Príspevky užívateľa

Díval se širý oceán s myšlenkami po Silent Killerovi. Co tím mělo znamenat? Neustále ho trpáil všemi možnými způsoby. Teď mu však dal brouka do hlavy. Téměř nevnímal ani tu zimu, která byla. Jen tam seděl nevědíc o sobě. No uslyšel známý hlásek, který tak zbožňoval. „Harley." Pošeptal si pro sebe. Dokonce se usmál a šel ji naproti ten malý kousek a hned ji olízl čumák. „Jak pak se máš?" Vždy se zajímal, jak se má jeho čumáček.

To si jako myslel, že ho bojová pozice zastraši? To byl hodně daleko od pravdy. Podíval se jak odchází. „Téměř každý stejný. Bojí se rvaček." Nebyl první co utíkal od problémů a nechal ho tedy jít a sám de otočil na odchod si ulovit nějakou svačinu.

Popřemýšlel na malou chvíli. „Zabíjení v plánu mám. Klidně bych se mohl zbavit i tebe." Nemá sebemenší problém s takovým otravným švábem. No uslyšel jaksy jiný zvuk, který věděl co je. Aspoň by byla zábava. Neměli by oni šanci ze svými zbraněmi. Probodl by je ihned a s ničím se nesral.

Asi mu to bude muset vysvětlit. „Vzniknu-li jednou, není cesty zpět. Bran se mě snažil zbavit různými způsoby. Láskou, násilím i magií. Nic. No.....u lásky až takovou moc nemám no někdy se poštěsti. Jedině díky Harley mě drží v sobě." Jediný vlk, krom jeho sestry co ji nikdy nedokáže ublížit. „Málem bych zapomněl. Říkají mi Silent Killer." Jeho jméno v překladu může v někom vyvolat nepokoj. Nebo jen touhu zakusit zdali je to pravda. Ve většině případů skončili dost zle a někteří i mrtví.

„Začínám se bavit." Smál se k jeho slovům. „To bude problém. Zemřuli já, zemře i on a obráceně. Jsme jeden a ten samy vlk. Jen on držel v sobě léta vztek a když se ho rozhodl využít, tak jsem vznikl já. Jin a jang. Proč myslíš, že to má na kožichu." Skrčil se, když se ho snažil praštit. „To bych nedělal. Neměl by jsi proti mě šanci. Jak z magii, tak i bez." Branova magie byla u jeho. Ty krystaly jen tak něco nezničí. Jen stejný krystal může roztříštit ten druhy. Je odolný vůči žáru a dalším podobným věcem. Jeho by probodl a nestihl by ani mrknout.

„Ale podívejme se.....štěně se naučilo štěkat. Spadla klec ty jeden malej zmetku." Rozběhl se směrem k Branovi a zmizel v něm. Bran začal cítit bolest, která mu proudila tělem. Dokud jeho kožich nezčernal a ornamenty měli jinou barvu i tvar. „Je dobrý pocit, mít nadvládu nad tím chudákem." Svou dobrou polovičku neměl vůbec rád. No on se jen usmíval pro něho vtipně vypadajícího vlka.

Bran měl neustále upřený pohled na Silent Killera. „Hm. S tímto tady by snad ani zábava nebyla." Postavil se a šel k vlkovi a kroužil kolem něj. „Musím uznat, že nevypadá slabí. Asi bych si s ním měl promluvit." Pobaveně se usmál. „Já si myslím něco jiného. Ne." Tohle mu prostě nedovolí. „Ale notak Brane.....si prostě suchar." On chtěl zábavu. Konečně se po delší době pobavit. Vždy musí všechno zkazit.

Ohlédl se k němu když se přibližoval. „Nechci být nijak nezdvořilý, no radši bych v této chvíli zůstal o něco dál ode mě." Doufal, že se nepromění. Myslel si, že když dosáhl mír sám se sebou, tak se to stávat nebude. No z jeho kožichu začal vycházet černý kouř, který se následně oddělil od něho a chvíli levitoval vedle něj, dokud se na Silent Killera neproměnil. Byl průhledný jako pokaždé. „I tak mě nazadržíš navždy. Jednou......tě něco opustí." Seděl tam se svým psychopatickým úsměvem. Bran se na něho jen díval a neměl na to co říct.

Ne každý je rád sám. Bran spíše preferuje samotu, od té doby, co objevil své druhé já. Nerad by ublížil někomu, kdyby byl ve smečce jako před lety. Ani on nevěděl, o tom. No koukani na měsíc nebyla zrovna jeho aktivita. Spíš mu to jen připomíná Alfu a on s tím nemá zrovna dobré zkušenosti. Kvůli tomu idiotovi musí snášet toho démona v sobě pokud se to tak dá nazvat. Ale díky němu už není takový jako býval kdysi. Z jedné strany mu musí poděkovat. Že mu ukázal jiný pohled na svět. Cítil se přibývající minutou divněji. Věděl, že držet se na uzdě už dlouho nevydrží.

I když si dnešek představoval jinak, tak si rád s někým pokecá. Přikrývky na jeho větu. „Nech mě! Už jenom ten jeho úsměv mě zabíjí. Nenávidím optimistické vlky. Já radši pesimisty." Pro Brana žádná novinka. Ten by si snad přál smrt každého, kdo se jen usměje. „Já jsem zde už celkem dlouho. Jsou tu i smečky, pokud by jsi de chtěl do nějaké přidat."

Zdá se, že si ho nakonec všiml. A měl pravdu, když se ho na to zeptal. Přišel k němu ze stínu blíž. „Klídek nemám zájem ti sežrat kořist." Sedl si z upřemým pohledem na něho. „Chci ho zabit. Nech mě!!! Prosím." Téměř ho nevnímal. Drž hubu a zalez. Bran tu nebyl pro jídlo, ale jen na procházce. „Mohu se ptát na totéž. Jak tak koukám, tak nejsi zdejší. Aspoň jsem tě tu ještě neviděl." Poslední dobou se moc netoulal a jen zůstával na jednom místě. „Bran." Aby nebyl nezdvořilý. Vychování ještě má, i když se zlem v sobě.

Nemohl si odpustit po delší době nějaký ten výlet někam, kde už asi byl.....zdálo se mu to tu podvědomé, no pro něho lesy vždy vypadaly všechny stejně. Je to delší doba, co se naposledy proměnil a bylo to i vidět. Jeho hlasy v hlavě mu nedávaly pokoj. Koukej mě nechat být. Už nevydržel ty jeho kecy. „Máš smůlu. Zab se šmejde." Asi mu to moc nedocházelo, ale chcípl by i on. Nechal ho být, ať si říká co jen chce. Věděl, že ho buď ovládne, nebo poleví. Jinak by se z toho brzo zbláznil. Postřehl cestou i vlka, který si dal poněkud vydatnou svačinu. Jen tam stál a chvíli ho pozoroval. Ještě ho tu neviděl, tak musel být nejspíše nový.

Šel celou cestu vedle ní. Zajímalo ho kam jdou a nevěděl vůbec kde je. Ani co může čekat od prostředí. Musel uznat, že je to tu hezké. „Je z tebe hotová průvodkyně." Pousmál se a trochu se o ni otřel. Nevěděl, co by bez ní dělal, kdyby tu nebyla. No aspoň ji konečně po dlouhé době potkal a mohou spolu strávit ten čas co jim zbýval. Sluníčko už pomalinku zapadalo a za chvíli by mohl pro ně dva něco dobrého ulovit.

Nečekal, že to udělá. Opět skončil ve vodě a začal se smát. Moje milá.. Vyšel na břeh a otřepal se. Jeho kožich byl úplně zmáčený. „Neznám to tu, takže nevím kudy." Harley však věděla a šli blíže k vodopádu. Chtěl se tam jít podívat. Zdálo se mu to romantické, ať to je co to je. S ní vždy. Dnešní noc i den chtěl být po jejím boku. Neviděli se celkem dlouhou dobu. „Ty máš plán na den a já zase na večer." Přišel k ní a olízl ji čumáček. Měl vymyšlený i dárek pro ni, no musel vymyslet jak to udělat. Nebo spíše dolepšit.

Když se k němu přitiskla, tak jemně položil svoji hlavu na tu její. Rozběhla se k vodopádu a Bran běžel za ní. Poslouchal ji co říkala. Nevěděl o tom. „Ne tady jsem ještě nikdy nebyl." Podíval se na ni s milým úsměvem. „Ale líbí se mi tu. Je to tu pěkné." Musel dodat ke své poslední větě. Ponořil čumák a cákl po ni vodou. Samozřejmě si to nenechala líbit a oplatila mu to. Znovu po ni cákl a začaly se škádlit. Byla celkem zábava na chvíli vypnout hlavu a blbnout. Stála u břehu a štouhl ji čumákem tak, že spadla na trávu. Ležela na zádech a on byl nad ní. Olízl ji čumák se sladkým úsměvem. „Miluju tě." Vždy ji to říkal a tak to bude navždy.