Príspevky užívateľa

Led. Led a zima. Neměla jsem ráda zimu a ani jsem nevěděla, co mě to napadlo, vyrazit v tuhle domu na sever k ledovci, když kolem bujel život, probuzený příchodem jara. Lhala bych, kdybych tvrdila, že i led v sobě neskrývá jistou krásu a teď, když bylo kolem relativně teplo, to tu nebylo tak špatné, přesto to nebylo zrovna místo, kde by mě jeden čekal. Ten led mě fascinoval. Tál, ale přesto ani přes léto úplně nezmizí. Položila jsem na něj tlapku a sledovala, jak se kolem ní začínají objevovat světlé, růžové flíčky, jak kolonie řas začaly reagovat na mou přítomnost a poslušny mé magii se začaly množit a růst. Rozhodla jsem se, že se mi namodralý led líbí víc, než ten podivný růžový, který jsem tu vytvářela a tlapku jsem opět stáhla. přírodě nesvědčilo, když si s ní někdo příliš hrál. Že tu nejsem sama, toho jsem si nevšimla. Okolní chladný vzduch nenesl pachy příliš dobře, ale i kdyby ano, moje pozornost teď patřila pouze ledovci.

Těšilo ho. Mne nejspíš taky. nevypadal jako špatný vlk, i když mi přišel svým způsobem zvláštní. měla jsem pocit, že váhá, než něco řekne, že si svá slova snad až moc rozmýšlí. Možná nebyl zvyklý mluvit s vlky? Ale mohlo to být klidně i něco jiného, nedokázala jsem na to tak docela položit tlapku. "Také mě těší," odpověděla jsem a maličko se pousmála. Nebylo by slušné, abych tu jen tak stála a mlčela. Ať už se mi na tom vlkovi nezdálo cokoli, rozhodla jsem se to prozatím nechat být a neuvažovat o tom. Neměla jsem z něj špatný pocit, takže to jistě nebylo nic důležitého. Koneckonců, který vlk byl naprosto dokonalý? Který vlk neměl nějakou tu vadu? Ani já nebyla sociálně nejzdatnější, když na to přišlo.
"To by od vás bylo hezké," řekla jsem, když řekl, že se mi po nějaké louce podívá. "Já zatím počkám tady." jen těžko bych ho mohla následovat do vzduchu. Svým způsobem jsem mu ta křídla záviděla, muselo být praktické moct prostě odletět. Já kdybych uměla létat, tak bych tu také nezkejsla v tomhle kaňonu, který jistě někteří vlci mohli považovat za krásný, ovšem já s nimi tento názor nesdílela.
nečekala jsem dlouho, vlk byl docela brzy zpátky a nesl... dobré zprávy? dalo by se to tak nazvat. Podívala jsem se směrem, který ukazoval, a pak jsem se rozhlédla po nějaké schůdné cestě, kudy bych se mohla dostat odsud. No, ono to nějak půjde. "Zkusím najít tu pláň. Děkuji," usmála jsem se a začala si hledat cestu na východ. těšila jsem se, až zase budu v obklopení zeleně, místo těch ošklivých holých skal, na kterých si jeden mohl tak akorát zlomit nohu. "Je od vás hezké, že jste mi pomohl, i když... jsme asi nežádala o zrovna běžnou věc." ne každý měl pochopení pro mou lásku k přírodě, ale co se dalo dělat? Vlci byli každý jiný. Kdyby nebyli, svět by byl docela nudný, ani nemluvě o tom, že by to vlčstvu jako takovému dvakrát neprospělo.

"Ah, nevadí," řekla jsem. Ovšem když nabízel, že to může zjistit, souhlasila jsem. nakonec proč také ne. "To byste byl hodný. Vlastně by stačila i louka, cokoli, kde roste nějaká zeleň. Tyhle holé skály a kamení, to je akorát tak depresivní." Jeho otázku proč jsem přešla spíš jako řečnickou. Proč? protože je les prostě hezčí a příjemnější, než skály. Doufala jsem, že tady nebudu muset trčet příliš dlouho.
pak se vlk zeptal na jméno a já si rychle připomněla zásady slušného vychování: "Jistě, promiňte, jsem Charine. Smím znát i vaše jméno?" Když už jsem ho o něco žádala, bylo jen správné vědět, s kým to vlastně mluvím, ačkoli ten vlk nepůsobil jako místní.

Cizí vlk. Jen kousek odsud. Nechala jsem na chvíli úvah o okolní krajině a zamířila k němu. Brzy jsme ho uviděla. Mířil proti mně. Dost možná ho proměnlivý vítr upozornil na mou přítomnost. "Dobrý den přeji," pozdravila jsem, jak se slušelo a patřilo, sotva byl v doslechu. Vypadal docela obyčejně, neměl žádné svítící vlky, na které jsem byla na vlky ve své domovině zvyklá, ale věděla jsem, že jsem daleko od domova. Vlci byli všude jiní. "Prosím vás, kudy je to k nejbližšímu lesu?"

Krajina tu... nebyla mrtvá. Přesto na mě však tohle místo působilo stísněným dojmem, ačkoli jsme pro to neměla žádný opodstatněný důvod. Možná za to mohl kaňon sám, jak se táhl mezi skalami a dole zurčila voda. Možná za to mohla podivná píseň, která zněla okolím, jak se vítr proháněl štěrbinami ve skalách.
A možná taky ne.
Neměla jsem v plánu se tu zdržovat příliš dlouho. Ta otevřená krajina se mi nelíbila, a holé skály ještě o to míň. nedostala jsme se však daleko, když ke mě rozverný vítr donesl pach cizího vlka.