Príspevky užívateľa

Harley se nějakou dobu dívala a přemýšlela, co by to mohlo být. Její odpověď mě desně vylekala. Co teď? Promyslel jsem si. "Je na to protijed?" Zeptal jsem se ustaraně. Najednou jsem se cítil slabý a začal se dusit. Lehl jsem si na zem. Takhle mizerně mi ještě nikdy nebylo. Dal jsem uši k hlavě a abych se přiznal, tak jsem měl celkem strach. Moje dušení přešlo a já se na chvíli uklidnil.

Můj smích přešel a já si jen nechal můj psychotický úsměv. "Bábovka? Já? Ale kde pak. Nebýt hodné části, tak už by byl možná i Askary po smrti." sedl jsem si vedle ni a pozoroval ji. "A taktéž mě krasavice." mávnul jsem ocasem a chvíli přemýšlel. "Nevadí mi." špitl jsem a nechal jsem za sebou objevit pár malých krystalů v červené záři. "Nejsem žádný suchar. Líbí se mi, když se dostanu do velení já." zaslal jsem se.

Snažil jsem se její větu trochu ignorovat. Ale nad další větou jsem se zarazil. "Eeee.... No já jen chtěl říct...že škaredá nejsi. A nechci tě urazit ale, nejsi můj typ. A já už někoho mám." Lehce si odfrknu. 'Hej! Líbí se mi.' Vždy mi dokáže zkazit náladu. "Je sice pravda, že já zas až takový násilník nejsem, ale moje druhé já by nejraději zabilo každého." Tuhle větu jsem si nedokázal odpustit. "Bran." na oplátku jsem svoje jméno řekl také. Bohužel jsem se teď moc neuhlídal. Začal jsem šíleně pronikavě vrčet. Můj jin jang zmizel, moje srst se zbarvila do černé a moje ornamenty změnili barvu i tvar. Můj hlas byl taktéž trochu jiný. "Tak hele. Být to na mě, tak tě roztrhám. Ale hodné já to nedovolý! Hmm...." začal jsem se psychpatycky smát a snažil se i přes RO všechno ovládat.

Přišel jsem skoro k ní a následně jsem se zastavil. "Ten tvůj takzvaný debil budu já." řekl jsem neutrálním hlasem a snažil jsem se nebýt hrubý. Věřím, že je naštvaná. Měl jsem se rozhlédnout kolem. 'Nějaká drzá. Co Brane? Nemám ji dát zavyučenou?' No na tuhle otázku odpověď znal a to rozhodně NE. "Ano já vím měl jsem dát pozor a mrzí mě to. A neřekl jsem že jsi nějak škaredá. Proč bych si to měl u všech vlků myslet?" Sedl jsem si. Nad její posledni větou jsem se lehce zasmál. "Nechci být nijak drzý. Ale dávej pozor na pusu." řekl jsem trochu podrážděně. Pokud bych se proměnil, tak bych nezaručoval, že bych se ovládl.

Po nějaké chvíli jsem už měl všeho dost a lehl si na trávu. Cítil jsem v sobě až moc vzteku a přemýšlel jsem, jak se odreagovat. Nakonec jsem se postavil a švihnul jsem jedním směrem svoje krystaly. Ale vůbec jsem si nevšiml, že jsem omylem svalil vlčici. Bylo mi toho líto, tak jsem se za ni rozběhl. Za běhu jsem nechal zmizet svoje krystaly. "Já se moc omlouvám. Vůbec jsem si vás nevšiml." Nechtěl jsem, aby to vyznělo zle. Jen že mě to mrzí. "Nic vám není?" Mile jsem se zeptal.

Opět jsem zavítal na místo, které jsem znal. Bylo celkem fajn tu zas být. I když po tom incidentu co se mi tu přihodil, by to nebyla hezká vzpomínka. Ale co. Co se stalo, stalo se. Dneska jsem měl dost náladu pod psa. Byl jsem naštvaný a nevrlý. Bolela mě i hlava a moje druhé já se vyžívá, když mě vytočí. Snad najdu dneska trochu klidu.

Díval jsem se na neznámou vlčici. Hodně podivná a vůbec jsem ji nevěřil. Poté na ni Harley začala křičet. Zamyslel jsem se, že proč. Ale silně mě zabolela hlava a za neznámou vlčici jsem uviděl svoje druhé já. Jak jsem usoudil, tak si ho všimla i Harley. Bude otázka času, kdy si ho všimne i ona. 'Dávej bacha.' Dost jsem se zarazil. "Co?" On však zatím nereagoval a jen se psychopaticky smál. "Co tu chceš?!" Zamračil jsem se víc a on se mi jen vysmál. 'Já? Ale nebuď najivní.' Najednou k nám přišel blíž a sedl si metr od vlčice. Pokud by moje druhé já bylo z masa a kostí, tak by to nebylo nic dobrého. 'To co vždy!' Pochopil jsem, že mě bude chtít ovládnout. "Nikdy se tebou nehodlám stát! Už ne!" doslova jsem na něho štekl. Vypadal jsem jako pitomec, který si povídá sám se sebou.

Harley byla tak hodná a pomohla mi. Pořád jsem se musel dívat před sebe. "Jsem v pohodě." Můj hlas však nezněl přesvědčivě. Nastražil jsem uši a díval se kolem sebe. Následně jsem si povzdechl a začala mě ukrutné bolet hlava. Dal jsem se do kroku a stěží se držel při vědomí. 'Smůla.' V té chvíli jsem se zastavil. Co tím myslel? Radši jsem si sedl. Můj zrak byl čím dál tím horší. Snažil jsem se oklepat, ale pořád nic. Pohlédl jsem za sebe a stál za mnou. Se širokým psychopatickým úsměvem. 'Ty jsi si nevšiml, že do čeho si spadnul?' Po téhle otázce jsem byl hodně zmatený. Nechápal jsem, že co tím myslí. S verbou jsem se postavil a šel se tam podívat. Nějaká rostlina. Neznal jsem ji. Že by byla jedovatá? Nevěděl jsem co dělat. Jestli mě chtěl varovat nebo si ze mě udělat srandu. Otočil jsem se na Harley a zeptal se. "Nevíš, že co je to za květinu?" můj hlas zněl celkem ustaraně. Když jsem se na to chtěl zeptat i svého druhého já, tak už byl pryč.

I já dojedl svoji porci. "Jo." Dořekl jsem a vydal se za Harley. Přišli jsme opět k říčce a já jsem se napil. Pohlédl jsem na svůj odraz, ale nebyl můj ale jeho. Leknutím jsem uskočil a podíval se na nohy. Měli moji barvu. Že by si hrál s mou myslí? Možná mě chtěl trochu poškádlit. Přece jen si dával dlouhou pauzu. Zaslechl jsem za sebou šustění a prudce se otočil. Nikdo nikde. Však při otočení a moji migréně jsem ztratil balanc a spadl na zem. Chvíli jsem tam jen tak ležel a díval se nevěřícně před sebe.

Ráno jsem se vzbudil s dost silnou migrénou. Však jsem se zmohl na to, abych nám šel ulovit něco k snídani. Postavil jsem se a vyšel ven. Zhluboka jsem se nadechl a vyrazil na lov. Daleko jsem nešel a ani jsem se moc dlouho nezdržel. Ulovil jsem králíky a vrátil se zpátky za Harley. Vešel jsem a ona už byla vzhůru. "Dobré ráno." řekl jsem milým hlasem a dal před Harley snídani. "Dobrou chuť." Oba jsme se pustili do jídla.

Při tom všem jsem ji olízl na uchu. Měla očividně na mysli to samé co já, protože neodmítla. Já se mírně nechal unést. Po chvíli jsem stratil pojem o čase. Jakoby se můj mozek zastavil.
Po nějaké době jsem s ní slezl a lehl si opět těsně vedle ní. Pořád jsem ji olizoval na čumáku. Trochu jsem se zasmál s úsměvem na tváři. Udělal jsem malé srdce z krystalů, které sloužilo jako malá lampička. Zpestřilo nám to romantiku. Nechal jsem Harley se zachumlat do kožíšku a oba jsme usli.

Šel jsem za Harley a hledali jsme nějakou dobu. Pořád jsem nic nenašel. Když už se něco našlo, tak to bylo celkem malé. Ale nakonec Harley našla nějakou noru, která byla celkem velká. Vlezla dovnitř a já za ní. Lehl jsem si těsně za ní a začal ji olizovat na hlavě. Potom jsem mírně popošel ke krku. Chtěl jsem být něžný a moc ji neodradit. Chvíli jsme se jen tak tulili. Následně jsem se uvolnil jak jen to šlo. Dal jsem jednu nohu přes ni a potom druhou. Vypadalo skoro jako bych na ni ležel. Dalšímu průběhu jsem se nebránil a snažil se.

Harley se přitiskla na mě a já ji objal. Cítit takovou lásku k někomu, který je jiný než já je super. Miluju ji nejvíc na světě. Začal jsem ji olizovat na čumáku a potom mezi ušima. Co takhle......si trochu užít? Řekl jsem si v hlavě. Co když myslela na to samé? Nechtěl jsem hned o tom mluvit. Však jen jsem mírně naznačil. "Co takhle si najít nějaký úkryt? Jeskyni nebo noru?" řekl jsem romantickým hlasem a postavil jsem se na nohy. Postavila se taky a s úsměvem jsem šel po boku Harley ve snaze najít nějakou noru či jeskyni.

Taky jsem z vody vylezl a ještě se pořádně oklepal. Lehl jsem si k Harley a olízl ji čumáček. Na chvíli jsem zavřel oči a udělal jsem náhrdelník. Byl hezky barevný jako ona a olemovaný zářivě tyrkysovou barvou. Dal jsem si ho na krk a mile se usmál. Moc ji slušel.

Procházeli jsme se s Harley a přišli jsme k říčce. Včera ji to plavání hezky šlo a snad si podobnou věc někdy zopakujeme. Sklonil jsem se nad říčkou a napil se. Harley do ní vlezla a já šel za ní. Voda byla příjemná. Chtěl jsem se trochu pobavit. Tak jsem na ni stříkl trochu vody. Následně jsem se zasmál a Harley mě štouhla a já uklouznul po kameni. Spadl jsem hezky do vody a byl celý mokrý. Postavil jsem se a oklepal. Měl jsem teda pěkně smáčený kožich. Ale mě to nevadilo tak jsem se smál s ní. Trochu koupele mi neuškodí. Přišel jsem k Harley co nejblíže a olízl ji na čumáku.