Príspevky užívateľa

Příslušník rodu nebo ne, to už bylo jedno. Dostával se pomalu do fáze kde museli udělat rituál aby byli právoplatným Estrelákem ale kdo ví jak dlouho Berry bude mimo svou rodinu. potrestají ho za to že se ukrýval a odeberou mu tím rodové jméno. Tak to vnímal Berry a nedokázal tedy říct zda byl nebo nebyl v této rodině.
Jen sklonil smutně hlavu dolů.
Když se však zrzek přiblížil, zvedl hlavu a kouknul na zrzka nejistým pohledem.
Znělo to tak majestátně a začal pomalu věřit že tento vlk je něco víc i přes svůj mladý věk. S jeho slovy si i vzpomněl na svého jediného kamaráda... Pstruha... Nevěděl Jakš se má ale chtěl ho někdy zase vidět.
Zamyslel se nad jeho slovy než nejistě za ním šel, pomaličku aby neudělal něco špatného. "j-já ale o-o-opravdu neumím lovit."

Nechtěl tomu také věřit, ale jeho vzpomínky byly tak reálné, že i Berry tomu dokázal věřit takovým způsobem, až mu to otočilo život o 180 stupňů.
Otočil si ocas kolem sebe, hlavičku otočil do strany aby se na něho nemusel dívat. Snažil se uklidnit aby mohl říct svůj pohled příběhu.
"b-byli jsme na-na p-p-procházce... S-s-sb-sbirali šišky a-a-a... Na-na-naštv-val jsem se... S-sk-skočil jsem na n-ně-něho a..." vzpomínky bolely stejně jak předtím. Odtáhl se od něho aby si lehnul a dal si packy přes očka.
"z-zabil jsem ho.... J-j-jsem vrah! Vrah rodiny!"

Chápal jeho překvapení. Mluvil o tom jako kdyby to na nic nenavazovalo, a že to v konverzaci nenavazovalo. Avšak moc dobře věděl že o Gulášovi už museli vědět. Kolik to bylo dní? dokonce měsíce?! Oh ten čas tak rychle letěl....
Berry lehce zakňučel když mu to říkal. Že by on neublížil ani mouše? Chyba.... Očividně už zabil hodně toho. Nehledě na potravu, zabil i svého bratra kterého však úplně nezabil. Jen mu pachatel prohodil vzpomínky. Kde získal tolik sebevědomí aby zabil svého bratra? Že by ďábel?
"b-b-br-bráška..." fňukl a snažil se zadržet další vlny slz. Nechtěl na to vzpomínat ale věděl že se to bude vytahovat ještě dlouhou dobu.
"z-zab-zabil js-jsem ho"

Vypadalo to že zrzek byl klidný, což Berry byl rád ale pořád neměl jistotu v tom, že na něho něco nezkusí. Co když se může tvářit jako anděl a pak ti zabodne kudlu do zad! Jako to "udělal" Berry...
Lehce cukl uchem. Proč by mu cizinec nabízel jít s ním lovit ryby? Že by to byla past?! "j-já... Neumím l-lo-lovit.' nikdy na to nebyl stavěný, vlasy se mu motaly všude a jeho stavba těla byla jako klasická Estrela... Křehký jako větvička. Tak moc záviděl Asterimu že se narodil jinak.
Pak ho však zarazilo že znal jeho rodinu. Přece jen... To nebyl cizinec ne? Musel mít něco společného s jeho smečkou.
Když si však uvědomil okolnosti, koukl se do strany. "a-a-asi ano..." nevěděl zda si zasloužil vyhození za to všechno co udělala ale asi ano. On V to věřil.

lekl se hlasu který se za ním ozval. lehce nadskočil a otočil se. Jeden by řekl že by se hned rozzářil když viděl ten zrzavý kožich, na druhou stranu rozzáření zase spadlo neboť to nebyl jeho zachránce Kettu ale někdo úplně jiný. Stáhl uši nejvíce dolů co mohl a zacouval. Bál se tady někoho potkávat, co kdyby ho vyhostili že jim leze na trávníček?
Vlka neznal, mohl mu přijít povědomý, ale aby si pamatoval každého vlka kterého okem zahlédne, to už na to stavěný nebyl.
"a-a-ahoj..." odpověděl a koukl se dolů. Dokonce i oční kontakt mu přišel tak moc odvážný že se na něho ani nedokázal podívat. kdy tento jedinec vyroste už je už věc neznámá.
"j-já t-ta-tady.... mh... " zastavil se na chvíli. bál se že ho bude soudit za to jak mluví. "n-na procházce..."

Lekl se když viděl jak se na něho Asteri vrhl. Zavřel oči jako kdyby nechtěl vidět jak na něho útočí ale místo útoku dostal objetí. Kde se stala ta chyba? Místo aby ho zabíjel za zbytečnou smrt jejich bratra, dal mu projev náklonnosti a říkal mi taková hezká slova, která ho rozbrečela víc.
Zabořil si hlavu do jeho krku a přikývl. Už nechtěl utíkat. Chtěl být zase s rodinou, ale bylo jasné že ho vydědí jakmile se vrátí.
Tiše plakal do jeho kožichu než se pomalu ale jistě uklidňoval a už jen vzlykal. V tu chvíli se odtáhl hlavou a utřel si páčkou slzičky. Zrovna teď se cítil jak největší troska všech trosek.
"ne... Ne-ne-nejsem v-v-rah... N-ni-nikdy jsem n-ne-nebyl" snažil se držel stabilní a něco říct a divil se že i přes stáhlé hrdlo dokázal toto říct.

Pomoc od brášky byla potřeba. Byl za to nesmírně rád ale nedokázal říct ani pouhé děkuji. Nedokázal říct vůbec nic. Hrdlo se mu svíralo každou vzpomínkou která šému před očima objevila. Ale to že Asteri pomohl znamenalo že na něho nebyl naštvaný ne? Věděl vůbec o tom incidentu?
Co mu však stáhlo hrdlo víc bylo to, že si Asteri myslel že něco udělal. Proč by něco dělal? To Berry něco udělal , to on by tady měl se omlouvat za vše.
Nečeká však že ho bude brát za takový názor. bratři pro sebe udělají vše? Asteri vypadal jako vlk, který se chtěl snažit si všechny udržet a chránit, ale vše zkazil Berry. Bůh ví jak reagovali ostatní z přízračných.
Když nad tím tak přemýšlel, rozbrečel se a sedl si na místě.
já ho zabil! Já jsem vrah! Slyšíš mě! Já jsem ten který vás zničil! ať se snažil sebevíc, vnitřně se dusil tou bolestí ale nic nedokázal říct. Nebyl tak uvolněný jak tehdy u Kettuovi přítomnosti.
Jediné co se mu podařilo bylo se zoufale na něho kouknout a zavrtět hlavou aby věděl že opravdu mu nic neudělal.

před setkáním s Asterim heh

Berry se toulal kolem Nihilu, každý den tam chodil vysedávat a otravovat svou přítomností aby se zase viděl s Kettuem. Byl to jediný vlk kterého teď měl. Byl vůbec bezdomovec? V takovém nejistém stavu? Jedno bylo jasné... Do přízraku by se nevrátil jen tak. Bál se tak moc o svůj život že to ani nešlo se přiblížit.
Pomalu ale jistě objevoval kouty světa. Šel tam, kde nikdy nebyl a i když se zdálo že se ztratí, vždy se nějakým způsobem vrátil zpět. Že by měl štěstí na to se neztratit? Jaro se už pomalu blížilo a tím i tání sněhu či ledu. Objevovaly se bylinky které samozřejmě musel Berry prozkoumat a vzít si je jako nějaký suvenýr. Vždy se to bude hodit no ne?

Už tak z běhu nemohl popadnout dech a tak se snažil hned aspoň zvednout hlavu nahoru a nadechnout se. Vrtěl se u toho jak žížala protože už jednou skončil v takové vodě, i když ne celý, tak už začínal chápat co dělat.
Těžce se nadechl a odkašlal si než se začal vrtět celým tělem a doplaval zpět ke břehu kde se začal škrábat nahoru. Jedna z Milaga sester mohla potvrdit že stejným způsobem se škrábal nahoru z močálu, ale to bylo zadními packami.
Berry byl sice špatný v kondici a fyzické síle ale vyšplhat aspoň trupem nahoru se mu podařilo. Pak zabral zadními packami a už jen ležel na zemi a oddechoval těžce.
Avšak to že jeho bratr stál přímo před ním ho probralo podruhé a on hned vyskočil na nohy, sklopil hlavu dolů a pomalinku couval, tentokrát směrem po zemi, ne do vody.

Berry nebyl tak dobrý běžec, už jen díky stavby těla to šlo poznat. Jeho dlouhé vlasy mu vlály dozadu ale některé i přes oči takže jeho běh nebyl úplně rovný a pořád cukal hlavou aby vlasy dál aspoň trochu pryč z očí.
Rád by svého bratra pozdravil a zůstal s ním, ale co když o něm už všichni mluví jako o vrahovi svého bratra? Odeberou mu jméno? Místo ve smečce? Zabijou? Stáhnout z kůže? Ne ne a NE! Nesměl nad tím přemýšlet. Nechtěl aby se něco takového stalo a tak musel utíkat. Každým krokem se snažil ho ignorovat a utíkat dál ale než se stačil orientovat přes vlasy, jeho kroky ho dovedly až k řece kde se mu propadla noha a on tak skončil hlavou v řece.

Jeho nevinná hostina byla přerušena když slyšel písknutí a následně zvuky. Vlk by ho mohl stáhnout z kůže strachem který teď prožíval. Také se lehl až jeho nohy se zamotaly do sebe a on upadl na zem. Nechtěl potkat vlka ale tohle byla náhoda. Zajímavé že ani neslyšel zvuky nebo pach.
S pohledem nahoru však zjistil že to není jen tak nějaký vlk ale jeho BRATR! Nesměl ho vidět... Ne po tom všem co se stalo. Doufal že to nikdo nevěděl ale přízrační nebyli tak blbí a určitě viděli už tu mrtvolu.
Berry se zhrozeně zachvěje když se na něho tak dívá než vyskočil na nohy a začal běhat co mu nohy stačí. "WUAAAAAAA!"

Zdálo se že život mimo hranice je poněkud opuštěný a strašlivý. Každý krok který uděláte může být nebezpečný. Pro malého strašpytla jako je Berry to byl boj o život hned když se s Kettuem neviděl. Každý den byl u hranicích Nihilu, schovaný před ostatními. Bál se každého zvuku který uslyšel a přál si, aby zase byl v bezpečí v Kettuově objetí.
Nic však netrvalo dlouho a tento malý křehký Estrelák dostal hlad i žízeň. Lovit neuměl, nešlo mu to. Vždy spoléhal na ostatní ale teď na vše byl sám. Cestoval po nekonečné pláni ale nikde nic nebylo. Vše co našel mu uteklo před očima až jeho oči spatřily trosky kde kdysi dávno byl se svým strýcem a bratrem. Byly to hrozivé vzpomínky ale dokázal zde najít něco, nebo ne?
Pomalým tempem se vydal k troskám hradu, čmuchal a hledal cokoliv než našel nebožáko ptáčka, zmrzlé až na kost, nehybné. Bůh ti odpustí, ušel jsi dlouhou cestu ale zima byla silnější. Zrodíš se v silnějším těle, možná silnější než jsme byl já.
Vzal ptáčka do zubů a dal si ho jako jednohubku na zahnátí hladu.

Ulevilo se mu když mu aspoň tento kazisvět dovolil odnést věci. Aspoň mu to nějak pomohlo. Sice si myslel že by to Kettu zvládl sám, ale Berry by to ani za mák nezvládl. už vědět že obrečí to že odejde za hranice a Berryho tam nechá. No byl už takový od narození. Byl společenský a nechtěl být sám, i když někdy se mu to bodlo když byl zabraný do svých myšlenek a sám pro sebe si dělal společnost.
Zavrtěl hlavičkou a otřel se o něho jako nějaká útěcha toho že se na něho nezlobí. proč by se na něho měl zlobit? "b-budu r-rád když mě na-na-navštívíš." lehce se usmál. pak si vzal ty věcičky co nasbíral a nechal Kettua aby vedl cestu. Sice byl takové tele aby šel i přes hranice s ním, ale slíbil si to v nitru že tam nepůjde. nesměl.

jeho úsměv mizel z tváře každým slovem která vyšlo z Kettuových úst. Dobrovolně si ho dovolil vyhodit! Pomohl mu nasbírat věcičky a on ho tak odhodil?! no dobře bylo to něco za něco. Kettu uklidnil Berryho a Berry nasbíral ty věci, ale přesto ho teď odhodil! Už ho nechtěl za otce! ne to už je přehnané... Odpustím ti za to..
"a-a-ale m-můžu s tebou j-ji-jít kousek? o-odnést ty věci?" snažil se nebrečet ale hlas se mu chvěl. aspoň menší procházka by mu pomohla si srovnat myšlenky možná.. usadit se poblíž hranic Nihilu aby mohl Kettua navštěvovat. Nechtěl ho jen tak opustit když už si s ním udělal menší pouto.

Nabral větší sebevědomí mi když ho pochválil, nemohl se nabažit tech slov. Přemýšlel i kdy naposledy ho někdo z rodiny pochválil. Možná táta, ale nedokázal si vzpomenout co. No když byl vlk poslední narozený, nikdo o něho moc nejevil zájem. Stačí se nad tím usmát a jít dál.
Když znovu zmínil Nihil, na chvíli přemýšlel a koukl se dozadu za sebe než přikývl. "r-rád bych s-se t-ta-tam podíval." lehce se usmál. Možná šlo i vidět že ho přemlouvá štěněcími oči.
"pokud t-tedy mohu."