Príspevky užívateľa

Harley se ke mě přitulila a já udělal totéž. Podíval jsem se na ni a olízl ji čumák a potom ouško. "Miluju tě." usnál jsem se a dal mírně hlavu na tu její. "Jde ti to moc hezky. Jakoby jsi plavala furt." Zkoušeli jsme ještě chvíli dolepšit její kopání nohama a potom vylezli. Otřepali jsme se a sedli si. Mezitím co Harley odpočívala, tak já zašel ulovit dva zajíce a přinesl jsem je k Harley. "Dobrou chuť." vesele jsme se pustili do jídla. Určitě už musela být hladová po dnešním výkonu. "Šlo ti to moc hezky." pochválil jsem ji s úsměvem.

Šel jsem po jejím boku, až jsme přišli k černému jezeru. Sklonil jsem se a napil. Posadil jsem se vedle Harley a olízl ji čumák. "No zkusit to můžu. Ale nejprve si sundej kabátek." usmál jsem se na ni a zavrtěl ocasem. Otočil jsem se a hledal místo, kde není voda tak hluboká. "Tady to vypadá dobře. I kdybys nemohla, tak se můžeš postavil." Naznačil jsem Harley, aď jde za mnou. Voda tu byla po záda. Moc hluboká nebyla. Sice není teplá ale ani studená. Ukazoval jsem ji, jak na to. Celkem ji to šlo. Jen pořád měla nejistotu. Objal jsem ji a olízl čumák. "Šikulka." řekl jsem milým hlasem.

Podíval jsem se na něho s lehkým pohledem, který však skrýval nejistotu. Nebyl jsem si jistý sám sebou. Na jak dlouho jsem se mého druhého já zbavil? Jak dlouho bude trvat, než mě znovu ovládne? Mými otázkami jsem si nebyl jistý. Však na ně odpověď najdu brzy. "Jo." Podotkl jsem neutrálním hlasem. Byl jsem mu za pomoc vděčny. Ale i tak jsem v sobě cítil nejistotu. Málem ze mě vřela. "Mimochodem. Já pořád neznám tvoje jméno. Ty už moje však ano." Můj klidný hlas byl až nesnesitelně klidný.

Povzdechk jsem si a sedl si. "Ty jsi zatím jediný, kdo mi porozuměl takovým způsobem." řekl jsem neutrálním hlasem. "Díky ti za pomoc. Kdybys něco potřeboval ty, tak řekni. Pokud zvládnu pomoci, tak laskovost oplatím." Mírně jsem se pousmál.

Mírně jsem se pousmál. "Ale zlé to nebylo." řekl jsem polohlasem. 'Hlupáku.' V ignoraci jsem byl dobrý. Jen jsem se oklepal a nevšímal jsme si ho. "Snad mi dá na nějaký čas pokoj." zasmál jsem se. "Kdybys třeba ty viděl, jak ty sám ubližuješ někomu, koho máš rád, tak co bys dělal? Někdy si pohraje s moji myslí a ve snu vidím hrůzy." Ale to bylo snad po prvé, co jsem ho nenechal zvítězit. Doufám, že to tak i zůstane.

Byl jsem téměř na vrcholu svého vzteku. Ale i tak jsem se musel ovládat. Už jsem s nim nehodlal strácet čas. Zavřel jsem oči a soustředil se. Nechal jsem rozbýt své krystaly a ve velké rychlosti je poslal proti němu. Zkoušel je zastavit ohněm, ale marně. Nechal jsem je zastavit těsně u jeho krku. Otevřel jsem oči. "Být má druhá tvář, tak už tu nejsi." sedl jsem si a nechal klesnout svoje krystaly.

Trochu jsem poskočil, když se po mě ohnal. Začal jsem vrčet ale zároveň jsem si dával pozor, abych se neproměnil. Nad poslední větou jsem nastražil uši. "To odvoláš!" Naštval jsem se víc a i moje vrčení bylo intenzivnější. Jin jang mi zmyzel ale pořád jsem si nechával jsvoji barvu. Skočil jsem mu po krku. On se však vyhl a já dopadl na čtyři. Chodil jsem kolem a v rychlosti jsem udělal pár krystalů tak hladkých, že vypadaly jako zrcadla. Byl jsem všude a zároveň na jednom místě. Rozběhl jsem se a přitlačil ho k zemi.

Taktéž jsem se postavil a pozoroval co dělá. Moc jsem to popravdě nepochopil. 'Vlče si chce hrát.' nad jeho slovy jsem se zarazil. "Co?" řekl jsem udiveně. Co asi chce dělat. Mě to tak nepřišlo. Ale moje druhé já je jako psychopat. Začal jsem trhat hlavou a ovládat se. Popravdě to moc nešlo. Ale musím mu dát za pravdu. Nesmím být jeho loutka.

Vyslechl jsem si ho a on mi ukázal očividně svoji magii. Jen jsem se na něho díval. "Pokud tě má někdo do opravdy rád. Tak mu nezáleží na tom, jak vypadáš, ale jak se chováš." Odvrátil jsem na chvíli zrak. "Já své milované málem ublížil. Nemyslel jsem já ale on. Je jako pijavice." uchechtl jsem se a znovu se na něho podíval.
"Jak mi vlastně hodláš pomoct? Máš nějaký plán?"

Trochu jsem zklonil hlavu. "Zkoušel jsem už hodně věcí. Nevím, jestli by to vyšlo. Ale díky. Bude to náročné a předem se omlovám, kdybych ti náhodou ublížil." Zamyslel jsem se a pohlédl do dálky. "Nejvíc mě naštve tím, že mi řekne, že za to zaplatí mí milovaní. Dokáže být monstrum. Skoro každý mě tak vidí. I jako bratr sestry, která zabila alfu." Nevěděl jsem, co víc říct. Jestli potřebuje k moji pomoci informace, tak mu řeknu co potřebuje.

Vypadal dost sešle. "To musí byt super pocit. Mít vlčata. Jo a gratuluju." trochu jsem se pousmál. "Ani já to nemám lehké. Moje druhé já se mě snaží ovládnout a málem jsem přišel o sestru." Byl jsem citlivý. Ale chápal jsem ho, jak se cítí.

Přisedl jsem si vedle něho. Byl jsem rád, že to nevzal zle a jen se tomu zasmál. "Co by? Mám ji rád. Co takový zájem?" zeptám se však milým pohledem. Prohodím podobnou otázku. "Ty máš taky někoho?" nechtěl jsem vypadat vlezle. "Jsem Bran" došlo mi, že jsem se ještě nepředstavil.

Zdíval jsem se na něho a můj mírný úsměv ustal. "Ne na tebe ne. Dokážu s mým druhým já komunikovat přes myšlenky. Ale občas se naštvu a řeknu slovo nahlas, aniž bych si to uvědomil" nechtěl jsem, aby si to vyložil zle. Nemělo to byt na něho a já doufám, že to pochopí. Nevypadal jako někdo, kdo je hloupý.

Popošel jsem o kousek blíž. "Známe. Aspoň ty znáš mé druhé já. Jo a sorry za ten krystal co tě trefil. Někdy, ho nedokážu ovládnout." sedl jsem si a chvíli se na něho díval. Jizvy. Asi se rád pere. No to jsem nechal být. Chvíli jsem se i rozhlížel kolem. 'Udělej to!' lezl mi na nervy. "Sklapni." řekl jsem tiše, aby si nemyslel, že je to na něho.

Potuloval jsem se a přemýšlel, kam bych ještě šel. Ale popravdě dneska jsem byl až moc líný. Tak jsem se radši jen procházel a nic neřešil. Avšak dneska jsem byl obvzlášť nevrlý. Vírt byl moc příjemný a ucítil jsem pach vlka. Byl mi povědomí. Ale nedokázal jsem přijít na to koho. Pomalu jsem se vydal za pachem a uviděl jsem toho vlka ležet v trávě. Byl to ten, co mi.....vlastně pomohl. Když to tak vezmu. Ale byl hrubý k Harley, ale to jsem se snažil mírně ignorovat. 'Neblázni. Ublížil ji. Udělej to.' Nehodlal jsem ho poslouchat a oklepal se.