Príspevky užívateľa

Hledal každý kousek traviny nebo podobných věcí Aleja vše bylo ve sněhu, těžko se to hledali. Čumáček celý od sněhu, v packách nějaké kamínky se zajímavými tvary a hele! Vytáhl trochu zvadlejší klacík ze sněhu.
Nevadilo mu ticho, nikdy mu to nevadilo, ale když se znovu ozval hlas, ohlédl se na něho. Přišel blíž a ukázal mu nějaké kamínky co měl, dokončení jeden s lehkým nádechem fosilie! A navrch jako třešničku dal klacík.
"p-potom?" nechápavě se na něho koukl než zavrtěl ocasem. "b-budu ti p-pomáhat s-s ri-ri-rituálem!" ach ta dětská naivita. Myslel si že s ním půjde až do Nihilu, ano.

Jeho vize být dobrým léčitelem ještě více vzplanula když ho Kettu podpořil. Nebo aspoň v jeho uších to tak znělo. Chtěl pomoct každému v nouzi a udělat vše pro to aby daný jedinec byl v pořádku i když sám nepečoval o své zdraví, aspoň ne teď v tuto chvíli. O ano o vzhled to se staral až moc ale zdraví? Nāh.
Pomalu s ním šel ven, dával si pozor ještě na své pacičky ale díky strýčkovi Kettuovi se to zdálo být aspoň trochu v pohodě.
Na chvíli své obavy o sebe hodil stranou neboť bylinky na něho čekaly. Že by se z něho stal maniak? Je to možné.
Hrabal čumákem do sněhu a hledal po cestě, vždy se otočil i na Kettua aby mu oznámil své úlovky.

Byl rád že kettuovi nevadilo že Berry nemá magii. Vlastně mu ukázal že i bez toho může být někým a upřímně řečeno, teď si věřil o trochu víc, i když pořád to bylo velké špatné. Lehce přikývl. Však jednou ukáže že stojí za to být tady! I když nevěděl komu to ukázat... Přízrační byli teď mimo jeho dosah takže jediná věci je si udělat výlet do Nihilu!
Záblesk naděje se objevil v jeho očích a tak se lehce rozzářil. "m-m-miluju léčení! B-bylinky, kamínky... J-já chci být j-ja-jako m-maminka!" zavrtěl ocáskem. Opravdu ho to zajímalo už od dětství, tajné krádeže bylinek to říkaly jasně.
Zvedl se z místa a natěšeně šel k východu. "p-p-pomůžu ti r-r-rád!"

Někteří by ho tak nechali a řekli že za to může sám ale tady zrzek byl na jiné úrovni! Staral se o něho jako o svého! promiň tati... Chci tě vyměnit.
Přikývl na jeho slova a děkovně se o něho otřel, když se však otřel až moc, omylem spadl na zem ale to mu nevadilo, už tam ležel a díval se na něho nahoru.
Když zmíní magii, znejistí lehce. "n-nemám..." posmutměl a koukl se dolů na své tlapky. Myslel si to protože doteď se žádná magie z jeho strany neobjevila. Byl prokletý? No co za ten život zažil tak asi ano. Co on by dal za to být jako maminka, nebo Kettu nebo... Guláš...
Když uslyšel že zrzek šel pro zeleň a další věci, rychlejší oživení vidět nemohl. Berry si sedl a kouknul mu do očí rozzářeně. "p-p-pomůžu ti. J-já sbíral b-bylinky každý den!" což byla možná i jediná věc co mu šla.
Sice nevěděl co je šamanský rituál, možná nějaký druh léčby. "p-p-po c-cestě m-můžeme najít něco d-da-dalšího."

S úžasem s snad něho dál díval. věděl že pár vlků mělo magii ale nikdy ji neviděl takhle úplně naživo. Měl vůbec i Berry magii? Kdo ví. Ale tahle magie byla krásná! Moc mu to teď pomáhalo!
Sice nevěděl co je drak, tak se trochu nechápavě na něho koukl s nakloněnou hlavou na bok, ale to mu nevadilo. Že slova "drak" si vydedukoval že je to nějaký tvor který chrlí vodu.
Zašvihal ocáskem a koukl se zpět na svou packu. "děkuji..." zašeptal a usmál se. Byl rád že ho potkal. Lepšího vlka si asi teď přát nemohl.
"m-m-máš už-žitečnou magii. Ch-chtěl bych být j-ja-jako ty." zvedl hlavičku nahoru na něho. "b-bydlíš n-někde po-po-poblíž?š-šel si sbírat b-bylinky?"

Berry cítil úžas vůči němu. Záviděl že jeho jméno něco znamená ale Berry... Co on mohl znamenat? Kdyby jen uměl anglicky, věděl by že je to malá bobulka, třeba jako borůvka ale bohužel Berry neuměl takovou řečí. Ale Kettu... Měl dokonalé jméno! Dokonce mu i sedlo! Radši mu to jméno nechá a nebude ho krást když nad tím přemýšlí.
Když se Kettu nabídne že mu vezme packu, nic neříká ale zakňučí protože ho to trochu bolelo. Tiše se na něho díval než s dalším úžasem se rozzáří. To co bylo?! Snil?!
Jeho packa už tak nebolela a byla teplá ale měl popraskané polštářky.
Dal mu pavku před čumák. "c-co to?!" s rozzářenými oči se na něho díval. Pomalu už zapomněl že vůbec brečel a umíral nad bratrovou smrtí. Dokonce i zvedl uši aby slyšel jeho odpověď.

Lehce se mu rozzářila očka když mu vlk potvrdil že s ním zůstane. Právě teď mu za to mohl líbat packy a uctívat ho jako boha a... Byl bůh nebo jen cizinec? Ne určitě to bůh nebyl, Pstruh ho popisoval jinak i když... Vypadal dost zdatně na to aby to mohl být bůh v převleku! Ha! Teď to dávalo trochu smysl!
Otřel se hlavou o jeho hruď než se mu koukl do očí. "B-ber'nielay..." teď nemohl říct své příjmení, ještě by ho podezříval a celý rod by šel do záhuby. Což jsme nechtěli.
"A-a ty?" nevině se zeptal.

Lehce se mu ulevilo když ho zrzek ujistil. Chtěl mu věřit, chtěl věřit tomu že by ho nikdy nikdo nezabil že smečky ale... Co když ho Tím už nebude chtít vidět? Věděl že on a Guláš spolu trávili spoustu času a tak by mu to neodpustil. Nebo maminka a tatínek? Ti by ho vydědili! Bude bezdomovec!
Roztřeseně se nadechl a koukl se na něho s prosebnými oči. "m-můžu n-na chvíli z-zu-zůstat s-s tebou?" nechtěl se teď vrátit domů, chtěl si srovnat myšlenky a cítit se v bezpečí jak jen mohl. Znělo to jako těžký úkol ale věřil si.
"j-j-já budu h-hodný!"

Berryho druhá dušička litovala zrzka že sotva chápe co se tady děje. Šel tady možná jen na procházku a už musel řešit tohodle strašpytla že nemůže za něco co se vlastně nestalo v jeho packách.
Zakňučel tiše a koukl se na své bolavé packy. Byl v pohodě jen ty tlapky bolely z ledu a sněhu.
Po chvíli ticha se koukl na zrzka nahoru. Naštěstí viděl přátelského vlka a ne maniaka který by se usmíval nad bolestí nevyspělého vlčete. "o-o-oni m-mě nebudou ch-chtít zpátky do smečky.... J-já... Zabijou mě... Že?" věděl že přízrační nezabíjejí ale přesto se musel ujistit.. i když to bylo vlka který o přízračných sotva věděl pár věcí.
"j-já ne-nechci umřít!"

Naivně věřil že zrzý vlk nebude využívat jeho bolet. Mohlo se stát že najednou Kettu vezme jeho slova a bude to rozšiřovat jako nějaký drb. Poskvrnil by tak jméno přízračných? Ne to ne... Spíše se více bál o svůj rod. nikdy by mamince nechtěl takhle ublížit a kdo ví jestli to už za tu dobu ví nebo ne. Berry jen doufal že za ním nepůjdou s vidlemi a pochodněmi.
Tlapkou si utřel očka a upravil vlásky aby mu nešly do očí. Poté se opřel znovu o Kettua. "b-b-byli jsme v-v horách... S-sbírali jsme š-ši-šišky a pak... J-jsem n-na něho zaútočil... M-miloval jsem ho a-a-a nikdy b-by-bych ho nezabil...." držel se zuby drápy aby zase nezačal brečet i když zlomený hlas byl patrný. "n-nevím proč. N-nevím c-co se stalo."

On vždy potřeboval takovou oporu. Nikdo ho nikdy takhle neobejmul a musel se přiznat že to byl opravdu dobrý pocit. Když cítil jeho doteky a jeho klidná slova, jeho tělíčko se pomalu uklidňovalo.
Měl pravdu ale copak šlo zahojit zlomené srdce? Ne že by ho někdo odmítl a tak ale... Myšlenky na bratra opravdu nedokázal zalepit.
Popotáhl a lehce otočil hlavu do strany aby se mohl nadechnout. "z-zabil jsem... Brášku... Já.. j-já... Nevím jak... B-bojím se." konečně zašeptal tak aby to šlo slyšet. Bolelo ho to říkat ale myslel si že by to měl jeho "psycholog" vědět.

Berry na něho hleděl vyděšeně ale pomalu se na něho začal dívat jak na svatý obrázek. Tento jedinec ho lehce uklidnil ale ne tak že mu nepřestaly slzet oči. Neznal ho ale věděl že mu dokáže aspoň trochu věří. Proč by jinak cizince uklidňoval? On snad věděl že se mu rozpadá svět před očima? Vypadalo to tak. Čaroděj!
Berry však nebyl v dobrém stavu a i když se snažil uklidnit s jeho pomocí, bylo to málo. Proto se k němu začal platit jako nějaká postižená žížala, nakonec se mu podařilo si sednout a zanořit hlavu do Kettuovy hrudě. V podstatě si z něho udělal terapeutického psa a kapesník zároveň.
Teď jen doufal že ho rohy nenabodl.
Pacičky ho bolely ale přes to všechno to snažil zadržet a jen tiše plakal do Kettuovy mužné hrudi jak největší troska... A to neříkal že troškou nebyl. Sem tam něco zamumlal ale byly to slova, kterým se těžkou rozuměly.

Tiše plakal v koutě. Nožky ho bolely i když si je olízl aby z nich dostal sníh či led. To se mu podařilo dát pryč ale bolest neustoupila.
Když však slyšel hlas za sebou, chvíli si myslel že na něho mluví bůh ale podle stínu si hned všiml že žádný Bůh to není a je to jen vlk. Hned vyskočil na nohy, varovně štěkl aby se k němu nepřiblížil ale jak tam tak stál, znovu si kvůli bolesti lehl.
Se strachem v očích se díval na zrzka. Nevypadal jako z přízračných, díky bohu, ale také agresivně nevypadal. Popotáhl z nosu a zakňučel. Nebyl v pohodě. Jak psychicky tak fyzicky. "n-n-n..." když zjistil že nemůže v klidu mluvit, radši se odmlčel. Nechtěl aby se mu smál za to že neumí mluvit.

Probrečená cesta z hor mu trvala dost dlouho na to aby věděl že brečet mu nepomůže, Berry to bral však jako něco co je neodpustitelné. Však kdo by mu odpustil smrt člena rodiny? Nikdo... Máma, táta... Sourozenci... Ti budou chtít aby zemřel také. Sklamání rodiny? Ano... Už od dětství věděl že jeho život byl určete k tomu aby tady nebyl. Bůh mu neodpustí za tento hřích, nebude zachráněn před apokalypsou.
Ať se snažil jak chtěl, nepřestal brečet ani když omylem uklouzl na sněhu a skulal se dolů pod hory až tady. Brečel nejen smutkem ale také bolestí protože se mu začaly dělat na packách omrzliny.
Koukl se kolem sebe, tady nikdy nebyl, nevěděl co na něho tady může vyskočit. Bál se cokoliv udělat ale všiml si jedné malé jeskyně. Viděl v tom nějaký druh útěchy. Být sám a vstřebat si myšlenky ale... Utápět se v bolesti také nebylo to nejlepší.
I tak si vlezl dovnitř, schoulil se do klubíčka a tiše plakal jako malé štěně které ztratilo rodiče.

tw - smrt

Když k němu šedý, o hlavu větší, vlk přišel, Berry že strachu ucouvl. Tenhle vlk... Zabil jeho bratra? Chtěl ho zachránit ale... Jak? Chtěl vědět co se stalo ale jeho jazyk se ani nemohl když měl něco říct. Bylo to jako kdyby se mu odkrvovalo tělo a on nemohl udělat nic.
Najednou se Apollyon jeho dotkl a než se stačil Berry ohlédnout, cítil jako kdyby se mu hlava začala točit. Cítil se jako kdyby tady vůbec nebyl ale byl zároveň. Stál na místě s lehce otevřenými ústy. Kdyby věděl že je to Apollyonova magie, určitě by se nenechal dotknout ale to už Apollyon tady nebyl a ani si ho nepamatoval že tady byl.
Vlastně... Najednou si pamatoval že se Gulášovi zakouskl do krku a po dlouhém boji ho zabil. To uvědomění po nějaké dlouhé chvíli ho donutilo se rozechvět.
Pomalu sjel očima dolů na nevládné tělo svého bratra.pomalu k němu začal kráčet ale jeho nohy se mu začaly zase chvět a zastavily ho. Viděl potrhané tělo před sebou. Nemohl věřit svým očím proč... Proč ho zabil? Proč to udělal?
Slzy se mu začaly hrnout slzy bolesti. Nikdy by Guláše nezabil ale bohužel se stalo že Ato udělal.
Zařval bolestí z plných plic. Pomalu se blížil k bratrovi a štouchl do něho čumákem. Mumlal si věci typu ať se vzbudí ale marně... Byl mrtev.
Chvíli tam ležel u jeho tlap a brečel než se otočil a s brekem začal odcházet pryč. Bál se že to někdo uvidí a už tak nechtěl problémy... Ne ... Chtěl umřít místo Guláše.