Príspevky užívateľa

Dogovi se značně nelibilo ze je vlk tak blizko hranic kultu. Navic z nějakého jemu neznámého duvodu na nej měl velky vztek. Vsak jeho impulisivita byla ta tam. Normálně šťastný milý vlcek se změnil na vlka plneho nenávisti, vsak neměl zadnou sílu poradne reagovat.
Vlk se ani neostychal pozdravit. "Co pohledavas zde, u svaté pudy?" zeptal se a srst na zadech se mu mirne najezila. Nerad by se rval. On neměl rvacky rad, a to nikdy. Však musel bránit co je jeho, musel bránit svoji rodinu nebo alespoň to co z ní zbylo. Kult pro něj byl vším, a byl ochoten kvůli nim prolít krev.

Dog vlčku nechal když zaběhla za hranici. Neměl důvod ji dál hnát. Zachránila si srst tím že utekla a tak ji nechal. Jen z trucu využil svojí magie a Tessu z dálky poškrábal. Jen ať ví, že s Hatiho dětmi nemá radno si zahrávat. O to víc magií přitvrdil když na ně začala nadávat z dálky. Též si vzlétl aby měl dosah lepší a párkrát ji magií sekl přes tlamu aby ji konečně zavřela. Pak jen vycenil zuby a naštvaně se zašklebil. "Táhni pryč, a jestli se dozvím že se touláš kolem kultu věř že tentokrát už tak mírný nebudu." zavrčel po šedé vlčce. Nechtěl aby mu byla nějak vděčná že ji nechal jít. To ho vskutku nezajímalo. Jen nechtěl aby se ke kultu přibližovala.
Dog po chvilce přistál a jen sledoval jestli Tessa opravdu zmizí a nepokusí se vrátit. Pak se otočil na své bratry a sestry. "Děkuji vám všem." řekl a pokývl směrem k vlkům. Pak se jen posadil a mávl ocasem aby ostatním naznačil že mohou dál pokračovat ve své noci. On bude ještě strážit hranice.

Batdog zachytil nějaký povyk u hranic Kultu. Takže to samozřejmě nenechal jenom tak. Tiše se kradl nocí kdejakým stínem, sic byl černý ale vždy se hodilo nějaké to maskování navíc. A k tomu Dog ve tmě skvěle viděl takže mu nedělalo problém být ve stínech.
Brzny narazil na vlka co takhle u hranic vyváděl. A s úlevou zjistil že to nebyl nikdo zevnitř, takže nemusel nikoho trestat. Nebo ne zatím. Cizák na území kultu nevkročil ještě. Dog se chvíli zastavil a přikrčil se v keři. Zatím jen pozoroval vlka co mluvil sám se sebou, když ho pak viděl sebou plácnout do mechu jen se kousek stáhl. Raději kdyby něco. Pak jak se vlk posadil tak z keře vyšel. "Zdravím tuláku." pozdravil a celý se napřímil aby m´působil větší.

Batdog jen čekal na Tessinu reakci. Nečekal že by se chtěla nějak bránit či cokoliv. Přeci jen tohle byl rozsudek Hatiho samotného, nebo minimálně tak si tohle vše vykládal Batdog. I když tohle vše mohl být jen výplod jeho pomateného mozku zapříčiněným dětským traumatem. Dog tak pomalu nevěřil ani vlastím myšlenkám. Jediné co měl byl Hati. I když někde za pár kopci měl děti, jediné co on považoval za své byl Hati a kult. Jeho bratři a sestry, kteří teď museli bojovat společně a zbavit Kult parazita. Tak jak si to Hati přál.
Tessa se rychle rozběhla pryč. Smrt jí zdá se blízká nebyla a chtěla si zachránit krk. Dog jí dal jen malý náskok než zavyl a rozběhl se za ní. "Vlci Kultu, na ni!" vyštěkl. Však nechtěl být nějak nefér a tak svá křídla nepoužíval. Pouze k menšímu plachtění z kamene. Stejně jako všichni běžel za šedou vlčkou co mu síly stačily. Mezi budovami a po tmě se orientovalo zvláštně, však s jeho nočním viděním to byla hračka. Těžko říct jak na tom byli ostatní.

Batdog jen chvíli čekal na reakce všech vlků kolem než začal zase mluvit, tentokrát hlavně k Tesse. Ta zatím jen vrčela a nezdálo se, že má v plánu se jakkoliv obhajovat. Jistě věděla proč ji sám Hati v Kultu nechtěl. I když to nikomu neřekla a nedávala nic najevo. Když Tiam dokončil svůj proslov jen se na něj otočil. "Děkuji bratře." řekl tišeji, tak aby to slyšel jen Tiam. Nebo hlavně Tiam. "Zabíjet se nebude! Nebo ne hned." rozhodl Dog a pohlédl po zúčastněných vlcích. "Tesso! Jakožto Mesiáš Kultu ti dám šanci žít, i když si osobně myslím že vlčice jako ty života ani hodna není, nerad zabíjím.." řekl Dog, pohledem zabodnutým na Tesse. "Bude hon, máš možnost si zachránit ocas a utéct pryč, za hranice města. Vlci Kultu tě poženou, když tě však ještě na území chytí, mají právo tě okamžitě zabít." rychle objasnil co měl v plánu. Netušil jak rychlá Tessa je, či jestli se jí podaří utéct. Však věřil že tohle je nejlepší možnost. "Jestli nemáš co říci na svou obranu.. Běž! Utíkej pryč jak rychle jen dokážeš.." ani vlastně nečekal že by se Tessa chtěla nějak obhájit. Proč by taky měla? Když přeci Hati sám ji v kultu nechtěl. "Vlci Kultu, vyběhnete na můj povel." štěkl ještě aby nikdo nevyběhl dřív než by měl. Chtěl dát Tesse menší náskok, ne že by si ho zasloužila, však přeci jen měl kult převahu. I Batdog se celý napnul, připraven vyběhnout.

Batdog jednal rychle a tak už tu noc kdy mu Tiam řekl o své vizi svolal celý Kult do bazénů aby je varoval a společně se zbavili nepřítele na kterého jim sám Hati poukázal. Chvíli čekal aby si byl jist, že dorazili všichni vlci, nebo minimálně většina. Hlavní vlci které chtěl vidět byli popravčí a samozřejmě Tessa. Taky sledoval mnoho věřících aby se do smečkových věcí také zapojovali.
Měsíc všem vlkům krásně zářil nad hlavami, dokonce ani mnoho mraků nebylo. Žádný mrak na obloze měsíc nezakrýval, jakoby jim snad sám Hati chtěl ukázat že dělají dobře.
Dog si vyskočil na nějaký kus zdi co tam spadl, jen aby měl dobrý výhled na bazény a všechny vlky. Zhluboka se nadechl aby mohl začít. "Zdravím mí bratři a sestry! Dovolte mi Vám vysvětlit proč jsem vás všechny zde dnes svolal.." na chvíli se zasekl aby si promyslel co říct. Vlastně tohle ještě nikdy nedělal. A byl i dost nervózní. Co když něco řekne špatně? Co si o něm Hati pomyslí? Lehce trhnul hlavou aby tyhle myšlenky ze sebe shodil. "Nuž, Hati sám mi seslal vizi o jednom z našich novějších členů.. A nebyl jsem jediný komu tuto vizi seslal." řekl Dog a obrátil se na Tiama. Chtěl mu tak říct že mu brzy dá slovo, vzhledem k tomu, že i Tiam měl tuto vizi.
"Tesso, předstup prosím." jeho pohled zabodl v mladé vlčce. Jen doufal že se nepokusí rovnou utéct. Nechtěl ji zabít, to on nikdy. Chtěl jí dát možnost života, možnost se zachránit před zraky Hatiho a všech vlků z Kultu.
"Tiame," vyzval svého šedého společníka. "Pověz prosím svým bratrům a sestrám o tvé vizi." pokývl na něj a kousek ustoupil aby mu udělal prostor..

Dog vskutku nečekal, že Hati seslal tuto vizi i Tiamovi. A popravdě jej to velmi děsilo. Litoval, že Tessu vůbec přijal. Že udělal tuto velkou chybu a ohrozil celou smečku. "Ach bál jsem se že tohle uslyším." řekl Dog a trochu posmutněl. V hlase mu šlo slyšet velké zklamání, ne z Tiama ovšem, však z jeho samého. "Nejspíše jsem viděl tu stejnou vizi, teď už se to nedá ignorovat, Hati se nám očividně snaží něco říct.." pokračoval po chvilce. Přemýšlel jak tohle celé udělat. Nemohou přeci Tessu jen tak vyhnat, ne sami dva. Vlci Kultu, jejich bratři a sestry, si zaslouží vědět důvod. Musí vědět, že Hati k nim stále promlouvá a ještě se k nim neobrátil zády. I přes veškeré chyby co Batdog udělal. "Musíme to Kultu oznámit, a to co nejdříve. Sami ji vyhnat nezvládneme, jestli je opravdu takovou hrozbou jako Hati ukázal." řekl Dog a hned na to se otočil. Musí jednat rychle, snad už na to není pozdě. Ocasem na Tiama mávl aby mu naznačil ať jej sleduje.

Dogovi se Tessa moc nelíbila. Nemyslel samozřejmě vzhled, vzhledově vypadala dobře, i přes všechny ty jizvy. Spíše povahou, byla taková zbrkla a přišlo mu že v životě to moc nikam nedotáhne. Ale teď byla součástí rodiny, Hati jistě věděl proč ji ke kultu poslal. I tak ale měl z ní obavy, a nevěděl proč. "Celé město postavili lidé, já je ale nikdy nezažil takže nevím, Hati jistě ví proč lidi z města vyhnal." odpověděl. "Hati zřejmě ukázal mesiasum přede mnou že tohle je to pravé místo. Zřejmě k tomu měl nějaký důvod, i když já sám nevím jaký." dodal po chvilce.

Batdog se jen tak toulal starými budovami městem. Moc toho nesnědl od doby co mu Hati ukázal Tessinu pravou tvář. Měl z toho špatný pocit, přeci jen on byl ten kdo Tessu přijal. A samotný Hati mu teď ukázal že udělal chybu. Však zatím tyto své obavy měl jen pro sebe.
Skrýval se ve stínech, i tak aby ani měsíc nezářil na jeho tmavou srsti. Na krku se mu s každým krokem houpal obojek, který si sám našel ve starém nákupním domě, po tom co tam vše lidé zanechali. Po chvilce však něco zaslechl. Zastavil tak a chvíli jen poslouchal. Rychlé usoudil že žádné nebezpečí to není, přeci jen když vlk žije s jinými už dlouhou dobu, naučí se je rozeznat i jen dle chůze. A poznal tak Tiama, jednoho z nejspolehlivějších vlků v kultu. Upřímně byl moc rád že tu tiam byl. Vždy na něj byl spoleh a i sám Hati ukazoval že jej měl velmi v oblibě.
Brzy šedého Vlčka i spatřil, hned se na něj přátelský usmál a snažil se aby jeho obavy nevyšly najevo.
"Zdravím bratře." pokyvl směrem k němu. "Cožpak pohledavas zde mezi budovami?" zeptal se zvědavě. Tiam přeci měl vlčata, dog myslel že bude trávit většinu času s nimi.

Tessa na něj hned spustila hromadu otázek, na některé ani on sám odpověď neznal. "Hledám klidné místi kam se slunce nedostane." odvětil jednoduše. Myslel že nemocnice je na tohle zcela ideální. Slunce zde svítilo jen dírami které kdysi bývaly okny a jinak se mohl schovat v kde jakém rohu. Dále pak však nechápal na co se jej Tessa ptá. "Myslíš tuhle budovu? Nevím, používali to tu lidé." řekl upřímně a pokusil se uklidnit. Stále ho Tessa znervózňovala. Neměl z ní vůbec dobrý pocit. "Co máš na mysli?" zeptal se. Nepochopil na co se ptala. Proč zrovna tady nebylo slunce? proč zde žili?

Vlče bylo nějak bojovné. Na slova samozřejmě nereagovalo, spíše se rozběhlo nebo tak nějak vydalo směrem k Dogovi. A zaútočilo mu na tlapku! Dog chvilku čekal že vlče už bude mít nějaké zuby ale ono nic. Jen to párkrát zapískalo a dále se dralo po Dogově noze. Dog tedy kousek couvl a s ním logicky i jeho noha. Tím se tak vymanil vlčeti ze sevření, které řekněme si moc silné nebylo. Ale snad až vyroste by to něco dělat mohlo. Snažil se to udělat opatrně aby mu nijak neublížil, přeci jen už tak dosti pískalo. Natáhl k němu čumák aby si ověřil komu se to mladé ztratilo. Jen aby toho nelitoval..

Dog rychle zachytil pach Tiama, jednoho z novějších vlků v Kultu. Nebo, on už vlastně nebyl až takový nováček? Ne, Tiam už byl v Kultu nějakou dobu a jak se angažoval. Zdálo se že to byl jeden z Hatiho oblíbenců. Vskutku i bůh má své oblíbence. Dog se tedy vydal za šedým vlčkem, teď už i po sluchu když jej slyšel vyjeknout. Nezrychlil však, pomalu za ním došel aby zjistil co se stalo. Tiam však už stál na nohách tak na něj Dog jen pokývl na pozdrav. "Stalo se něco bratře?" zeptal se a naklonil hlavu na stranu.

Batdog si všiml jak na něj Mira zareagovala. A oprávněně. Však oni se skoro neznali a nedalo se jí tak divit že mu moc nevěřila. Navíc od toho co se poznali se i on lehce změnil. Nu, lehce.. Poměrně dost. Hlavně kvůli traumatu a to taky udělá s vlkem kde co. Kousek tedy couvl aby jí naznačil, že jim nijak neublíží. Neměl důvod jim ublížit. Svoji magii už ovládal velmi dobře takže toho se taky bát nemusel. Pak pohlédl na nebe. Z toho co věděl tak by už brzy mělo svítat což pro něj bylo nebezpečné. Navíc taky trochu hledal důvod se z této situace dostat aby si vše mohl urovnat v hlavě. "Uhm, já- rád jsem je viděl, ale budu muset jít." nervózně si oblízl pysky. "Vrátím se ale, za úplněk nebo dva dobře? Chci je vidět jak budou růst.. jestli dovolíš." řekl a pak se otočil k odchodu. Opravdu nevěděl co si o tom myslet. Až na jedno vlče ta malá skutečně připomínala jeho takže si tohle Mira vymyslet nemohla. Ach jak hloupý jen byl.

Už chvíli předtím než Tessa promluvila ucítil Batdog náhlý strach. Jakoby se něco mělo stát či snad mu měl někdo ublížit. Takže se nemohl nikdo divit že sebou trošku trhl když jej Tessa pozdravila. Hned se otočil aby viděl s kým má tu čest. Podle hlasu ji totiž ještě nepoznal. "Zdravím." pozdravil a doufal, že nešlo poznat jak se mu ze začátku klepal hlas. Rychle se oklepal aby ze sebe tento strach střásl. Na chvilku to tedy zabralo. Svůj zrak rychle upřel na Tessu. No snad neměl strach z ní. Z jeho mládí měl problémy z šikanou a strachu z vlků, však věřil že to už je vše pryč.

Batdog se zarazil když mu Mira ukázala tři vlčata schovaná v malé provizorní noře. Nejdříve nevěděl co říct, vzhledem k tomu že ještě nic takového neřešil. Tlamička se mu z toho mírně pootevřela a jen koukal na ta vlčata. Hnedka mu samozřejmě došlo oč tu jde. Tedy až na to bílé vlče. Nechtěl mít žádné předsudky ale přeci jen ta barva trochu neseděla. "Ta jsou.. moje?" zeptal se jakoby to nebylo jasné. Pomalu se k nim začal přibližovat, hlavně aby je lépe viděl a mohl si je očichat. Bylo mu jasné, že budou muset žít s jejich mámou zde v Nihilu, navíc on ani nebyl připravený na to být otec. Však přeci jen už přemýšlel zda bude svá vlčata i navštěvovat, snad aby je naučil něco o Hatim a s trochou štěstí jim ukázal, že se mohou vydat i po stopách Hatiho.