Príspevky užívateľa

Pomoct bratrovi se šiškami? Samozřejmě! Berry by udělá cokoliv aby pomohl svému nejlepšímu bratříčkovi s všelijakými věcmi. Snažil se udělat cokoliv když už byl o něco starší. Dokonce přerostl všechny své sourozence a na to mohl být svým způsobem pyšný ale pořád to nebyl takový kamarád do deště jak si někdo mohl myslet. Jeho řeč se za tu dobu nezlepšila i když mu Pstruh řekl že věřit v Boha mu pomůže. Pomohlo to? Ani ne. Ale teď si užíval krásnou rodinnou chvilku.
Sbíral s Gulášem šišky až do doby kdy se od sebe odtrhli. Berry si toho všiml až byli daleko... Guláš najednou nikde, pryč z jeho dohledu. Jak tohle se mohlo stát ani nevěděl.
Vzal pár šišek co nasbíral než se pomalu vracel po stopách pryč. Jeho tělo se však zastavilo když slyšel divné zvuky. Neměli do hor chodit a zvláště ne sami! kde jsi bráško?
Zděšeně se začal dívat kolem sebe než šel radši pryč ale jeho tělo se podruhé zastavilo když slyšel naříkání a prosby. To co ho rodina mediků naučila bylo pomáhat a tak neváhal a hned šel po zvucích než narazil na dvě siluety v dálce... Jeden okřídlenec a druhý těžko říct, vypadalo to jak nějaká hromádka hýbající se.
Nejistě se přiblížil a to už si všiml jak šedý vlk zabíjí hmyz před tělem...
Nehybné tělo... Jeho bratra.
Berryho krev se rázem zastavila v žilách. ne... Snad není... pomalu šel blíž k místu činí ale to mu moc nepomohlo neboť začal vidět krev a stopy po jeho těle. Co se tady dělo on nevěděl ale... Zaraženě se koukl na šedého vlka. Zdánlivě ho poznával ale nikdy si společně nepovídali.
"t-ty..."

o tomto festivalu slyšel něco.. od maminky ale i od táty který ho donutil jít do divadla. Tohle téma ho však zaujalo co nejvíce a on se chtěl dozvědět o něčem, co Bůh sám stvořil na této obloze.
dostal však jeden jednoduchý úkol - barva a papír... kde to měl sehnat? jak se vůbec tady sehnal papír? no ať chtěl jak chtěl, našel jedině bylinky které nějakým způsobem vytvořil na tekutinu. šikovné to dítě co!? s tím se v pohodě dalo psát ale papír jaksi nebyl na sladě. proto doufal že někdo ten papír mít bude ale barvu ne! měli by tak skupinovou práci!
Takže s mističkou v tlamě šel na dané místo kde už všichni čekali. sedl si na místo a pokýval mámě na znamení že je zde. dokonce tady byli i jeho sourozenci za což byl rád.

když slyšel tátu skoro až zoufale prosit o to, aby někdo z nich se přidal do divadla, bylo mu ho líto. zdálo se to jako nekřesťanská věc ale zkusil se k tomu postavit čelem a přemýšlel nad tím dlouho než mu udělil milost a Berry se objevil na tomto workshopu nebo jak se tomu nadávalo. Nevadilo mu to, ale problém byl v jeho řeči. Doufal že ho Bůh ušetří a také mu dá lepší mluvu jak Pstruhovi ale bohužel se tak nestalo.
pomalým prokem šel za svým bráškou, který byl také donucen, ale držel se trochu dál od něho protože poslední dobou ho nějakým způsobem začaly bolet packy, nevěděl čím to je, možná sněhem, takže se trochu zdržel v cestě.
nakonec tady ale odrazil a sednul si hned vedle brášky, byla to teď jediná teplá věc v tomto studeném počasí.
Chvíli čekali ale poté vše začalo a on pevně poslouchal ten příběh. znělo to fascinovaně ale... musel souhlasit s bráškou avšak zarazil se trochu nad tou druhou otázkou... vlčice... no on vypadal jako vlčice a také se tak trochu cítil, ale neměl odvahu na to se nabídnout na tuto roli.
packou si upravil vlásky a koukl se dolů. doufal e si ho tady nikdo nevšimne i když byl úplně na očích. však vždy ve skupině bývají zapomenutí členové ne? doufal že to bude i on...

Když zjistil že se bude konat nějaká akce, nebyl z toho úplně šťastný. to co už zažil u moře mu stačilo a ještě teď, v zimě se musel vláčet někam, kde to neznal.
avšak poslušně zavřel tlamu a jako ocásek se vláčel za všemi. Jak jeho tělo pomalu rostlo, nedělalo mu problém se pohybovat ve sněhu, byl totiž už vysoký, ještě né úplně, ale už mohl dorůstat své dva brášky a sestřičku. Ladně jako laňka se brodil sněhem až k horám kde jeho radost odpadla úplně. on z nich dostane ještě astma a infarkt dohromady! i když si nebyl jist že to je vůbec možné..
pomaličku s přestávkami lezl nahoru než se konečně celý udýchaný dostal na místo. tak a tady se zakempuje a nepůjde jinam! no to mu však bylo překaženo když se ostatní rozhodli jít dál.
jeho pohled se však přesunul nahoru když viděl jak se na obloze objevilo více a více hezkých hvězd. Co tady budou dělat?
šel za nimi dál než se zatavil s ostatními na místě a všíchni se začali dívat na hvězdy. takže to je to co budou dělat? vylezli sem jen aby viděli něco co mohli vidět i na území? byl v tom nějaký smysl? no radši se neozýval neboť kdyby si stěžoval, dostal by sežvané nejen od rodiny ale i od milovaného Boha.

Lehce se mu rozzářila očka když to řekl. Možná opravdu Bůh trval na tom že se ti dva někdy setkají a i kdyby to nebylo dnes bylo by to později kdy oba vlci budou starší a rozumnější. Nebo vůbec? Kdo ví jak by to bylo avšak ono se zdálo že Berry z tohodle byl víc než rád. I když to nešlo hned napoprvé poznat.
Mít dalšího brášku se mu líbilo. Guláš a Asteri byli fajn ale tenhle... On ho dokázal chápat trochu a dal mu novou cestu. Zavrtěl ocasem a dokonce se i lehké usmál v koutku. "B-ber'nielay... A-a-ale můžeš m-mi ř-ř-říkat Berry." měl dlouhý jméno ale už si zvykl na tuto přezdívku. Proč mu ji vůbec rodiče dali?
Chápavě poté přikývl a lehce se ohlédl dozadu zda tady někdo není. Přece jen nechce mít zaracha když už se schází s někým u hranic.
"B-Bůh nás z-za-zase s-s-svolá k sobě." usmál se lehce než se otočil a zamával ocasem. Tohle bylo sbohem ale ne nadobro. Určitě se někdy setkají i kdyby to mělo být za měsíc či rok.

Berry poslouchal tohodle jedince pevně, zdálo se že nad tím uvažoval víc každým slovem které vlk pronesl. Přece jen to bylo naivní vlče které se bálo a tak pro druhého bylo jednoduché tohodle slabocha získat.
Oddechl si a koukl na své přední tlapky. Znělo to jako kdyby ho měl Bůh mít raději než jeho vlastní rodiče a co když to tak doopravdy bylo? Nebyl úplně nějak silný Estrelák který by měl vést rod, byl spíše opakem. Nejslabší jedinec ze všech čtyř sourozenců. Jediná výhoda co měl že byl velký a pomalu přerůstal všechny sourozence... Na to jak byl na začátku své cesty malý a jemný.
Přikývl chápavě na jeho slova a koukl se na něho trochu odvážněji. "B-Bůh je j-je-jediný kdo m-mě pochopí. B-budu t-ti věřit. M-mo-mohu znát t-tvé j-jm-jméno?" zvedl se a přišel lehce blíž k němu aby si ho pořádně prohlédl. Mohl mu i vděčit za to že mu dodal nové světlo.

Pomalu ale jistě mu docházel dech. Ani se pořádně nenadechl když si tam zabořil hlavu, ale jak měl vědět že takhle dopadne?!
Začal se sebou kymácet ze strany na stranu a snažil se dostat co nejrychleji ven ale jak už bylo známo Berry nevlastnil takové svaly jak strýček Hari.
Chtěl jít nahoru ale šlo to pomalu jako kdyby ho něco táhlo do vody. Že by nějaká příšera? No to tak... Chlapeček se musel pochlapit aby ukázal že má nějaké sebevědomí aby si věřil a ukázal tak té imaginární příšeře že on je tady "králem". Hejbnul proto zadkem a zacouval. Skoro až by mu řekl pot po čelu jak se snažil a také že se to vyplatilo!
Už mohl vytáhnout hlavu a pořádně se nadechnout ale přes své mokré a špinavé vlasy přes oči nic neviděl. "ŽIJU!" ozval se hlasitě za doprovodu těžkého nádechu.
Musel si odkašlat když už byl venku, protože mu automaticky voda vletěla do nosu. Takové divadlo tady hrát... To by mohl dostat aspoň potlesk že se snažil.

Nechtěl být slabochem ale ono to šlo samo! Ty slzy byly bolestivé a vědět že ho vidí Bůh a myslí si víc že je slaboch to bolelo víc! Nechtěl aby se na něho dál dívalo spatra! Chtěl být také ušetřen a být na lepším místě! Nebo to snad nešlo?
Utřel si tlapkou slzy a koukl se na puntikatého mladíka. Přemýšlel nad jeho slovy a aby pravdu řekl, chtěl šířit slovo Boží ale jak? Jak když jeho slova byla zanedbaná takovou nemocí jako je koktání? "j-já s-se po-pokusím." přikývl na souhlas a popotáhl slzy.
"j-jak m-moc s-se na B-Boha můžu s-sp-spolehnout?"

Cítil se víc a víc provinile když mu puntikatý promlouval skoro až do duše. O co se snažil? To tak moc chtěl aby se vyzpovídal Bohu? No nedělalo mu to problém dokud by se nezasekl. Z jeho oček mu začaly padat malinké slzy. Musel si i sednout a dál si ocásek kolem sebe. Bál se že ho opravdu za to Bůh potrestá! Co když ho opravdu nechá naposlas apokalypsy?!
"j-já... K-k-kra-kradl..." vydal za doprovodu ufňukaných zvuků. "b-bylinky... B-b-by-bylinky z n-nory." přiznal se! Nechtěl to nikomu říkat ale musel. Jinak by mu Bůh neodpustil!

Jeho mladá hlavička nevěděla jak se k tomu postavit. pár věcí mu nebylo ani známo ale to v tuto chvíli bylo v podstatě jedno neboť druhý vlk mu to vysvětlil s takovým zapálením že Berry tomu bohužel začal věřit. Věřil takovým věcem že místo hvězd ho opravdu sleduje nějaký Bůh na nebi. Nebo to bylo jinak? Co se ještě dozví od puntikatého?
Vždy když řekl další nové slovo s takovým tónem, udělal krok dozadu jako kdyby se bál. Bál se že za ním přijde jeden takový vlk a ukousne mu část těla a to nikdo nechtěl! Opravdu ho mohl Bůh ochránit?
Samozřejmě že chtěl žít! I se svou rodinou! Ale když přišlo to slovo, smutně se koukl do země. "j-já zhřeš-šil." dával si to za vinu víc než bylo potřeba i když... Bralo se zhřešení třeba špatní třídění bylinek? To možná ne... Ale kradl! Kradl bylinky! To už byl hřích!

Připadalo mu to více a více divné když se blížil k vlkovi ale nepoznával ho. Bylo to divné neboť viděl už plno členů ale tohodle mladého ještě neviděl. No až když zjistil že není od nich, pochopil to. zastavil se na místě. Nevěděl co teď dělat. Utéct rychle a nahlásit že je někdo na jejich území nebo ho tady nechat ať si dělá co chce.
Než stačil o tom dále přemýšlet, vlk začal mluvit dál. Mluvil něco o... Koktání? Něco co ho tížilo už od dětství se dá... Léčit? No byl překvapen že nebyl jediný kdo tím trpěl.
Lehce se narovnal a tázavě naklonil hlavu na stranu. "b-bůh?"

Zrovna se zatoulal když odešel hledat svou rodinu z úkrytu. Vždy mu utíkali a to moc dobře věděli že on potřebuje pozornost! Už jako malé vlče bylo zanedbávano nebo ne? Proč tedy nedokázal normálně fungovat?
Zdálo se mu vše tak moc podezřelé, jako kdyby už s ním nikdo nechtěl trávit čas. Nikdo si s ním nechtěl povídat a neměl ani dovoleno jim pomáhat, nebo si to mlaďoch jen do své hlavičky takhle namotal?
Pomalým krokem šel vyšlapanou cestičkou až dolů pod hory kde široká louka byla. Ani mu nepřipadalo divné že je u hranic neboť ty moc ještě neznal. Prostředí bylo jiné a pachy se mísily jeden přes druhého.
Další věci co si však všiml byl hlas... Hlas někoho nového. Cukl uchem a šel pomalu za hlasem, možná si najde nového kamaráda! Ano! Bílí tečkovaný vypadal v jeho věku! Možná mu bude rozumět! "Em..." ozval se tiše a sklonil hlavu dolů. "t-t-ty j-jsi od n-nás, že?" zeptal se. Byl radši v obraze než aby udělal přešlap. Tak či tak. Trochu ho zaujalo že mluvil sám se sebou, to on ještě nezkusil.

Na sto procent tenhle vlk si v této smečce hodně zažil, nevěnoval však pozornost moc členům protože měl jiné úmysly. Bylinky... Léčení... Učit se jak funguje vlčí tělo.
Chvíli však přemýšlel čí to jméno je než mu to docvaklo. Táta... Už jen z toho že mu řekl že je jeho syn. "j-já j-j-jsem Ber-Ber-Berry." konečně ze sebe vymáčkl odpověď. Jeho ouška se víc k hlavě sklonily. Bál se jak bude reagovat na jeho hendikep ohledně mluvení. Někdy přemýšleli nad tím proč on toto vlastní a nikde jiný ne.
Tiše se na něho díval a přemýšlel co dělá. Zarazil se však když se vlk zeptal. Hned se zvedl z místa a šel blíž k němu. Zavrtěl hlavou a smutně se koukl na své packy. "n-n-nepamat-tuju si v-vás."

Už cítil že tady umře! Umře a nechá po sobě jen pocit svým rodičům že konečně můžou slavit za bezmocného syna. Dokonce se mušle kvůli tomu rozbrečet protože jen ta představa byla hrozná. I když... Jak mohl myslet v takové situaci na takové věci?
Málem však dostal infarkt když se za ním objevil vlk. Lekl se tak moc že i hlavu zabořil do močálu s už tuplem byl v háji. Byl to holt takový strašpytel. Skládání rodiny jak by někdo mohl říct.
Bylo mu však líto vlka který se na něho musel teď dívat. Nejraději by to tady ukončil a utopil by se tam ale pořád ho něco drželo v tom aby žil. Proto zadními tlapkami lehce popošel ale žádná sláva to nebyla aby ho to vytáhlo.

Poslouchal dál a přemýšlel. V hlavě si pomalu tvořil obraz toho, jak by bodlák mohl vypadat... Fialové a píchá to... Ono to má trny? Lehce se nad ním zašklebil znechucením ale pak věnoval dál pozornost.
Byl i rád když Asteri do něho ťukl čumákem. Oplatil mu to ale ťukl do jeho hrudi a lehkým úsměvem.
Po chvíli chození se však Berry rozešel lehce do strany a hledal nějaké fialové barvičky. Něco co mělo trny a vypadalo jako rostlinka ale spíše viděl listí, klacíky a stromy
Avšak do jeho čumáčku přišlo něco jiného. Nějaký pach! Zajímalo ho to až moc. Sklopil hlavu k zemi, div se že nezakopl o své vlásky, a hledal.
Hledal hledal než zalezl hlavou do křoví. Trny! Našel trny! Ale než se snažil pořádně zadívat, klubíčko trnů se lehce zachvělo a píchlo ho to do čumáku. Zakňučel a hned zacouval. To co bylo totiž ve křoví nebyl bodlák ale ježeček.