Príspevky užívateľa

Víc traumatu nechtěl mít. Rozebírat do podrobnosti, co chtěl získat tím že bude věřit v Boha, nechtěl. Hvězdy nebo Bůh... Ty víry byli dosti odlišné a co mu přivede každá z těchto vír nevěděl. Možná byl dost mladý aby plně chápal významy. Zatím se nechtěl o tom bavit, takže s přikývnutím souhlasil se svým strýcem.
Chtěl ale věřit tomu že Guláš tam někde nahoře je a dívá se na všechny. Představa o tom že tam budou všichni mu naháněla husí kůži... Nechtěl teď nebo v blízké době zemřít. Byl moc mladý na to! A Kettu to samozřejmě poznal na vlastní kožich že Berry nechtěl zemřít.
Lehce cukl oušky a koukl se na oblohu která zatím byla jen plná obláčků a sluníčka. Možná tam nahoře je krásně.
Nedalo se říct že by ho to úplně zajímalo, ale aspoň mohl být klidný že se na něho bude v noci dívat Guláš. No... V rámci možností ta představa byla děsivá.
Lehce vděčně se pak koukl na Tima. "d-díky..." zašeptal tiše a lehce se o něho otřel jako gesto vděku.
"b-budu rád za v-vše." poté se jen otočil aby ho moc nerušil. Nechtěl být pro něho přítěží i když mu mohli všichni vykládat že není. Potřeboval si ještě urovnat myšlenky.
Takže jen na něho kývl hlavou a odešel po své vlastní cestě. Zmizel skoro jako kdyby to byl jen duch.

Srdíčko se mu skoro až zastavilo když mu to Tím začal vytloukat do hlavy. I když to bylo spíše klidnějším tónem řečeno, on to bral jako obrovskou chybu že něco takového řekl Timovi. Hned zavrtěl hlavičkou, panika v očích byla viditelná. "n-n-ne.. t-to... Nem-myslel j-j-jsem to t-t-tak!" už předtím skoro až brečel že nechce se oddělit od rodiny a teď chudák nevěděl co dělat. Myslel si Tím že bude takový zrádce že udělá to co Apollo? Kéžby... On neměl srdíčko na takové věci. Kdyby však měl srdíčko, opustil by je ale za účelem toho aby s ním nebylo více problémů a bůh... Toho by si ještě nechal bokem a přemýšlel by nad tím co je dobré. Přece jen Berry ještě nebyl dospělý a možná v dospělosti bude na tom jinak s myšlením než teď. Budeme však doufat v to že se vše změní a on bude mít tak klidnější život.
Když skočila konverzace k hvězdám, nevinně se podíval dolů na své tlapky a přemýšlel nad těmi slovy. Opravdu tam nahoře byl někdo kdo je ochraňuje? "t-t-takže... Je tam... Také i... Guláš?" snažil se mluvit klidněji což se mu actually povedlo i když s trochou pauzy.
Koukl se nahoru zpět na Tima a přemýšlel. Slyšel kdysi dávno o té jeskyně od maminky a tatínka že tam smí jen starší vlci. Nebyl si jistý jestli je na to teď čas.
"n-no... J-já... Budu rád." pokusil se vděčně usmát ale spíš to vypadalo jako kdyby se měl zase rozbrečet.

úplně přesně nevěděl co tento pojem znamenal. Pstruh mu něco říkal o tom, ale Berry už si moc nepamatoval přesně co a jak když měl v hlavě hotový guláš. Bylo třeba se nad tím vším zamyslet. Dokázal si představit že ho někdo za to bude nenávidět protože nevěřící mohli závidět věřícím a vyvoleným, teď se však zdálo že to byla jedna blbost za druhou. I když věřil v sílu boží, Bůh mu jedině ublížil. Sice to vyžadovalo oběti jak mu Pstruh říkal, ale tohle mu dělat nemusel. Už si nenechal vrtat do života a ochránil by ostatní členy své rodiny vším co by měl. I před sílou boží či apokalypsy.
V hlavě měl plno argumentů, ale vypadalo to že Tim byl dost naštvaný že už nehodlal být moc vtíravý. Doslova si říkal jestli by nebylo lepší mlčet.
"Možná... k- k němu B-Bů-Bůh promlouvá a-aby to věděl." zamumlal nevinně. Věřil v to že by mu něco takového bůh řekl, ale Pstruh na tom byl jinak než Berry takže si v klidu mohl vymýšlet cokoliv, čeho se teď bál. Byli vůbec ještě kamarádi?
Ozval se hluboký a dlouhý povzdech z Berryho strany když se díval do země a přemýšlel nad tím. Chtěl vědět co měl dělat ale nevěděl jak na to. Měl věřit ve hvězdy a v rozum?
"c-co vůbec h-hvě-hvězdy dělají že n-na ně v-věříme?" zeptal se a koukl na Tima jako kdyby hned teď chtěl vědět vše.

Každý měl svou víru. Teda... Aspoň většina. O kultu slyšel jen trochu ale kdyby věděl že věří v boha, trochu jiného boha, možná by se šel přesvědčit co tam leží v tom městě ale hodně vlků ho varovalo a on měl dost rozumu na to aby tam nechodil. přízrační měli víru ve hvězdy a Nihil se zdál že má víru v sami sebe, nebo aspoň tak to trochu viděl z pohledu když viděl Kettua a Daňka. Ale pak se zde objevil Bůh... Bůh který cestoval ze strany azarýnských. znamená to že Azarýn věří v Boha? Neměl bych být spíše v Azarýnu?
Musel se zamyslet pořádně nad tím co bylo pravdou a také na to setkání které bylo hodně dávno. To byl jasně malý nešikovný vlček který měl ještě velkou cestu před sebou. Neříkáme že ji teď také nemá ale polovinu traumatu už si zažil.
Zamyslel se než zavrtěl hlavou. Chtěl mluvit klidněji aby se nezasekával. "říkal ž-že... Když b-bu-budu věř-řit ve víru, B-bůh mě u-ušetří od a-a-apokalyp-psy. Bůh m-mě b-bude mít raději k-když budu šířit v-víru dál, z-za-zapomenout na hříšníky kdo v-v něj nevěří... A-ale já nechci na v-vás zapomenout!" v jeho hlase byli slyšet lehké zoufalství. Dříve Boha vzal jako samozřejmost ale teď viděl že rodina se k němu netočila zády. Bral to jako znamení něčeho dobrého.
Jeho tělo se zastavilo když Tím začal vykládat o bohovi jinak... Jinak než to udělal Pstruh a kdyby to tak první slyšel, víra by se v jeho hlavě otočila jiným způsobem. Lehce nadzvedl ouška.
"t-takže Bůh nezachraňuje životy?" jedná se o fakt nebo prostou domněnku? Toť je otázkou.
"B-bůh stojí při mě... A-ale nepomohl mi k-když jsem chtěl... Nejsem... Nejsem... Nechci být z-z-zmanip-pulovaný."

Byl rád že mu v mezičase přízrační udělali hrobeček. Ať to bylo kdekoliv, Berrymu nedělalo problém tam chodit s podívat se kde jeho rodina dřímá. Nevěděl jak bude reagovat když to uvidí přímo na vlastní oči ale už jen z těch představ se mu svíralo srdce. Nesměl teď myslet na to co se stalo, až bude sám u hrobečku, tam se může vybrečet jak dlouho jen bude chtít.
Jeho pohled se změnil na nechápající když Tim ucouvl. Řekl něco špatně? Samozřejmě že ano ale Berry nevěděl že Bůh je tady to zakázané slovo které tady přitáhl Apollyon. On Apolla neznal a ani nevěděl že on začal tuto víru šířit. Věděl že to všechno má od Pstruha, jeho kamaráda kterého dlouho neviděl. Až se uklidní a dá kytičky na hrobeček, půjde si to s ním vyříkat.
Nervózně se na něho koukal jako kdyby to mělo být nějaké špatné znamení.
"Ps-Pstruh... je z a-azarýnu" dobrovolně pověděl. On byl hodný kluk... Nikdy by nelhal a když byl v nouzi, mluvil pravdu. omlouvám se bratře... Ale možná se víra rozšíří pokud se zadaří
"j-j-je něc-co špatně?" ujistil se.

Zdálo se že všichni se mohli dohodnout na tom, že guláše tady potřebovali a chyběl jim. On nebyl zlý vlk ale bohužel se střetl s někým, kdo byl zlý vlk.
"m-ma bráška n-někde h-hr-hrobeček?" kouknul se na něho klidným pohledem. Kdyby měl už Guláš někde hrobeček, určitě by nasbíral tu nejkrásnější kytičku kterou mohl najít. Dokud tady byl Berry, přihlásil by se o to, že by ten hrobeček byl každý den vyzdobený a udržovaný. To samé by udělal i u rodičů a ostatních členů rodiny.
Tim měl pravdu zas a znova. Každá bouře mohla přejít i když se to tak nezdálo ale on V to věřil. Kdysi když utekl z místa činu, byl na tom hodně špatně ale pomalu se uklidnil a už nebyl v takovém depresivním stavu. Přikývl na jeho slova. Byl mu vděčný za tu útěchu.
"díky..." zašeptal.
Cítit se špatně bylo v pořádku ale trpět byla druhá věc. Cítil se pořád nesvůj. Jednu věc on nechápal a musel se o ní s někým podělit ale... Pochopil by ho Timeček? Potřeboval to zkusit.
"vl-vlček z j-ji-jiné smečky ř-říkal že mě B-Bůh ochrání p-př-před vším... A-ale... Bojím se ž-že... M-mě teď n-n-neochránil." věřil v Boha do doby kdy se tohle stalo, teď už jen váhal nad tím zda tento Bůh jedná dobře a zda ho ochrání.

Začal přemýšlet nad tím že maminčiny slova byla nakonec pravdou. nic jsem neudělal. nebo aspoň se dohodli nad tím, že Berryho ušetří trápení a nebudou ho příliš mučit a dávat mu to za vinu. Bylo tolik možností a věcí co se tady za ty měsíce děly co on tady nebyl. Bůh ví co ještě pro něho vymýšlejí.
Zatím si mohl být jist tím že opravdu to byla pravda a on tak může mít dobrý pocit z toho že ho opravdu ostatní rádi vidí.
Nad jeho otázkou se lehce zamyslel do svých myšlenek. Nevěděl co říct, možná... Nebyl tak v pohodě jak vypadal. Jeho myšlenky byly zmatené stejně jako on. "j-já nevím..." oddechl a kouknul se dolů do země.
"cítím s-se os-osaměle ale... V-vím že t-to nemůžu v-vr-vrátit." nebreč nebreč nebreč... Klid... S Asterim si mluvil klidněji. oddechl si tiše a koukl do strany. Potřeboval se uklidnit. "ch-chci tady být... P-pro maminku... Pr-pro sourozence... A vz-vzpominat na b-b-br-brášku v d-do-dobrém" odhodlal se ukázat jak silný on mohl být i když v hlavě pořád bulel jako to malé štěně v kaňonu.

Každý kout tohoto místa mu vracelo vzpomínky a on na to pomalu vzpomínal a přemýšlel jak dobré ty časy byly. Vrátit to nemohl, to vůbec nemohl, ale kdyby mohl, raději by se stalo obětí atentátu on než guláš protože toho tady všichni měli rádi.
Z myšlenek ho však vytrhlo jeho jméno vyslovené jeho strýcem. tím měl rád Guláše a tak se bál jeho reakce. Přece jen... Přijmul by výčitky z jeho strany ale to se teď nedělo. On ho totiž obejmul... Méně intenzivním způsobem než maminka. Chvíli zůstal stát jak socha než se nechal poddat a otřel se o něho hlavou jako kdyby toto obejmutí oplatil.
"j-je mi t-t-to líto..." zašeptal tiše. Nevěděl co si o tom Tím myslí ale v rámci možností tady byl Berry aby ho také uklidnil.

Dalo se říct že vše se událo tak rychle. Nebylo to takový ten boj o kterém tak moc přemýšlel. Překvapovalo ho že maminka to přijala zpět a také věděla pravdu, kterou Berry nevěděl. V jeho očích byla vražda Guláše tak reálná ale byla to pouhá ukázka magie jednoho ze zrádců příznačných.
proč mě Bůh nechránil před tímto ďáblem? Nebo... Byl to vůbec ďábel?
Ať přemýšlel jak chtěl, bohužel na nic nemohl přijít a asi už se s tímto vlkem nesetká nikdy. Už jen představa že bude čelit tomu vlkovi mu naháněla hrůzu. Ani nevěděl jak vypadá, ale určitě by to poznal chováním toho druhého.
Dnes zavítal na místo kde trávil hodně času. V noře alf neboli v noře pro léčitele. On chtěl být medikem, být jako guláš a maminka ale podaří se mu to někdy? Být tak skvělý? Už od mládí nebyl nic velkého a extravagantního. Byl přítěží pro jeho rodiče a teď ho museli i uklidňovat. jak ubože se teď cítím a ty to víš Bože.
Díval se na různé místa a zákoutí. Všechny ty vzpomínky... Nevěděl jstli má brečet nebo zamyslet se nad vším.

Hromátka neštěstí plakala dál a dál, nevnímal polovinu věcí které Asteri řekl jak byl v tomto stavu, ale i když slyšel to málo, věděl že mu hodně dluží a že je pro něho teď vším. guláše viděl jako toho velkého bráchu, ikonou v jeho očích kde chtěl chodit po jeho stopách ale on tady už nebyl. Avšak... Něco jiného mu do cesty vletělo a on to viděl jako nové světlo. Asteri rovnou ukazoval všem aby se na něho všichni spolehli a měli ho rádi. Tolik mu záviděl. Škoda že nebyl jako on, ale bohužel někdo z rodiny musel být takový.
Lehce otočil hlavičku do strany aby se mohl koutkem oka dívat na Asteriho, hlavu měl opřenou o Ryinu hruď a poslouchal uklidňovací zvuk jejichž srdíčka.
Jeho tělo se zastavilo jakmile uslyšel že Ryumee ví že on nikoho nezabil. Jak si mohla být tak jistá?! Ah... Jasně... Když mluvila o Applyonovi, na chvíli se zamyslel nad tím kdo to je. To jméno mu něco říkalo ale nemohl říct kdo to byl. Jednalo se o vlka stejné víry ale nikdy ho nepotkal. Že by svatá duše? Ani náhodou... Teď věděl že když ho jednou uvidí, pokusí se mu udělat trauma také. Ten nápad ležel tak hluboko v hlavě že víme že to stejně neudělá, ale pořád tam byl!
"a-a-ale..." začal a zvednul hlavu. Chtěl něco říct ale když se pevně podíval na maminčil obličej, věděl že pravda leží jinde než v jeho hlavě. bylo ti tak reálné v mých vzpomínkách že by mě Bůh za to potrestal, ale maminka nebyla bůh, ona byla hodný anděl z nebes.
Lehce a opatrně olízl její jizvy na tváři jako kdyby si myslel že to nějakým způsobem zmizí. "k-kdy-kdybych tady b-byl.... O-o-ošetřil b-bych tě, aby j-js-jsi nemus-sela mít t-ty jizvy." zamumlal tiše.
Budu stejně dobrý doktor jako byl bráška a zachránám každého zraněného aby nezemřeli další. Nechť Bůh mi odpustí a dá mi moc života. To však ještě Berry nevěděl že jeho magie bude spíš smrt.
"budu žít.... P-pro Guláše...." věřil že by guláš chtěl aby jeho rodina byla šťastná i když ho moc neznal... Štěněcí hlavička ještě nedokázala poznat ostatní vlky prvně. A z nevinného sbírání šišek se stala tragédie pro všechny. Co se však stalo z atentátníkem Appolyonem to už on nevěděl ale pokud byl tady a věřil že maminka a ostatní věřili v to že nic neudělal, bylo to to jediné co teď a tady chtěl.

Šel za Asterym jako nějaké kachní mládě za svou maminkou. Musel se spoléhat na to že mu Asteri neuteče a nenechá ho tady samotného. Naštěstí jeho bráška byl tak hodný že ho utěšil a byl tady s ním po boku. I když to nedokázal ocenit na venek, ocenil to v hloubi duše.
Chvíli se na něho zadíval a přemýšlel o tom proč na něho je Asteri tak hodný. Věděl vůbec o tom že on zabil Guláše? No... Přesvědčil se v rámci možností u trosek že ne, nebo aspoň viděl že Asteri tomu nevěřil. Tím pádem musel říct bolestivě pravdu někomu jinému a pokud ten někdo jiný nebude znát Berryho dostatečně, uvěří mu.
Co však nečekal bylo, že se co nevidět u nich objevila jejich máma. Berry ztuhl na místě a díval se na ni jako kdyby viděl nějakou traumatizující věc. Než se stačil probrat z tranzu, Ryumee ho už mačkala u sebe což ho... HODNĚ překvapilo.
Chvíli se nechápavě na ní díval než se rozbrečel jak hromádka neštěstí. Byl rád že ji vidí? Ano... Ale také se bál že už ví o Gulášovi teda... Když to tak objímala, věděla že on byl vrahem?
Nic neřekl, jen tam plakal dál a třel si hlavičku o ní. Chtěl ûtěchu... To bylo teď jediné co chtěl.

Následoval svého brášku až sem. Na území kde se dlouho neobjevil. Myslel si že se nikdy nevrátí ale zdálo se že mohl být v klidu neboť vidle ani pochodně tady na něho nevytáhli. Doslova tady bylo pusto a prázdno takže se neměl čeho bát... Zatím.
Jediné co ho na chvilku zastavilo, bylo uvědomění že je na hranicích. Když viděl poznamenaný kámen, kde byla značka přízračných, na chvíli se zastavil a zadíval se na kámen než se pomalu koukl na Asteriho.
Chvíli se na něho díval ještě se strachem v očích než se zase k němu přiblížil a zašeptal mu do ucha. "s-s-seš si j-ji-jistý?" Berry měl ve zvyku se ujišťovat a musel vědět zda vše bude v pořádku. Ano, byl si jistý že mu Asteri nelhal ohledně jejich vztahu, ale co když za ten čas se mohl naučit manipulovat? Nikdo nic nedokázal říct jasně na 100% a i přes nejisté přemýšlení ze strany Berryho se snažil na to zaměřit aspoň trochu. Berry nebyl zrovna nejostřejší tužka v penále ale také nebyl ta nejtupější!

Chtěl domů, opravdu chtěl. Chtěl být v bezpečí a cítit se zase cítit klid na duši ale bylo to vůbec možné? Samozřejmě že bylo. Ale nebylo to tak jednoduché. Musel projít ještě mnoho překážkami aby toho klidu zase dosáhl.
Na chvíli se ohlédl za sebe, směrem kde ležel domov nihilské smečky.
vrátím se jednou, pokud mi to Bůh dovolí, řeknu ti jak moc velkou pravdu jsi měl... Kettu..
Oddechl si a pak se vrátil zrakem na svého bratra. Nejistě se na něho díval ale pak přikývl a šel s ním. Už se nesnažil od něho běhat pryč, byl jedinou jeho oporou v blízkosti.

Překvapovalo ho místně jak ho Asteri dokázal takto hájit a bránit mu si tohle myslet. Ale tohle nebylo myšlení... Byla v tom určitá pravda ne? Nikdo nevěděl o tom co se doopravdy stalo, jen pachatel a ten pachatel musel mít určitý důvod proč toto všechno udělal. Co by se však stalo kdyby opravdu všechno spadlo na Berryho a Apollyon by vyvázl bez trestu? Ten kdo teď trpí je Berry a trpět ještě bude pokud se odhodlá jít s Asterim zpátky domů.
Vzhlédl na něho se skleněnými oči a přemýšlel.byl dobrý nápad tam jít? Mohl být vůbec vrah mezi přízračnými?
Jediná věc která ho však přinutila nad tím víc myslet bylo to, že Asteri stál před ním. Chránil ho a stál si za tím, že nikdo kolem něho nebude v potížích. To bylo to co na něm měl rád, co pro něho bylo důležité. Duše svatá přišla z nebe aby mě chránila.
Pomalu se zvedl, upravil si aspoň trochu vlásky a utřel si oči a čumák.
"ch-chci domů..."

Mohli se oba shodnout že to nešlo do hlavy. Guláš byl silný zdatný vlk, i když o hlavu menší, ale pořád měl nějaké větší zkušenosti než měl Berry. S přesností by ho porazil, ale vzpomínky byly moc reálné na to aby nad tím víc přemýšlel a zvolil jiný druh konce. Nikdo nebyl kolem, aspoň on si to nepamatoval. Takže neměli svědka.
Jeho tělíčko se třáslo a slzičky padaly dolů po jeho tváři. Když nad tím víc přemýšlel, jeho mysl se hroutila víc a víc. Nedokázal v tuto chvíli nic říct ani kdyby chtěl.
Ďábel mě posedl a Bůh ho už nezachránil. Stala se ze mě zrůda která zabíjí rodinu. Tohle po mě chtěl Bůh? Abych žil tímto životem?
Asteri si musel počkat až Berry bude aspoň trochu funkční. Musel se uklidnit aspoň s chvěním.
Pomalu ale jistě za nějaké ty minuty mohl aspoň vzhlednout nahoru. Slzy mu už moc nepadaly dolů, ale pořád tam ty náznaky byly.
"nevím jak se to stalo...." promluvil klidně a to potřebovalo potlesk protože se dokázal uklidnit a odhodlat tak aby nekoktal.
"pamatuju si to.... Už nepatří mezi vás.... Máma.... M-máma... Mě zabije..."