Príspevky užívateľa

Byl jsem zmatený, když se začala smát. Nárazníček. Vzkutku roztomilé. Usmál jsem na milé vlče. "Ještě jednou se moc omlouvám." Omlouval jsem se fakt často. Nechci být nezdvořilý. I když umím být i nebezpečný. Ale na taknmilé a roztomilé vlče......no kdo by ji neodolal. Sedl jsem si a zeptal se. "Nic ti není?" Dal jsem hlavu na bok a čekal na její odpověď.

Zadívala se na mě tak tajemně. Ale potom, když jsem uslyšel svoje jméno došlo mi, že na mě nezapomněla. Sebral jsem veškerou odvahu a vyšel jsem ze křoví. Pomalým krokem jsem šel k ní. Ona jen seděla s otevřenou tlamou. "Ahoj sestřičko" Řekl jsem milým hlasem. Přibližoval jsem se k ní. Nakonec jsem se ji díval do očí. Neváhal jsem a objal ji. Koneckonců jsme se dost dlouho neviděli. Nedokázal jsem svoji radost vyjádřit slovy. Byl jsem tak rád, že ji vidím. "Tak moc jsi mi chyběla. Dlouho jsem tě hledal." Mile jsem se usmál a taky si sedl a jen řekl. "Jsem na tebe pyšný" Byl jsem připravený na cokoli. I na to, že bych musel vysvětlovat i ten jin jang.

Chodil jsem lesem moc rád. Připomínalo mi to hraní si na schovávanou s mojí malou sestřičkou. Jak mi schází. Rád bych ji znovu objal a nikdy ji už nepustil. Říct ji, jak moc ji mám rád a jak moc jsem na ní pyšný. Jak moc mi chyběla. Po nějaké chvíli jsem uslyšel vedle sebe asi tak pár metrů nějaké vrčení. Hned jsem nastražil uši a pečlivě poslouchal. To vrčení bylo hned hlasitější. Nevěděl jsem, jestli se mám zeptat, nebo se rovnou proměnit a odstrašit neznámého hosta. Však jsem nechtěl být hned nezdvořilý, tak jsem se trochu přikrčil a pomalým krokem se vydal za tím vrčením. Schoval jsem se za křák a pozorně neznámou vlčici pozoroval. Když jsem se podíval pečlivěji, tak jsem si všiml, že je to Múirne. Byl jsem štěstím bez sebe. Nevěděl jsem, jestli mám jít hned rychle k ní. Ale asi by se lekla a utekla. Nebo by mě přimrazila k některému stromu. Tak jsem tam radši zůstal a chvíli ji jen tak pozoroval. Ale podle mě si všimla, že tam někdo je. Protože jsem cestou šlápnul na větvičku.

Toulal jsem se už dlouho. Opět další území, kde to vypadalo mile. Prošel jsem už hodně míst. A na některé se i rád vracím. Rád bych si s někým popovídal, ale zatím jsem nikoho nenašel. Chodil jsem sem a tam a potom jsem se na chvíli zastavil a kochal se výhledem. Moc pěkné místo. Pomyslel jsem si s nádherným západem slunce. Potom jsem se vydal dál a potom když jsem se na chvíli nedival na cestu, tak jsem omylem do někoho vrazil. "Já se omlouvám. Já nechtěl." Zvedl jsem přední nohu a trochu jsem zklopil uši k hlavě.