Príspevky užívateľa

Neměl zrovna rád tyto svoje zvláštní dny, ale co mohl nadělat. Nechtěl přestat, když už nebyli daleko aspoň podle slov jeho milované. „Vím, že nemusíme spěchat, ale rád bych byl na mistr co nejdříve, než se potácet někde v prostranství." Moc dobře věděl, že mu chce vždy jen to nejlepší, ale byl prostě hrozně paličatý. Nenechal si něco jen tak rozmluvit, když si ti vzal fo hlavy. „Jak dlouho ještě?" Preventivně se zeptal, jestli by to dal na jeden zátah nebo s další přestávkou. Už by si rád lehl, aby byl zcela upřímný. I když by rád trávil čas se svoji milou jinak, než spaním to by se ji zrovna dva krát moc nevěnoval. Bude ji to muset ovšem vynahradit někdy jindy, až bude zcela "zdráv" aspoň částečně teda, jelikož se tohle léčit nedá.

Poprosila bych libovolnou magii pro Alarica

Hlásím se :333

Prosím o přívěšek pro Brana

Pomalu a jistě kráčel vedle své milované. „V norestu je spousta hezkých míst. No pokud bych si měl vybrat, tak asi pláže a lesy." V lese měl rád to příjemné ticho a klid. Co se pláží týče tam byl vždy dobrý relax. Pomalu se už blížili a Branovi síly už pomalu docházely. Potřeboval si odpočinout, tak si z ničeho nic za chůze lehl. Sklopil uši a chvíli odpočíval. „Jen minutku" Nechtěl moc, aby dlouho čekala.

Po chvíli lehce politoval, že si nedal šlofika, ale vždy byl duší "rebel" a nikdy si nenechal nic vymluvit a pořád se vrhal do nesmyslnosti. Kývl na její slova a dal se s ní do.kroku. Snažil se vždy být co nejvíc u ní a taky se snažil neusnout za chůze. Mezitím sledoval krajinu a snažil se zapamatovat si cestu od řeky k ní, aby ji pak mohl navštěvovat mnohem častěji, jak doposud. Nebo.kdo vi, možná by tam jednoho dne s ní byl už navždy. To by se mu hrozně líbilo s ní strávit zbytek svého života.

Miloval její vlídná slova stejně jako ji. Pokaždé věděla, jak ho má potěšit. „Jsi úžasná." Špitl ještě předtím, než malém usnul, ale dodala další větu po chvilce. „Dobře." Tudíž se snažil neusnout a radši by se vyspal u ni v úkrytu. „Můžeme." Dodal po nějaké pauze a pomalu šupl na nohy, aby se lehce protáhl. Byl za to, že čím dřív tam budou tím lépe. Nechal se Chari spokojeně vést a snažil se být pořád vedle ní a aby neklopýtl někde cestou.

To i rád slyšel, že to není tak daleko. No rád by si ještě odpočinul chvíli, než se vydají. Jak koukal i Chari se uvelebila po svém a jen se usmál. Byla vždy tak roztomilá. Neodolal a natáhl se k ní olizujic ji za uchem. „Slibuju, že tě budu chránit jako oko v hlavě dokud budu dýchat." Nikdy by nedopustil, aby se ji něco stalo. Pokud by ji někdo jen skřivil kousek kožíšku zaplatil by vysokou cenu. Jeho milé se špatně nikdo nedotkne.

Kdyby jen mohl skákal by jako malé štěně plně radosti. Měl neskutečně dobrý pocit z tohi, že to tak i ona cítila stejně. Společný život s ní bude víc než jen pohádka. Objal ji na chvíli mnohem víc, než začala mluvit. Měl to tak vskutku stejně s onou nejistotou kdy a kde se zase potkají. To bylo opravdu skvěle, že něco takového má. „Zní to báječně rád bych se tam s tebou vydal." Rád by i klidně teď, ale byl by pomalý. Možná kdyby si ještě chvíli dáchnul bylo by to lepší. Ostatně s ní vy šel doslova kamkoliv a odteď to i tak bude. Bude ji chránit a starat se o ni do posledního dechu. Jeho srdíčko si už dávno bere všude s sebou.

Svačinka byla opravdu vynikající hlavně, když ji dostal od Chari. Cítil se hned lépe, když ji tu měl vedle sebe. Nechal si olíznout čumáček a jen se mile usmál. Bylo mu to příjemné, že se tak hezky starala. Usmál se hned víc a její slova mu udělala radost. Víc než jen obyčejnou radost. Přitulil se k ní téměř okamžitě a packou ji objal. Zbožňoval, když mohl s ní trávit čas ať už to bylo jakkoliv dlouho. A ta její hebká srst byla hrozně příjemná. „Možná bych měl na srdci ještě něco." Ne že jen možná on tam vážně něco měl a to tu roztomilou slečnu vedle sebe. „Co jsme se naposledy viděli jsem hodně přemýšlel. Miluji tě víc než bych jen dokázal říct. Jsi ta se kterou bych rád strávil zbytek svého života. Mít tě po svém boku každý den a noc." Usmival se chvíli a potom si začal vesele olizovat čumáček.

Jak si pak lehl, tak na ni koukal a nechtěl z ní spustit oči. „No... Dělával to občas, ale nebylo to tak silné. Většinou jen škádlil. No někdy si na mě smslne víc a pak to dopadá takto. Už dlouho jsem to takové neměl." Naposledy to bylo po smrti Harley, se kterou musel bojovat, aby se s tím smířil. Když se rozhodla mu jít něco ulovit usmál se na ni sladce. To on by tu měl být ten, co se o ni starat. Mezitím zíral zase na vodu a snažil se neusnout. Byla zpátky však poněkud rychle. „Děkuji ti lásko." Pomalu se posadil a nechal si chutnat. Baštil jak jen jeho tlama stíhala do sebe ládovat kusy masa. Doslova obral poslední kus masa od kostí a už si jen olizoval špinavý čumák.

Ani by slovy nedokázal říci, jak moc rád je, že je tady s ním. Když si k němu lehla, tak si o ni lehce opřel hlavu a odpočíval. I když mu hlasy pořád vadily, no kvůli ní se snažil je víc potlačit. „Uh...jak bych asi začal." Trošku se narovnal, aby se díval na ni. „Pořád dokola se opakují moje špatné události co se mi za ty roky staly. Vše mi jen připomíná a nenechá mi můj démon tím spát. Vyzkoušel jsem hodně věcí, ale nechce přestat." Už ho ignoroval, snažil se to zpracovat, ale zatím nic co by mu pomohlo se toho zbavit, nebo si ulevit od migrény a strachu, že se bezmyšlenkovitě promění. „Taky že jsem unavený zlatíčko. Je těžké usinat, když mám před očima své noční můry." Spíš by to nazval zlými vzpomínkami, jak nočními můrami. Tohle ale bylo vesměs podobné, když to musel obrazně vysvětlit. Položil si zase hlavu na zem a zakručelo mu pořádně v žaludku.

Díval se jak teče řeka a sem tam zahlédl i nějakou tu rybu. To bylo zatím to jediné co vnímal, než uslyšel ten líbezný hlásek a pomalu otočil hlavou za sebe. „Chari." Nezpouštěl z ní zrak ani na malou vteřinu. ”Jak rád tě vidím." Opatrně se k ní dosoukal na roztřesených nohách a otřel si hlavu o její krk. „Jestli jsem v pořádku....jak se to vezme. Hlasy v hlavě mi nedají spát ani chvíli klidu nemám. Ani na malou, nejmenší vteřinu. Nejedl jsem pořádně už pár dnů. Loveni je pro mě takto obtížné." Vylil si se svým problémem srdíčko. Věděl moc dobře, že ji může se vším věřit. Zase si lehl před ní a odpočíval.

Poslední dobou to tento šedý vlk neměl zrovna jednoduché. Duševně byl hrozně vyčerpaný a pár nocí pořádně nespal. Jeho hlasy v hlavě od rozdvojené osobnosti byly silnější a míval z toho často migrény. Nedokázal to zastavit ani zpomalit, jen mohl doufat v zlepšení, které však nepřicházelo. Občas se bál i vyjít někam jinam, aby náhodou někomu neublížil ve svém chaosu. Tohle mělo za důsledek ne jen nespavost, ale i hlad. Loveni bylo pro něj obtížné a dojídal jen zbytky co našel. Když už si myslel, že nad Ním získal kontrolu, tak se mýlil. Nerad si tuhle informaci přiznával, ale nemohl si nalhávat něco lepšího, když to pravda nebyla. Došel až k řece, kde se opatrně napil. Bylo na něm viděl snad už každý problém, který měl. I oči se mu pomalu zavíraly dokonce i za chůze. Chladná voda mu jen prospěla, ale nebude to na dlouho. S roztřesenýma nohama si lehl na kraj řeky a díval se na svůj odraz ve vodě. I Bran se nad sebou trochu zhrozil. Měl štěstí, že ho moc vlků takto neviděli. Možná jen nějaký, který šel kolem, ale nenechal, aby se na něho díval dlouho. Co by na tohle jen řekla Reuš...ach nemohl dopustit, aby ho takto viděla. Co by si jen jeho láska pomyslela. Bál se jejího názoru, ale už Chari dlouho zase neviděl. Tak rád by ji zase objal, ale neměl by na to teď asi sílu. Chyběla mu a to hrozně moc. V hlouby duše si i přál, aby tu teď byla s ním, i když nevypadá zrovna nejlíp.

Nechal ji zabořit čumák do jeho srsti a po delší době to bylo něco, za co byl tak rád, že by to slovy asi nedokázal říct. Takový nádherný okamžik měl naposled před pár lety a nikdy by si neřekl, že se to stane znovu. Ale dělo se to právě teď a nedokázal mít této chvilky dost. ,,S tebou bych nejraději zůstal každou možnou vteřinu." Olízl ji opět na čumáčku a natiskl se k ní celý. Nerad by, aby ji byla zima, když se stmívalo byla vždy zima. ,,Takhle mi to dokonale vyhovuje. Hlavně, když tu mám tebe." I tady byl docela dobrý výhled na hvězdy. ,,Kdyby ti byla zima řekni a někam zalezem nebo se zavrtej do mého kožichu víc." udělá cokoliv jen aby se cítila co nejlépe nehledě na to, co všechno by ho to stálo.