Príspevky užívateľa

vyčkával za stromem a byl celkem překvapený z toho co jeho společník dokázal. rád by něco takového uměl, ale štěstí mu nepřálo a proměna v mlhu mu byla dána. víceméně jeho rod byl stavěn na magie počasí a tak. sestřička vítr, bratr déšť, maminka sice světélka, ale on mlhu. nevěděl zda jeho rod pocházel z otcovy strany nebo matky, ale byl rád aspoň za to co měl. nechtěl to využít, počkal si až bude vhodná chvíle a to mohlo být kdykoliv. víceméně si jí šetřil aby se mu třeba do večera nic nepřihodilo. a to by bylo potom zlé kdyby jí nemohl použít znova. tak věřil aspoň Hariuhovi ze začátku. když se proměnil zpět, byl na srně a to byla jeho možnost!
rozeběhl se a skočil po noze od srny. kdyby náhodou jim utekla že tak ať aspoň kulhá a doženou jí zpět. silně zkousnul a držel. srna se mohla vrtět jak chtěla, ale nepustil. sám se i očkem díval po něm zda je vše v pořádku a kdyby něco, byl připraven srnu pustit a pomoct mu. nechtěl ať se mu něco stane že.
po chvíli se i do toho opřel drápy a ty zarval do stehna kořisti. to samozřejmě se i musel pustit a poté se zahryznout i tam kde drápy.

No samozřejmě! bez mazlíčka ani o krok! si ho zde dotáhl ale jaksi zapomněli. no nevadí. se jim nějak schoval že ani nepřekážel co? to jsou vymoženosti toto.
nicméně on jakoby je vůbec neslyšel. věnoval se hodně svým kytičkám. bylo to očividně zajímavější než jakýkoliv živý tvor kolem. a že nikdo nevěděl jak dlouho si tu pobude.. no ježiši... co když tu zůstane do dalšího dne... to tady budete jen na něho zírat a hlídat? to neexistují žádné zklidňovací bylinky.. také antidrogo? Ne? škoda. tak upřímnou soustrast při hlídání.
aby jsme se dostali k dalšímu dění, Cielo sám se po nějaké době zklidnil a otočil se na bok s pohledem na ty dva u v chodu co něco dělali. snažil se pochopit situaci, ale očividně bylinky v jeho hlavě mu to neumožnili. jen máchal ocasem a usmíval se na ně. nevím zda měl radost či něco jiného ale prostě ano.
očividně ale ten jeho malý mozeček plný blbostí pochopil, že něco není v pořádku. "staaalo se něcoo?" řekl zdlouhavě na ně. očividně se chtěl také bavit.

I dokonce Nio, který celou dobu byl zalezlý v koutě, poznal, že vše je v pořádku. nějakým způsobem věděl, že zdejší "démon" je pryč a to doslova a do písmene zpátky zalezlý tam kde byl celou dobu.
doplazil se proto zpátky ke svému pánovi a lehl si na něj. syčení nesmělo chybět. nyní si ho chránil a už nechtěl aby se mu něco stalo.
když pomineme to že bych tady asi několikrát musela psát to samé, můžeme to trochu okořenit tím že když už se zdálo vše klidné, po době čekání nebo spíše ošetřování, přemýšlení a dohadování těch dvou, své vědomí už chlapeček dostal zpět.
už uběhly nějaké ty hodiny a on konečně otevřel své oči. cítil se trochu vysmátý, nevěděl proč. heh... opium jedno zákeřné. ale cítil se taky hodně vyčerpaný. jako vždy když se zase vrátí do normálu.
zasmál se celkem potichu a koukl kolem sebe. takové kytičky... to jsem dlloouhoo neviděl heheh. převalil se na záda a hodil nohy nahoru. jednou přední tlapkou dokonce i šmátral do vzduchu kde si podle všeho myslel že jsou kytičky. ahoj kytičko mihihihi už mu nikdy nedávejte drogy bože!

vlčice na něho skočila a to už byl jeho konec. věděl že nemá kam utéct. a že se hýbal jak jen mohl bylo normální, avšak byl nenormálně slabý. proč? že by vlčka byla silnější? nemožné!
druhý vlk však přicupital s něčím o čem neměl ani šajna co to je. a ještě k tomu si dovolil tam sahat do jeho hot tlamy. no to to... on by jí neotevřel, ale kdyby nesáhl tam kam nemá, zůstala by zavřená. skoro až ho hryznul, což se mu nepodařilo a on tlapu vytáhl zpět. jediný důvod proč to dělal bylo něco co zde zanechal.
hluboko v krku to bylo. no a kdyby to nenarval až tam, zůstalo by to na místě, avšak dávící reflex se probudil a společně se snídaní vyzvracel i potřebné rádoby bylinky na jeho sklidnění.
počkat počkat... jak to mohl vyzvracet? vždyť mu dtžel tlamu ne? to ano.. ale kdyby s ní nešvihnul.. pravděpodobně se udusí :)
pak už jen ležel. jeho víčka padaly. nehybně ležel a pomalu usínal. to vše co dnes zažil ho muselo očividně tak moc unavit, že nyní nebyl schopen ničeho.

očividně slova ohledně Nia přešla. Byl už tak zajímavej že už radši skočil na něco jiného. no toto.. ještě se bude červenat chlapče!
jeho otázka však byla zajímavá. o tomhle přemýšlel už jak byl na hombě za kytičkou a jídlem, když měl do smečky přijít. jakož to úkol od Sarika... k ničemu však nedošel. neviděl do budoucnosti a tak nevěděl kam jít a co dělat první. tolik otázek se mu naskytlo ale pořád mu to dělalo problém. proto ani nad tím nepřemýšlel a řekl něco ve smyslu co kdysi už řekl Sarikovi. "kdysi jsem nad tím uvažoval, ale k ničemu jsem nedošel. byl to tak široký pojem že jsem se nechal unášet proudem větru. teď už jen čekám kde mě co vezme a jak mi to ukáže cestu tam, kde mi bude nejlépe. jediné co vím, tak chci udělat vše pro to, aby smečka... celá naše rodina... byla šťastná a neměli by jsme žádné problémy. i když si někdy myslím že sám tem problém jsem já." takové to menší depresování nesmí chybět že... no holt svou poruchu bral natolik vážně že kvůli tomu trpěl zlými depresemi. co už se zdálo, společně s Ryumee a Timothéem to pokusili vyřešit, ale samo to nezmizlo. zjistila se příčina? no nevím úplně... nevěděl jak se to stalo, proč se to stalo nebo tak, ale snažil se proti tomu ubránit jak jen chtěl a jak se dalo, aby neublížil své nové rodině.
divil se ale když vyšel názor na jeskyni. na to se i musel zatvářit a hodit hlavu na bok. "jakto? vždyť sám Nox mi říkal ať to tam jdu navštívit... he? tak potom už nechápu nic..." povzdechl si a hodil pohled dolů na "výhled" z kopce dolů.
"ale nevím zda jsem úplně členem... ještě jsem neudělal zkoušku na kterou se budu muset nachystat. poté se určí co budu a jak budu." bylo to těžké. ještě jak se měl přizpůsobit tomu a vybrat si jedno povolání... no tak to pro něho bylo hodně těžké.
přikývl "asi máte pravdu. hvězdy jsou široký pojem, který je třeba zkoumat do poslední kapky. je to něco co nás provází a nevědět o tom nic je jako žít bez toho aniž bys uměl lovit. očividně... bude to ještě plno práce." no právě... sama malo... to se musí asi vlk připravit nejen fyzicky ale i psychicky na to že vstoupí do takové těžké smečky.. no a taky pán to neudělal takže máš co dělat Cielo!

bylo mu jasné n co tito dva chystají. už jen ty slova ho víc naštvaly. postavil se do bojového postoje, naježil se a začal vrčet. "na mě se sahat nebude!" štěkl po nic ale né zas tak moc. jakoby na to neměl sílu.
jediné co mohl dělat, bylo bránění se. díky droze, kterou dostal, nemohl použít svou magii dostatečně na to. jakoby mu to v tom bránilo. a že opium funguje na člověka jinak to mi vůbec nevadí... no co...na vlka může mít na to jiné účinky...
když se začali přibližovat, on sám šel dozadu. nechtěl žádný kontakt. už tak mu stačilo vše co mu bylo provedeno. byla zde i možnost, kdy už by byli o hodně blízko a to byla možnost něčeho jiného. tím jak byl maličký (no... středně více nevím.. možná je o trošku větší než Tim ale co už...) zkusil vyběhnout do strany aby se ho ani nedotkli.
"nesahejte na mě!" štěkl znova... to se jich bude bát dřív než mu stačí něco dát. ho očividně něco přinutilo vzdát boje a jen utíkat. co? že by ta droga? Oni? to nevěděl. ale bylo to tak

Nechápal ty jejich bláboly. Trochu se i začal obávat ale i tak se od toho jen tak neodstrašil! Znova se postavil a oklepal se. "už těch vašich žvástů bylo dost..." pořád se cítil hrozně po tom prášku. Sice už neměl moc sílu, ale pokračoval i tak.
Zavrčel a vystrčil zuby zase ven. Pomalu a opatrně kráčel k nim a těsně před Ryumee se zastavil, když se otočila na Tima aby s ním něco vyřešila. "to ti bude k ničemu" zazubil se a do vzduchu jakoby hryzl ale nikde se jí nezahryzl. Bylo to takové to odstrašující gesto.
Tak rád by se zahryzl. Tak rád by ji zabil, ale něco uvnitř ho drželo. Uskočil dozadu, kdyby náhodou, a čekal bo bude dál.
až to něco zmizí... Určitě to bude jinak. Určitě už se konečně zahryznu pořádně a ukončím to

je ležel a čekal na to, kdy se znovu vrátí Rika s danou pomocí. nevěděl zda přijde se známým nebo ne. bylo to těžké. kdyby přišel někdo, kdo je nepřítel, už by se nic jiného nedalo dělat. věřil jí ale dostatečně na to, aby vše bylo poté v pořádku.
jeho zamlžený zrak po chvíli viděl opravdu toho známého vlka, který byl i součástí smečky Přízračných. "T..."chtěl mu říct své, ale co začal, začalo ho to víc bolet. nebyl schopen ničemu.
bohužel umíráček tady očividně nemá ani právo mluvit. mohl si myslet co jen chtěl, ale bohužel nikdo ho neslyšel. už byl na pokraji smrti, takže úplně nevěděl, zda ho Tim je schopný aspoň stabilizovat. sám by i pomohl kdyby mohl, ale bohužel. musel asi počkat na ten čas kdy už bude trochu schopnější a bude moct sám dojít do tábora. navíc ani nevěděl co tady dělá takovou dálku od tábora, ale je to Cielo no...

motal se tam dost dlouho na to, aby mohl zkusit vyjednávat. no kdo by nechtěl že? zkusíme to prozatím takhle. "nechtěj abych se zase rozesmál." zazubil se. "beze mě je nic! musím být s ním jinak nepozná pravý život." no pokud je tohle pravý život tak já jsem Christiano Ronaldo kamaráde. no jo sice je život krutý a tvrdý, ale i bez toho by mu to bylo šlo z kopce tak či tak. očividně tahle ta strana si potrpěla na trápení. no co už... když chce zabíjet tak jiná možnost není. Sadista jeden!
jemu bylo ale očividně jedno s kým tady je. on si myslel že je tady ten silnější a až by se dostal z toho něčeho, určitě by se už neovládl a zabil by je s úsměvem na tváři. další ale prášek nechtěl tak držel pec.
zase se ale zasmál a sedl si. "jedná se o vyjednávání nebo konec panenko? tak já ti poradím. Jsem Cielo ale jeho druhá temná strana. jsem ta bolest kterou trpěl od svého narození až po teď. všechnu zlost a bolest si vybíjí takto." no... tak teď asi budeme vařit gulášek ve všech jejich mozcích jen aby přišli na to jak se toho zbavit. heh.

moc nerozuměl ještě těm postavením. bylo to něco jako skok do neznáma. něco málo slyšel od Hariuhy a pak od Roihua ale to je tak vše. ale postupem času, co navštívil i hvězdnou jeskyni, začínal chápat o co tady jde. pokývl hlavou proto. "ano. i když je menší než já, pořád dokáže překvapit tím jaký je uvnitř." což byla pravda. tento had za rok a půl si zažil své a pořád ze sebe nevydal všechno. Cielo se k němu choval jakoby ho znal už léta ale opak byl pravdou. sotva ho ještě poznával.
"Koho? Nia?" naklonil lehce hlavu. teď totiž trochu nechápal co se tím snaží naznačit, ale vzal to tak jak si myslel aspoň z půlky. "Je to možné, ale myslím si že by ve smečce nemohl být jako jednotlivec. Naše smečka je pro vlky, ne pro hady že? Sic toho dokáže mnoho, ale byl bych radši kdyby byl po mém boku. Když budu stoupat na nějaké postavení já, bude stoupat i on. když budu Umbra, on také, když budu ale něco jiného, on se musí přizpůsobit. aspoň tak to chápu když mi něco takového kdysi naznačil." bylo to trochu komplikované s ním. pořádně ani nevěděl jak to bude s jejich poutem v budoucnu a teď? oba jsou ještě mladí... není vhodné myslet na budoucnost. vlastně ani Ciela to tolik nezajímalo. věnoval se jen tomu co je teď a tady.
přikývl na další slova. kdyby někdo nebyl rád tak by musel přijít Cielo a přinutit je o tom říct že život je náhle šťastnější. on si potrpěl na tom a neměl rád když se někdo neměl rád a tak. to on by udělal vše pro to, aby vlci byli mezi sebou mírumilovní a pomáhali si. no ale pak zde jsou jejich sousedé Ignisani a to je pak jiná věc.
to ho ale vnitřně pobavilo. on a chytrý? nikdy! možná v určitých chvílí ano, ale jinak ne. "bohužel, narodil jsem se jinde a do Přízračných jsem přišel nedávno." pravil lehce. pořádně si ale vyslechl prosbu a zamyslel se nad tím s pohledem na oblohu plnou hvězd. "moc jsem hvězdy nezkoumal. upřímně jsem se zaměřil jen na smečku a ne na jejich kulturu. pokud chceš můžeš zajít do hvězdné jeskyně a tam najdeš něco zajímavého. ale takhle..." pořádně se zamyslel teď že i ztratil hlas. nevěděl co úplně říct aby neříkal spatné věci. nesprávné informace že. "hvězdy fungují jako spojení. spojení něčeho s vlky na zemi. máš-li pocit že si sám tak to není pravda. hvězdy jsou něco jako duše zemřelých vlků, kteří na tebe dohlížejí. ukážou ti cestu když jsi v úzkých a tak dále. ale každý na to vidí jinak..." moc toho také nevěděl. byl to zase skok do neznáma. asi by se příští noc měl tomu více zaměřit.

přikývl na jeho slova. "přece jen.. váš pach naznačuje že jste ještě vlče. musíte nabrat dost síly na další den. nic proti tomu nemám. také se někdy cítím jako vlče." zamával zase ocasem a sedl si vedle něho. ne zas tak blízko, nějaký odsup musel být. vypadalo to totiž na dlouhou konverzaci.
pak se trochu i začervenal za takovou "pochvalu". holt měl rád když ho někdo chválí. poté se ale zamyslel nad tím jaký Nio je. "hmm... pokud jsem nejsem v nebezpečí tak opravdu nebezpečný není. už jednou nebo víckrát jsem zažil že někoho ušktnul ale nic se tomu danému vlkovi nestalo. takže těžko říct zda tento jedinec je něčím nebezpečný." Tyhle slova Nia dotklo tak, že si i pořádně musel zasyčet. "no jo... já vím že jsi to nejsmrtelnější na světě." zasmál se a jakoby se otřel o Ni jako nějaké pohlazení.
"dělám si srandu ano?" tiše šeptl na něho aby si nemyslel že je nějaký podporovatel smrti. to ne toto!
přikývl na jeho představení. "Těší mě! Já jsem Cielo. ale můžete mi říkat jak chcete." zazubil se trocha a pohlédl na oblohu která krásně svítil. jaká to krása že?
o ano to věděl že se loví, ale očividně je někteří mají rádi natolik, že jim to dělá společnost snad na věky. takového králíka by si asi nemohl představit vedle sebe. co kdyby mu to někdo zahryznul?! ale co už. on měl hada a to mu stačilo.
ale na další slova se musel pořádně zasmát. nic proti ale on je takové sluníčko které se musí zasmát skoro každé blbosti. "jeeje tak to potom chápu. heh." až si utřel tlapkou slzičky s normálním úsměvem se koukl na něho.
"to samozřejmě. pro smečku by skoro všichni udělali cokoliv. nehledě na situaci. bezhlavně chránit, starat se... to je něco co já vždy rád dělám. věřím ale že až vyrostete tak budete hrdě vzhlížet na smečku co kdysi váš otec vedl dál. určitě nějaký potenciál zde bude." zazubil se na tyto slova. no jo. komplimenty ty by mu šly.

nečekal že hned co se ohlédne zpět na ní, že hned zase něco dostane do obličeje. tentokrát už to nebyly oči ale nos, při čemž si musel pšíknout aby se mu ulevilo. packou poté sjel po svém čumáku a ohlédl se zpět.
na její slova nijak už nereagoval. chtěl to co nejdříve ukončit. ale nemohl si odpustit jednu odpověď. zasmál se z celého hrdla a poté se zazubil směrem k ní. "mě se nikdy nezbavíš! umlčet mě můžeš jak chceš, ale budu zde vždy!" byla to taková směsice odpovědí z toho všeho co sama řekla. očividně si myslel že je nesmrtelný. ach ta divná druhá strana Ciela.
po chvíli co se chystal znovu zakročit. musel se seknout. začalo se mu totiž trochu mlžet před očima. ta m... co mi to dala?! protřepal se celý a zpět se narovnal čelem k ní. "už i vytahuješ své kouzla z rukávu jo?! tak to bude ještě zajímavé!" skočil směrem k ní i když věděl následky toho že moc nebude stabilní. zuby se pokusil zahryznout do jejího krku. sám ale začal pociťovat něco jiného. když ho odstrčila nebo prostě byl už od ní dál, začal se motat a myšlenky mu chodily sem a tam. nechápal nic z hlediska všeho co se dělo kolem něho.

poté co packu vysvobodil, bylo na čase vysvobodit zbytek a to už šlo o něco lépe. už mu to nepřišlo tak utažené jak před tím. pomohl si i někdy zuby ale jinak to šlo normálně. postavil se a oklepal se od té špíny co s sebou pobral když na zemi ležel.
ty slova co ale řekla ho rozzlobily víc. nervy šly pomalu nahoru. "prosím?! to ty tady jsi víc ubohá než já! já toho udělal víc než ty! já jsem ten co chrání všechny před tím světem co okolo nás je! zabít je a zbavíš je jejich trápení. to je můj šálek kávy!" zazubil se poté a pořádně se narovnal.
První si jen tak ťapkal ze strany na stranu, aby upoutal její pozornost, a poté se zastavil. "I ten za tebou se musí schovávat jen aby přežil. všichni jste stejní. i ten kluk kterého jsem málem zabil v horách!" ach ty vzpomínky co on má. to byl ten první den, kdy tohle to vyšlo na povrch.
poté vystartoval ale bylo mu hozeno do obličeje písek tak se hned zastavil a začal si to třít packou.

zamával ocasem a usmál se. byl rád že nerušil, ale společník se zhrozil něčemu jinému. "ne ne ne... vůbec!" zavrtěl rychle hlavou aby vlčka uklidnil. "jen tak jsem si šel kolem. nic jiného v tom nehledejte. času mám dost na společnost a tak. nikam nespěchám." usmál se na něho. trochu ho zajímalo proč si myslel že ho ruší. sic ano bylo to normální se ptát, ale... no na to možná přijde pak!
zaujalo ho ale i něco jiného. podíval se na Nia, který normálně byl zamuchlaný do jeho velkého kožíšku a jen opatrně se díval na společnost. asi se už naučil že ostatní zde jsou hodní a proto nevyjel. avšak sem tam syčení se ozvalo. "ano! Je to Nio, teda tak jsem ho pojmenoval. když jsem bydlel ještě s rodinou, narazil jsem na něho topit se v řece. nijak jsem nezkoumal zda se jedná o normální druh nebo tak. prostě už ke mě přirostl a já to nijak neřešil." uchechtnul se a koukl Evra'lovi do očí.
usmál se i na jeho "kompliment" "je víc než zvláštní. je to dokonalý tvor jako všichni ostatní." on si holt myslel své.
"vy asi nemáte svého mazlíčka že?" se tak ohlédl kolem s hledáním něčeho. no přišlo by mu to i divné kdyby nějakého mazla měl. vždyť je ještě malý ne?

po dlooouhé době si jen tak nekráčel okolím divů a krás jeho území co. pořád byl jen venku ale že by se staral o povinnosti zde o tom ani nebylo mluvy. nu což. po tom co se stalo v noře byl ještě takový nesvůj. celé dny ho bolela hlava a měl pořád pocit, jakoby už umíral. sic by bylo divné umírat ve dvou letech ale co už. on ve své hlavě měl takovou fantazii, že bylo těžké určit na co právě myslí.
avšak zde se mu tenkrát líbilo jak tu byl. tenkrát s Roihuem po dlouhé době jak zavítal zase n zpověď. ale nestěžoval si. motal se tam zpět. létal nahoru dolů jen aby zjistil zde je dobře a že to po té tmě moc ani nešlo. štěstí že měl na krku svého přítele Nia který mu svítil po cestě.
naštěstí ale jeho nos ucítil něco nového, něco mladého! něco s kým si může hrát! nebo taky otravovat.. jak jinak. si tak kráčel dál a dál až došel za novým dítkem kterého zatím ještě neviděl ale pach říkal své. musí se chovat slušně! je to synek alfy! no ale nevěděl zda je to zas tak známé... přece to potkal nedávno když přišla invaze Ignisáků.
"zdravím!" vyhrkl radostně ze svých úst. mával ocasem rád a také přemýšlel co zrovna dělá ten kluk ušatá. "neruším vás v tuhle dobu?" se musel radši optat ne... by si nedovolil rušit!