Príspevky užívateľa

Když se snažil dál mluvit o rodičích, jen jsem kývl, chtěl jsem od tohodle tématu se nejrychleji pryč, jak jen to šlo. Trošku jsem se pousmál když, alespoň nějak souhlasil s mojí myšlenkou ohledně krve. Po té vlk spustil ohledně toho jak se jednou moje magie objeví a takové věci.
,, Mně by nevadila, kdybych ji neměl.."
Zamumlal jsem, viděl jsem špatné využití magiích, nechci to vidět znovu.
,,Magie mnohdy oni jsou zbytečné."
Kývl jsem si pro sebe, zafuněl a zachechtal jsem se. Musel, jsem se, ale hned i uculit když Teo řekl, že mám hezké jméno.
,,Děkuji Te-o"
Poděkoval jsem.

Zasmál jsem se nad jeho větou, tenhle vlček byl vlastně i dost vtipnej! Jenže moje nálada přešla když se zeptal na můj přichod sem.
,,Rodiče.."
Zamumlal jsem, nechtěl jsem moc o nich mluvit, nechtěl jsem mluvit o tom, jak jsem se sem dostal, ne. nechci. Snažil jsem se tedy od tématu co nejrychleji jít pryč.
,,no.. nějak jsem tu se musel objevit.. a ty taky.. nějak geny rodičů se smíchat museli! takže se ... nějak postavili na sebe-"
Přemýšlel jsem a zároveň odpovídal na otázku. Lehce jsme škubnul špičky uší, když vlk říkal jak ty kytky jsou na něm přilepené! jak je to možné- A přesně mi to i vlk ukázal.
,,Páni!"
Řekl jsme v úžasu nad pohledem na magii vlka, a pak jsem trošku zapřemýšlel.
,,Třeba takhle sebe na ta krev se staví! lepí se k sobě jako na tebe věci!"
Vyjíkl jsem nadšením a pak podobným tónem k magii řekl.
,,Já asi žádnou magii nemám. nevím o tedy ní!"
Zachechtal jsem se a zavrtěl jsem ocáskem, nějak mě to netrápilo, magie byli divné.
,,te-o... Hezké jméno Te-o"
Ano, to jméno mi dělalo problém vyslovit.

Opatrně a pomalu jsem došel blíž k vlkovi a začal k němu čichat.
,,Hezky voní kytičky."
Zachechtal jsem se a zavrtěl jsem ocasem. Byl jsme rád, že už mi nyní nenadával do mého druhu!
,,Jsou velikáááánskýýý!!"
Zasmál jsem se a usadil jsem se, vrtíc špičkou ocásku jsem sledoval vlka.
,, zatím jsme zde žádného neviděl to je pravda.... já pocházím totiž z velké dálky!"
Usmíval jsem se.
,,Mám tak krev postavenou! mám čtyři oči protože se tak postavila krev!"
Vrtěl jsem ocáskem, byl jsme rád, že se se mnou někdo bavil o mém druhu, moc vlků zde nebylo, které by to zajímalo.
,,Jakto ty kytky?"
Optal jsem se nyní na oplátku já a dodal jsem i..
,,Mé jméno je Caligo a tvoje?"

můj dech se pomalu začal měnit na stresové nádechy a výdechy, sledoval jsem Alfu, nevěděl co dělat co říct, mlčel jsem, jak Artemis řekla, že máme, no Grace to nějak víc ignorovala a to mě stresovalo, to co říkala.
,,nebudeme válku mít, že ne?"
Zamumlal jsem a znovu jsem se podíval na Artemis, nedokázal jsem již mlčet, černá tekutina obepínala moje přední tlapky a pomalu se začali objevovat i na předních tlapkách Artemis, díky tomu, že energie mé magie se brala ze stínu nás dvou.
,,Nechci aby se válčilo.. mělo by to jít v klidu.."
Řekl jsem trošku hlasitěji a pohlédl na Raye.
,,Proč by mělo válčit se .."
Kníkl jsem.

Zacukal jsem oušky když vlče přede mnou vypadalo, že mu moje slova ublížila, ale stejně ublížila jeho mne! Ale pohled na něj byl bolestný.
,,Pole jsou ale hezký. a příjemně voní."
Pousmál jsem se na něho a doufal, že mu to zvedne náladu, zase jsem si ho nechtěl znepřátelit, ale on si tohle začal! Pak se optal na draky a já se trošičku zasmál. Postavil jsem se na zadní, roztáhl křídla a tlapky a pravil jsme.
,,větší!"
Zasmál jsem se a dopadl jsem zpět na zem.
,,A jsou nádherní! plný různých barev! ač jsem žádnou hezkou nechytil, pár očí mám."
Zamrkal jsme všemi čtyřmi oči a víc se zasmál.

Zachechtal jsme se potichu nad slovy ohledně Feiera. Pak, ale vlk spustil o mém druhu a já se jen mračil. Trošku jsme zafuněl a nakrnil jsme nos.
,,lepší být nějaká upýr-co ještě-blah než nějaké chodící pole!"
Zabručel jsem a zacukal ušima.
,,Drak je obří zvíře které by tě sluplo jako malinu!"
Řekl jsem vyzývavým hlasem a zamručel jsem, nelíbilo se mi jak mluví o mém druhu, byl jsem pyšný za to co jsem a tenhle! tenhle si dovoloval nadávat mému druhu? tsk. to si líbit nenechám zahradníku!

Pomalu jsme s Arty scházel z hor dolů, prošli jsme okolo nory, kterou dobře již znám, procházeli jsme údolím a došli jsme až k řece, který jsme obešli kolem pramene řeky a šli jsme dál. V hlavě jsem si mapoval tuhle cestu, poznával jsem tak víc míst, měl jsme lepší přehled o tom, co kde je a dokázal tak mít lepší přehled o velikosti území. Tikal jsme očima ze strany na stranu a poslouchal každý zvuk, který jsme zaslechl. U vody jsme trošku zpomalil, poslouchající tok vody a užíval si onen zvuk, byl hodně příjemný.
Brzo jsme došli k největšímu stromu a když jsme ho zahlédl, zastavil jsme na místě.
,,j-jak je tak- velkej-?"
Optal jsem se artemis a pohlédl jsem na ni.

Snažil jsem se nezasmát, když se mě zeptal.
,,Myslím že mu někdo ráno sebral kost"
Šeptl jsem zpět k cizinci, pak ale měl divnou otázku a já se lehce zamračil, pohlédl jsme na sebe a pak pohlédl na něho.
,,Já co jsem? to spíše ty! vypadáš jak chodící kytka! dokážeš se snad i v ní přeměnit?"
Zašeptal jsem poslední větu k němu a pak se zachechtal.
,,Jsem napůl!"
Zazubil jsem se a lehce cuknul špičky uší vzhůru.
,, jsem drak i! a teď cizinče ty!"
Dodal jsem a lehce jsme zavrtěl špičkou ocasu. Bylo mi dost příjemné se bavit zde s vlčetem, než s některými členy smečky, furt jsme byl toho názoru že mě unesli.

Snažil jsem se, alespoň trošku představit, kde toto místo ten 'nejvyšší strom' může tak být, bohužel, artemis to místo moc nepopsala natož cestu k němu, jak to tam mohlo vypadat? kdo ví.. Chvíli jsme tedy mlčel a přemýšlel jsme nad tímhle výletem, pohlédl jsem nahoru k hranicím smečky, po té zpět dolů z hor.
,,no... můžeme tam.. klidně jít."
Nakonec jsem řekl a udělal pár kroků dolů.
,,Půjdeme tedy?"
Optal jsem se a podíval jsem se jí do očí.

Trošku jsem polkl nad slovy Feiera a jednoduše povědel.
,,ano pane."
S tím jsem se trošku rozešel dál, sledoval jsem okolí, když jsem si najednou všiml vlka, neznal jsme ho, ani jsem ho zde nikdy neviděl. Můj pohled prvně padl na Feiera za mnou a pak zpět na vlka přede mnou, byl zvláštní hnědého zbarvení, ale i.. zeleného?? s květy na sobě? co tohle bylo za kouzla? dokázal se snad přeměnit na.. kytku? jako Rufus na ptáčka? nebo něco snad jiného?
,,A..hoj?"
Řekl jsem trošku opatrně, nevěděl jsem co se může stát.

Pomalu jsme přicházeli k řece, tohle bylo snad poprvé za celou dobu zde, co jsem se dostal až na hranice smečky. Když jsme sem došli, zastavil jsem, byl jsme trošku nervózní. Sklonil jsem hlavu a čuchl si k zemi. Nevěděl jsem zda-li mohu dál případně jak daleko mohu? kam až mě Feier pustí? Lehce jsem zacukal špičkou ucha a sklouzl pohledem na Feiera, jestli mi něco řekne, poučí nebo cokoliv jiného by měl na jazyku pro mě. Nechtěl jsem tohodle vlka nějak naštvat.. už teď vypadal, že mu někdo ráno sebral nějakou kost! Jak bych si mohl dovolit takového vlka ještě naštvat? no nemohl jsme samozřejmě! by mě svým tělem ještě rozmačkal jako nějakou malinu.

Mlčel jsem a pobíral jsme informace - Norest - tak se to zde jmenuje huh? alespoň něco nového, Přemýšlel jsem, jednou mě někam vezme.. kdo ví kdy hehe.. Další myšlenka. Pak už podala návrh u kterého jsme zakroutil hlavou.
,,Nebyl Artemis, nebyl."
Řekl jsem a zacukal špičkou oušek.
,,Kde to je?"
Optal jsem se. Území jsme ještě vůbec neměl šanci nějak pořádně si projít, neznal jsem to tu, jen jeskyni,tady tyhle hory, noru, pak nějaké kamenné něco a jehličnatý les, ve kterým jsme byl se Sankarim při snaze odsuď utéct a ten prcek se rozhodl mne pronásledovat.

Poslouchal jsem jí a když domluvila, trošku jsem smutně zafuněl. Chyběla mi moje rodina, moc. Byl jsme rád, že souhlasila s možností se někam projít, nebyl jsme připraven se vrátit. Pomalu jsem se bříchem svalil dolů a mávl křídly, abych lehce dopadl na zem. Rozhlédl jsem se po okolí a pak se podíval na Artemis.
,,Znáš nějaké hezké místo?"
Optal jsem se Artemis přede mnou. Neměl jsme vůbec žádné tušení kam by jsme mohli zajít, neznal jsem to tu a co jsme se dozvěděl, ohledně hranic tu jsou poměrně přísné pravidla, s čímž jsem nesouhlasil, chtěl jsem i mimo!

Sledoval jsme rufa jak si poletuje a vrtěl jsme ocáskem, bylo to příjemné ho sleodvat, bylo to kouzelné! Doslova bych mohl říct že jsme se do tohodle ptáčka zamiloval! ale jako v kamarádském! Pak si Rufus sedl přede mě a začal zpívat písničku?!! bylo to dokonalé! V klidu jsme ležel, sledoval jsme ptáčka přede mnou a poslouchal jsme jeho nádhernou hymnu. Když dozpíval pověděl jsme jednoduše
,,zpíváš nádherně.."
Pousmál jsem se a zavrtěl jsem ocasem.

Sledoval jsme vlka jak se pomalu začíná měnit, jak jeho srst se plně změní na peří, jak se zmenší a najednou přede mnou stojí nějaký ptáček než vlk!
,,wow-"
Vydechl jsem a sledoval jsem mini rufuse. Ruf mi pak příletěl a přistál na hlavu a já se zkroutil jako nějaká kočka, na kterou je hozený květ, nebyl jsem na tohle zvyklý, bylo to zvláštní. Nakonec jsem opatrně lehnul a snažil se necukat hlavou, můj ocas byl, ale jiného názoru a házel z jedné strany na druhou.
,,to- tohle je úžasné!"
Smál jsem se.