." zavolal na vlka a vzlétl. A letěl dál skoumat město.

Dogovi trvalo dlouho než pochopil jak vystopovat Kiro. I když i tak to pořád nechápal. Chodil sem a tam a pořád dokolečka a zase zpátky. Čumáček měl stále přímo u země div nevdechl nějaký ten prach. Povedlo se mu dojít na Kirottinu předešlou schovku kde se chvíli zastavil jestli se tam náhodou neschovala znovu. Takhle jednoduché to Hati Dogovi nepřipravil a dalo by se říct že se mu to líbilo. Přeci nic není zadarmo tak se musí snažit. Přiblížil se ke schovxe Kiro, ale nevšiml si jí. Prošel jen tak kolem a ani k ní hlavou nenatočil. "U všech vlčích chlupů ona je v tom nějaká dobrá!" zvedl hlavu Dog avšak pak ji dal zpátky k zemi a začal dále hledat stopu.

Dogovi se tenhle vlk líbil. I když mu se líbil každý vlk, protože Dog byl prostě kamarád všech. Teda až na Hailey.... To byl asi jediný vlk kterého Dog neměl rád. "To máš pravdu. Někdy za naší mesiáškou musím zajít." řekl zamyšleně. Lucien toho jistě věděl více než Dog a on si to dobře uvědomoval. Proto se taky chtěl něčemu přiučit. "Je super, že tady je někdo kdo takhle střeží naše území. Hati bude jistě moc rád že je tady někdo jako ty." pochválil ho Dog už jen kvůli tomu že sám neuměl rozeznat věřícího od nevěřícího. Taky se na to hodlal zeptat. "Jak vlastně poznám nevěřícího? Mají nějaké specifické znaky nebo tak něco?" zeptal se Dog a zvědavě naklonila hlavičku.

Dog ještě chvíli uvažoval jaké číslo je po stovce než to vzdal. "No tak to už bude asi jedno. Už jdu!" vyštěkl na konci svého počítání a celý natěšený se otočil směrem ke zbytku lunaparku. Začal jím pomalu procházet a snažil se zachytit i pach Kiro. Zdálo se mu, že ta tudy snad prošla tolikrát jako kolik je hvězdy v celém vesmíru. Začal tedy procházet všechny cestičky podle pachu. S čumákem u země i několikrát přešel na svůj vlastní pach a nebo šel párkrát do kruhu. Ani to ho neodradilo vystopovat Kirottu. Sice mu to potrvá dýl, ale alespoň si to procvičí. Respektive pokusí se zjistit jak vlastně takové stopování funguje a jak poznat který pach je čerstvý a který ne.

"No to teda máš! Hihi." zahihňal se Dog. To, že novému vlkovi položil až příliš mnoho otázek mu nevadilo a všechny odpovědi na ně si moc rád vyslechl. "To mě moc těší Luciene." usmál se a dokonce se i mírně poklonil. Chtěl vypadat jako slušně vychovaný vlček ale to se mu ne vždycky dařilo. "Taky tady nejsem tak dlouho. Mě taky ne a ani nevím jestli budou. Moc o tom nevím tak jsem chtěl jen zjistit více." odpověděl mu Dog a sklopil zrak. Pak se na Luciena zase rychle podíval svým nadšeným výrazem. "A co tady tuhle krásnou noc děláš? Taky jen zkoumáš svůj nový domov?" zeptal se svým klasickým veselým tónem a pohlédl na nebe. Bylo krásné počasí a na nebi šly vidět hvězdy. Doga hvězdy fascinovaly, ale ještě více se mu líbil měsíc. Líbila se mu ta jeho záře a taky to, že nepálí tak jako Slunce.

I Dog se uvolnil. Už neměl důvod se bát, protože tenhle vlk byl z Kultu. Tedy dog v to doufal. "Ano jsem z Kultu a doufám že ty taky protože jinak bych tě musel vyhnat." řekl avšak myslel to jen jako vtip. I jeho tón se tomu přizpůsobil a vlastně celá ta věta zněla a měla znít jako vtip. Dog se tomu potom i raději zasmál. "Já se jmenuju Batdog, ale můžeš mi říkat Dogu." zazubil se vesele. "A ty se jmenuješ jak?" zeptal se. Rád poznával další Kulťany. A šlo to na něm i dobře znát. "Jak dlouho tady vlastně jsi? A hodili tě do krvavé tekutiny?" zeptal se jestli vlk podstoupil obřad. Dog jej totiž zatím nepodstoupil a celkem ho to i mrzelo.

Dog si všimnul vlkova pohledu ale neřešil to. Asi si jenom myslí, že tady nemám co dělat. Pomyslel si a zasmál se. "Tak to děláš velmi dobře. Hati je určitě potěšený že se takhle snažíš bránit naše území. Hatiho území." řekl a snažil se znít co nejvíce vážně. Doufal že neřekl nic špatně, protože po tom jak jej a ostatní nováčky Vin učil pravidla smečky a to co k životu ve smečce patří. Nerad by totiž udělal něco co by se Hatimu nelíbilo.

Dog ještě chvíli byl přikrčený pod lavičkou avsak jakmile se jej Kiro dotkla tak už to vzdal. "Achjo, já myslel že to ještě chvilku vydržím. No nic. Teď jdu hledat já!" Štekl a vystřelil že sedačky jako malá raketka. Smykem zabrzdil u kola a hodil nechápavý pohled na Kiro. "Tak už se bez schovat." řekl a lehl si na zem. Oči si zakryl tlapkou a začal počítat. "Jedna, Tři, čtyři, pět, eeee, sedm, osm, deset, dvacet, třicet, padesát, dál už to neumím. Eeee tak, sedmset, devadesát, pak je myslím sto ne?" zeptal se téměř sám sebe. Muselo to být vtipné poslouchat jak Dog počítá.