Príspevky užívateľa

Souhlasil s ní. Bylo to skvěle, aspoň de nemusel bát, že ji ublíží. S ní měl hned nejlepší den. Vždy když se objeví má hned lepší náladu. „S tebou se mám vždy báječně." Podíval se na krajinu a došlo mu, že zre ještě nikdy nebyl. Bylo to tu nádherné a s Harley ještě skrásnější. „Co by chtěla moje květinka dneska dělat?" Podíval se ji do očí s milým úsměvem. Nechtěl tu jen sedět, když byl tak pěkný den.

Čekal, že se zeptá. Ji neunikne nikdy nic. „Vlastně fajn věc. Nějak jsem dokázal vyjít sám se sebou. Takže mě Silent killer nebude tak často otravovat a našeptávat mi, abych se zabil. Takže moje proměna nebude jen když se mu zachce. Ale jen když budu chtít já." Pořád se usmíval. „No dost o mě. Jak se má moje květinka?" Pořád mu neodpověděla na otázku. Vrtěl ocáskem a snad nebyl radši. Potkal svou milou, takže měl úžasný den už teď.

Nevěřil, že se mu to povedlo. Po takové dlouhé době našel způsob, jak to udělat. Avšak jeho ouško zaslechlo známý hlas. Byla to jeho milovaná Harley. Rozběhl se z krystalu dolů a zastavil se před ní. Usmíval se od ucha k uchu a objal ji. Mezitím mu zmizely červené ornamenty, které vystřídaly jeho. „Ahojky. Jak se má můj čumáček." Krystaly přestaly zářit a rozpadly se na prach. Bran měl nejlepší náladu za poslední roky. Dokázal něco, čemu nevěřil, že by to šlo. Sedl si vedle ní a olízl ji ouško.

Po pár hodinách našel co hledal. Byl velice žíznivý a tak se s chutí napil chladné vody z tekoucí řeky. Nádherný vodopád na který se díval hlouhé minuty. Zaposlouchal se do zvuků přírody. Sedl si nedaleko vody a nadále poslouchal a tím se uklidňoval. Všechen stres, myšlenky a starosti se rázem rozplynuly. Už dlouho se takto nedokázal uklidnit. „Jsem Bran......jsem Silent killer. Pokud chci být sám sebou, musím splynout s obojím." Postavil se a vzpřímil se. Nabral kyslík do plic a v klidu ho pomalu vypouštěl. Zavřel oči a soustředil se. Jeho kožich zůstal šedý, jen jeho ornamenty se změnili v jeho. Nechal ze země vyrůst krystaly dokud nestál na jednom mohutném a kolem byly další v různých velikostech. Krystaly zářily v barvě fialové. Otevřel oči a uviděl co všechno se za tu krátkou chvíli stalo. Dosáhl klidu sám se sebou.

Bran jen souhlasil a šel za Harley k vodě. Namočil si tlapky a postupně šel dál až po kolena. Byla trochu studená a možná si ani nezaplave. Ale snad to bude lepší. Chodil sem a tam až se odhodlal se namočit celý. Malinko cákl čumákem po Harley. Slaná voda na kožichu nebyla moc příjemná, ale to se smije. "Chytni si mě." Přikrčil se a začal utítak. Ve vodě to šlo blbě, ale snažil se utéct. Chytla ho levou zadní a on Harley v nízké vodě svalil na záda a olízl ji čumák. Díval se ji do nádherných očí a nakonec ji pustil.

V sedě se díval copak ta jeho milá provádí. Omotala mu náramek kolem packy. "Děkuji čumáčku. Je nádherný." Olízl ji na uchu a podíval se ji do očí. "Ujde to. Ale když vidím tebe, tak hned mám lepší den." Usmíval se a pohlédl na moře. Krásné, ale plné tajemství. "Podnikneme něco?" Měl zájem s ní něco podniknout. Cokoliv co vybere, tak bude jednoznačně pro. S ní je jeho den hned krásnější.

Bran se rozhodl si vyjít na malou procházku na pláž, když už bylo hezky. Šel poklusem lesem nějakou chviličku. Přišel k písku a pořádně se v písku vyválel jako malé štěně. Postavil se a oklepal. Všechen písek se mu nepovedlo ze sebe vyprášit, a tak se vydal k vodě s myšlenkou se smočit. Rozhlížel se a uviděl Harley, která seděla na břehu a cosi prováděla. S úsměvem na tváří k ní přišel a objal ji. "Ahojky čumáčku." Olízl ji čumák a posadil se vedle ní. Podíval se na mušle smotané na provázku. "Mooc pěkné." Jeho úsměv neodcházel a dneska byl plný optimismu. "Jak pak se máš?" Zajímal se, když ji poněkud delší dobu neviděl.

Nakonec Bran souhlasil. Nemůže si každý optimismus dovolit. Liam se taky vrátil a ani se mu nedivyl, že šel stranou. "Ano. Už jsem se uklidnil." Byl jim vděčný za záchranu života. Hezky jim poděkoval a že když budou někdy potřebovat pomoci, stačí si ho najít. Rozloučil se a pomalu odešel.

Znovu si ukousl další kus masa. Pomalu začínal být plný a tak si už nedal. Olizoval si krvavý čumák a vzkutku si pochutnal. Harley očividně taky chutnalo. Kdyby mohl zčervenat, tak by byl celý rudý. Miluje ji a nedokáže ji to pořádně říct. Jenom jednu sladkou větu. Ona by si zasloužila něco víc. On však nevěděl co to je. Zhluboka se nadechl a přisdl si k ní blíž. "Nikdy jsem sice nebyl na nějaké láskyplné citáty nebo tak ale.... Miluji tě víc, než cokoli na světě. Položil bych za tebe i svůj život. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo. Dala si mi znovu smysl žít." Usmál se na ni a olizoval ji čumák. Sedl si blízko k ní a spolu pozorovaly jak se poslední paprsky slunce dotýkaly hladiny.

Když uviděl Harley, tak se mu rozzářil úsměv na tváří. Sedla si naproti mě a mezi námi byla naše večeře. "Přeji dobrou chuť." Mile se na ni usmál a nechal Harley ať si kousne první. Poté si dal i on a vychutnával si chuť čerstvého masa. Jak jedl, tak se mezi nimi objevil motýl z červeného kouře. Přistál na čumáku Harley a potom na tom jeho. Pobudl nějakou chvíli na čumáčcích a přesně ve středu se proměnil v červené srdce, které chvíli levitovalo mezi nimi a rázem zmizelo. 'Nemáš za co ' Nevěděl, že tohle umí, ale aspoň jednou použil svoji magii pro správnou věc. "Milují tě." Se sladkým hlasem ji pověděl, co k ní cítí. Dokonce i někdo dokázal jeho napravit. Miluje ji a navždy bude. Ať se děje co se děje.

Šel dál než by si asi troufl. Byl nedaleko od hranic Ignisu. Rád by tam šel a to moc. Chodil kolem a snažil se někoho najít, aby se poptal. Zatím však nikoho nenašel a byl by teď za to fakt rád, kdyby někoho potkal. Asi takové štěstí mít nebude, že by potkal hned Alfu. Chtěl by se tam přidat za jakoukoli cenu to ano. Udělal by cokoli aby mohl trávit více času s jeho milou. Na chvíli si sedl do vyschlé trávy.

Postupně začal hledat všechno co potřeboval na svůj plán. Nejprve hledal nějaké větvičky a různé prkotiny. Donesl si je aspoň pět metrů od břehu. Místa na sezení vystlal mechem a z větviček to trochu do zdobil. Z krystalků udělal malinké "svíčky" a různé barevné květiny byly téměř všude. Jak barevné tak jednobarevné. Poslední část bylo jídlo. Zašel ulovit jelena pomocí jeho krystalů a pomalu ho dotáhl na romantické místo. Západ slunce byl nádherně barevný a bylo slyšet lehké šumění potůčku. No prostě dokonalé. Sedl si na svůj mech a čekal na Harley s úsměvem na tváří.

Začalo mu to pomalu jít a byl i rád. "No takové drápy nemám." Zasmál se a udělal ji menší dárek. Na jejím krku ji udělal náhrdelník v barvách jejího kožichu a toho jeho. V takovýhle věcech je dobrý a rad dělá někomu radost. Na konci udělal srdce ze sytě červených krystalů. "Ja moc nejsem na slova, co se týče vyjádření lásky k někomu." Nikdy mu to nešlo ale u Harley se nějak snaží být romantický. Přišel k ní a zašeptal ji do ucha. "Dneska při západu slunce, tě tu budu čekat. Teď si musím, něco zařídit." řekl romantickým hlasem a šel připravit Harley menší překvapení.

Po konverzaci se Bran díval na Harley. Její technika lovu je super a velmi zajímavá. Ulovila rybu a nabídla mu ji. "Děkuji." Rybu si vzal a v mžiku ji snědl. Byla dobrá. Chutnala mu a chtěl to taky zkusit. Chvíli pozoroval ryby a hned se po jedné vrhl, ale uplavala mu. Až po páté se mu povedlo ulovit pěkný kousek a podal rybu Harley.

Bran chvíli seděl jako přikovaný a užíval si, že má svoji milou vedle sebe. "Proč ne. Menší svačinka se hodí vždy." Šel za ní k potoku a díval se na ty chutné ryby. Vypadaly tak lahodně. Nikdy moc na ryby nebyl, ale losos a pstruh mu chutnal nejvíc. "Nemám na to neustálé handrkování náladu. Chci kompromis." Hned se Bran vzpřímil. "Poslouchám." Zašeptal tichým hlasem. "Pokud mi někdy dovolíš za měsíc aspoň dva krát být sám sebou, tak potom tě nechám být." Tohle ho překvapilo, ale zároveň na druhou stranu potěšilo. "Platí." Aspoň pro jednou měl dobrý nápad.