Príspevky užívateľa

No jo no, mohl vědět že je to moc slov najednou na něho ale tak co už. Jemu to přišlo už normální a neuvědomoval si to.
"vážně? To je hodně zajímavé a zábavné zároveň." a taky že to kdysi dávno dělal rád, teď už na to nebyl čas a už to nedělal. Holt dospělácké povinnosti volaly.
Teď ale musel říct pravdu ale víš co? Neřekl. "já chytil jednoho fakt rychlého motýla. Byl velký jako tvůj čumáček a byl modrý." pousmál se pomalu až ďábelsky.

Byla to dlouhá doba co si neodpočinul. Bylo toho hodně a hlavě když ještě před nedávnem prodělal svou poruchu. To už byl bez energie až moc.
Ležel jak zabitý v kouťe a odpočíval. Nic neslyšel. Nevnímal svět. Jediné co ho na okolností mohlo upozorňovat byl had Nio který mu ležel u tlapy. Ten také odpočíval ale měl oči otevřené a díval se kdo to přichází do nory. To hned zasyčel a na to už Cielo dokázal reagovat. Jako kdyby ten jeho sykot slyšel až do nitra hlavy.
Zvedl hlavu a koukl se kdo to je. Nový člen. Mladý. Syn jeho léčitelky. Ach tolik informací se prozradilo pouhým dechem.
Usmál se na jeho slova. "to je dobře. Aspoň budeš mít více možností na další dny." když pozná někoho s kterým si sedne tak to pak máš hrátky na celé dny. A že tady Cielo na to byl a nedělalo mu to problém.
Ale jeho otázka byla poněkud... Zajímavá. "kdo by je neměl rád? Jsou krásní." pokud myslel motýla jako motýla tak jo proč ne.

Zavrtěl víc ocasem když se dozvěděl po čem vlk touží v tuto dobu. To měli stejnou cestu! Zatím nic ale neřekl. Zatím se krotil aby nevyjekl jak motovidlo že jako- vážně?! To by nerad teď udělal menší ostudu a ještě v tomhle věku.
Uculil se i že nerušil. To bylo jedině dobře. Jinak by se dělo to co už bylo zmíněno.
Dál se ale zeptal a to bylo jednoduché. "šel jsem si pročistit hlavu od všeho a popřípadě také něco ulovit. Když už jsem přijmul práci venátora tak i to budu dělat." a tak to i bude. Jinak nevím co by dělal. Rimor se mu také líbil, ale radši bude dělat tohle.
"je to sice těžké ale pokud chceš, společně nám to půjde rychleji." nabídl se. Přece jen, tohle bylo teď jediné co mohl udělat.

Netrvalo dlouho a z hlubin lesa se objevil vlk kterého osobně moc neznal. Nevadilo mu to, aspoň pozná víc členy. Znal ho jako klidného vlka co tak viděl na různých akcí a tak trochu přemýšlel jak udělat první dojem. I když ho už dávno mohl udělat na akcích ale co už.
Vlk šel k němu s pozdravem. Pokývl hlavou. "také zdravím." usmál se a zavrtěl ocasem.
"na procházce nebo máš nějaký úkol co udělat pro smečku? Kdyžtak nebudu rušit." což on by nerad rušil. To by se hned odebral a šel si vlastní cestou jen aby vlka nechal v klidu.

Byla už to dlouhá doba co jen tak vyšel na obhlídku území. Potřeboval si asi nějak utřídit myšlenky. Přece jen se toho za tu dobu stalo hodně. Jeho zdraví, povýšení a trénink aby byl v daném oboru nejlepší. Sám ani moc nevěděl zda je tady jediný venator nebo ne. Neměl v tom až takový přehled. Byl ještě mladý a tak se o to nestaral. Což by ale teď měl dělat když se stává dospělým. Tři roky žití zde je poměrně dlouhá doba na to, aby už se mohl vzchopit a chovat se jako dospělák ale ono ne. Pořád je to veselé štěně které si chce hrát.
Vzal svého hadího kamaráda na krk a společně se vydali zde do lesa. Tady bylo to místo kde našel společně s Akazou Igniské nepřátele a tak proč se tady znova nepodívat ne? Tolik pachů cítil a rovnou i přemýšlel na svůj menší trénink. Ale.... Jak by mohl trénovat?

vypdala ale dost mladě na to aby mohla říct že je v Nihilu dost dlouho. to se tam narodila? jedna z možností, ale nechtěl být neslušný a ptát se na takové věci. ježiš jak on by se pak cítil trapně. nic ale k tomu neřekl, jen trochu cukl uchem ale nic víc.
"to je pravda. už jsem toho trochu slyšel od členů. ale upřímně... kdo by dobrovolně mohl chtít spolupráci s Ignisem když si nedají říct." ne že by je nějak pohoršoval, to ne, ale bylo to trochu na zamyšlení. Ignis viděl jako takové ty psy utržené ze řetězu. ale tak co už. byla to jejich věc.
"já jsem Cielo." netřeba říkat své velké jméno. k čemu by to i bylo že. musel se ale trochu i uklonit protože proč ne že. slušnost je slušnost.
"vážně?!" úplně se rozzářil nad pojmem léčitel. sám se chtěl zbavit něčeho v jeho těle a tak to vyhledával co nejčastěji teď. nic k tomu ani víc neřekl jak mu z toho došly slova.
sám ani pak nemohl reagovat na odpověď zda ruší nebo ne.

Musel se zasmát nad jeho slovy. "to se nikdy nestane. Dokážu se ubránit. O to se neboj. Jen aby jsi ty nemusel za mnou s takovou prosbou." jo to by bylo zajímavější.
Sám velký vlk jít za malým kvůli bitce? No možná kvůli zranění jinak vůbec.
"budu se těšit, Enkidu. Zatím měj se." zamával ocasem a rozešel se zpět jinam. On si ho hezký dlouho bude pamatovat a přidá si ho na list konzultací u spovědnice. No on byl machr na poslouchání tak mu to nedělalo problém. Ještě si zajde k němu že ho opustila Hel a bude že. No teda... Až bude mít depky.. až pak se rozhodne co s ním dál.

"každý je nějaký a já věřím že ty to dáš." usmál se a zavrtěl ocasem.
Rád by si dal povídal ale vlk usoudil že jde radši pryč.
"Cielo..." řekl ještě naposledy. Už věděl že tohle by nikam nevedlo a vlka nepřivede zpět.
"Jsem Cielo. Pokud budeš potřebovat pomoct, zajdi k hranicím Přízračných. Tam mě vždy najdeš a když ne, řekni ostatním že jsi přišel za mnou. Už budou vědět kde jsem." rád pomáhal a když měl možnost, rád toho využil a tak mu dal pár informací.

"tenhle pocit znám. Neboj se. Zas tak daleko od sebe nejsme. Můj démon zabil mého nejlepšího přítele a rodina mě kvůli tomu vyhodila. Teď jsem ale našel novou rodinu. Vše se dá řešit. I když těžce a s plno překážek ale ano." usmál se na něho pro zlepšení nálady. Nic si s tím nedělal. Nechal to plavat i když ho to uvnitř hodně tíží.
"pomůžu ti. Pomůže ti i ta osoba o které mluvíš. Jen si stačí věřit." věření bylo to nejlepší co mohl dělat. Tohle by ho i možná trochu zachránilo od všeho.
"pokud nemáš cíl tak je dobré ho najít. Musí být zde určitě něco co by tě přivedlo k chuti života." teda pokud ji nemá. Pokud má chuť k životu tak je už dobré se navést správnou cestou.

"tak ji zkus dát třeba jen na chvíli. Třeba ti pomůžu. Pokud ne, tak se klidně otoč a jdi. Je to na tobě." samozřejmě ho do ničeho nechtěl nutit. Chtěl jen vědět proč takový je a co se děje. Chtěl mu změnit pohled na věc. Což nevěděl ani zda se mu povede.
"možná vypadám jak blázen ale nejsem. Řeknu ti tajemství. Uvnitř mám démona který je podobný tobě. Když vyleze na povrch tak to není dvakrát příjemné. Ale dokážu ho s pomocí někoho zahnat do rohu. Co kdyby jsi své chování také potlačil?" tím ho mohl asi trochu naštvat ale za pokus by to mohlo stát ne?
"to už je pak jiná věc. Stačí se jen nad tím zamyslet. Ale nechceš mi naznačit že ty žádný cíl nemáš.. nebo ano?" chtěl vědět tuhle věc. Mohl se od ní odpíchnout a bylo by to jednoduchší.

"nikam nejdu dokud mi sám nedáš šanci." dupnul si nohou. On za tím stál ale vlastně k čemu byl blíž bylo k rvačce. No na rvačku byl čas už před tím ale jaksi cizinec nechtěl takže smůla.
"co bys chtěl na mě měnit? Ani mě pořádně neznáš a už vytahujes takové věci. Řekl jsem ti sice že mám problém ale co už.
Ale takhle mi na tobě zatím nic moc nevadí. To ti snad nemohu ani pomoct?" dal své uši dolů a podíval se na něho svým smutným pohledem. Trápil se víc když viděl ostatní trpět a on na něho něco podobného cítil.
"to co sis vymyslel za cíl?! Cil je něco čeho chceš dosáhnout tak aby ti bylo dobře. Pokud to tedy nechápeš." což smrt nebyla. Pokud se někdo cítil rád mrtvý budiž ale on to tak nebral.

"někdy si myslíš že je problém na tobě jsi chtěl říct? To není nic za co se můžeš stydět. Vždy je nějaký problém a je potřeba ho řešit." zavrtěl lehce ocasem a pousmál se ab nahodile takovou tu příjemnou atmosféru.
"věř nebo ne .. ale i těch pár minut s tebou vím že je na něčem zapracovat." řekl celkem potichu.. věděl že když ho naštve čímkoliv malým, jeho hlava bude na jeho talíři.
"já mám také problém, ale snažím se ho vyřešit co nejvíc to jde. Mám nějaký cíl totiž. Chci něčeho dokázat." no jako musí se pochlubit ne.. jinak by to ani nešlo.

Cielo se hned postavil a oklepal se. Nechápal proč vlk najednou změnil chování. Prošlo mu to až podezřele divné.
"j-je něco co tě trápí?" musel se zeptat když popisek blíž k němu. "teda... Ne že by mi do toho nějak moc bylo, ale.... Nerad vidím ostatní nešťastné, naštvané nebo tak. Rád pomůžu a vyřeším tvé trápení." nehledě věci ohledně toho co tak nenávidí a kvůli tomu na něho vyšel. Ale kdo ví co mu zas přeskočilo.
Ne že by byl psycholog ale snad by si nějak dokázal poradit. I když byl na něho zlý. Tak co už! On je on a on takové věci dělá. Oba dva...

Aikanova slova si hezky před tím poslechl. takže nějaký ten obrázeček si o tomto místě mohl udělat. nic co by nezvládnul ne? juj.. tak to bude ještě zajímavý.
no a potom už byl zde. uvnitř jeskyně kde nebyly skoro žádný zvuky, ale pach byl jiný. něco mu vlítlo do čenichu a to zapříčinilo, že se mu začala motat hlava. to ještě mohl ustát, ale oči se mu zavíraly stejně jak smysly v mozku.
chvíle netrvala dlouho a Cielo sebou plácl na zem do spánku. proč? no... nějaké ty výpary za to mohly o kterých nevěděl a tak asi bude trochu překvapený zda by se o tom dozvěděl.

byla tma. nic víc, nic míň. on však otevřel oči a probudil se někde, kde to vůbec neznal. možná nějaké zapomenuté místo norestu. ale co by tam dělal? vše vypadalo tak opravdově. větří v jeho kožíšku. zvuky ptáčků. hřejivé sluneční paprsky. zatím si to mohl užívat. líbilo se mu zde, ale jen co se otočil, za keřem šlo vidět velké paroží. on ztuhl jako socha. bylo to moc velké. ani jelen to nebyl. ono to však zvedlo hlavu a kouklo n něho. Jemu málem srdce vyskočilo z hrudi. byl to moc nenormální sob. takového soba ještě nikdy neviděl. stačil krok a je z něho placka.
couval dál od něho, ale sob se posouval blíž k němu. když na chvíli zastavil aby se otočil, sob se rozeběhl. jen co se málem neotočil běžel pryč co mu nohy stačily. když ale proletěl jedním křovím, byl tak sráz kde to neubrzdil. nestačil si toho všimnout a noha mu podjela. křičet nemohl, jakoby ztratil hlas.
padal dolů, ale najednou se zastavil. otevřel oči aby se podíval a viděl, že půlka jeho těla je mlha která mu pomáhá se vznášet. ani nic necítil. nevěděl o tom. ze sekundy na sekundu se to tam objevilo.
koukl nahoru po sobovi a ten tam nebyl. přišlo mu to divné, ale on radši sletěl dolů na zem. už věděl kde je. objevil se na tmavozelené louce pod horami kde musel předtím být.
jen co sletěl dolů, v dálce něco zahlídl. jako správný Cielo se musel odebrat a podívat se, to co ale viděl poté za tím něčím ho doslova šokovalo. teď nevěděl zda byl ve snu, nebo v realitě.
někdo byl přikrčený na zemi, bránil se proti něčemu. a to něco vypadalo jako přízrak. bylo to asi 5x větší než on sám. jako ten sob.
když viděl stahovat packu na malého vlčka, s třesem u srdce se rozeběhl. nic ale nemohl říkat. byl němý. žádný hlas. nic. ani myšlenky. jediné co mohl ale dělat bylo postavit se před přízrak vlka a ochránit tak vlčka. přízrak se zastavil. sklonil hlavu a podíval se do jeho očí.
Cielo v jeho očích viděl bolest, utrpení, agresi, válku... vše hrozné co on sám neměl rád. proč? kdo to byl? to on nevěděl, ale chtěl ochránit vlka za ním.
nevěděl co dělat, věděl že neměl proti tomu šanci. jeho magie byla pryč. a navíc by ani nepomohla. ale zkusil mluvit tělem.
zatřásl svou hlavou a postavil se mu hrdě čelem. přízrak se také narovnal, když se ale zdálo to být v konci. vedle něho se postavili další vlci. kolegoné... Přízrační. všichni do jednoho se postavili přízraku.
přízrak tohle ale nechtěl vidět. vystrčil zuby na ně s úmysly je zahnad, ale to se mu nepovedlo. po chvíli ale Cielo také vystrčil zuby a jakoby najednou se něco v něm probudilo. najednou svůj hlas dostal a pevným hlasem na něho zhluboka zavrčel. nevěděl jak se to podařilo, ale přízrak se skrčil na zem. poté štěkl silným hlasem a rozplynul se.
Cielo následně pozřel takový pocit vítěze a volnosti. už se cítil volný a silný. necítil v těle žádnou zátěž. jakoby se zbavil něčeho uvnitř.
najednou se mu ale začalo mlžit před očima a najednou mu z tlamy vyletěla krev. tu se snažil hned vykašlat, ale přestal a zase viděl temnotu.

když se probral, byl zpět v této jeskyni. co to mělo znamenat? co to bylo za sen? kdo byl ten přízrak? tolik otázek ale ani jedna odpověď. bylo to něco co ho jednou zabije?
postavil se a šel pomalu k východu, viděl že už pomalu začíná den, to mu teda hezky trvalo. ale jediné co ho teď zajímalo byl Aikan. "už jsem zde." řekl nevrlým hlasem. "ale nemám z toho dobrý pocit. mělo to končit dobře nebo špatně?" nevěděl nic o tom. najednou cítil někde uvnitř strach.

jejího bratra už znal. jednou spolu byli na hlídce když se jednalo o Ignis.. no a zbytek už známe. pro něho znamenal takového nudného kámoše bez energie a emocí. takže souhlasí na plné čáře. "já mohu být váš kamarád. nebo vám pomoci se s někým seznámit. pokud budete chtít." nahodil svůj normální úsměv a vrtění ocasu. on byl tak rád jak by někomu mohl dělat radost. to bylo něco pro něho. není třeba v přízračných post poradny? psychologa? něco? ne? chudák... co on bude teď dělat?
zasmál se v celku nad tím. tak... kdyby nebyl tak tady ani není ne? jo někdy to nemyslí ale co už.
lehce se uklonil hlavou jakož to úctu. "hezké to jméno." zazubil se. ne že by jí balil.. to ne... ale tak jemu se líbí vše.