Príspevky užívateľa

Byl jsme rád, že dál to neprobíral, nechtěl jsem se v myšlenkách vracet do té hrůzy, ze které jsme zdrhli. Po té Adain souhlasil s mojí ukázkou na kterou jsem nadšeně kývl. Po chvíli jsme již byli na trati, běželi jsme kousek od sebe a brzo Adain hodil pokyn a já hned na to začal skákat s mávnutím křídel.
cesta tak utekla poměrně rychle a brzo jsme již stáli na svahu, jenže mě trošku zarazilo jak Adain houkl ať nezastavuji.
,,musím! ale nevychladnu."
Pověděl jsem, zastavil jsem na místě, vyskočil jsem na místě a dvakrát mávl křídly, z místa jsem se zvedl do vzduchu díky skoku a pak zase opatrně slétl na zem, zasmál jsem se tomu a zařadil jsem se v v chůzi vedle Adaina.
,,Co si o tom myslíte Ada-ne?"
Optal jsme se s menším úsměvem.

Sledoval jsem jak se baví, pěkně jsem sebou trhnul, když se najednou vedle nás objevil bílý vlk, magie hned zmizela, stíny byli již normální a pohlédl jsem na bílého vlka, zatím jsem ho zde neviděl, ani jsme si z toho šoku nevšiml, že mi artemis olízla hlavu.
,,d-dobře-"
Zamumlal jsem, jenže najednou Artemis se zvedla a odešla pryč, rychle jsem se zvedl, oči nespouštel z bílého obra. Ve chvíli kdy jsem si všiml, že se k nám přiblížil Adain, stejně jako u artemis tak jsem u něho zaujal pózu mezi jeho nohama s vykulenýma očima na bílého.
,,kdo to je?"
Zašeptal jsem k Adainovi.
,,a co to má s očima?"
Dodal jsem s mírně skloněnou hlavou.

Poslouchal jsem jeho slova a všechno si ukládal do svých myšlenek, vymýšlející jak by bylo nejlepší nějaké takové mrštné zvíře ulovit, ale vůbec jsem neměl tucha.
,,nebude těžké lovit, díky těm křídlům velkým?"
Nikdy jsem nezažil lov na zemi, rodiče když lovili, vždy to bylo z výšky, nalezli kořist, prudce slétli a chytli, nevěděl jsme tedy, že je na jednu stranu lov na zemi poměrně jednoduchý, ale od toho jsme přeci tady no ne? abych se to vše naučil.

Trošku jsem stáhnul ouška k sobě.
,,jen.. vzpomínky.."
Vydechl jsem bolestně. Pak vlk zamířil už na téma tréninku.
,,Ano."
Kývl jsme hned na začátku jeho věty a pak ho poslouchal, dokud jsme měl ještě šanci nějak pořádně mluvit než začnu střídat slova, přehazovat si je, hrát s nimi basketball a tak podobně tak jsem zopakoval slova po něm.
,,cesta kolem planiny, zahřejou svaly, budem trénovat, u prvního svahu klid, jen za tebou."
Kývl jsem. Trošku, ale co mě v jeho slovech zarazilo bylo, když řekl 'jedno mávnutí křídel' a mé myšlenky začali i jet a přemýšlet nad tím, naposledy tohle neřekl, proč to řekl? Pak jsme si uvědomil ale..
,,Ada-ne! pak vám chci něco ukázat!"
Řekl jsem s radostí v hlase.
,,Ale až se zahřejeme."
Pověděl jsem a pak jen čekal, až vlk ukáže cestu.

trošku jsme stáhnul ouška, že se o sebe dotýkala, styděl jsem se za to jak mluvím, někdy to vlky dokázalo naštvat! a já nechápal proč.. nedokázal jsem s tím nic dělat, prostě mi slova nejdou přes jazyk.
,,nevím.. mám to od mala.."
No, furt jsme byl malej, ale mezitím co třeba Eirlys mluvila normálně již, já a bratr jsme měli problém poskládat správnou větu, proto jsme si i ty věty mezi sebou rozuměli. Však mé uši lehce špičky zacukali, když mě zaujalo jedno slovo.
,,Nihil? co to je?"
Optal jsem se, haha konečně nějaké jednoduché slovo! a pak zase zpět k jeho jménu.
,,dělá problém mi.. omlouvám se.."
Omluvil jsem se a trošku se sklonil.
,,Bude... mi rok? je mi rok?"
Ne vůbec jsem neměl žádný pojem o čase, žádný pojem o tom, kolik mi může být, stěhovali jsme se tak často, že jsem už nevěděl.
,,tobě?"
Dodal jsem.

Poslouchal jsem její slova a snažil se to srovnat a spojit si všechno.
,,Jak dlouho se dožívají ty stromy? a jak dlouho myslíš že tady tenhle je? A- a- jaktože je málo tak velkých?"
Otázka za otázkou.. pomalu se mi pořádně projevovala i ta stránka vlčete, než někoho, kdo by se měl o někoho starat, jak jsme byl do nedávné doby zvyklý, dost věcí se mě házelo na hlavu, abych se staral o sourozence, nebyl jsem tak tvrdohlavej, abych neposlouchal, když se něco řeklo, bral jsme to velmi vážně, nebyl jsem tedy zvyklý projevovat to dítě ve mě.

Můj nosánek se lehce pohnul, když jsem zachytil pach Adaina, bohužel jsem nedokázal rozlišovat různé pachy od sebe, nenaučil jsem se to ještě takže můj mozek nevyslal žádný signál pro probuzení. Ležel jsem tam, zakryt křídly, které mi stínily obličej. Měl jsem dost rozmazaný sen, nějaké hýbající se šmouhy a hlasy. Brzo, ale tenhle sen se ztvárnil do spáleného území, přesně v tu chvíli na mě houkl Adain. Prudce jsem se zvedl se zrychleným dechem, roztažené křídla, bojová pozice - Snaha o to vypadat větší a připraven zaútočit. Stál jsem tam, slzy na krajíčku a rychlý dech, po chvíli jsem začal prudce mrkat a brzo pohled na spáleniště konečně převzala realita, zelená pláň a kousek ode mě stál Adain.
Křídla mi společně s oddechnutím sklesla a tělem mi projela husina, kdy se mi naježila i srst z toho, proto jsme tedy se rozhodl celý oklepat, abych se uklidnil již pořádně.
,,d-dobré ráno.."
Vydechl jsem a rozhlédl se, jako bych se ujišťoval, že to co se mi zdálo, není realitou.

Lehce jsem zacukal ušima, když povolil ono jméno. Po té po mne chtěl, abych mu pověděl co vím o zajících a já na chvíli zmlkl, moc jsem o nich tedy nevěděl-
,,No.."
Začal jsem, alespoň nějak.
,,jsou.. malý a mršný..jí trávu a...a...koušou..mají ostré zoubky.....a...a....to vše."
Pověděl jsem trošku zasekaně a sledoval jsem jak Jarumi čichá ve vzduchu, aby zjistil pach zajíce, pokusil jsem se taky, ale cítil jsem furt to stejné - několik pachů a skoro žádnej jsem nerozeznal od sebe.

Lehce jsem se zamračil
,,Jar-i"
Jo ani to můj jazyk nezvládl, snad to vlkovi nějak nevadilo- Pak jsem se již zaposlouchal do slov Jarumiho a do hlavy si všechny ty informace ukládal, budou potřeba na.... no vlastně dokonce mého života.
,,Dobře"
Kývl jsem, aby věděl, že ho neignoruji. Pak jsem přemýšlel nad tím, co zde v lese žije a když mi dal na výběr, hned jsem odpověděl.
,,Zajíce. myší přejezen já jsem.."
Vskutku, ještě s rodiči jsem hlavně jedl myši, bylo dobré.. ale brzo se jich přejíte a jejich malé kostičky! nepříjemný tlak v krku.

Pousmál jsem se, je mi jasné, že to je tvrdý trénink! Když se ale ozval ohledně jména, znejistil jsem, dělali mi problém takové jména, nešli mi přes jazyk, proto většina vlků dostávala označení Pán, Artemis a Ray byli zatím jediní, kterým jsme říkal normálně. Ale pokusil jsem se jeho jméno co nejlépe zopakovat.
,,jar...mi...Jar-mi..."
Trošku jsem se zakřenil, bylo to nepříjemné na jazyk a můj mozek to pobíral ještě hůř. Když pověděl, že je není dobrý učitel, jen jsem si pomyslel.. jo..jak jsem očekával, trošku jsem se pousmál, ale kývl jsme na to, že to spolu zvládneme.
,,no.. cítim něco.. ale nevím co.. já nikdy nelovil.."
Pověděl jsem upřímně a byla to hodně smutná pravda, bohužel rodiče nás moc neučili, chtěli pro nás bezpečí..ani to se jim moc nakonec nepovedlo..

Sledoval jsem jeho akrobacie, stejně jako u Adaina, i zde jsem si všímal jak se svaly stahují a roztahují při pohybu, jednou se to budu chtít naučit!
,,To bylo úžasné!"
Vydechl jsem a zavrtěl ocasem, zvedl jsem se a lehce zacukal ouškama.
,,Ano pane."
Kývl jsem na souhlas, byl jsem určitě připraven! rozhodně měl lepší první dojem, než měl poprvé adain..ale uvidíme, jestli bude dobrý učitel jako Adain, Adain mě za den toho naučil fakt hodně.

šel jsem pomalu lesem a prohlížel jsme okolí. Vím, že jsem dneska měl jít s Jarumim se učit lov, potřeboval jsem to, jestli jsem plánoval odejít odsuď. Trošku jsem sklopil hlavu, když jsem nikde vlka neviděl, rozhodl jsem se tedy jít dál lesem. Moje cesta skončila ve chvíli, kdy jsem zaslechl šum křídel. Lehce jsem zaškubal ušima a brzo na to mi nad hlavou proletěl pískově oranžový vlk, ze strachu, že by do mě vrazil jsem hned zalehl k zemi a sledoval vlka, jak se vyžívá v letu mezi stromy.
,,páni-"
Vydechl jsem, nikdy jsem neviděl vlky či draky létat mezi stromy! Muselo mu trvat dlouho než se tohle naučil! pomyslel jsem si.

Trošku jsem stáhl uši dozadu.
,,ty alespoň víš, že je furt tady někde mezi ostatními.."
Pověděl jsem, ano moc velký rozdíl to není, ale ví že někde poblíž je, já nevím kde je, jestli se vrátí a kdy se vrátí a dle toho jak mluvil, tak to i vyznělo, že u nich nebyl už od začátku.. já svého poznal a vyměnit bych ho jen tak nechtěl.. Pak vlče už oznámilo, jestli by jsme mohli jít a o nějakém dozoru..a nebezpečí..eh..
,,Nebezpečí mi může políbit zadnici."
Pověděl jsem a zvedl se, chvíli jsme stál na místě a lehce se houpal, vyrovnával jsem se a pak udělal pár kroků k Sankarimu.
,,Tak tedy jdeme strašpytle."
Nedokázal jsem si odpustit slova, v tomhle by nás mohli přirovnávat k sourozencům, ten starší škádlí toho mladšího. Ještě jsem se ohlédl dozadu k hranicím, ale po té jsem se již rozešel zpět směrem k jeskyni.

Pousmál jsem se.
,,Zmetek jsem, ale vychovanej taky. nezmizím bez toho, abych to neřekl tobě, Artemis a Rayovi."
Byl jsem rád, že Sankari mi pochválil maminku..jo byla dokonalá.. Trošku jsem si nad tím povzdehl, že ji už nejspíše nikdy neuvidím. Pak, ale pověděl o svém otci a trošku jsem polkl z nejistoty.
,,to mi je líto.. přeji mu hodně zdraví."
Usmál jsem se na Sankariho povzbudivě.
,,při nejhorším, adoptuj jiného."
Zašklebil jsem se a pak se zasmál svým slovům.

Poslouchám jeho slova a povzdechnu si.
,,nechci mluvit o mé bolesti.. ale zesilovat se chci.."
Pohlédnu na Sankariho.
,,S Ada-nem trénuji let.. jednou odsuď odletím.."
pousměju se. Trošku zacukám špičky uší, když povídáš o tom, jak věci bolet musí, aby se zahojily a troškuse zachechtám.
,,asi jo.. asi to musí bolet.."
Pousměju se a stáhnu ocas okolo svého těla. Pak jsem se snažil přemýšlet nad tím, co bylo na mojí mamince lepší.
,,... má uměla létat.. zpívala nám ke spaní..dělala si srandu z našeho táty.."
začal jsem se lehce usmívat, než mi něco došlo a pohlédl jsem na Sankariho.
,,Kde vlastně ty otec?"
Optal jsem se.