Príspevky užívateľa

Co se přibližovali dál a dál blíž k troskám, Berry je ani už neposlouchal pomalu. Byl tak uchvácen troskami že přestal myslet na vše ostatní. I když co si budeme... Bylo lepší je poslouchat ale teď tady měl něco zajímavějšího.
Když viděl jak si Asteri sednul, usmál se. "j-j-jdem!" zazubí se a vyběhne do trosek za ním a dívá se na vše. Jeho štěněcí oči zkoumají vše co tady je. Nemohl se nabažit toho pohledu který uvidí až možná za delší dobu.
Po nějaké chvíli se však otočil na Asteriho když se zeptal na jednu určitou věc. Chvíli nechápal tak se šel podívat blíž ale to se hned zastavil když jakoby v mžiku oka před ním není bráška ale králík.
Jeho načítací kolečko se načítalo delší dobu než se koukl kolem. "A-Asteri!?" jeho malý mozek nemohl pochopit co se tady stalo a když zajíc začal utíkat, hned se rozeběhl za ním. "Hey! K-k-kde j-je můj b-bráška?!" strčil čumák do díry ve zdi kde zajíc zmizel a čuchal vše ale najednou jako kdyby Asteri nebyl tady.

Nějakou tu chvíli se díval na vodu, zabraný v myšlenkách, ale pak se odboural od myšlenek když slyšel chladná slova.
Otočil se hlavou a víc stáhl uši k sobě.. ne že by je už neměl ale teď to bylo více. Lehce se ho bál aby řekl pravdu.
Zvedl se z místa a koukl se k němu čelem. Nějakým způsobem nevěděl s kým mluvil ale měl pocit že to byl moc majestátní jedinec. Přece jen pach říkal že tady byl nějaký ty roky.
Sklonil hlavu dolů. "a-a-an-no?" nervózně se ozval.

---> jehličnatý les

Všelijaké dotazy nebo otravné otázky nechal na bráškovi. Ne že by se nezajímal o vše co je kolem něho ale víceméně vše co ho zajímalo už se zeptal Asteri. Takže byl vlastně i rád že nic nemusel říkat.
Vždy se koukl očkem po nich aby věděl zda jdou s nimi nebo už jen z toho že se zajímal o ty otázky a odpovědi.
Celou cestu ani necekl. Vlastně ani nechtěl přestávku protože se těšil moc na to kam dojdou nebo spíš... Kam vůbec šli? Koukal se všude, vlastně některá místa už znal když šli k útesům. Ale něco neznal... Teda z dálky ano ale vypadalo to že měli namířeno do trosek... Tak kde nebyl a chtěl se tam podívat z hloubi duše.

Berry by tady nechodil kvůli tomu smradu ale nějakým způsobem chtěl vše prozkoumat. Co kdyby náhodou tady byly nějaké dobré bylinky? Musel to zjistit a ukradnout si je! Co když ho Guláš zase pochválí? Byl to tak dobrý pocit že musel pro to udělat vše!
Ztracený v myšlenkách na to pokračovalo po území než se zastavil když ucítil nějakou měkkou půdu. Tohle byla jinak měkká půda! Lehce zahrabal aby zjistil co s tou zemí je než se mu propadla noha do vody která byla pod tou hlínou a trávou.
Snažil se tlapku vytáhnout ale jak se zapřel druhou, propadla se mu tam i ona.
"p-pomoc! N-n-ne! Ne! Aaaa!" zpanikařil, bál se že tam zůstane už na vždy i když kdyby chtěl, stačilo zacouvat a už by byl venku... Ano.. až taková dramatická královna byl.

Berry ho nepodceňoval, věděl že jednou toho ptáčka chytí a zjistí vše co potřeboval a kdyby u toho byl i Berry, byl by zvědav hodně co ptáček řekne. Odpověděl by na všechny jejich otázky na které ti dva čekají? To se ještě uvidí!
Tiše se díval jak ho Asteri obchází a vše zkoumá. Mohl ho tady nechat aby si chytal ptáčky dál ale nechtěl aby byl sám. V hloubi duše doufal že ho konečně poslechne. Bylo to přece jen i pro jeho dobro.
Lehce se mu oči rozzářily když řekl že se vrátí. Příkývl a strčil do něho čumákem. "pjíště š-se vjátíme." lehce se usmál a pak i s ním po boku domů.

No kdo si asi dnes udělal výlet? Samozřejmě že Berry. Už nějakou tu dobu se nebál jít sám ven z nory takže toho využil a šel se projít. Cítil se zde bezpečně protože už znal plno členů smečky a nehledě na to jak od sebe byli odlišní, bral je jako rodinu hned. I když ho trochu zajímali vlci mimo hranice, sám zůstal na území a pohyboval se tady jak chtěl. Většinu čas se jen kochal krajinou a šel někoho otravovat jen když měl hlad protože zatím ho nikdo neučil lovit. Proč by? Měl plno práce s tím aby věděl úplně vše co jeho maminka, strýček a bráška dělají protože miloval bylinky.
Dnes se však vydal k vodě protože už předtím tady chodil ale nikdy se tady nezastavil úplně.
Poprvé však v životě viděl sám sebe v odrazu vody. Až tak krásný on byl? Ne že by měl velké sebevědomí nebo byl narcis ale... Chtělo by se to starat o sebe víc než donedávna.
Namočil si packu do vody a pomalu si ulíznul tím vlasy. Pak si jen sedl a koukl se na širokou vodu která tady byla.

Bodlák.. to neznámé slovo které zaujalo jeho malou hlavičku o něco víc. Když to měl rád bráška, určitě se to bude líbit i jemu! To však doopravdy nevěděl co to je a menší zamotání do kožichu se rovná instantní smrt... Jinak řečeno teda.
Koukal se na něho a přikývl když říkal ab byli u něho. Nedělalo mu to problém protože miloval kontakt a být u někoho. Hned natáhl nožičky a šel za ním. Díval se kolem sebe a přemýšlel nad tím co ten bodlák je zač. Kdyby však věděl jaký to má význam, možná by se zhrozil ale naštěstí nevěděl ani co je bodnutí takže byl v klidu a zaujatě se koukal kolem sebe. Bylo to daleko odtud? Nebo ne? Jak to vypadalo? Co to umělo? Proč to měl bráška rád? A další otázky které se schovaly v jeho malé hlavince.

Chvíli je pozoroval s ním. Nechtěl je rušit, přece jen co kdyby se jim něco stalo. S lehkým ochranným pohledem se koukne na něho. Bál se že si zase ublíží jako předtím ale nechal to na něm aby se trochu bavil.
Tiše ho pozoroval než se díval jak ptáčci zase ulétli. Povzdechne si a pomalu vyjde že křoví. "ch-chy-chytneš-š je po-po-později." pokýve na něho hlavou než k němu přijde a strčí do něho čumákem.
"j-j-jsem u-unafený... V-vjátí-íme še?"

Všelijaké pokyny nebo pravidla pro něho nebyly problémem. Taky proč by ano? On se lehoučce bál všeho co se tam vzadu ukrývalo ale pořád chtěl bránit všechny jenž byli vedle něho. Ano věděl že jsou starší a on je tady ten malý poseroutka, ale co kdyby náhodou? Přece jen věděl moc dobře kdo Asteri je takže ho dokáže trochu uklidnit, nebo ne?
Lehce hodil boční oko na brášku a strčil do něho čumákem než se podíval zpět na strýčka.
"b-bud-deme se snažit!" skoro až nebojácně vypl hruď a přikývl.

S nadějí v očích se na něho dívá. Určitě když se vrátí zjistí pravdu a najdou způsob jak s těmi tvory komunikovat nebo je dokonce i chytit! Lehce zavrtěl ocáskem ale pak se zasekla když řekl že najdou další. Nečekal že ho tak moc zaujmou ptáčci ale nevadilo mi to avšak byl tak moc v šoku že ani za ním nešel, stál na místě a díval se co dělá.
Pak se odsekl když na něho pokýval a pomalu šel k němu. Šel do křoví a to zjistil že to není dobrý nápad. Jeho vlásky se mu motaly do větviček a listí. Tiše zakňučel ale schoval slzy! Koukl se první na brášku a pak na ptáčka na kterého se dívá. Nevěděl proč ale bylo to docela uklidňují zkoumat jak to mají ji jiní tvorové. Zavrtěl ocáskem a zašeptal. "o-on nemůše le-láťať?"

Jeho malé tělíčko se třeslo jemně když u ní byl. Byla to jeho blbost že se vydal ven tak proč to musela odnést i ona?
Roztřeseně se nadechl a koukl nahoru na ní aby se podíval kdo to vůbec je. Mušle si zapamatovat tvář aby věděl za kým příště zajít.
Hlavou se otřel o její nohu a zakňučel. Byl rád že je teď v bezpečí ale nevěděl na jak dlouho. Každé území mohlo být nabouráno.
Pak se koukl kolem sebe když něco řekla o nějaké studánce. Takže takhle voda byla něco posvátného? "p-poč j-je to pos-posfátné?" ani moc nevěděl co ten výraz znamená ale možná když se zeptá na tohle tak zjistí odpověď.

Tiše poslouchal rozhovor bratříčků a by jaksi ohromen v mysli že Guláš dokázal poznat cokoliv na světě. Tajně doufal že i on tohle jednou dokáže a bude skvělý léčitel. Možná i ten nejlepší na světě! Ale to si chlapeček věřil až až.
Zavrtěl však ocasem když slyšel Gulášovo chválení. Vážně to udělal tak dobře? Koukl se na své kupičky bylinek a pak zpět na něho. Konečně zvedl uši nahoru a usmál se. Nějakým způsobem se mu líbilo jak ho někdo mohl chválit.
Když se však jeho velký bráška zvedl, sledoval ho ať udělal cokoliv. Oči se mu lehce rozzářily když řekl tento nápad. Hned se zvedl a došel k němu. "n-nefím ale c-ci to naj-jít!"

Když zjistil že se bráška chystá někam se strejdou, nepřipadalo v úvahu že půjdou sami. Byl moc ochranářský a chtěl aby se jim nic nestalo. Tajně kradl menší bylinky a schovával si je do kožíšku kdyby náhodou se stalo něco hrozného a dnes to byla potřeba.
Vzal co měl a šel i s bráškou na místo kde je už měl strýček čekat a také že čekal. Nelíbilo se mu sice jak ho bráška naháněl ale nic jiného se nedalo dělat. Jak rostl, najednou se mu začaly prodlužovat nohy a teď byl skoro stejně velký jako Asteri.
Když byli na místě, koukl se na strýčka a pokýval na něho. "A-Ahoj..." pak už se jen díval jak Asteri radostí skoro až skáče aby se dostal pryč. Kde on bral tu energii?

Berry byl pořád smutný a obával se všeho. Co když není a lže mu? Tiše zakňučí a olízne mu čumáček na projev že se o něho opravdu stará.
Pak už jen sleduje celou interakci mezi ptáčkem a bráškou, nechápajíc co se tam děje avšak když ptáček roztáhne křídla a odletí, rozzářeně se na něho díval jako kdyby to byl posel boží.
"kam šmysel!" hned se začne dívat po obloze a hledá kde ptáček zmizel ale jak se dívá jak chce, nikdo nic není zde.
Takže se pak otočí na Asteriho.
"m-myšlíš že to m-m-maminka v-ví co t-to bylo?" lehce zavrtí ocasem.

Už to bylo jen takové to toulání kterého se moc nebál. Přece jen už to byl velký kluk no ne? No dobře... Měl 5,5 měsíců ale pořád už na tom byl jinak než když se narodil. Jeho štíhlé tělíčko se začalo přizpůsobovat ostatním věcem a naučil se lehce pracovat s jeho vlásky. Už mu nelezly do očí jako předtím.
Pohyboval se ladně přes vysokou trávu, lesy, kamení a kdo ví co aby se objevil zde na pláni.
Koukal se všude možně. Jeho oči zaujaly lehký výhled na to jak pláň byla velká.
Kde nic tu nic však viděl pohybující siluetu u které se rozhodl přijít blíž. Pořád se nemohl odnaučit zlozvyk být u někoho. Tohodle vlka však už jednou viděl... Na útesech kde byli více vlků.
Lehce zašvihal ocasem. "t-ty... J-jsi od n-n-nás že?"