Príspevky užívateľa

Usmál jsem se na ni. "Jo taky tě rád vidím. Jsme se dlouho neviděli." Vypadala skoro pořád stejně. A ta roztomilá společnost tady. Ptáček se na mě zadíval poněkud naštvaně. "Snad jsem tvého společníka neurazil, když jsem řekl že je roztomilý." Trochu jsem se zasmál. Zabolela mě hlava a ten kterén se objevil vedle mě. "Zdravíčko." Zadíval jsem se na něho ledovým pohledem. "Zmizni. Nikdo tě nezval." Pro Dione to bude něco nového. Aspoň vidí, já taky výpadám z jiné stránky. I když nechtěné.

Byl jsem uvilněný a rád, že mám aspoň trochu klidu. 'Zabíjí tě ti šmejde!' Huh... To tak. Když zemřu já, tak zemře i on. Takže to mu nejak nedošlo. Mírně bolestivě jsem se postavit a dohlížel se kolem sebe. Uviděl jsem někoho a přišel mi povědomí. Už jsem si vzpomněl a příšel k ní. "Ahoj Dione." Posadil jsem se k ní a díval se na toho ptáčka. "Roztomilý." Takový fajný mrňousek.

Pomalu jsem se procházel a nikam nespěchal. Nebyl jsem úplně ve své kůži z toho incidentu se mnou samým. Zní to sice divně. Procházky mám rád a objevování nových věcí taky tak. Kochal jsem se přírodou a na chvíli jsem si odpočinul. Lehl jsem si na zem a díval se na nebe. Nebylo ani mráčku a sluníčko hezky hřálo.

Lehl jsem si zpátky. "Ne nevadí. Ano to problikávani byla proměna. Bolí to jen občas, když se tomu až moc bráním. Ne odmalička to neumím." Odpověděl jsem mu na otázky a aniž bych stihl odpovědět na další, tak jsem usnul. Ale moje spaní nemělo dlouhého trvání. Vytrhla mě ze spánku věta mého druhého já. Znovu jsem se rozkoukal. "Nenávidí mě. Nejradši by převzal kontrolu úplně. Ale ten cvok asi zapomněl, že když zemřu já, tak i on." Řekl jsem krapet otráveně. "Krapet žíznivý, ale to se dá přežít." Přemýšlel jsem, jak se odvděčit aspoň částečně. Tady pro slečnu to bylo jednoduché. Vytvořil jsem růži z krystalů a jemně se ji dotkl tlapkou. Růže popraskala a změnila se v romální. Byla hezky modrá. Tak snad se ji bude líbit. A už jen vymystet, že jak se částečně odvděčit jemu. Tak snad na to přijdu.

S verbou jsem se posadil. "Tak trochu se známe." Trochu jsem se oklepal a podíval se na Liama. "Taky mě těší."Na chvíli jsem odvrátil zrak, ale hned jsem se na něho po jeho otázce podíval. " Moje magie jsou krystaly. Je to trochu podivné.....noo...mám v sobě zlé já. Občas když se naštvu, tak se proměním. Občas to umím i bez toho. Ale někdy.....převezme kontrolu a já s tím nic nenadělám jako třeba teď. Ty rány....dalo by se říct že jsem si to způsobil sám. I když né úmyslně. Ten mamlas udělal pár krystalů a potom se rozběhl proti nim. Se divím, že jsem ještě v celku." Sklonil jsem hlavu dolů a snažil jsem se postavit, ale to mi nevyšlo. Už dva dny jsem nepil.

Vydechl jsem si a znovu se uvolnil. Všiml jsem si, že ten vlk přinesl mák. Okamžitě jsem po tom chňapnul a snědl maková zrzíčka. Chutnalo to přímo odporně. Ale co už, když jsem blb. "Díky. Navždy budu vaším dlužníkem." Dodal jsem a lehl si na břicho. Na vstávání jsem si netroufl. 'Hlupáku! Měl jsi chcípnout!' Jeho slova jsem začal ignorovat. Měl jsem ho plné zuby. "Jmenuju se Bran." Pohleděl jsem na vlčici. "Neviděli jsme se náhodou někdy?" Chvíli jsem přemýšlel a nedávalo mi to. Ale pak....bingo! "Už vím. Když jsem hledal sestru. Pomohla jsi mi." Trochu jsem se pousmál.

Moji pozornosti nic neuniklo. Bolelo to jako čert. Přišel vlk i s palicí v tlamě. Zakousl jsem se ale jaksi to prokousl. Z toho klacku zbyly dvě kusy. Měl jsem sílu za dva, takže to nebyl problém. Radši jsem nechal ze země vyrůst krystal a ulomil jsem ho. Zakousl jsem se do toho, protože to jen tak neprokousnu. Ať ten mák najde. Projela mnou bolest a já doslova vyštěknul. Ale ne od polesti jako z ran, ale z pokusu o ovládnutí. "Prosím. Ustup o kousek." Nechápala, ale udělala to. Já doslova problikával mezi mnou a mým druhým já. "Neeee! Znovu ne!" Bojoval jsem sám se sebou nějak tu chvíli. Naštěstí mi to vyšlo. Aspoň nikomu neublížím.

Všiml jsem si dvou vlků, kteří ke mě přiběhli. Moje druhé já v podobě dýmu se objevil vedle mě. I ostatní si ho museli všimnout. 'Ty jsi vždy najivní hlupák.' Trochu jsem se naštval. "Sklapni. Teď na tebe fakt nemám náladu." Odpověděl jsem v podstatě sám sobě. On se jen psychpaticky zasmál a hned byl fuč. Vlčice na mě začala dávat nějaké pavučinky. Nechápal jsem sice proč ale budiš. V bylynkách se nevyznám. Ale snad to není nic špatného.

(Liam a Luna)

Dalo by se říct, že jsem se snažil utéct před sebou samým. Klopítal jsem doslova jako potácivý idiot. Můj šedý kožich byl na hodně místech od krve a měl jsem hlubokou ránu nad lopatkou. Pálila, ale já jsem se snažil jít dál. Však moje síly polevily a já padl k zemi. Vnímal jsem, ale né tak, jak bych měl.

Běhal jsem všude možně a hledal něco na zub. Žádné veverky ani zajíce jsem bohužel nenašel. Chvíli jsem to ještě chtěl zkusit a v dálce jsem zahlédl jelena. Štěstí. Proměnil jsem se ve své druhé já a rozběhl jsem se k jelenovy. Skočil jsem mu na záda a sakousl se mu do krku. Snažil se mě ze sebe zhodit, ale to se nepovedlo. Vytvořil jsem krystal, který mu probodl srdce. Jelen padl k zemi, já se vrátil do své normální podoby a nechal krystal zmizet. Jelena bylo kus a bylo by obtížné ho sníst sám. Ale snad se někdo najde, kdo si dá se mnou.

Poslouchal jsem každičké slovo. "Kam jde on, jdu i já. U mě láska k něčemu nebo k někomu není možná. Nemám city. Když zabiju nebo udělám cokoli.....nic necítím." Řekl jsem vážným hlasem a lehl si do trávy se vztyčenou hlavou. "Kéž by to bylo tak jednoduché jak říkáš. Neváhal bych. Ale psychopat bez citů a lítosti.....kdo by ho chtěl." Můj hlas se měnil spolu s mým druhým já. Ale vzdoroval jsem mu a aspoň ještě chvíli jsem chtěl tak zůstat.

Položil jsem snídani a lehl si vedle ní. "Jediný blázen je moje druhé já. Občas nevím jestli mírný kriminálním nebo psychopat." Usmál jsem se na ni a olízl ji na čumáku. Začal jsem jíst svoji porci a hned přede mnou se objevilo moje druhé já. Pomalu přišel ke mě a sedl si. Podíval jsem se na něho nedůvěřivým pohledem. 'Líbil se ti můj dárek?' Psychopaticky se usmál. "Nečekal jsem nic jiného." Díval se mi až do hlouby duše. 'Není konec!! To byl teprve začátek!' Zmizel ve mě a já musel nad tím přemýšlet. Co tím myslel?

Už zase ke mě přisunula tu odpornou věc. Ale abych nebyl chujař, tak jsem to snědl. Stalo se to co znovu a já myslel, že vyzvracím duši. Zase jsem se napil a lehl si. Byl jsem unavený a neměl náladu někam chodit. Při usínání jsem si roztomile pšíknul. Znělo to jako vlče. Pobaveně jsem se zasmál. "Dobrou zlato." Zavřel jsem oči a usnul.
Ráno jsem se probral s pocitem úlevy. Cítil jsem se jako nový. Hned jsem se rozběhl nám ulovit snídani. Vrátil jsem se se dvěma králíky.

Položil jsem si hlavu na tlapky a měl chuť usnout. Ale věděl jsem, že to nesmím za žádnou cenu udělat. Rozběhla se hledat řebříček. Upřímně se v bylinkách nevyznám. Mírně jsem si zívl. Harley se vrátila i s tou bylinkou. Okamžitě jsem ji začal žvíkat. Nebyla to žádná pochutina to ano. Posadil jsem se a jazykem jsem si olizoval zuby. "To je to nejhnusnější co jsem kdy jedl." Řekl jsem pobaveně a se smíchem. Desně mě natáhlo a já se rozběhl do křoví vyzvracet. Jaká úleva. Pomyslel jsem si a neskutečně si oddechl. Vrátil jsem se zpátky a pořádně se napil vody.

Zlověstně jsem se zasmál a pořád jsem se na ni díval. "Dobrodružství mám rád." Šibalsky jsem se usmál a mírně jsem zakňučel. "Nech mě být!!!" Nad tím jsem se zasmál. "Ani mě nehne." oklepal jsem se a dál chtěl odpovídat na otázky. "Dá se říct, že jsem monstrum. Kombinace láska a já....by moc nešla dohromady." Špitl jsem vážným hlasem a tak trochu se i zamyslel. Co kdyby to šlo? Nadále jsem nad tím nechtěl ztrácet hlavu. "Ano, teď jsem ve vedení já. Ale má až moc silnou vůli, abych ho ovládl celého. Občas je to těžké. Ten, kdo tu nemá být jsem já. Já vznikl z jeho zlosti, kterou v sobě roky držel." Zasmál jsem se a trochu zakašlal. Nehodlal jsem dobré já pustit zpět!