Príspevky užívateľa
< návrat spät
Já se usmál a vyskočil na nohy. S radostí jsem šel za ní. Byl jsem i zvědavý. Ale ležet a spát by mi taky nevadilo. Šel jsem po jejím boku. Užíval jsem si její přítomnosti. Díval jsem se kolem a cestou udělal tak barevnou květinu z krystalů jako je ona. Květina popraskala, já ji vzal a dal ji za ucho. Objal jsem ji a putovali jsme dál. Dneska byl moc klidný den. Myslel jsem si, že nám to nic nemůže zkazit. Snad to tak i bude.
Taktéž jsem si lehl a přitiskl se k ní. " U mě není nic nového. Všechno je stejné." usmíval jsem se na ni. Já o smečkách tady moc nevěděl co a jak. Ale když býk ráda, tak proč ne."Ale ještě pořád, jsi mi neodpověděla. Že co chceš dneska dělat.?" myslel jsem na nějaké menší dobrodružství. Nebo si jen tak pokecat. Jsem pro cokoli co bude chtít. Byl jsem i zvědavý. Ma dobré nápady.
Jinovatka pod tlakami hezky chladila. Najednou mi Harley něco chtěla říct. Trochu mě to vyděsilo. Myslel jsem si, že ji něco je. Ale jen že ji přidali do ignisu. Moc takhle smečky neznám. Ale znělo to super. "To je super." usmál jsem se."Promiň já jen, moc tak smečky neznám. Vim názvy. To mi stačí. Ale přeju ti to." Následně jsem ji olízl na čumáku a sedl si. Byla moc ráda a ja byl rád s ní. Je to moje láska.
Procházeli jsme se s Harley po moc hezké pláni. Je to tu dost pěkné. Cítil jsem se s ní úžasně. "Tak. Co chceš dělat?" můj milý hlas a úsměv pořád zůstával. Moje láska k ní je nekočná. Že i já bych dokázal najít někoho, s kým bych strávil život to bych si nikdy nedokázal představit. Na to jaký jsem. Ale stalo se a já jsem neskutečně moc rád. Zavál mírný větřík a pěkně svítilo slunce. Mít Harley po boku je něco lepšího než nejlepší sen.
Zadíval jsem se na tu podivnou vlčici a stoupl si mezi ní a Harley. "Nech ji být." zatím jsem nepříjemný nebyl. No uvidíme já se zachová. Vypadala podivně. Nevěděl jsem co čekat. "Nic ti není?" zeptal jsem se a obrátil zrak na Harley. Měl jsem vzkutku divný pocit.
Procházel jsem se po moc pěkném prostředí. Moc se mi tu líbilo. Ale měl jsem žízeň, tak jsem hledal nějakou řeku nebo tak něco. Moc dlouho jsem hledat nemusel. Přišel jsem k říčce a napil se. Před sebou jsem viděl vlka. Vypadal celkem mile. "Ahoj." řekl jsem milým hlasem a znova se napil. Odrazil jsem se od břehu a skočil na ten druhý, kde stál on. Ani jsem se nemusel rozběhnout. Díky mému druhému já mám silnější nohy, než někteří vlci.
Nic nedělání mě už začalo nudit. Procházel jsem se už nějakou tu dobu. Koukal se kolem. Najednou jsem uviděl dvě vlčice. "Harley." řekl jsem tišším hlasem. Pomalu jsem se přiblížil a chvíli je poslouchal. Na Harley bylo vidět, že se ji to nelíbí. Ale ta vlčice si nedala říct. Celkem naštvaným výrazem jsem k nim přišel blíž. "Hej ty! Nech ji být!" Pořád jsem si nechával naštvaný pohled. Začalily mi trochu černat tlapky. Nech si zkusí. Mě neošálí. A mé druhé já to už vůbec ne.
Po chvíli jsem se vrátil zpět do reálu. Oklepal jsem se a sedl si. "Asi mám co vysvětlovat." Povzdechl jsem si a pohlédl na Harley a potom na Múirne. "O tomhle mém tajemství ví jen Harley. A není to hezká záležitost." Moc se mi o tom nechtělo mluvit. Ale proč vysvětlovat, když to mužů ukázat. " Na vysvětlování by to bylo na dlouho. A tak to teda ukážu." Zavřel jsem oči a nechal tomu volný průběh. Začal jsem pronikavě vrčet. Za mnou se objevily krystaly v rudé záři. Můj jin jang zmyzel, moje srst se zbarvila do černé a moje ornamenty změnily tavr i barvu. Vzprýmil jsem se a snažil se krotit, abych nikomu neublížil. Moje oči zářily také rudě. Ale netrvalo to dlouho. Začal jsem se měnit zpět do mého pravého já. Sedl jsem si a čekal, dokud budu vidět normálně. Byl jsem však zkleslý. Co si o tom pomyslí Múirne. Jestli mě bude mít ještě ráda.
Harley přikývla. Všiml jsem si, že ji něco trápí. Ale moc jsem se nechtěl ptát. Potom se ozvala moje sestřička. "Ano to ano. Byly jsme od sebe dost dlouho. To je pravda." Najednou jsem si vzpomněl na tu situaci s Eihwazem. Blbec. Neměl si začínat. 'Ale.Ale.Ale. Copak?' Moje druhé já zase prudí. Jen jsem si trochu odfrkl. Najednou jsem ale něco uviděl. Ale všiml jsem si, že jsem jediný. Nedokázal jsem odtrhnout zrak. Musel to být on. Takovou hrůzu bych sám nevymyslel. Viděl jsem dvě vlčice, na kterých mi tak záleží mrtvé. Jelikož jsem děsná citlivka na takové věci, tak mi začaly ztékat slzy. "Néé...." Řekl jsem přez ubrečený a vystrašený výraz. Tohle jsem nedokázal potlačit. Věděl jsem však, že tohle se stát nikdy nemůže. Ono moje druhé já si rádo hraje s mými nejtemnějšími myšlenkami.
Postavil jsem se a Harley mi začala olizovat krev. "Ne nevadí. Ty si mi neublížila Múirne." Odpověděl jsem svojí nejlepší sestřičce. Když jsem chtěl odpovědět na její otázku, tak to za mě vzala moje sladká Harley. Já se jen zasmál. "Ano. Ve všem má pravdu." Přišel jsem ke své sestře a objal ji. Následně jsem se podíval nahoru, odkud jsme přišli. Uviděl jsme tam na chvíli mé druhé já. Ale pak hned zmizelo.Trochu jsem vytřeštil oči. Nechtěl jsem to dát na sobě znát. A pak mi něco došlo. Že Múirne neví, že se dokážu v něco proměnit. Tak jsem přišel k Harley a pošeptal ji do ucha. " Moje sestra neví, že se dokážu v něco proměnit. Tak bych byl rád, aby ses o tom moc nezmínila." Dořekl jsem to a sedl si mezi Múirne a Harley.
Když řekla, že za námi někdo běží, tak jsem se prudce otočil. "Co....." nestihl jsem nic víc říct, protože na mě skočila. Ale dala blbě tlapku a přímo na moji ránu na krku. Trochu jsem zakňučel a vyceril zuby. "Múirne. Ahojki. Copak ty tu děláš? Ale rád tě vidím." Sedl jsem si a pomalu jsem cítil jak mi ztéká krev po krku. No co stalo se. Trochu to sice pálilo, ale hodil jsem to za hlavu.
Nejprve jsem se bál, co řekne. Ale když řekla ano, tak jsem byl v sedmém nebi. Svoji radost a lásku k ni jsem nedokázal říct slovy. Nejraději bych poskakoval kolem ní. Měl jsem široký úsměv na tváři a nevyčíslitelnou lásku v očích. Objal jsem ji a zašeptal ji do ouška. "Miluju tě"
Seskočil jsem dolů za ní. Chvíli se díval kolem a pak jsem se podíval na ní. "Eéé....Nevím jak začít." Chvíli jsem byl zmatený a hledal zprávná slova. Nakonec jsem se nadechl a řekl na rovinu. "Nechtěla by si se stát mojí družkou?" Napřímil jsem uši a podíval se na ni se zamilovaným pohledem. Miluju ji. Tak proč schovávat svoje pocity.
Nedokázaj jsem za ní běžet, tak jsem šel rychlochůzí. Když se zastavila, tak jsem si vydechl. Naštěstí to nebylo moc daleko. Tohle místo bylo takové smutné. Skoro všechno spálené od slunce. Panečku. Stály jsem sice na místě, kde byla tráva, ale i tak to bylo smutné. Ale začal jsem přemýšlet i nad něčím pozitivním. Třeba oni dva. Já nevěděl, jestli se zeptat. Ale když se nezeptám, tak se nedozvím. "Chci se tě už delší dobu na něco zeptat." Nechtěl jsem hned říkat co. Napínání mě baví.
Ten její rozespalý obličej. Trochu jsem se usmál a i já začal jíst. "Ale musel" Zavrtěl jde hlavou a jedl dál. Pak se mě však zeptala jak se mám. Ale nevěděl jsem co říct. "Ale jo. Mám se fajn.A ty?" Usmál jsem se a odtrhl si další kus masa. Chuť čerstvého masa byla prostě super. Měl jsem až selý čumák od krve a olízl jsem si ho. Seper snídaně. Ale snad se najde někdy něco lepšího než jen zajíci. Nevěděl jsem co dál podotknout. Snad se najde téma.