Príspevky užívateľa

Pro něho byl těžký úkol života a smrti jít někam ven. Nejraději by zůstal doma a hezky hajal s maminkou nebo tatínkem ale ne... Ti dva si musí vybrat jít někam. Se sourozenci se mu moc nechtěli být. Proč? Byli moc otravní... Jeden musel někam pořád jít a ten druhý... No ten byl v klidu ještě.
Ale i tak chtěl zůstat na jednom místě!
Když se naučili sourozenci více chodit, ještě nedokonalo, on také sem tam zkoušel něco ale pořád to nebylo dokonalé oproti nim. Jeho slabé tělíčko a nožičky samo o sobě mu dali pauzu že hej ty nikam nebudeš lézt.
Sem tam však někdy vylezl na okraj úkrytu. Přes své vlásky se díval na všechno možné co zde bylo. Ty barvičky? Haló? Miloval to.
Jednoho dne ale bylo na něm jestli zůstane v úkrytu nebo půjde s tatínkem a hádejte... Sám nechtěl být ani za kousek masa takže hned za nimi šel jako kdyby bez nich ho čekala smrt.
Držel se co nejvíce u táty a jen se díval co ostatní dělají. Proč museli být tak energičtí? Kde to brali?
Když však zjistil kde šli, nemohl si pomoct ale jeho ocásek jakoby se zbláznil když vidět svého velkého bráchu. Když ho viděl, hned šel za ním. Nevěděl proč ale u něho se cítil v bezpečí víc než u táty. Srry táto....
Jeho malá očka se dívala na bylinky které třídil a hodně ho zajímalo k čemu to bylo. Takže sem tam páčkou do toho drbl a nosíkem očuchal. Bral to jako posvátnou věc.

Ostatní jeho sourozenci byli větší a větší ale Berrymu chyběla asi ta voda aby vyrostl. Od narození vyroste jen trochu, zbytek dobraly jeho vlásky které mu rostly jako utržené ze řetězu takže většinu času se pořádně nemohl podívat na svět aniž by před očima neměl vlasy.
Většinu času jen zkoumal co je kolem něho a dokonce se i naučil pořádně sedět! No dobře... Nebylo to taková výhra ale pořád mu to ulehčilo práci v zírání. Dokonce když slyšel zvuky budícího táty tak se zvedl na zadek a koukl se na něho.
Jeho ocásek vrtěl ze strany na stranu a snažil se zvednout své ouška aby ukázal jak je šťastný ale bohužel uši pro něho byly ještě slabý článek. Bylo však zajímavé když viděl jak mu táta bere sourozence a to ustát už nemohl! Jako žížala se k němu přimrskal že chce také být s tátou.
Pak k němu vyhlédl a čekal zda ho pochválí že se tak snažil k němu jít.

Cítit víc věcí kolem sebe bylo pro něho jako nebe. Cítil se tak v bezpečí a strašně pohodlně. Tentokrát to nebyla tvrdá a studená zem ale něčí tělíčka které mu dělali takovou peřinu pro něho. Tiše zapískal když do něho někdo začal strkat ale po chvíli zjistil proč. Švédský stůl před ním ležel.
Neváhal ani chvíli a začal papat to co mu bylo dáno. Naštěstí moc sourozenců neměl aby se tady začali prát o své místo. Každý měl své místo a vše mléko takže to bylo v pohodě.
Když se však napapal, někdo mohl zahlédnout jeho spokojený úsměv. Zívnul si a opřel se celým svým malým tělíčkem o bratříčka který ležel hned vedle něho. Ach konečně měkký polštářek.

Cítil se příliš zatlačený na jednom místě. Jeho tělíčko bylo nějakým způsobem menší než od ostatních sourozenců kteří s ním trávili čas na jednom místě. Snažil se do nich strkat aby mu dali trochu prostoru ale jak už se stávalo, on neměl příliš síly na to je dostatečně odstrčit. Však kam by je strkal? Byli na jednom stísněném prostoru kudy cesty ven nebylo. Nebo... Bylo?
Čím on byl větší, tím se jeho čas krátil. Najednou v tom prostoru byl sám... Místa měl plno ale... Proč? Kde ti dva zmizeli? Proč je tady sám? A.. kde je?
To teplo mu nestačilo. Potřeboval své sourozence vedle sebe a jak chvíle rozmýšlení trvala, on se ocitl také někde. Někde kde byla zima a tvrdá zem. Samozřejmě že se mu to nelíbilo. Cítil se jako kdyby byl v pekle. Musel si naštvaně dupnout packou aby dal najevo že se mu to nelíbí, ale když slyšel ty hlasy, musel se zastavit.
Tohle nebylo peklo! Tohle byl svět... Svět kde byla jeho rodina u něho ale... Proč byl od nich tak daleko? Rád by všechny viděl ale cítil se jakoby neměl oči. Proto jeho malé tělíčko hledalo cokoliv kolem sebe. Otáčel hlavičkou po stranách a hledal a hledal. Jeho slabé nožičky strkaly do země aby se připlazil k prvnímu vlků na kterého narazil. Najednou když cítil někoho tlapu, ulevilo se mi že je u někoho. Byla to maminka nebo někdo jiný? To on nevěděl ale ať se dělo cokoliv, on byl rád a to bylo jediné co teď potřeboval... Cítit někoho vedle sebe.

Jméno -Ber‘nielay Estrela do Norte
přezdívka – Berry, Bernie
věk – štěně (15.7.2024)
pohlaví – samec
Matka – Ryumee Estrela do Norte
otec – Everett Estrela do Norte
sourozenci – Mý Area Estrela do Norte, Asteri Estrela do Norte, Ghu'lass Estrela do Norte
další rodina ---

Charakteristika – Berry není zas tak energický jedinec jak si někdo na první pohled může myslet. Opak je však pravdou. Už od narození se vždy drží u někoho jako klíště. Bylo mu jedno, kdo to je, hlavní je, aby se cítil v bezpečí. Malé rozklepané vlčátko se dál může proměnit v silného vlka, ale tady je to jinak. Jeho křehké tělo a strach ze všeho mu neumožňuje myslet na jiné věci, než na to jak slabým on je. On sám se moc necítí jako vlk, sám víc dělá samičí věci – stará se o svůj vzhled, tolik se nevěnuje tréninkům fyzické zdatnosti a různé takové věci, které by normálně samci v jeho věku měli dělat. Je to hold taková princeznička.
Co se týče jeho hlavy, je úplně v pořádku, avšak z nějakého důvodu trpí koktáním, které ho nejvíce dohání k tomu, aby radši nemluvil. Mluvit on by rád, ale bojí se že ho vlci kvůli tomu budou odsuzovat. I když co si budeme… někdy je radši když je sám se svými myšlenkami.
Už jako malé vlče ho nejvíc zaujalo umění léčení, vždy když má možnost, dívá se na různé bylinky co má jeho maminka nebo strýček v noře léčitelů a doufá, že jednou bude dokonalý léčitel. Což i znamená že mu nedělá problém pomáhat komukoliv. Má velkou slabost na zranění, takže jakmile vidí zraněného, neváhá a hned jde pomáhat, i kdyby to byl nepřítel. Konfliktům se vyhýbá spíš tím že vezme na sebe vinu a pak lituje. Když však přijde na fyzický boj, je vám hned jasné že on prohraje.

Minulost ----

Zajímavosti -
drží uši víceméně dole, je zázrak ho vidět s uši nahoře.
Rohy jsou skoro doběla.
Má dlouhý čumák a i uši.
miluje motýlky

Umrtvení
Jedná se o magii která se nedá jen tak ovládat, aby ji vlk měl pod kontrolou. Ze začátku života vlka není na povrchu, ale až je starší (od roku), vše, čeho se dotkne se umrtví (živé stvoření jen). Je aktivovaná pořád takže jen jeden omyl sáhnutí na vlka a to místo je nehybné. Princip? Jedná se to dotek, který umrtví jen to místo, ne celého vlka či jiné zvíře, na maximální čas 5 minut. Taková anestezie, jak se dá jinak říct. Je to fajn magie ale nedá se jen tak zastavit. Funguje pořád 24/7. Jediné kdy to nefunguje je kdy vlk je 100% uvolněný - spánek, odpočinek, meditace atd… Dokáže to umrtvit dané místo v rozměru 20x20cm do hloubky až 30cm – jinak řečeno, dokáže to umrtvit dost velkou plochu. Pokud se to dotkne životně důležitých orgánů, nemusí se vlk obávat. Budou dál fungovat ale oběť je nebude cítit. Z důvodu tady této schopnosti jsou protiklady příliš špatné. Jednou za týden však vlk má halucinace a motá se mu hlava tak, že nebude moc chodit, takže je třeba si někde lehnout a odpočívat celý den aby nabral dostatek energie.


a tohle poprosím do seznamu postav -

další postavy - Nirix, Cielo, Enkidu, Miriam