Príspevky užívateľa

Poslouchal jsem její slova, no, možná to hati chtěl. Ale spolupracovali? Kdo ví, třebas chtěl, abych se začal víc věnovat své magii, však jsem mohl zabít! Magie byla jedna z věcí, která mi furt naháněla hrůzu..
Avšak když promluvila, že mám držet tlamu, trošku jsem se zamračil.
,,Já budu. Pod podmínkou, že mě necháš se podívat na tu tlapu. A. Že i ty budeš držet tlamu."
Pohleděl jsem na ni přísně, nechtěl jsem, aby se jí rána zanítila! Nebyl jsem sice medik, ale základy jsem znal díky Artemis, potřebovalo se to, alespoň trošku očistit.. A.. No trošku jsem pochyboval, že vlci narození v kultu znají nějaké základy medicíny, u nás se přeci na to i specializovalo! Zde, buď jsi vrah, pěšák nebo spasitel.. Žádný medik, tak alespoň.. no ty základy mohu využit.

Pomalu jsem procházel starým nákupákem, měl jsem neutrální výraz, ale uvnitř? Hotový chaos, já byl šťastný, on byl šťastný, ale ten třetí se snažil vytvořit chaos. Jako vždy. Ale už jsem byl zvyklý a naučil se, alespoň z nějaké části jeho hlas ignorovat. Na chvíli jsem se zastavil, stál před schodištěm do temných uliček a pohlédl na Salome.
,,Opatrně, jsou strmý a nepříjemné na tlapy."
Upozornil jsem vlčici a pomalu po schodech, které pod každým mým krokem vytvořili nepříjemný zvuk, sešel. Dole jsem se ohlédl a kontroloval vlčici, že je v pořádku. Nevím zda někdy zde dole byla, ale i kdyby, jako správný gentleman musím dát na ni pozor! Když vlčice sešla, lehce jsem se na ní pousmál a rozešel jsem se dál, mojí cestou, do temných částí. Bylo to poprvé co si někoho vedu do svého úkrytu a taky jsem chtěl, aby o něm Salome věděla, byla jedinou, které jsem zde plně důvěřoval, věděla o mém problému s magií, věděla že musí u mě být opatrná.
Dlouho jsem čekal na tenhle den, no dříve jsem netušil, s kým ho strávím, dnes jsem měl rozhodnuto s kým, dnes byl ten den. Je to dlouho co jsem zde žil a bude to snad dlouho co zde žít budu, pro smečku mám v plánu udělat první i poslední, hlavně pro Hatiho, jen pro něj.
Pomalu jsem došel ke svému obydlí, byla zde tma, jediné světlo, které zde široko daleko bylo, bylo to od kama jsme přišli - u schodů. Stál jsem před železnými mřížemi, které uzavírali obchod, chvíli jsem na to jen koukal, nevěřil jsem, že jsem se dnešního dne dočkal. Nakonec jsem se zhluboka nadechl a prolomil ticho.
,,Budu ležet z druhé strany mříží, aby jsi mohla kontrolovat čas, je tam binec, upozorňuji dopředu, našel jsem si tohle místo teprve nedávno."
Upozornil jsem vlčici a usmál se na ní s pohledem 'Připravena jít dovnitř?'

Musel jsem uznat, že toto bylo divné poznání nového člena kultu. Jiné. S ostatními jsme mluvili, tohle bylo.. zvláštní už tím, že jsem byl v doteku po.. Letech. A ještě k tomu to byl souboj! No, né že bych z toho byl šťastný.. Ale bylo na jednu stranu velice zvláštní cítit dotek. On onoho incidentu s bleskem jsem nenechal nikdy na sebe nikoho sáhnout.. Hlavně ze strachu, že někomu ublížím svojí magií. No, nyní jsem mohl říct, že tu magii pomalu začínám používat, krom spánku. Tam je těžká ovládat a sama se spustí, hlavně když mám noční můry a to je 90% času.
Když se vlčice snažila dokázat, že jí tlapa nebolí, sledoval jsem jí podezíravě, ale jen jsem si nad ní povzdechl a radši šel tématem lehce do strany.
,,Doufám, že se Hati na nás nebude hněvat.."
Pohlédl jsem na měsíc v nebesích. Kdyby mi uši fungovali normálně, nyní bych je měl stažené dozadu.. No ty mi normálně nefungují, ale oči ano, v těch se míchali různé emoce, od strachu, přes lítost po touhu o odpuštění

Chvíli jsem mlčel nad její otázkou, nevěděl jsem co odpovědět. Promýšlel jsem odpověď nějakou tu chvíli, vytvářel věty, než se rozhodl odpovědět.
,, nedokážu říct, nezažil jsem mít na obou stranách jen jedno oko.. ale mohu říct že od zásahu bleskem nemám dobrý zrak na pravé straně "
Přiznal jsem se mladé vlčici a lehce se pousmál. Netušil jsme jak jinak Ruo mám odpovědět, doufal jsem, že jí tato odpověď vystačí a zároveň pochopí, avšak musel jsem se zeptat na jedno.
,, bolí ta tlapa hodně?"

Chvíli jsem ještě seděl vysoko na střeše domu a pozoroval měsíc. Dříve se mi hnalo hlavou tolik věcí! Dnes jsem si přál dokázat Hatimu že jsem připraven jít dál. Pomalu jsem se zvedl, roztáhl křídla a udělal krok do prázdna. Pomalu jsem se snesl na pevnou zem pod sebou a stáhl křídla zpět ke svému tělu. Už jsem se chtěl rozejít dál, když jsem si v koutě zraku všiml známé srsti. Pohlédl jsem tím směrem a usadil se.
,,pozdrav Hati "
Lehce jsem poklonil hlavu k Salome. Až tolik jsem nebyl překvapen z její přítomnosti, netušil jsem co všechno slyšela, ale ikdyby slyšela vše až tolik mne to nevadilo, neměl jsem před ní co tajit, kdyby se zeptala, pověděl bych jí celou modlitbu znovu, na ní jsem se nemohl nikdy zlobit, nešlo to... Byl jsem touhle vlčici víc jak fascinovaný. Pomohla mi se dostat z mého začarovaného kruhu, já ji byl za to vděčný.

Trošku jsem tělem trhl, když vlčice vypadala, že znovu spadne, naštěstí se jenom usadila. Já učinil totéž, nechal masku maskou, když si to pracně vybojovala, nechal jsem jí.
,, jednoduše, byl jsem blbec, mladej a bez pudu sebezáchovy. Proletěl jsem se v bouři a trefil mě blesk."
Roztáhl jsem pravé křídlo, aby Ruo viděla jizvu po celé pravé straně, která měla tvar blesku, když mi ona elektřina projela celým tělem.
,, normálně by na tohle tvor měl umřít.. mě nechal Hati žít"
Dodal jsem.
Na chvíli jsem pohledem uhnul, když zmínila mé oči, čekal jsem nějakou rypáčku, ale když nic nepřišlo, pomalu jsem pohlédl zpět.
,,ano.. je to z dračích genů"
Pověděl jsem. Byl jsem trošku opatrný s vetama, nevěděl jsme co od ní očekávat, ale zároveň jsem byl vytěkaný z toho co se před chvílí událo.

Cukl jsem tělem směrem kam odletěla lebka. Chvíli jsem tam koukal, kontroloval zda je v pořádku, po té jsem si povzdechl nad reakcí této vlčice. Když se optala, mlčel jsem, pohlédl jsem na její tlapu, naštěstí jsem jí nekousl tak silně dle toho co jsem viděl, no doufal jsem, ale zlomeně nevypadala.
,,jak jsem řekl.. Hati mě sem zavedl."
Pověděl jsem, opatrně slezl z ní a i jí nabídl pomocnou tlapku, aby se dostala lehčeji na nohy.
,, uštědřil mi ránu bleskem, seslal mě z nebes na území.. zároveň mi tím zachránil život"
Vysvětloval jsem dál, mezitím co jí kontroloval, ujišťoval jsem se, že jsem jí neublížil až moc.

Měl jsem pevně zavřené oči, modlil se, omlouval jsem se Hatimu za to, že jsem se nechal pohltit emocemi jen kvůli tak pitome věci! Nevědomí toho, že to spustila vlčice. Hlasy byli zticha, hněval se, ten jeden, cítil jsem to!
Zhluboka jsem dýchal a srovnával si myšlenky, díky tomu se magie pomalu začala vracet do nejen mého, ale i do stínu Ruo. Pomalu jsem otevřel oči a pohlédl na zem, byla čistá. S velkou opatrností jsem pomalu položil hlavu vlčici, ale dál nad ní stál.
,, vrať mi ji prosím, sestro."
Řekl jsem jemně, aby věděla, že jí nechci ublížit, ale chci zpět svojí lebku. Oslovení jsem použil, aby pochopila, že jsem nechtěl, aby se tohle stalo, doufal jsem jen, že to stejné nechtěla ani ona, že věří v Hatiho a ctí jeho pravidla, nakonec jsme je nyní porušili oba.

Celým tělem jsem trhnul, když jsem ucítil jak drží lebku, ta se díky tlaku dostala z mojí hlavy. Chvíli jsem jí pozoroval nevěřícím pohledem.
,,ty."
Zavrčel jsem a skočil po ní, využil tak, že díky paroží nemohla skoro vidět a převrhl jí na záda. Vrčel jsem na ní, ale když pak zahlédl tekutinu, která jí nyní začala pohlcovat hlavu, jak byla blízko, probral jsem se z tohodle tranzu. Rychle jsem jí kousl u krku, ale né tak, aby jí to bolelo nebo abych jí ublížil naopak, udělal jsem to abych ji nadzvedl hlavu, aby se s ní neponořila, sám jsem nevěděl, co tahle věc dokáže. Držel jsem jí, byl jsem nad ní a zhluboka dýchal, doslova jí funěl na krk, abych se uklidnil a magie přestala fungovat. Prosím.. přestaň, co jsem to zas udělal. Proč. Proč jsme takovej, uklidni se! Řval jsem na sebe v hlavě a měl pevně zavřené oči, doufal jsem, že se nebude vlčice pode mnou spírat, že si uvědomí, že se snažím jí udržet hlavu nad touhle.. věcí.

Cukl jsem s hlavou, když se snažila na ní zaútočit, naštěstí ta byla nějak tak skrytá díky lebce, i mé rohy byli nádherně schované za parožím. Pustil jsem její tlapu a vyjel znovu po ní, ale spíše jen párkrát zacvakal zuby kolem ní, nepovedlo se mi jí trefit po druhé. Z mého hrdla se hnalo vrčení a chrčení, mrskal jsem ocasem ze strany na stranu. bolest mi pulzovala Z ramene do celého těla, nevědomí toho že to byla jen fantomová bolest, bylo to již zcela zahojené, ale já byl furt přesvědčený o tom, že není. Ona bolest poháněla můj vztek a díky tomu si ani nevšiml strachu v jejím hlase.
Ani si nevšiml toho, že když se nezakousla do mé hlavy, zkousla tak lebku, díky tomu jsem se ani já netrefil na druhý pokus.
Tekutina kolem nás houstla a reagovala na naše prudké pohyby. 4ím prudší pohyb, tím pevnější byla.

bacha. Ozvalo se mi v hlavě, pohlédl jsem znovu na vlčici. Sakra. Pomyslel jsem si a trošku uhnul, no nezasáhlo to mojí hlavu, ale trefila se do mého pravého ramene. Zařval jsem a do očí mi vyhrkli slzy. Začernilo se mi před očima vzteky z toho co si vůbec dovolovala a vystartoval jsem po ní zuby, přesněji po její tlapě. Můj stín se sám začal pomalu vytrácet a zem kolem nás začala pomalu černat. Při šlápnutí do toho se vlčice mohla zabořit do země, ale nedrželo jí to, spíše se okolo nás začala vytvářet taková.. černá bažina, reagující na rychlý pohyb.

Normalně bych zůstal v klidu, nereagoval, jenže jsem slyšel toho blbce se začít smát nad tím, jak se mladá vlčice přede mnou rozplácla a tím to rozesmálo i mě. Nehodlal jsem se ani omlouvat za její vlastní karmu, nedokázal jsem furt svojí magii perfektně ovládat, ale tohle bylo tak dokonale načasované, snad i poprvé jsem byl pyšný na to, co má magie dokáže!
Její narážku na svůj obličej jsem totálně odignoroval, tohle bylo až moc vtipné na to vůbec si všímat jejích narážek.
No avšak jsem si nevšiml, že jsem se tak uklidnil, že se magie stáhla zase zpět.

Podezřívavě jsem jí sledoval, nehýbal jsem se, když se pomalu přibližovala, ale mé srdce.. To začalo tlučet jak o život. Mlčel jsem a podezřívavě jí sledoval a pak se to stalo. Pokusila se skočit. Z mého hrdla se ozvalo zavrčení a přísně jsem řekl, skoro až vyštěkl.
,,NE"
Okolo jejích zadních tlap se objevila černá tekutina, která nohy uzemnila pevně k zemi a já prudce couvl zpět. Zhluboka jsem se nadechl, hlavu měl srovnanou ve výšce svého těla a opět jsem mrskl se svým ocasem, sledující ji. Neuvědomí toho, že jí má magie drží.

Pokrčil jsem trošku křídly a jen jednoduše řekl.
,,Vůbec nic."
Tady jsem se asi trošku trefil do černého. jeeejda Potlačil jsem úsměv, ale byl jsem podezřívavý, proč najednou onen hlas byl tak divně klidný. Nezájem o mě ani o ni, prostě jako vždy kecal, ale nejel do mě. Byl to divný pocit. Když se však vlčice zmínila o mé lebce, zamračil jsem se pod maskou, proč tak chtěla vidět můj obličej? Nepotřeboval jsem, aby věděla o mé částečné sleposti, stačilo už, že mé jizvy po zásahu bleskem šli zřetelně vidět.
,,Né děkuji. Budeš to muset přežít."
Pověděl jsem s klidným hlasem a couvl od vlčice, abych mezi námi vytvořil nějaký prostor a případně si dal pár sekund na reakci, jestli se o něco pokusí.

Mírně mi cukli koutky do úsměvu nad její větou.
,,Nedošla. Jen mě zajímalo jestli umíš i něco jiného než se ptát a ignorovat."
Narovnal jsem se, furt z ní nespouštěl pohled.
,,A heleďme se, umí."
Rýpnul jsem znovu když mi konečně vyřkla své jméno. Ruo, zajímavé jméno. Lehce jsem se zamračil a pak si uvědomil.
,,Ty jsi jedno z těch vlčat, které se seklo v kanalizacích"
Vyřkl jsem najednou. Ne nebyl jsem přímo u toho, avšak tahle informace se ke mě dostala. V té době se zde dělo hodně, já sám se sekl s Ebony v jedné z budov, naštěstí z toho jsme vyvázli oba v pořádku.
,,Nenarodil, Hati mě sem zavedl."
Pověděl jsem, nebyla to úplná pravda, spíše mě sem přizabil, ale zachránil mi tím život. Ukázal mi cestu k lepším zítřkům.