Príspevky užívateľa

Ani moc nečekal, že by s ním souhlasila, ale asi bylo dobře, že to řekl nahlas a víc se usmál. Byla víc milá, než by hned očekával, ale to bylo jen dobře. Taky pohlédl na stopy, o kterých se mu Chari zmínila. ,,Můžeme zkusit jít po těch stopách a snad něco najdeme." Dal se do kroku a co by jen po deseti minutách zahlédl srnu, která se pásla u vody. Docela dobré. Jdeš po stopách králíka a najdeš srnu. Dneska byl docela šťastný den až na pár maličkostí. Hleděl na ni chvíli, zdali si je všimne, ale naštěstí tedy ne. Každou další minutou cítil, že to je spíš horší a měl by si dávat pozor a nějak sám vybít energii. Tak proč to nevyužít ve svůj prospěch. ,,Nemusíš se bát." Usmál se na ni s láskou v očích a poté pohlédl na svůj cíl. Pořádně se nadechl a vydechl. Nechal se pohltit jeho energií, ale tak, aby pořád zůstal při smyslech. Jeho kožich pomalu zčernal a ornamenty změnily svůj tvar a barvu. Na posledním místě se mu změnili oči a trochu zmohutněl. Ještě pohlédl na Chari a vystartoval po své oběti. Skočil ji na záda a snažil se ji svalit na zem, což se pak nakonec povedlo, no byla bojovnější, než si myslel. To však nebyl takový problém. Zakousl se ji pořádně do krku a nepouštěl, dokud naposledy nevydechla. Pustil její krk na zem a sledoval bezvládně tělo jak leží na zemi. Koukal tak, dokud se neproměnil zpátky do své normální podoby. Vysílilo ho to trochu víc než myslel a lehl si vedle.

Potom co se napil opět pohlédl na Charine. Zkoušel postupně najít směr kudy by zkusili najít nějakou tu kořist, avšak začala se spíš konverzace. Jak se měl? Těžko říci hned, popravdě asi by to hned neopsal. „Měl jsem se tak různě. Někdy to bylo špatné jindy dobré." Podle toho jaký měl den. I když musel uznat, že s ní mu bylo vždy daleko lépe a nedokázal říct proč to tak je. Takové pocity měl naposledy u Harley. Ale to je už doba co zemřela. „Abych řekl pravdu s tebou mi je vždy líp. Mám hned lepší den." Myslel to vážně a proč to vlastně řekl nahlas? No teď už to asi bylo jedno. Proč však neříct hned pravdu, když to tak měl. Hleděl ji do očí a mile se usmál.

Tak zase nechtěl, aby to vyznělo. „Kdepak ne nechci, aby jsi utekla. Jen jsem to řekl, aby jsi to věděla. Kdyby se náhodou někdy nestalo, že bych ti začal říkat, aby jsi utekla a ty by jsi byla z toho zmatená." Aby si náhodou nemyslela, že by ji tu nechtěl to ne. Je lepší, když je vlk v obraze a ví i ty nepříjemné věci. Není všechno jen o těch hezkých. Pomalu se dostali k vodě a pořádně se napil. V takovém vedru je dobré hodně pít.

Kráčel vedle ní no postupně trochu zpomaloval. Docela se obával, že to dlouho nevydrží a promění se. Musel se vnitřně ovládat co nejvíc to jen šlo. Nerad by ji nějak ublížil. „Pravda aspoň se budeme mít kde schladit." Pořád lepší se namočit než umírat horkem na slunci. Snažil se vypadat normálně, ale dlouho mu to teda nevydrželo a všimla si toho. „Ne nejde o to, že nechci já chci jen..." Bylo to někdy docela složité. Stoupl si před ní, aby ji zastavil. „Sice to může vypadat, že se v nějakých chvílích chovám jinak. Není to proto, že by se mi něco nelíbilo. Spíš...mám v sobě něco jako druhé já. Jiná stránka mé osobnosti nebo démona pokud by to tak někdo nazval. Někdy se stane, že své emoce neovládnu a proměním se. Zčerná mi srst a ormanenty zčervenaji a změní tvar. V takové chvíli je dobré utéct nebo se schovat, kdybych se náhodou neovládl. Někdy se proměním úmyslně za cílem víc někoho ochránit, ale je to složité. Proto mě často třeba bolí hlava nebo vypadám tak jako teď. Snažím se mu bránit, aby k tomu nedošlo." Asi bylo lepší to vysvětlit nějak takto. Neměl tušení jak na to zareaguje. Ale pokud by měla odejit je lepší teď, než až někdy pozdě.

To byla pěkná náhoda, že tu jsou ze stejného důvodu to bylo milé. A možná měla pravdu, že se zvěř bude zdržovat blízko vody. Že ho to nenapadlo taky, aspoň by si ušetřil čas. Nevadí. „Tak tam můžeme hned zajít není to daleko " Aspoň se nemuseli takovém teplém počasí potácet kamsi daleko. Dal se pomalu do kroku směrem k řece s Charine vedle sebe. S touhle vlčicí rád trávil čas a měla taky častěji o kolečko navíc než on. Ani tento nápad, že by byla zvěř blízko vody by ho asi nenapadlo jen tak brzy.
Jak šli postupně se začal cítit dost zvláštně ze samého sebe. Věděl, že nikdy není sám, i když nějaký vlk viděl jen jeho kdesi stát. Jeho druhé já kdo chce tak démon mu dělal sice společnost ale nemilou. Pokaždé mu musel nějak ničit život. Lehce sklonil hlavu a díval se před sebe ve snaze potlačit svou vnitřní bolest.

A heleme se nakonec i někoho známého potkal a tuhle vlčici moc rád viděl. „Ahoj." Vesele zavrtěl ocasem. „No taky že se mi moc na sluníčko nechtělo, ale můj hladový žaludek si řekl, že chce najíst. Takže se snažím najít si něco na zub, ale zatím jsem tu toho moc neviděl." Byla to tu nějaká bída a snad když už tu je i Charine, tak by si něco mohli ulovit spolu. Přece jenom se ve dvou lépe hledá.

Nijak se mu zatím nedařilo ani najít nějaký pach. Co se tady po zvěři zem slehla? Asi by bylo lepší se podívat z výšky. Magií nechal ze země vyrůst krystal dost vysoký na to, aby se rozhlédl. Vylezl nahoru a začal se rozkoukávat po okolí. Ptáků tu bylo požehnaně no zahlédl i vlka. Světlá známá srst, ale zatím nedokázal určit o koho jde. Možná by se měl jít podívat. Ještě koukl očkem kolem sebe, ale když nezahlédl nic, tak slezl a nechal krystal se rozpadnout na prach, aby tu tak netrčel a šel se podívat za tím vlkem.

Opět byl nějakou chvíli sám trochu dál od ostatních. Trochu mu to prospělo, aspoň si mohl trochu odpočinout a zpracovat tu minulou podivnost co ho asi zfetovala jakási kytka. To byl pro něj zvláštní den a asi jen tak čuchat k růžovým kytičkám nebude.
Hledal si něco k jídlu no v takovém vedru se mu pomalu ani nechtělo chodit natož utíkat. Ale.jist musel, takže mu nic jiného nezbývalo, než si nějakou kořist najít. Avšak na co utíkat, když může nějakého králíka či jelena probodnout krystalem? To mu jeho magie ušetří hned nějakou energii.

Hrozně jí to slušelo a pořád se na ni musel dívat. Nedokázal se přimět, aby na ní tolik nekoukal, ale nešlo to, i když se o to chtěl pokusit. Byl jí doslova okouzlený. Chtě Charine ještě nějak udělat radost a proč ji nevytvořit květinu, která vydrží navěky? Zrakem se podíval na chvíli do země a začal se soustřeďovat na to co chtěl. Začal pomalu vytvářet růži z krystalů, které zářily tyrkysovou barvou. Snažil se růži udělat co nejlépe mu to šlo, aby vypadala hezky. ,,Jedinečná květina pro krásku." Packou do květiny trošku strčil, aby dal najevo, že si může dárek vzít. Taková květina nikdy nezvadne ani se nerozpadne. Začal přemýšlet nad něčím dalším a měl pár nápadů co hodlal určitě využít.

Seděl tam už nějakou dobu, než začal pomalu přemýšlet, že by se odebral kamsi jinam. Usuzoval, že zde asi už nikdo nepřijde. No zmýlil se, když uslyšel čísi hlásek. Otočil hlavu na Charine, která k němu přišla. Začal být trošku poněkud nervózní, ale nebylo to zase moc vidět. Aspoň se tedy o to snažil a myslel si to. „Dobré odpoledne i tobě Charine." Usmál se na ni mile. „Také tě rád vidím." A to byla kupodivu pravda. Nestávalo se, že by něco ještě tak myslel vážně za poslední dobu. Ani netušil jak by měl navázat korverzaci nebo na co se zeptat. Někdy nebyl zrovna ukecaný a dokázal většinou potěšit něčím co vytvořil z krystalů nebo květinami. Harley měla ráda květinky za ouškem a trošku doufal, že by to snad mohlo být tak i u ní. Rozhodně to hodlal vyzkoušet a popošel trošičku stranou. Našel pár sněženek, ale opravdu jich nebylo moc. Byly hezky bílé a aby nenesl jen ty, tak našel i nějaké růžové a když k nim přičichl, tak docela hezky voněli. Na chvíli se zarazil divným pocitem, ale vzal do tlamy i ty a šel zpátky, aby ji to dal za ouško. No když ji viděl podruhé, jen co se otočil přišla mu...krásnější. Docupital k ní a sedl si. Začal ji dávat kytičky za ouško. „Pro krásnou dámu menší dárek." Opravdu ji moc slušely, když se na ni díval. Vypadala s nimi přímo úchvatně a nemohl z ni zpustit oči.

Dost často procházel tímto směrem kamkoliv šel. Většinou se vždy dostal tady a díval se na vodu a hory v dálce. Připadal si většinu svého času osamělý a z nějakého zvlaštního důvodu musel pořád myslet na své přátele....nejvíc na jednu vlčici co potkal na pláži. Proč? To on sám sice trochu tušil, ale nechtěl si to za žádnou cenu přiznat. Přeci kdysi své zesnulé družce slíbil, že bude milovat jen ji. Však ona už tu dávno není a jak moc mu chybí. Teď však nesměl otálet a litovat se tu co vše ztratil. Musel začít myslet trochu pozitivně a užívat si chvíle, které má. Možná nezahazovat některá přátelství a začít se pořádně s někým bavit. Zhluboka se nadechl a vypustil tím ze sebe stres a pochyby.
Vyhrabal se ze svého myšlenkového světa a začal zase dávat přednost realitě. Moc vlků cestou neviděl a někdy se mu zdálo, že je nějaký prokletý, že tu je tolik vlků a on potkával minimum. Dost zvláštní a trochu ho to znepokojovalo. Snad se zase někdo objeví, kdo by si s ním popovídal a věnoval mu nějaký čas.

Bran x Charine

Sledoval zaujatě moře, no když promluvila, tak pohled věnoval ji. ,,Žiju tady už pár let, ale pocházím odjinud. Nerad na to místo vzpomínám." Nechtěl to moc rozvíjet do detailů. Avšak ho Charine zaujala jako nikdo už docela dlouho. Vypadala dost mile a ne jako někdo kdo jen otravuje a je nepříjemný. ,,A co vy? Jste tu už dlouho?" Nevzpomínal si, že by ji tu někdy spatřil.

Byl trochu víc zamyšlený a došlo mu trochu později co řekla a než se mu to povedlo zpracovat, aby mohl odpovědět trvalo mu to pár minut. ,,Podle mě místo podobné tomuto jen s trochu novým prostředím a vlky. Kdo ví možná to tam je zajímavější než by si jeden myslel." Trochu se pousmál. Opravdu byl dost zvědavý, jak=e to tam je a co by tam tak našel. Nové vlky? Nebo lidi o kterých občas slýchával? Tohle se asi nikdy nedozví co tam doopravdy je. ,,Těší mě. Jsem Bran." Kdepak se poděla jeho slušnost? Obvykle se představoval prví a nezapomínal na to. No teď se asi trochu poštěstilo zapomenout. Sice nebyl nejmladší, ale paměť měl ještě dobrou. Avšak byl mu trochu líto, že ve společnosti dámy na to zapomněl no stane se.

Sledoval ji a čekal na odpověď. Byla milá a taky se ji ptal na pěknou pitomost. Co by asi vlka přivádělo k pláži. Písek to asi nebyl. Ale nechtěl hned způsobovat špatný dojem. „Vzkutku ano přemýšlel, ale asi se to nikdo nedozví." Podíval se na oceán a poté zase na ni. Bran už sice nebyl nejmladší, ale rád se choval občas jako před lety...mile. Tef spíš byl mrzutý vězšinu času, ale v přítomnosti společnosti se umí chovat pokud chce.