Príspevky užívateľa

Trošku jsem škubnul ouškama, ale nic úžasného, prostě mi furt budou plandat podél hlavy. Neodpovídal jsem dál oné vlčici a jen je znovu poslouchal. Když vlčice promluvila o svých jménech, tak jsem pokývl a vysoukal ze sebe.
,,těší mě.."
Hlas byl ale tižší než před tím, chtělo se mi brečet a jen jsem to v sobě dusil. Když oba začali víc mluvit o tom dalším vlkovi.. "strejda fejel" Zamračil jsem se, nelíbila se mi představa toho, že bych měl potkat dalšího vlka, nepotkal jsme jich už dost? pomyslel jsem si, samozřejmě jsem neměl žádného tucha jak velká tahle smečka je, ani vlastně to, že se to jmenuje smečka, v žádné jsme nikdy nebyl.

Stál jsem v tom sněhu u lebky a sledoval oba vlky jak se spolu bavili, štvalo mě, že jsme nevěděl jak se jmenují, štvalo mě že tu jsme, chtěl jsem zpět..do hor.. chtěl jsem zpět rodiče.. Pohled na ty dva přede mnou mě na jednu stranu strašně drtil, chtěl jsem zpět svojí maminku.. zpět své sourozence.. byl jsme vevnitř zlomený, chtěl jsem brečet naříkat, ale snažil jsme s ezůstat silný, přeci by mě tak moji sourozenci neradi viděli! Sledoval jsem oba dva a přemýšlel jsme co dělat, jediné co mě napadlo bylo se omluvit..
,,Omlouvám se..za problémy.."
Dostal jsem ze sebe a čekal co se bude dít.

Trhnu s hlavou, když se Ray rozejde pryč, však dle toho, že zde nechal lebku, jsem hned pochopil, že s tím staráním to myslel vážně. Těžce jsem polkl a pohlédl na vlčici a vlče. Trošku jsem se zamračil, když vlče začalo knučet na mamku a celkově vyžadoval pozornost. mamánek.. pomyslel jsem si. Nikdy jsem nebyl moc upnutý na ostatní krom ... sourozenců.. pohlédl jsem na vlčici pohledem, který by se dal popsat jako unavený, však i známky nemoci tam byli, nemluvě o tom, že jsem sípal při každém nádechu, mlčel jsem, stál jsme pevně a čekal jsem, co vlčice ze sebe dostane.

pravou tlapku jsem mírně zvedl, když se ke mě vlčice přiblížila, nelíbilo se mi to, nechtěl jsem, aby se mě kdokoliv z nich dotýkal nebo na mě mluvil, chtěl jsme pryč najít své rodiče.. sourozence.. prosím. Napětí se uklidnilo, když se zase odtáhla, ale hned jsme zpozornil, když Ray řekl, něco ve stylu že si mě tato vlčice vezme a bude se o mě starat. Cože?? ani ji neznám! nikoho zde neznám! Zamručel jsem potichu a zamračil jsem se, chtěl jsme pryč, utéct, ale jsem ještě dost malej na to, abych někam uběhl, no spíše, abych jim zdrhl a křídla ještě užívat neumím, nikdo mě to ještě nenaučil. Moji jedinou možností bylo zde jen stát a vyčkat na to co se stane, jako nějaký vezeň.

Prohlížel jsem si okolí jenže mojí pozornost zaujalo na chvíli vlče, které se postavilo před vlčici, prohlížel jsem si vlče a jen jsem si lehce odfrkl, vypadal jako by se chtěl prát, já na to náladu neměl. Můj pohled jsem zase zkroutil po okolí a lehce cuchal do ovzduší, premyslici kde mohu přesně být, jenže přes nachlazení to bylo trošku těžký, vzešlo z toho tedy jen hluboký těžký nádech, abych vůbec do plic nějaký kyslík dostal a hned na to si kychnul.
Moji pozornost nakonec dostal zpátky Raymond, pobidajici mého jména, nechtěl jsem, nevěřil jsem jim zde, ale usoudil jsem, že když jim ho řeknu zase mě nechají být a tím jsem i jednal.
,, caligo.. "
Řekl jsme tišším hlasem neudrzujici oční kontakt.

Stál jsem kousek za ohonem vlka, který se mi...nám..představil jako Raymond. Pozoroval jsem v tichosti okolí a ignoroval přítomnost vlčice, se kterou se onen vlk bavil, jediná věc, která na mě upozorňovala byl můj sípavý dech, nejspíše jsem v té jeskyni v horách onemocněl, ale na to jsem ještě neměl moc rozumu, ne teď. Mrtvým pohledem jsem si prohlížel okolí, nezbylo mi nic, rodiče z noci na noc, pryč. Sourozenci? Kdo ví kde.. Dalo by se říct že jsem byl unesen, rodiče mě již nenajdou ne zde...Bolelo mě u srdce, ale bolest jsem zcela vůbec neukazoval. Jediné co mi zbylo byli vzpomínky a lebka.. Lebka. můj pohled rychle padnul na lebku, která ležela u noh Raymonda. Zhluboka jsem se nadechl a pár odvaznejsimi kroky, přešel k ní, pohlédl jsem opatrně na vlčici a prohlížel jsem si ji mezitím co jsem jednal. Vlčice byla hnědá, pevně stála mezitím co já opatrně vzal do tlamicky lebku a začal ji opatrně tahnout zpět za Raye. Ztratil jsem mnoho, alespoň tohle mi zůstane.

Stres se ve mě dost vyšplhal a vrčel jsem i přes to, že se vlk zdál milý, nedokázal jsme jen tak někomu důvěřovat, rodiče něco řekli, měli by jsme zde být a to samé i vyšlo z mé tlamy.
,,Cyno vodiče žekli tu! měli by mi být tu. váti se, nemůžeme jen tak se vybaflovat!"
Vrčel jsem na cizího dospělého vlka a byl celý naježený a rychle dýchal sledující a přemýšlející co může udělat, ale nevěděl, byl moc malý na vše! jak měl ochránit sourozence! ještě že ta sestra byla furt u něho, ale měl velký strach o bratra, co když mu ten vlk něco udělá!

,,pvomiň.."
Zamručel jsem směrem k sestře a stáhl mírně uši dozadu, začuchal jsem směrem k východu a otřásl jsem se zimou.
,,venku zima.. tu teplo.. přijit rodiče brzo. oni nás zde nenechat."
Zamručel jsem k sourozencům. Zamračil jsem se když se bratr vydal ke vchodu, stál jsem u sestry, chtěl jsem houknout po bratrovi, ale najednou se z venku ozval hlas. Můj tep se zrychlil, vytřeštěně jsem koukal ke vchodu k bratrovi, přemýšlející co udělá, ale já sám začal automaticky vrčet, srst se šupinami se naježila a já se mračil, chránil jsme sourozence, ikdyž bratr byl před námi, byl jsme však připravený vyběhnout k němu.

Hned jak sestra ze mě sjela, zvedl jsem se a oklepal se, samozřejmě jsem ocasem nešetřil a oba mé sourozence omylem flakl ocasem o čemž jsem nevěděl. Protahl jsem se a porozhlédl se po jeskyni, lebka, kterou zde nechali rodiče zde furt byla, sourozenci.. Jeden.. Dva.. Ti zde byli taky. Jen ne rodiče.
,, měli by jsme tu poškat.. "
Odpověděl jsem s jistým hlasem, samozřejmě na nějakém uvědomění si svého hlasu jsem ani trošku nepřemýšlel, neznal jsem až tolik pojem bezpečí, ale dokázal jsem rozeznat co ohrozí sourozence.

Sledoval jsme bratra jak se zvedl a protáhl z mojich zad, sledoval jsem ho a pak podal otázku, na kterou jsme s chladnou odpovědí řekl.
,,nevím..pvyč.. někde.."
Bál jsem se o ně. Pak měl bratříček milovaný jiný nápad a začal budit sestru, když sestra zvedla mírně při zívnutí hlavu, už jsem myslel, že se zvednu, jenže to se sestra hned protáhla a už na mě byla i předníma tlapkama a lehla si.
,,sestraa nejsem polštáž!"
Zamručel jsem, ano, oba na mě celou noc spali, ale teď je ráno! už nepolštářuji!

,,kdy se vátíte?"
zeptal jsem se maminky, ta se jen usmála a odpověděla nazpět "jdi spinkat". To a že byla hluboká noc a já se sourozenci byli velmi unavení, byla poslední věc kterou jsem si pamatoval, než jsem společně se sourozenci usnul mezi kameny.

Probrali mě sluneční paprsky dopadající na mojí hlavu skrze kamennou skulinu. Pomalu jsem otevřel ospalá očka a rozhlédl se v leže po okolí, sourozenci byli nasáčkovaní na mě a zdálo se že furt spí. Prohlédl jsem jak moji sestřičku tak i bratra a lehce se otřásl zimou, bylo nepříjemně chladno a ani jeden z nás ještě nedokázal používat oheň, abychom se zahřáli. Při pohledu ven a mírném se mračení jsem viděl venku bílou pokrývku čeho si, stejně jsem to moc nemohl zkontrolovat, díky sourozencům, ale nevadilo mi to, zde mi bylo teplo, ikdyž na mě dost studený vítr táhl, hlavně zde čekat na rodiče, musím hlídat své sourozence, nechci, aby se nám něco stalo.

jméno: Caligo Cray Murklins
přezdívka: Cali,
věk: 5 měsíců (10.10)
pohlaví: samec
matka: neznáma
otec: neznámý
sourozenci: Eirlys, Cyrano

charakteristika:
Caligo je vlče tiché povahy, radši sedí a pozoruje než aby jančil jako malé vlče. Už od malička jde na tomhle vlčkovi vidět ztráta emocí díky autismu a sám nedokáže mnohdy poznat zda-li vlk je šťastný či naštvaný, ale nějak moc to tohoto vlčka netrápí, nechává ostatní jen si žít svým životem a tak to chce i po ostatních, je to volný živel milující okolí, snažíc se vyhnout boji jak jen může, ale nemyslete si, že se rvát neumí, má ostré zoubky, které se vůbec nebojí obarvit krví. Už teď určitě víte že je těžké ho rozezlit, má klidnou povahu a jen tak se nenaštvě, ale když jo, nechcete být určitě v jeho blízkosti, to se jak se říká, i peklo chvěje pod jeho hněvem. Miluje sledování hvězd a měsíce a zároveň i miluje sledování ohně obě věci ho dost uklidňují. V létě ho zas uvidíte u vodních toků, kde ho zase uklidňuje zvuk tekoucí vody. Sice je toto vlče klidné povahy, ale rádo skáče do věcí po hlavě, chce něco udělat? bez přemýšlení to vezme tou první a nejrychlejší myšlenkou která ho napadne

minulost: X

zajímavosti:
má rád: měsíc, oheň, létání, blýskající se věci
výška: 93 cm (v dospělosti)
- je alergický na slunce díky magii (není smrtelná)
- kříženec draka a vlka
- jako drak má orgán na oheň, ale je zakrnělený
- má zakrnělené rohy (+ pravý roh větší)
- Autismus
- má šupiny, ale schovaný pod srstí
- dokáže předníma tlapkama a drápy na křídlech něco chytit
- uši má furt stažené dozadu, nezvedá je
- má lebku jelena se zuby vlka
- rád sbírá třpytivé věci
- ohnivzdorná srst
- má vadu řeči/nářečí (neví se, prostě mluví jinak)
Nemá rád: slunce, léto,

magie:
Atrament
Černá tekutina.
Jednoduše jeho magie dokáže z každého stínu/z každé tmy vytvořit černou látku, kterou ovládá, dokáže tím něco chytit, případně při zranění si z toho vytvořit dočasný obvaz, nebo si pomoc se někam dostat, něco si podat, případně někoho někam vytáhnout. Na jeho magii nepotřebuje tolik energie, když má okolo sebe dost stínu, když má třeba okolo sebe jen svůj stín, dost vypotřebovává svojí sílu. Dokáže se stíny splývat nebo se v nich schovat tím že se jimi "zakryje". Jeho magie je silná za nočního světla, nejvíce při Novu nebo zatmění a naopak je slabá při denním světle.

další postavy: Toshi, Finn, Nova, Targaryen, A’sen

Vánoční slot

O vlče se bude starat Artemis (Ignis)

Obrázek pošlu na discord až budu vědět kdo se stará o moji régu.