Príspevky užívateľa

Její slova ho zahřála u srdce a byl víc, než je šťastný. Zavrtěl vesele ocasem a pohlédl na ni sladkým úsměvem jak to umí. Byl tak unešený svými pocity, že nedokázal pořádně mluvit a začal ji olizovat na čumáku. Teď byl z něho nejšťastnější vlk v celém Norestu a asi i na světě. Objal ji packou a natulil se k ní. ,,Jsem teď nejvíc šťastný vlk na světě." Měl neustále úsměv na tváři. Nejradši by s ní strávil celé dny a noci. ,,Co tak po večeři se dívat na hvězdy?" Pomalu se začalo stmívat a byla to ta nejlepší příležitost, která se jim naskytla, aby se nemuseli znovu rozdělit. Nerad by teď v tak krásné chvíli, aby mu odešla. Tohle nemohl jen tak dopustit.

Na jejích očích poznal docela hodně pocitů najednou. Musel se usmát a když si lehla k němu cítil se hned ještě veselejší. Snažil se držet na uzdě, aby nezačal vrtět ocasem. Byl s ní šťastný a nerad by, aby tahle hezká chvilka skončila. ,,Víš....je na tobě něco hrozně zvláštního. Když jsem s tebou cítím se hned lépe...šťastný." Buď to řekne teď nebo nikdy. Pokud by to musel v sobě držet dál asi by zešílel. ,,Tohle už cítím nějakou dobu..." Bylo to najednou tak složité a zároveň tak jednoduché. ,,Miluju tě Chari." A bylo to konečně venku. Aby odlehčil situaci ji olízl na čumáku a díval se sladce na ni. Snad tím nic nepokazil to by byl opravdu nerad.

Vřele se usmál nad její reakcí a tak nějak v takovou doufal. Nechal ji se zakousnout první a popošel na druhou stranu a dal si taky. Bylo to to nejrychlejší co ho napadlo a příště si dá víc práce na další nějaké speciální překvapení. Nehodlal tohle nechat jen první a poslední překvapení co ji udělal. Bran je plný záhad co se týče romantiky a umí to někdy líp, než by prvně sám očekával.
Když už byla srna zvětša zpořádaná měl už docela dost plný žaludek. Lehl si o kousek opodál a sledoval Chari s láskou v očích. Kdyby si byl dokázal změnit oči na srdíčka měl by je asi celou dobu. Avšak překvapení neskončilo a hodlal ji ještě překvapit. Zavřel oči a nechal kolem její přední pravé packy objevit pár tyrkysových krystalů jako náramek s červeným srdcem jako přívěšek na tom. Když už to měl oči otevřel a znovu na ní spočinul pohledem. Měl tolik toho na srdci, ale bál se, aby ji svými city moc nevyděsil. Chvíli nad tím přemýšlel no buď to řekne teď, nebo nikdy. Gestem ji nabídl místo vedle sebe a vyčkával co řekne. Musel si taky promyslet co řekne, aby nebyl za úplného magora. Snad se ji bude náramek líbit.

Její odpověď ho náramně potěšila a musel se usmát. Ale na to aby ji překvapil bude potřebovat pár minut pro sebe. „Tak to jsem velice rád. Ale budu potřebovat pár minut." Nerad by ji tu nechával jen tak samotmout, ale snad se cestou poštěstí. Na chvíli si tedy odběhl a bude muset být hodně rychlí na to, co chce udělat. Avšak mu to tady hezky hrálo do karet a objevil srnu v menším lesíku. Proměnil se během pár vteřin. Takto se mu bude lovit snadněji. Zakousl se do srny a počkal dokud vydechne naposled. Odtáhl ji na pěkné místo na kolem nechal vytvořit krystalové květiny, které zářily tyrkysovou a červenou barvou. Elegantní místo svíček, které neměl. Sesbíral pár popadaných větviček na ozdobu a rozběhl se za Chari. Trvalo mu to asi deset minut a snad to postačí. „Můžeš prosím za mnou?" Usmíval se na ni a pomalu vyrazil k obědu, který na ně čekal nedaleko. Jen co dorazili nechal ji si dát jako první.

Chari byla trochu jako spřízněná duše, kterou asi tak dlouho "hledal" a nakonec ji našel. Od smrti Harley se necítil být tak šťastný, jako teď. Byl však za to víc, než jen rád. Aspoň teď taky věděl, kde bude za ní chodit, kdyby ji nenašel v lese. Do hor nechodíval nikdy často, jen když musel. Měl radši lesy a prostorné louhy, jak nějaké šutry. ,,Moc plánů jsem na dnešek krom jídla a spánku neměl." Ostatně docela pravda, on nikdy neměl nic moc na práci. Ale něco ho tím jídlem přece jenom napadlo. Tohle gesto neudělal už hodně dlouho pro nikoho. ,,Ale možná bych nějaký nápad měl." Už jen vymyslet jak šikovně a nenápadně to celé zorganizovat. Nějak to však vykutí. ,,Ale byla by tu jedna podmínka." Na chvíli se odmlčel. ,,Bylo by to jako překvapení." Kdo by neměl rád překvapení ne?

Na pár chvíle k se dokonce usmál víc. Znovu ji vidět bylo krásné zpestření dne. No však na její otázku zakroutil hlavou. „Nemám nikde stálé místo. Toulám se a spím kde se jen dá a většinou se zdržuju v takových místech. Blízko k potravě, vodě a i možnosti někde spát. Do hor chodím jen opravdu výjimečně, když se nedokážu sam se sebou ovládat a přijdu okolí nebezpečný." Lépe si sedl a ještě hlesl. „Nerad bych omylem někomu ublížil. Avšak nestává se to často. Jednou nebo dva krát za půl roku někdy déle." Taková menší jistota, že se to nestává tak často. Většinu času se ovládat umí. Musel uznat, že má Chari dobrý nápad s tím, že se usadí. Dobré zázemí pro ni a pro něho jednodušší ji pak najít

Chtěl nějak začít konverzaci do hromového ticha, ale Chari ho docela rychle předběhla. Co mu četla myšlenky? To by bylo něco. „Měl jsem se docela fajn. Ale teď se mám mnohem lépe, když jsem tě opět potkal." Pořádně ani nedokázal přemýšlet nad tím co říká. Byl z ní docela unešený. „A jak jsi se měla ty?" Jeho slušnost prostě musela hned zareagovat. Dokáže být hodně milý a něžný vlk, když má na koho.

Byl hrozně rád, že ji konečně zase vidí po nějaké době. Byla hrozně zajímavá svou osobností a na něho to působilo dobře. Začal si zase věřit potom všem, co se mu stalo. „Taky jsi mi chyběla Chari." Usmál se na ni sladce. Ostatně to byla pravda, že mu chyběla. Asi by to nikdy o nikom neřekl nahlas, ale o ní ano. Nikdy by si nedovolil, aby se ji něco stalo. Nejraději by ji štěstím objal, ale nebyl si tím jistý, jestli by to akceptovala, tak to raději nedělal. Usadil se s úsměvem před ní.

Byl trochu až moc nadšený a s myšlenkami byl úplně mimo. Malém by přeslechl i své jméno. Ach ten sladký líbezný hlásek, který se mu dostal do uší...Charine! Zastavil se a poohlížel se kdepak asi je, než ji spatřil. Ta milá tvářička, která mu vždy vykouzlí úsměv na tváři. Přiklusal k ní s úsměv. „Ahoj Chari." V její přítomnosti se vždy cítil být tak veselý. Ale bál se své city projevit. Co když to necítila stejně? Nebo cítila? Kdo ví v tomto byl docela zmatený. Ale on měl hned jasno, že ji miluje.

Procházel se plání a zima v Norestu byla opravdu kouzelná. I když už ji zde zažil pořád to byl pěkný pohled. Dneska měl klidný spíše procházkový den. Nehodlal se moc honit za nějakou kořistí a dával přednost něčemu drobnějšímu. Neměl ani náladu na dlouhé lovy a celkově byl takový dneska znuděný. Neměl si s kým povídat a ta samota mu trochu lezla na mozek. Aspoň měl čas přemýšlet o všem, co se proslední dobou přihodilo. Nedokázal si Charine dostat z hlavy a už pár dní přemýšlel, že by ji šel najít a popovídat si. Vždy si však řekl, zdali to je dobrý nápad? Co když má něco na práci? Těžko říct a pak si to vždy rozmyslel a bylo mu z toho mizerně. Ale dneska by snad mohl udělat výjimku a možná ji i najít, když má pohodový den. A taky tak udělá! S menším úsměvem se vydal náhodným směrem za štěstím.

Nebyl zrovna úplně mimo. „Vícečetná osobnost. Někdy bych radši ty halucinace." Ty trvají chvíli a pak navždy zmizí. No tohle trvalo roky a navždy to tak zůstane. Zdá se, že onen vlk nebyl mimo. „Jsem Bran. A ty?" Když už si tu s ním povídal, tak aspoň chtěl znát jeho jméno. A pokud mu měl taky říct vice.

Netušil, že tu někdo je a pohlédl na cizince. „To nebylo na vás." Proč by taky jo, když o sobě doteď navzájem nevěděli? "Zakousni ho dělej! Nebuď baba." Už ho docela vytáčel. „Ne zakousávat ho nebudu a ty tam v hlavě koukej mlčet." Snad s tím stichne a nechá ho být. „Omlouvám se, že působím divně." Koukl na hnědého vlka. „Je to složité proč mluvím sám se sebou." Být to říct asi by působil jako blázen. No to už asi působil teď no nevadí.

Snažil se dlouhými procházky zahnat negativní myšlenky z jeho hlavy. Jeho démonické já mu nedalo pořádně spát a usnout no to byl asi zázrak. A to bylo taky na něm dost znát už na první pohled. "K čemu to všechno....zapomeň na ni." Kdyby mohl, tak ho asi zahryzne, ale to by musel ublížit sobě. „Mlč už a nech mě být." Pro jiného vlka by mohl působit jako pitomec co mluví sám se sebou. No kdo neslyšel jeho hlasy v hlavě nemohl soudit. A taky ty slova mluvil tiše, aby si někdo nemyslel, že to je na něho. Už tak se kvůli dostával do trapných a nepříjemných situacích.

Sledoval ji jak si pochutnává na jídle a sem tam se podíval po okolí. Nikdo nikdy neví co tu může číhat. Počkal si dokud najezená a on si dal co zbylo. Zvedl se na nohy a taky se dal do jídla jako před chvíli ona. ,,Většinou ani ne. Já se nerad proměňuju, pokud to není nutné. Nekončívá to někdy zrovna nejlíp." Občas nad sebou ztrácel kontrolu. Nerad by ještě někomu kolem ublížil. ,,Moje druhé já mě už dneska docela trápilo, tak jsem toho využil a vybil ze sebe energii." Asi nejlepší a nejbezpečnější způsob.

Vyšlo mu to dokonale tak jak chtěl. Sice ho to stálo o něco víc sil než normálně, ale to si stačí jen odpočinout. Usmál se. ,,Děkuju. Tohle asi ještě nikdo neřekl, že to bylo úžasné." Možná na jednu vlčic, ale to už bylo dávno. Chvíli ležel než se začal zvedat na nohy a podíval se na srnu. ,,Dáma první." Nechá najíst Charine a tak si dá něco on. Chtěl, ať se nejprve nají ona dosytosti, přece jenom byl někdy až moc milý na ty, které měl rád. Ji i možná víc, než rád, ale nebude dělat moc ukvapené závěry. Sedl si opodál a jen se na ni díval. Snad ji dnešní úlovek bude chutnat.