Príspevky užívateľa

Dogovi přišlo, že se tahle vlčice vůbec nesměje. Byl z toho vcelku smutný jelikož on byl velmi energický a většinou až moc veselý. "To si myslím, že se mi nepovede, ale můžu to zkusit. Třeba Hati chce aby jsme to rozjeli." řekl a pokusil se vlčici nějak rozesmát.Musím se mi to povíst! Musím ji rozesmát! Ani nevěděl proč, ale dal si takový úkol. Vyletěl nahoru a přistál na vrcholku. Chytil tlapkami i ocáskem jeden železný trám kola a mávl křídly. Snažil se letět a zároveň se držet konstrukce. Chtěl to kolo roztočit. Nezaslechl však ani vrznutí a kolo se ani nehnulo. Zkoušel to ještě chvíli než to vzdal. Zavěsil se za ocas a visel hlavou dolů. Byl to příjemný pocit a navíc ještě nikdy nevisel tak vysoko.

Dog se musel znovu usmát. "Jasně že umím lítat. Proč si myslíš že bych lítat nemohl když mám křídla." odpověděl vesele Dog. Malý veselý vlček se taky zadíval na kolo. Netušil co to je avšak chtěl vidět víc. Nebyl si jistý jestli se to může nebo ne. Koneckonců Hatiho ještě tak dobře neznal. "Myslíš že bych mohl jít až tam nahoru?" zeptal se s pohledem upřeným na vrchol kola. Napadlo ho, že by tam mohl vzít i Kirottu tak jako kdysi Haného, ale Kirottu byla větší takže by to nejspíše nezvládl.

Batdog se pohnul jakmile zaslechl Avable a Hailey. "Já jsem vzhůru, i když bych neměl." řekl Dog a pokusil se očistit od zajíce. Začal se nudit. Převalil se na záda a sledoval spodek kamene nechtěl se ho dotknout aby na něj nespadla hlína. "Tak bude si se mnou někdo povídat nebo ne?" zeptal se ještě a začal vymýšlet co bude dělat. Pokusil se zvětšit prostot pod kamenem. Začal ho kopat více do hloubky a hlínu vykopal ven. Prostor se pomalu zvětšoval do stran se bál kopat aby na něj kámen nespadl.

Dog si vlčku prohlédl a očichal. "Taky moc rád poznávám další Hatiho dítě." řekl a v očích mu začaly tančit jiskřičky. Kirottu? Pomyslel si. "Takové jméno jsem ještě neslyšel. Je opravdu pěkné." řekl a zavrtěl vesele ocáskem. Kirottu byla o poznání starší než Dog, ale ten na věkový rozdíl nebral ohled. Chtěl být kamarád s každým. "Jak dlouho jsi v Kultu Kirottu? Já pouze pár dní." řekl vesele. Rád by se zeptal na tolik otázek no nechtěl být nezdvořilý.

Dog raději ani neposkakoval aby nějakou rostlinu nezašlápl. Opatrně procházel loukou. Nebyl ani vyčerpaný z cesty. Byl prostě až moc natěšený. Jakmile Luna ukázala na nějakou rostlinku, Dog k ní rychle doběhl. Pořádně si ji očichal a potom si utrhnul jeden lísteček. Začal rostlinu pomalu přežvykovat. Ucítil sladko-trpkou chuť na jazyku. Nezdálo se že by mu to nechutnalo právě naopak - velmi mu rostlina chutnala. I on sám z toho byl překvapený a utrhl si ještě kousek. "Páni! Nevěřil bych, že budou rostliny tak dobré!" vydechl nadšeně. Ne každému by to chutnalo, Dog byl nejspíše výjimkou. "Na co je tahle rostlina dobrá?" zeptal se a znovu si ji očichal. Chtěl si ten pach zapamatovat aby ji zvládl někdy najít i sám.

Dog se musel nad slovy vlka - nebo spíše vlčice zasmát. Teď už jistě věděl, že je z Kultu. "Hej, na to jsem se chtěl zeptat já." řekl se smíchem. Opravdu ho nenapadlo, že bude vlčice reagovat takto. I když by tak měl na cizí vlky reagovat i on. "Ještě jsem tě tady neviděl. Teda vlastně jsem neviděl ještě hodně členů smečky." přiznal zklamaně. Až teď si uvědomil, že vlastně by se měl představit první on. "Jinak já jsem Batdog, ale můžeš mi klidně říkat Dogu." řekl vesele a pohlédl na vlčici. "A tobě říkají jak?" zeptal se a snažil se znít mile. Přece jenom je to členka jeho smečky.

Dogovi se opravdu líbil jeho nový život. Přišlo mu, že jsou všichni jako on. Všichni spali ve dne a v noci se probouzeli. Nikdo nechodil na slunce, protože to by se Hatimu nelíbilo. Alespoň jednu věc jsem dělal celý život tak aby se to Hatimu líbilo. Pomyslel si šťastně. Pořád měl výčitky svědomí, že celý svůj život mohl dělat věci které by se dělat neměly. Bál se, že udělal něco co Hati zakazuje. Doufal, že mu odpustí a tak se snažil dát vše jak má. Náhle zahlédl vlka. Na území Kultu být tuláci nesmí! Tedy pokud je tulák... pomyslel si a vykročil k vlkovi. "Ehem, ahoj. Odkud jsi?" zeptal se a natočil hlavu na stranu.

Dog nadšeně poskakovali vedle Luny. Cestou se zastavil snad nad každou rostlinou. Pozoroval měsíc na obloze a přemýšlel proč tam vlastně je. Proč vlastně měsíc chodí po obloze? Bylo ještě hodně věcí co Dog nevěděl taky proto se chtěl vše naučit a dozvědět. Jako například jaké rostliny jsou dobré a které mu pomůžou něco vyléčit nebo tak. Ani ho nenapadlo, že by některé rostliny nemusely být k jídlu nebo by mohly být dokonce jedovaté.

Dog usnul velmi brzy a proto se taky vzbudil ještě přes den. Slunce mělo ještě tak 4 hodiny než by zase zapadlo. Nebylo to nejlepší, ale Doga takhle brzy vzbudil hlad. Včera vůbec nejedl a už se to nedalo vydržet. Pod kamenem byl příjemný chládek a spalo se mu tam dobře. Ucítila voňavý pach. Zajíc? Ano byl to kus zajíce. Dog měl obrovský hlad a tak otevřel očka a pohlédl před sebe. Měl bych ještě spát. Pomyslel si trochu naštvaně. Vůně zajíce ho však vylákala a nakoukl ven. Obě vlčice spaly. Zajíc byl na slunci a Dog tam natáhl tlapku. Chvíli se nic nedělo pak ho však tlapka začala bolet. Rychle chytil kus zajíce drápky a stáhnul si ho pod kámen. "Au!" vyjekl ještě. Potom se však utišil. Nechtěl fenky vzbudit. Výstelka však tak nahlas, že i ten mrtvý králík by se probral. Neobtěžoval se ani tlapku uzdravit. Však se to zahojí. Uzdravit to můžu i zítra. Napadlo ho a pustil se do zajíce. Sežral ho opravdu rychle a začínal se nudit. "Ehem, nechcete si se mnou povídat? Ale ven za vámi nemůžu." řekl a nevěděl jestli ho někdo slyší. Pokusil se tedy tlapku uzdravit, ale nešlo to. Nejspíše ta jeho magie nějak vycítila, že to není nutné. Jinak si to neuměl vysvětlit.

Dog si vůbec nevšímal Haileyného šíleného smíchu. Jenom zavrčel avšak toho rychle nechal. Vycházelo Slunce. Ani si toho nevšiml avšak začala ho pálit srst a hlavně nechráněná křídla. "Musím pryč!" vyjekl a pohledem hledal místo kde by se mohl ukrýt. Srst už ho pálila opravdu hodně a některé chlupy už mu ohořely. Pohled mi sklouzl ke kamenu který byl blízko Avable. Chtěl vzletět no jen ho zabolelo křídlo a nevzlétl. Zaběhl tedy pod kámen a začal se tam cpát. Bolest křídel už byla nesnesitelná tak tam rychle vlezl a začal se uzdravovat. Prostě se díval na místa kde ho co bolí dokud ho to bolet nepřestalo. Už byl unavený. "Neulovite mi něco?" zeptal se. Dlouho však vzhůru nevydržel. Měl teď dlouhou noc a už se musel vyspat. Věděl, že nejspíše i vlčice budou spát, protože celou noc je nenechal usnout.
Za chvíli usnul.

Zaujatě pozoroval jak Arlo loví. Nevěděl, že tam kde byla jedna krysa, tam jich bude víc. Chvíli se nic nedělo a tak se jen koukal jak to Arlo dělá. Takže musím čekat než... Ani to nedomyslel a Arlo jednu krysu chytil. Vyběhla z díry u mostu přímo do pasti. "Páni." vydechl překvapeně. "Budou tam ještě nějaké? Můžu to zkusit?" zeptal se nadšeně. Líbila se mu představa takového lovu. Potichu přišel k díře u mostu. Přikrčila se ke stěně a byl úplně potichu. Skoro nedýchal. Zaslechl nějaké zvuky uvnitř díry jenže se pořád nic nedělo. Už už to chtěl vzdát když vyběhla krysa. Nebyl připravený a krysa mu utekla. Smutně se vydal za Arlem.

Dog se musel zamyslet. "No, ano lovit celkem umím. Jenom lovím ze vzduchu, ale byl bych rád kdyby jsi mě naučil lovit i ze země." řekl vesele. Jako kočky? Nepamatuji si co to je. Pomyslel si zmateně, ale nechtěl vypadat jako hlupák tak raději nic neřekl. Šlo však velmi dobře poznat, že nad něčím váhá. "Krysy? Ty už jsem jednou lovil. Jedna mě i kousla." přiznal. Jizvy mu však nezůstaly, protože se mu zranění rychle uzdravilo díky jeho magii. Šel za Arlem směrem k budovám a mostu avšak nic nenašel. Pořád měl ale pocit, že cítí pach krys. I když rozpoznávat pachy mu moc nešlo byl si téměř jistý, že tady někde krysy byly. "Zkusím na to jít svoji taktikou. Myslím, že tady nějaké krysy jsou." řekl a roztáhl křídla. Vzlétl ne moc vysoko a rozhlédl se. Zrak měl narozdíl od čichu velmi dobrý a rychle zahlédl pohyb blízko okraje mostu. Neslyšně přelétl nad místem kde pohyb viděl až ho zahlédl znovu. Pozoroval krysu jak jde kolem mostu. Připravil se na útok a vyrazil. Letěl střemhlav dolů přímo na krysu. Když už byl blízko u ní tak roztáhl křídla a natáhl tlapky s roztaženými drápy. Povedlo se mu ji chytit a vynést nahoru. Slétl dolů a tam ji zakousl. Dneska mám asi opravdu štěstí. Pomyslel si vesele. "Tahle není nic moc ale aspoň se mi ji povedlo chytit." řekl veselé a usmál se.

Dogovi se líbilo povídat si s Arlem. "Doufám, že mě Hati vyslyší. Nerad bych aby si myslel, že v něj nevěřím. A když mluvíš o tom jídle, neulovíme si něco? Kousek by jsme nechali Hatimu aby viděl, že umíme dobře lovit." řekl a po chvilce dodal. "Myslím, že rád uvidí, že jeho děti jsou schopní lovci." řekl a doufal, že má pravdu. Vždyť přeci každý otec - ať už bůh nebo vlk - rád uvidí, že jeho děti umí dobře lovit a postarat se o sebe. "Co se vlastně tady ve městě dá lovit?" zeptal se a usmál se. Protáhl si křídla aby mohl vzletět a popřípadě něco ulovit.

I když k Dogovi kráčela naštvaná Hailey, ani se nepohnul. Z huby ji kapaly sliny a cenila na něj zuby, ale jemu to bylo jedno. Napřímil se a pohlédl na ní chladným pohledem. Neusmál se ani se nezačal bát. Až když Hailey řekla svoje, odpověděl jí. "Spíš by mě zajímalo co ty si o sobě myslíš." řekl chladně. Jindy by se strachy krčil u země teď se však ovládl. Neměl se proč bát. Všiml si že postoj šedé vlčice se změnil. Uvědomila si že mám pravdu. Pomyslel si hrdě. Hailey na to nic neříkala tak se i Dog uklidil.

Dogovi se představa Hatiho velmi zamlouvala. Být dítě Hatiho je pocta. Pomyslel si hrdě. Myslel si, že ne každý vlk má to štěstí být Hatiho dítě. I když úplně nevěděl co to znamená. "Hati je určitě hodný bůh když nás stráží z oblohy. Má tak vlastně výhled na všechno co děláme." řekl svoji myšlenku nahlas. Dále se však zamyslel. "Takže Hatiho vidí jen někteří vlci nebo se ukáže třeba i mě nebo tobě?" zeptal se ještě. Nejspíše na tyhle otázky nemohl odpovědět ani Arlo, Doga to však velmi zajímalo tak chtěl vědět víc. Pořádně se zamyslel nad tím co řekne a spojil si slovo poskvrnit s něčím špatným co nikdy nesměl Hatimu udělat. "Myslím, že žádný vlk by si neměl dovolit poskvrnit Hatiho jméno když sám Hati nás stvořil. Měli by za to být všichni vděční." řekl svoji odpověď a chtěl Hatimu ještě nějak poděkovat. "Ještě mě trápí jedná věc. Jak můžu Hatimu poděkovat za vše co pro mě udělal když jsem o něm dlouho nevěděl? Chci mu to nějak vynahradit." řekl smutně. Vždyť já jsem Hatiho dlouho ignoroval! Asi bych se měl stydět. Napadlo Doga.