Príspevky užívateľa

Z jeho myšlenek ho vytrhl kdosi neznámí. Poněkud mile vypadající vlčice. „Dobrý den i vám. A ano to máte pravdu." Pousmál se na ni a poté se podíval zpátky na moře. Co tam asi je. Tuto otázku si kladl pokaždé, když sem přišel. To se ale nikdy nedozví a nechá pravdu pouze jen fantazii. „Copak vás sem přivádí? Mohu-li se ptát." Nechtěl vypadat jako někdo kdo jen vyzvídá. No rád si popovídá a dneska aspoň nějakou tu společnost našel. Nebo spíše ona si našla jeho. Je už doba co si s někým popovídal naposledy.

Zašel si po dlouhé době zavzpomínat na místa jemu hodně blízké. Pokud mu paměť slouží dobře, tak zde se poprvé setkal s Harley. Zabořil packy do písku a nechal si kožich provát jemným vánkem. Dnes měl dobrou náladu, i když tohle místo mělo pro něj hodně vzpomínek. Těch nejkrásnějších. Sedl si a díval se na širé moře. Vždy ho zajímalo co je tam za tím. Jestli se tam dá vůbec doplavat a nebo jestli tam je prostě konec a jen samá voda. Vypadal tam jako socha, když se nehýbal a ani nemrkl. Byl sice rád sám, ale samota mu už celkem lezla na mozek. Rád by si s někým popovídal nebo si našel spřízněnou duši. Na to byl však příliš deprimovaný a jeden by řekl, že už by to měl hodit za hlavu. To on však lehce nedokázal, i když měl silnou vůli. Znamena pro něj příliš hodně a vidět ji umírat bylo pro něj příliš moc. Cítit se tak beznadějně, že ji nedokázal pomoci, i když tak moc chtěl. Voda mu začala omývat packy a sklonil hlavu dolů. Jen se díval jak odchází a znovu přichází.

Hrála si s ním no nijak mu to nevadilo. Naopak se bavil. Když se mu zakousla do krku, tak se jen lehce zasmál. Bolest sice cítil, ale nedával ji najevo. „Pěkné... Musím uznat, že nějakou tu sílu máš." Zasmál se a shodil si po pár skocích se sebe. „Docela se bavím." Zatím se mu moc nechtělo přemýšlet nad pečlivostí své strategie. Shodil ji na zem a nejprve ji poškrábal na noze. Pomalu, aby se v tom mohl vyžívat.

Tancovalo se mu dobře no bohužel už musela jít. Bylo mu to trochu líto. „Dobře." Pousmál se. „Já kde si lehnu tam usnu. Nemám noru či jeskyni, kde chodím pořád." Neměl žádné místo co ona. Rozloučil se sní a nechal, aby si šla odpočinout. „Snad se ještě někdy setkáme. Děkuji za tanec a tvou společnost."

Tiše si hrabal packou do hlíny. Krapet mu přišlo zábavné, jak se to snaží obkevat. Bylo to z části milé, ale nijak si to nebral osobně. „V pořádku nemusela jsi to odůvodňovat." Měl klidný hlásek s úsměvem. „To se tedy omlouvám, když jsem tě moc překvapil." Musel uznat, že to přehnal no nechtěl přijít o milou společnost. No aby neřešili co všechno Bran zvoral, tak se vrátil k jiné činnosti. Zvedl se a a trochu se oprášil. „Zatančíš si? Snad už nezakopnu." Zasmál se během poslední věty. Trochu moula, no rád se pokusí znovu.

Díval se na růži co byla na zemi. Neměl by být tak zbrklý, když zrovna po takové době má konečně někoho s kým se dá povídat. Měl by přestat vypadat jako idiot. „To me bohatě stačí. Je to už celkem dlouho co jsem si s nějakým vlkem popovídal. Vím, je to divné, že jsem toho už tolik udělal pro tebe, ale.....no jen nechci přijít o milou společnost tím, že jsem trochu cvok." Neuměl se moc zapojovat do konverzace. No radši to trochu vysvětlil, než aby pokračoval jako blázen a ona by radši utekla, než aby dostala další dárek.

Zvoral toho už hodně a nevěděl pomalu jak by mel dál postupovat. Ty seš vůl. Zanadával si na sebe v hlavě. Prostě mluvil a pak přemýšlel. Měl by s tím něco dělat. „Co se týče květin, tak nejlépe znám růži. A....no asi nic víc." Připadal si jako blázen. „Nač popisovat, když ti to mohu ukázat." Z krystalů vytvaroval růži co nejlépe mu to šlo. Tyto krystaly byly černé jako uhlíky. Packou do toho šťouhl a pomalu to začalo praskat dokud z toho nebyla živá květina. Takové triky dělal moc rád a bavilo ho to. Další květina byla navržená podle něho. Mělo to design růže no měla větší lupínky a bez trnů. Taktéž do toho šťouchl, aby z toho byla živá. Takhle měla tyrkysovou barvu. Utrhl ji a dal ji květinu za ucho. „Taky hezky sluší." Usmál se mile.

Později mu docházelo co z tlamičky vypustil. Neměl o sobě říkat až tolik informací najednou. I když takto to dělal neustále, ani neví proč. Trochu se zasmál. „Neboj tebe bych si nedal jako zákusek. O to mít strach nemusíš." Na tolik se ještě dokázal ovládat. Nechtěl by ji sežrat. „Tebe sníst by byla škoda. Máš nějakou oblíbenou květinu?" Chtěl se ji nějak omluvit za to fiasko co způsobil. Měl nápad jak by to z části odčinil.

Neustále sledoval její kroky. Jeho hlas byl o něco hrubší a jakoby se na konci rohléhal. „Ty jsi vážně hloupá." Kroužil kolem ní a čekal co udělá. Jo ona jeho začala nabádat, tak využil toho. Skočil ji na záda a zaryl drápy do jejího těla. Měla sílu to musel uznat, ale hodně vlků je na něj krátkých. Uvidí u téhle vlčice jaké to bude a co vše dokáže.

Se zájmem ji poslouchal a přitom tancoval. Znělo to dost pochmurně a nevěděl co by na to měl říct. Bylo mu to z části hodně líto, že ji tak...poslali pryč. „To mě mrzí." Aspoň něco na to řekl, aby nevypadal jako magor. Čekal, že bude chtít něco vědět i ona. No nevěděl co by měl dřív říct. Neměl pěknou minulost. „Jako malý jsem žil ve smečce no byl nucen odejít, kvůli chybě mé sestry. I ona v Norestu pobívala nějaký čas, ale už je to doba co jsem ji viděl naposledy." Jak chtěl začít mluvit o své zesnulé lásce, tak zakopl o vlastní nohu a upadl. Začal se hrozně smát. „Mám pocit, že cenu za nejhorší taneční pár jak říkáš máme rovnou vyhrané." Zvedl se zpátky na nohy. „Měl jsem lásku co pro mě znamenala úplně všechno. Milovala mě i přes to co jsem. No před nějakou dobou zemřela." Trochu se oklepal. „Mám totiž rozdvojenou osobnost. Tahle podoba co vidíš je ta dobrá. Pak mám v sobě zlou a na tu se dokážu proměnit. No to je čistý zabiják. Naštěstí to dokážu ovládat." Přinejhorším se vždy vytratí, aby někomu neublížil. Ne vždy to sice ovládne, ale snaží se.

Tahle vlčice se mu hodně zamlouvala. „To nevadí. Ani já to moc neumím. Tancoval jsem jen..." Zavzpomínal na Harley. „jen jednou." Asi by to nechtěl rozvádět dál. No pokusil se ji nějak vést pomalými a ladnými kroky. Ani on to dokonale neuměl no snažil se. Nemohl o sobě říct, že je dobrý tanečník, protože nebyl. Díval se ji do očí z úsměvem. U tance začal i konverzaci. Když se jeden zapovídá, tak se nesoustředí na tanec a jde to lépe, než když by se soustředil a dělal samé chyby. „Pověs mi něco o sobě. Pokud ti to nevadí." Měl milý hlas a chtěl působil milým dojmem.

Měl uzr vztek a jeho dobrá polovina by ji nerada ublížila. No když sáhla na blesky, tak celý proces urychlila. „Ty huso ani nevíš s kým si zahráváš přestaň dokud není pozdě!" na jeho slova už bylo pozdě. Před sebou nechal vyrůst krystal co výboj vstřebal. Nebyl poznat ani škrábanec. Kolem se rozvýřil sníh a jen co dopadl na zem stál už ve své druhé podobě. Černá srst s trochu jinými červenými ornamenty. „Chyba." Vzpřímil se co nejvíc a pronikavě vrčel. Jeho dobrá polovina by byla ráda zachránit to ještě ni bylo pozdě.

Mile se usmíval s sledoval ji. „Jsem rád, že se líbí. Sluší ti to. Ty barvy jsou na tobě moc hezké." Vážně ji to moc slušelo. „Není třeba oplacovat. Rád udělám někomu radost." Konečně měl po dlouhé době v sobě kousek radosti. Konečně měl chvíli, kdy se cítil hezky. „Zatancuješ si?" Přece jenom tu nebudou tak stát a tupě po sobě zírat. „Pokud ti to nevadí." Střihl oušky a sedl si. Na jejím ocase to vypadalo hrozně hezky jak to září.

Co si snad o sobě myslela. Ona nedává pozor kam šlape a on by snad měl s tím něco dělat? Ts. Její chyba, že chodí tam kam nemá. Odfrkl si. „Fajn." Byl celkem hrubý. Neměl dneska svůj den. „Příště dávej pozor kam šlapeš NEBO se nauč pořádně chodit!" Švihl naštvaně ocasem o zem. Jeho tyrkysové oči začaly rudnout. Nedokázal odhadnout jak moc dlouho se ještě udrží dokud nedobrovolně poleví. Ušklíbl se, jakoby ho něco zabolelo a později to v sobě udusil. Díval se na vlčici teď už rudýma očima a po myšlenkách mu běhal jen Silentův hlas.

Díval se všude po každém a musel též poznamenat, že jsou asi jediní co nic na sobě nemají. No Bran nebyl ten typ co by si něco dával na sebe. Byl rád tak jak je a ne ještě aby se nějak vyšňořil do nějakých hadrů. Udělal by to jednou a to za nejdůležitější chvíle. Aspoň co by byla pro něho. A ne na nějaký ples. No ona by možná s něčím vypadala hezky a přemýšlel nad tím. „Hmmm...Možná by jsem něco zkusil." Ještě že jeho magie je dobrá i na jiné věci, než na obranu. Nechal ze země vyrůst pár menších tyrkysových krystalů, které hezky zářily. Sem tam se mu povedl i nějaký červený. Měli aspoň hezký tvar a začal je různě plést do jejího kožichu. Něco na krk, vlasy a ocas. Usmál se, když měl vše hotové a packou ji ukázal na kaluž co byla nedaleko, aby se na sebe podívala. Jemu připadala moc hezká ba slušelo ji to. „Když už to má být ples, tak ať dáma hezky vypadá." Sám sobě si v duchu ocenil práci. Líbilo se mu to.