Príspevky užívateľa

Moje srst se mírně naježila a okolo tlap se objevila černá tekutina když se ke mě Nirix přiblížil, pořád jsem zde neměl takovou důvěru k vlkům a jediná komunikace s novým Mesiášem byla u mrtvoly, což taky nedávalo ten nejlepší moment na seznámení se. Vzadu v hlavě jsem cítil ostré bodnutí z téhle situace, byl to nepříjemný pocit, cítil jsem se středem pozornosti, ale až na naježenou srst a tekutinu u tlap tak jsme zůstával klidný a taky klidně mluvil.
,,Nevěřím sám sobě."
Řekl jsem jednoduše, ale dal náznak toho, že budu pokračovat.
,,Furt nevím jak uklidnit to co se mi děje jako třeba teď u tlap.. A taky zjištuji, že se mi ve velké skupině rozjíždí ukrutná bolest hlavy, nemluvě o vedlejších věcech."
Ke konci jsem spíše již šeptal, aby to věděl jenom Nirix, určitě jsem zde nechtěl vytvářet strach ze sebe, který už zde nejspíše byl díky mé magii, nevím co by si zde vlci mysleli, kdyby věděli kolik hlasů se mi žene v hlavě - prozatím jen když se migréna začne dostavovat.

Když jsem zaslechl vytí Mesiáše rozhodl jsem se jít na místo, zjistit o co se jedná, v továrně jsem si zalezl do nějakého stínu, kde jsem si lehl, od ostatních vlků, nechtěl jsem být moc na očích a chtěl se vyvarovat možných menších konverzacích, nebylo mi furt nejlépe od pohřbu, taky jsem se stranil vlkům, chtěl jsem si srovnat všechny myšlenky od toho incidentu a taky se mi to nějak povedlo avšak pískání v uších bylo neustálé, bylo to v pohodě, ustával jsem to, ale zjistil jsem, že čím víc mluvím s ostatními a jsem celkově v kontaktu s nimi tím víc se to pomalu zhoršovalo a dostávala se migréna.
Proto jsem se mírně zamračil, když Nirix začal mluvit a zmínil, že by bylo nejlepší, aby jsme všichni zůstávali přes den na jednom místě, nelíbil se mi tenhle návrh z mých osobních problémů, proto jsme se rozhodl promluvit dříve, než se mi pískání zhorší a já budu dezorientovaný ze všech vjemů.
,,Bude nějaký problém když bych na vaše přání, nebyl mezi ostatními vlky přes den?"
Zeptal jsem se se zvedlou hlavou, na níž byla lebka, Mesiáše. Neměl jsem jinak moc plány, které bych mohl před něho dát, nevěděl jsem tolik o městě né jako zdejší vlci a přes Zimu se ani tolik věcí nedozvím.

Když už byl konec všeho, chtěl jsem zdrhnout pryč, někam se zdejchnout do klidu a nechat myšlenky stranou.. ikdyž jsem věděl že tyhle myšlenky z hlavy dlouho nedám. Jenže mé plány přerušil tlumený hlas nového mesiáše, zastavil jsem a poslouchal co ode mě chce. Dělalo mi problém díky pískání v uší na poprvé zjistit co chce, sám Nirix mohl vidět mojí dezorientaci, chvíli jsem tedy mlčel a mezi hlasy v hlavě hledal hlas Nirixův a větu kterou řekl až nakonec mi došlo co ode mě chce. Po oné chvíli čekání, jsem konečně spustil.
,,viděl jsem.. nebyl jsem tam, ale měl jsem.. sen? nevím jak to popsat, sen to nebyl, ale stál jsem přímo u místa a sledoval ho.. letěl výš a výš.. a výš k měsíci. Všechno bylo chaotické, tolik agrese, ale zároveň smutku a touhy po odpovědí.. pak.. se vše najednou změnilo v klid a jeho tělo jsem viděl padat dolů k zemi."
Na chvíli jsem se odmlčel, srovnávající myšlenky, jelikož se pískání v uších zhoršovalo a migréna taktéž, musel jsem si sednout, abych vydržel.
,,Po té jsem se probral a hned běžel k místu, kde jsem to viděl.. varovat ho, co jsem viděl.. tam zjistil že jsem neviděl něco co se může stát.. viděl jsem co se dělo."
Dopověděl jsem a koukl k zemi, byl jsem z tohodle strašně zmatený, nikdy jsem neměl tyhle 'sny' co vůbec byly tyto věci? Proč jsem je měl najednou? ... co nebo kdo pořádně je ten hati? Nic mi nešlo do hlavy tak lehce a už vůbec ne teď. - nechápal jsem že mi Hati posílal vize, neměl jsem možnost to s nikým probrat-

Bylo zde doslova hrobové ticho než vlci přišli. Ve chvíli kdy jsem zaslechl Nirixe mluvit vykoukl jsem, furt schovaný ve stínech budov, nechtěl jsem se ukazovat, ne s tou tekutinou kolem tlap. Poslouchal jsem každé slovo nového Mesiáše. Neviděl jsem na všechno díky vlkům okolo, za což jsem byl rád, nechtěl jsem to tělo vidět znovu v tom stavu ve kterém bylo. Ve chvíli kdy Nirix začal výt jsem se i já přidal k vytí, přišlo mi to slušné, ač jsem tady nikoho neznal a ani Batdoga, musel jsem zavýt, vyl jsem i z důvodu, že už batdoga ani nikdy nepoznám, doufal jsme jen, že se batdog již nebude trápit, vypadal tak volně při tom pádu, věřím že to je něco co si Batdog přál.

Stál jsem někde v temnotě, furt vyklepaný z toho co se dělo, co jsem viděl. Má magie spuštěná, ale už nebyla rozprostřená kolem místa úmrtí, byla oblepená okolo mých tlap - lepila tedy na srst. Můj mozek nedokázal pobrat co se stalo, viděl jsem nyní všechno ve vzpomínkách rozmazaně.
Věc takového rázu si nejspíše žádný tak mladý vlk po ztracení všeho v životě nezaslouží, ale proč se tohle dělo? Proč jsem nejspíše byl jediný co tohle zahlédl? Jak dlouho by zde ležel než by ho někdo našel, kdybych to neviděl? Proč mě to tak zasáhlo když jsem ho ani neznal skoro? Bylo to protože vypadal tak podobně mně? Byl to strach? Neměl jsem odpověď na žádnou svou otázku a nedokázal jsem se podívat tím směrem, kde bylo tělo, už jsem toho viděl až moc.
Nejspíše i jediný kdo ví co se stalo. Ač mé vzpomínky byli rozmazané, ten 'sen' byl jasný, chápal jsem co se stalo a tušil jsem, že nový Mesiáš bude mít otázky mým směrem ohledně toho co se stalo, jelikož je vážně zvláštní najít tělo minuty.. možná i sekundy po jeho smrti, jistě mohla to být náhoda, ale vzbudí to mnoho otázek na který vlci budou chtít odpověď.
Měl jsem strach z toho co se stalo.. Co když mě obviní z vraždy? Co když mi neuvěří že jsem to viděl v 'blbým snu'? Však takové sny nikdo nemá? Ne? a proč takové 'sny' mám až teď? První byl při zasažený blesku, do teď vidím tu černou srst před sebou.. Vždy přináší klid do mé hlavy, ale dneska to nešlo, hlava třeštila, v uších pískalo a před očima furt ta scéna, bylo toho dneska na mě moc.

TW: Sebevraž*a, krev

Cukal jsem sebou z divného snu? Kdy vůbec jsme usnul když noce probdím jsem nevěděl. Ale to co jsem viděl mě donutilo škubnout celým svým tělem, chladný pot prolil mé tělo, viděl jsem to před očima, vlka jak letí k měsíci a náhle padá. Celé mé tělo se klepalo, hlava třeštila a v uších jsem měl nepříjemné pískání. Chvíli mi trvalo než jsme si uvědomil že vlka ze snu jsem znal! Byl to Batdog. Prudce jsem se přes bolest vymrštil do pozoru a bez čekání se rozeběhl k místu, kde jsem tuhle divnou noční můru viděl. šlachy mě boleli, každý sval v těle bolel z nedostatku rozpohybování před tímhle během, ale adrenalin mě táhl dál. Musel jsem Batdoga varovat! Musel jsem ho najít!
Již z dálky jsem viděl ze snu známou budovu, prudce jsem za rohem zatočil a ztuhl. Můj pohled padnul na rozlámaného vlka, nebýt obojku a náhrdelníku zcela vůbec bych nepoznal o koho se jedná. Do očích mi vyhrkli slzy a magie začala pohlcovat všechno okolo mě, krom bezvládného těla.
,,Mesiáši.. Batdogu.."
Šeptl jsem, nevěděl jsem proč, doufal jsem že se vlk pohne? Že mi dá nějaký pohled? Znamení? slovo? Nevěděl jsem, ale jak šlo čekat, nic se nestalo. Pár kroky jsem došel k tělu, mé samotné se klepalo jako bych právě vylezl z ledové vody. Krev všude byla čerstvá, ale jeho život byl již dávno pryč. Nevěděl jsem co dělat, hlava mi třeštila až nakonec jsem se alespoň dokázal donutit k jediné věci. K vytí.
Vytí se rozléhalo městem, smutný nářek, který vlk může hned pochopit - někdo umřel. Doufal jsme jen, že někdo brzo přijde..

Procházel jsem kolem divně vypadajících věcí, bylo to zde na zemi strašidelné, nikdy jsem nic takového neviděl. Litoval jsem že nemohu znovu létat, bylo by to tak snadné! Ale moje blbost je moje blbost, alespoň vím, že si musím pro příště dávat bacha. Cukl jsem ušima když se něco za mnou něco pohnulo, prudce jsem se otočil a magie reagovala za mě. Černá tekutina se přilepila na přední tlapy vlka a drželi ho na místě. Zhluboka jsem dýchal a pozdě si uvědomil, že nejde o nebezpečí! Ba naopak šlo o vlka, který byl mezi mými zachránci.
,,jaja promiň- já nechtěl-"
Začal jsem zmatkovat a tím víc tekutina pomalu oblepovala tlapy vlka - ne furt jsem si neuvědomil že to je vlastně magie, která reaguje na moje emoce, jelikož ji ovládat neumím... popravdě ani jsem nevěděl co 'magie' je.

Procházel jsem si území, sledoval jsem a zkoumal co zde všechno je, moc jsem o tom tady nevěděl a prozatím se držel stranou od vlků kultu, nevěděl jsem co čekat od druhých a konstantní migréna různě přicházela a zase odcházela. Procházel jsem okolo nějaké budovy kam jsme před chvílí někoho viděl zalézt. Pomalu jsem přišel ke vstupu a nakoukl, jen jsem chtěl vidět co tam je a to co jsme viděl.. nedokázal jsem popsat. Zde na tomto území bylo vše jiné od Ignisu! Tam vše bylo přírodní, ale tady? všechno bylo.. divné - jiné, nechápal jsem co je co, jak se čemu říká a tak podobně. Alespoň na popravování jsem zjistil, že jsem byl v díře zvané bazény, ale kde se to tu všechno vzalo? nechápal jsem. Sledoval jsem přes lebku vlka, jak si vyskočil na něco divného, co vypadalo že se i pod ním každou chvíli zničí, ale jinak jsem se snažil být potichu.

Pomalu jsem došel k bazénům, kde ještě nedávno jsem byl já v nich a hned na to se tam trestali vlci, kteří ..nevěřili? Pořád jsem ještě tu víru moc nechápal, taky jsme zde byl přeci jen nový a Dog, když mi o tom vysvětloval, tak jsme byl den před tím zasažený bleskem, nešlo mi to furt do hlavy. Na pravou stranu jsme skoro neviděl a křídlo se téže moc nezahojilo, furt se částečně za mnou vláčilo a někdy to byl pro mě problém. Zastavil jsem u bazénů a koukal dolů, přes lebku, do nich, promítající si co se dělo, co se událo od mého přijetí do smečky. Bylo toho na mě moc.
Usadil jsem se před bazénem a pohlédl na nebe pozorující měsíc, který si hrál s mraky, přemýšlel jsem nad svojí rodinou, nad vlky z Ignisu nad vším, co se v mém krátkém životě událo.

Stál jsem nějaký kus od všeho dění, byl jsem dál, že jsem nepřekážel, ale zároveň viděl na všechno. Zhluboka jsme dýchal, nevěděl jsem co mě čeká, není to tak dlouho co jsem dostal do smečky a vidím hned tohle.
Dog mluvil, vlk mu odpověděl, pak zas mluvil dog a najednou.. Krev. V očích pod maskou mi zableskl strach z pohledu na tuhle událost, je to poprvé co vidím vraždu, byla zde normální? vážně jsem se 'upsal' k tomuhle? mezi otázkami mi avšak projela jiná myšlenka, ani nezněla jako moje vlastní 'Hati tě zde chce' A menší klid projel mým tělem, tedy do doby než se Dog ohnal a začal mluvit o tom, že se hati furt zlobí. Bál jsem se co se může stát, co se stane

Poslouchal jsem vlka a přemýšlel zároveň. Měl jsme cíl, najít svojí rodinu, ale co jsme zde mohl dělat jiného? slunce furt svítilo na útěk jsem měl až nulové šance ale na jednu stranu byl bych mezi svými vlky.. Nemusel jsem chodit přes den ven, mohu mít klid na celý svůj život. Pohlédl jsem na nebe, sledoval jsem čiré nebe, které bylo mojí bolestí celý můj život, jediné co mi tahle smečka vezme je možnost se sejít s mojí rodinou.. Se smečkou která mě hlídala a starala se.
Pohlédl jsme zpět na vlka v plášti.
,,mám jinou možnost..?"
Optal jsme se spíše řečnicky a postavil jsem se, hlídající si, aby nějaká část mého těla se nedotkla slunečních paprsků, značící tak vlkovi, že jsem připraven se přidat.

Poslouchal jsem vlka a najednou se mi vybavila ta vzpomínka temného vlka! Že by to byl on? nebo jen halucinace?
,,A.. Má Hati nějakou podobu?... Jako třeba... tmavý vlk s očima bílýma jako by tam měl měsíc..?"
Zeptal jsem se aniž bych tušil jak moc zvláštně tato otázka vyzní hlavně od vlka, která se zde na tomto místě objevila zcela poprvé. Zajímalo mě to co mi všechno zde Batdog ještě řekne, jelikož miluju měsíc! Ani vlk nevěděl jak moc mě větou ohledně měsíce zaujal.

Cukl jsem ušima nad slovy vlka.. jako já?.. Hati? Jeli my myšlenky avšak jsme do slov vlka nezasahoval, ba naopak jsme ho poslouchal se zaujetím, nikdy jsme neviděl někoho, kdo by byl mně podobný - tedy tím, že se nemůže dotknout slunce. Vlk se i představil a hned mi došlo, že je vlk alfou a já jsme vlastně na území nějaké smečky! Taky menší strach se objevil v mých očích, ne z něho nebo tak, ale z pocitu, že jsme omylem vstoupil na půdu smečky i přes to, že to byla nehoda. Když dopověděl mlčel jsem, přemýšlel jsem nad jeho slovy, ale jen jedna věc mi nedala.
,,Kdo.. Hati?"
Optal jsem se vlka a pohlédl mu do očích, které jediné jsme viděl pořádně pod tou věcí, kterou měl na sobě.

Šel jsem pomalu za Batdogem v plášti a s lebkou na své hlavě. Sledoval jsem okolí, sledoval jsem všechny vlky a rozhlížel se zde kdo tu všechno je. Když se vlci začali bavit v mé smečce o téhle akci, hned mi došlo, že zde mohu naleznout Feiera, nebo i Ikkeho. cukl jsem ušima, když jsem zahlédl Ikkeho. Koukl jsme směrem, kde ještě před chvíli stál Mesiáš, ale ten tam najednou nebyl, prudce jsem se porozhlédl a zahlédl jsme ho stát na straně, musel jsem si tedy oddechnout a než jsem se i vůbec porozhlédl tak i druhý kultaň byl pryč! Oklepal jsme se ze stresu a začal procházet mezi vlky. Zahlédl jsem v davu vlků i známou srst! Sankari! Avšak jsem nevěděl, jestli mě bude chtít vidět.. Nebyli jsme zase zrovna nejlepší kámoši. V tichosti jsme tedy jen sledoval tenhle zmatek a doufal jsem, že brzo zde bude pořádek.

Cukl jsme hlavou, když jsem zaslechl stopy. Otevřel jsme rozlepené oči a přes lebku sledoval okolí a najednou! se přede mnou zjevil vlk.. v něčem co mu zakrývalo celé tělo. Vlk mě pozdravil a zeptal se na usazení ikdyž to ihned udělal.
,,um.. dobrý den?"
Pověděl jsem rozespale a zývl si. Byl furt den, takže jsem hezky zůstal ve stínu, který i teď nějak zvětšil cizinec díky tomu, že se usadil blízko mě. Vlk se mě ihned ptal na otázky. Já se trošku pohnul z nepohodlné pózy, ale tělo jsme si chránil křídly, no.. spíše jedním křídlem. Kolem mých tlap se furt objevovala černá tekutina a já ji nechtěl moc ukazovat, proto jsem tedy nechal křídla tak jak byly, aby vlk neviděl onu věc.. Avšak stín kolem mě byl světlý než třeba stín samotného vlka.
,,slunce.. je to nepříjemné, pálí, svědí"
Vysvětlil jsem, měl jsme problém mluvit, byl jsme furt v nějakém šoku a ani jsem se ještě neprobral úplně.
,,Caligo.. vy?"
Optal jsem se vlka