Príspevky užívateľa

Cielo se hned postavil a oklepal se. Nechápal proč vlk najednou změnil chování. Prošlo mu to až podezřele divné.
"j-je něco co tě trápí?" musel se zeptat když popisek blíž k němu. "teda... Ne že by mi do toho nějak moc bylo, ale.... Nerad vidím ostatní nešťastné, naštvané nebo tak. Rád pomůžu a vyřeším tvé trápení." nehledě věci ohledně toho co tak nenávidí a kvůli tomu na něho vyšel. Ale kdo ví co mu zas přeskočilo.
Ne že by byl psycholog ale snad by si nějak dokázal poradit. I když byl na něho zlý. Tak co už! On je on a on takové věci dělá. Oba dva...

Aikanova slova si hezky před tím poslechl. takže nějaký ten obrázeček si o tomto místě mohl udělat. nic co by nezvládnul ne? juj.. tak to bude ještě zajímavý.
no a potom už byl zde. uvnitř jeskyně kde nebyly skoro žádný zvuky, ale pach byl jiný. něco mu vlítlo do čenichu a to zapříčinilo, že se mu začala motat hlava. to ještě mohl ustát, ale oči se mu zavíraly stejně jak smysly v mozku.
chvíle netrvala dlouho a Cielo sebou plácl na zem do spánku. proč? no... nějaké ty výpary za to mohly o kterých nevěděl a tak asi bude trochu překvapený zda by se o tom dozvěděl.

byla tma. nic víc, nic míň. on však otevřel oči a probudil se někde, kde to vůbec neznal. možná nějaké zapomenuté místo norestu. ale co by tam dělal? vše vypadalo tak opravdově. větří v jeho kožíšku. zvuky ptáčků. hřejivé sluneční paprsky. zatím si to mohl užívat. líbilo se mu zde, ale jen co se otočil, za keřem šlo vidět velké paroží. on ztuhl jako socha. bylo to moc velké. ani jelen to nebyl. ono to však zvedlo hlavu a kouklo n něho. Jemu málem srdce vyskočilo z hrudi. byl to moc nenormální sob. takového soba ještě nikdy neviděl. stačil krok a je z něho placka.
couval dál od něho, ale sob se posouval blíž k němu. když na chvíli zastavil aby se otočil, sob se rozeběhl. jen co se málem neotočil běžel pryč co mu nohy stačily. když ale proletěl jedním křovím, byl tak sráz kde to neubrzdil. nestačil si toho všimnout a noha mu podjela. křičet nemohl, jakoby ztratil hlas.
padal dolů, ale najednou se zastavil. otevřel oči aby se podíval a viděl, že půlka jeho těla je mlha která mu pomáhá se vznášet. ani nic necítil. nevěděl o tom. ze sekundy na sekundu se to tam objevilo.
koukl nahoru po sobovi a ten tam nebyl. přišlo mu to divné, ale on radši sletěl dolů na zem. už věděl kde je. objevil se na tmavozelené louce pod horami kde musel předtím být.
jen co sletěl dolů, v dálce něco zahlídl. jako správný Cielo se musel odebrat a podívat se, to co ale viděl poté za tím něčím ho doslova šokovalo. teď nevěděl zda byl ve snu, nebo v realitě.
někdo byl přikrčený na zemi, bránil se proti něčemu. a to něco vypadalo jako přízrak. bylo to asi 5x větší než on sám. jako ten sob.
když viděl stahovat packu na malého vlčka, s třesem u srdce se rozeběhl. nic ale nemohl říkat. byl němý. žádný hlas. nic. ani myšlenky. jediné co mohl ale dělat bylo postavit se před přízrak vlka a ochránit tak vlčka. přízrak se zastavil. sklonil hlavu a podíval se do jeho očí.
Cielo v jeho očích viděl bolest, utrpení, agresi, válku... vše hrozné co on sám neměl rád. proč? kdo to byl? to on nevěděl, ale chtěl ochránit vlka za ním.
nevěděl co dělat, věděl že neměl proti tomu šanci. jeho magie byla pryč. a navíc by ani nepomohla. ale zkusil mluvit tělem.
zatřásl svou hlavou a postavil se mu hrdě čelem. přízrak se také narovnal, když se ale zdálo to být v konci. vedle něho se postavili další vlci. kolegoné... Přízrační. všichni do jednoho se postavili přízraku.
přízrak tohle ale nechtěl vidět. vystrčil zuby na ně s úmysly je zahnad, ale to se mu nepovedlo. po chvíli ale Cielo také vystrčil zuby a jakoby najednou se něco v něm probudilo. najednou svůj hlas dostal a pevným hlasem na něho zhluboka zavrčel. nevěděl jak se to podařilo, ale přízrak se skrčil na zem. poté štěkl silným hlasem a rozplynul se.
Cielo následně pozřel takový pocit vítěze a volnosti. už se cítil volný a silný. necítil v těle žádnou zátěž. jakoby se zbavil něčeho uvnitř.
najednou se mu ale začalo mlžit před očima a najednou mu z tlamy vyletěla krev. tu se snažil hned vykašlat, ale přestal a zase viděl temnotu.

když se probral, byl zpět v této jeskyni. co to mělo znamenat? co to bylo za sen? kdo byl ten přízrak? tolik otázek ale ani jedna odpověď. bylo to něco co ho jednou zabije?
postavil se a šel pomalu k východu, viděl že už pomalu začíná den, to mu teda hezky trvalo. ale jediné co ho teď zajímalo byl Aikan. "už jsem zde." řekl nevrlým hlasem. "ale nemám z toho dobrý pocit. mělo to končit dobře nebo špatně?" nevěděl nic o tom. najednou cítil někde uvnitř strach.

jejího bratra už znal. jednou spolu byli na hlídce když se jednalo o Ignis.. no a zbytek už známe. pro něho znamenal takového nudného kámoše bez energie a emocí. takže souhlasí na plné čáře. "já mohu být váš kamarád. nebo vám pomoci se s někým seznámit. pokud budete chtít." nahodil svůj normální úsměv a vrtění ocasu. on byl tak rád jak by někomu mohl dělat radost. to bylo něco pro něho. není třeba v přízračných post poradny? psychologa? něco? ne? chudák... co on bude teď dělat?
zasmál se v celku nad tím. tak... kdyby nebyl tak tady ani není ne? jo někdy to nemyslí ale co už.
lehce se uklonil hlavou jakož to úctu. "hezké to jméno." zazubil se. ne že by jí balil.. to ne... ale tak jemu se líbí vše.

bylo zajímavé že se ptá na toto. sic ano, Cielo byl zde jako nový a ještě ho nemohli poznati. je pravdou že byl jeden z mála vlků, kteří nově nastoupili a ještě se nestačili představit smečce, která jim dělá společnost. kdo by to také dělal že? každý má své starosti, ale on byl ještě takové to vlče, které mělo fůru času. je třeba toho někdy využít a jít se představit ostatním ne?
"ano ano. jsem sice nový, ale ano. ještě se ta rozkoukávám, ale něco už chytám do tlapek. také tomu rozumíte ne? nejste cítit Ignisem ani tím městem, vy budete Nihil že?" napřáhl tak mírně na ní hlavu a začmuchal. "je Nihil stejný jak Přízrační?" to byla otázka co ho zajímala už od doby, co prvně slyšel o smečkách. zda jsou všechny stejné. sice ano, díky Ignisu si mohl říct že ne, ale co tak tohle?
najednou se rozzářil. "vážně? vy znáte naší medičku?" zamával ocasem. on byl rád že takovou léčitelku mohl míti ve smečce. sama mu pomohla i s Timem a za to je neskutečně rád.
na další slova odpověděl jednoduše. usmátím a vrtěním ocasem jak je u něho známo. "ne nevyrušil jsem vás?" najednou se zastavil když o tom tak bokem přemýšlel.

cukne uchem když si poslechne jeho trápení. "je to o tom jak se vlk postaví k tomu. už jen zapracovat na tom jak poprvé zareagovat na nového vlka. netřeba agrese když se nic nestalo. chápu že to můžeš mít ve zvyku, ale některé to pobouří. je třeba se nad tím zamyslet a třeba to vysvětlil proč." řekl pár rad kterým sám nemohl rozumět. tedy rozuměl jim, ale druhá strana to neakceptovala. nerozuměla tomu tak jak on sám.
překvapilo ho jak dlouhé jméno může mít vlk. tedy... nejdelší které znal bylo u jeho Lexe. ale tady také. k čemu to jen vlk potřeboval. "zajímavé to jméno. také mám dlouhé. Cielo Stoh Katlou. k čemu slouží? maminka mi vyprávěla že se jména darují podle magie. také máš magii spojenou se svou rodinou?" on to chápal takhle jak mu to kdysi řekla matka. ale dál nevěděl nic. nebyla příležitost se tohle naučit či dozvědět více.
musel se ale zasmát nad pojmenování jeho kolegy. "Tymián? ne ne... Timothée. to musel být on. ne? je to náš medik. je hodný. celá smečka, Přízrační, jsou hodní. pokud budeš chtít pomoc, zastav se ve starém hvozdu. ale jen když to bude nutné." zazubil se a pořádně nad tím zavrtěl ocasem.

vypadala vyděšeně? z čeho? on byl tak moc hnusný aby se ho ostatní báli? no jo... má sice vlka a poruchu, ale teď tady stojí Cielo. Sám hodný Cielko! takže žádný strach dámo!
avšak byl rád když po chvíli viděl aspoň malinkatý úsměv na tváři druhého. byl rád že nepotkal vlka, který by po něm vyjel jen tak. na to on měl štěstí.
avšak musel odpovědět na otázku. "hmmm nevím zda budete rozumět bylinkám, ale já hledám pro naší smečku nějaké užitečné bylinky, které pomohou na různá zranění těla. krvácení a tak. já byl totiž moc šikovný a skoro vše jsem vypoužil naší medičce při jedné příležitosti, kdy si mě pozvali do jeskyně na zkoumání." usmál se a začichal do země aby našel nějaká okolní ach nějaké té bylinky co by aspoň trochu mohl znát.
pak si ale povzdechl a zpátky se narovnal. "vy také něco hledáte? také bych mohl pomoct!" on byl ten typ vlka co rád pomáhal. ne že ne. proto se sám jen tak nabídl.

seděl a čekal kdy to i druhý vlk vzdá. teda aspoň takhle že by v klidu odešel. ale on však zase něco začal řešit. vypadlo to jako těžká otázka, kterou by sám nedokázal říct jasně, ale vlk to chtěl vědět.
"nemám důvod. proč bych ubližoval někomu kdo si to nezaslouží? nezaslouží si trpět." odvětil s pohledem dolů ze srázu.
"mám dvě strany, jedna která chrání a druhá která zabíjí. snažím se ubránit před tou druhou a nechci aby přišel někdo jiný o život. vlci jsou možná zajímavá stvoření, ale já na ně neútočím." obrátil se na něho hlavou a usmál se.
"jak se vůbec jmenuješ?" bylo asi nezdvořilé se takhle nepředstavit ne?

už přišel ten den. ten den kdy se pomalu vše má měnit. aspoň podle jeho vědění. poslali ho zde. do hvězdné jeskyně kde byl jen tak obratem, ale až doteď se zde nevrátil. byl tak maximálně v údolí pod jeskyní, kde se mu líbilo. věděl že to bude těžká noc a tak nechal svého společníka Nia odpočívat pod jedním stromem ve hvozdě. mohl jít s ním, ale měl strach, že by ostatní po něm vyjeli, proč si do posvátné jeskyně bere mazla. no on to mazel nebyl, ale co už.
pomalu ale jistě se na tmavé obloze objevily první hvězdy a on nevěděl zda jsem brzy nebo pozdě.
když došel zde, už na něho čekal jeden tmavý vlk, který skoro ani nešel vidět. byl to Aikan, vlk se kterým dosud ještě nemluvil, ale věděl že je to adoptivní otec jeho "nejlepší" kamarádky. tudíž nemusel se ani tak bát. kdyby schytal někoho jiného, kterého by neznal tak ani neví jak by to dopadlo. víceméně ani tady nevěděl jak to dopadne. byl připraven na skoro vše, ale nevěděl co od toho čekat.
přišel blíž k němu a lehce se uklonil. "krásný večer přeji." bez pozdravu by to nesmělo chybět ne?
dál už bezeslov mohl pokračovat dovnitř a tyhle místa zkoumal celkem rychle. jen to přeletěl očima a sedl si doprostřed jeskyně, kde se díval nahoru na strop. nevím co tam moc viděl, ale zaujalo ho to.
avšak něco zde nesedělo. divné ovzduší tady bylo. až ho z toho rozbolela hlava. no tak to ještě bude zajímavé.

Zavrtěl ocasem a rychle to uchopil do své tlamy. Byl nějaký natěšený z toho, že jdou dál. Ale co už. Kdyby na to byl sám za prvé by se ztratil s tím a za druhé by mu to moc dlouho trvalo. Když zde byl ale Hari, mohli to rychlé zvládnout a jít s tím k noře.
Cesta byla celkem špatná ale jemu to nevadilo. Rád to dotáhl k noře i když jim to mohlo trvat jak chtělo. Aspoň posílil své svaly a tečka... No co co... Musí přece do budoucna nabrat nějaké svaly tak tady nebude přece brečet že mu nejde vzadnout třeba noha strany.

byl rád když sám přiznal že je v pořádku. to ani nevěděl co by dělal kdyby ne. ou... medik z něj asi nebude to je jasné. ale zas věřil v něm že by něco tak malého neustál. ne? nebo ano? neumírej mu tady ano?
ale co se týkalo úlovku tak samozřejmě že ne. usmál se na něho a máchl ocasem. "ne ne... to bych asi jedl ještě týden." no tak nediv se když nejsi ještě dospělý vlk. "klidně pomůžu s taháním. kde to vezmeme? k noře? do hvozdu?" ještě úplně neznal ty místa, ale věřil že ho Hari povede v celku dobře a nezabloudí. ještě s tak velkým úlovkem. no ježiši kriste.

byl přišpendlen k zemi. toho si ani nevšiml. vlk byl nějaký rychlý no. a sám byl o dvě hlavy větší, takže neměl ani šanci. že by nějakou šanci měl že. teda! měl eso v rukávu, ale to si ho radši první vyslechl, než by použil magii.
nechápal ani proč vlk je proti smečkám. on tohle téma viděl úplně jinak. "smečky fungují jako rodina. ne jako válečné strany." v případě jejich sousedů asi to je jinak. no ale dám něco málo řekl celkem tiše.
ale začal se i trochu bát toho že ho tento jedinec zabije. proč zrovna jeho? on má ještě tady dost práce!
"proč by jsi to dělal? každý má své názory a svůj přístup k tomu.. tebe to může být jedno!" řekl i docela pohledem jakoby se měl co nevidět rozbrečet. očividně tohle byla jiná ranní káva než jakou doposud měl.

Bylinky, bylinky a ještě jednou bylinky, to bylo to kvůli čemu se vydával za hranice Přízračných. už ho unavovalo být na jednom místě. nic proti členům neměl, ale měl jasný cíl.
hledal cokoliv, co mu připadalo léčivé, mohl to vzít v klidu s sebou a popřípadě si to ověřit u místních mediků že. on se nevzdával... ne! celé dny zkoumal svět okolo a hledal bylinky, nemluvě o tom že zrovna kvůli němu v noře alf došlo léčivo. heh... to co se stalo na poušti a ještě výzkum. no jo... on na tyto věci byl asi expert.
ale co to? chvíli bylo klid a už něco slyšel. jakoby jelen sundával sílou parohy o strom. toho se bál tedy hodně, ale něco ho utišilo. hlas.
hlas naštvaného vlka. pach také mluvil o sobě. proto se musel jít podívat, zda je vše v pohodě a viděl jen agresivního jedince. Ignis? ne... žádný pach smečky zde nebyl. jen jeho. ale připadalo mu to tak. jediné agresivní jedince viděl tam. možná další nástupce do tamté smečky co?
"jste v pořádku? stalo se vám něco, že narážíte do stromu?" zeptal se pro případ, ale bylo mu to k ničemu. jedinec vyjel po něm a to byla už jiná věc.

Vlček nevěděl co první dělat. Snažil se pomáhat smečce, nebo se snažil přijít na to, kde je skrytá vada jeho poruchy. Po tom co se minule stalo, už nevěděl co dělat. Chtěl co nejdříve toto běsnění ukončit ale nevěděl jak. Štěstí že měl tu Ryumee a Timothéo. To bylo jediné co ho uklidňovalo.
Avšak dnes se rozhodl jít za hranice, hledat nějaké dobré léčivo. Bylinku která je dobrá na rány. On si na tom potrpěl od doby co se mu na těle objevily velké jizvy po boji kde málem umřel. Naštěstí je ale živ a zdráv.
U řeky která zde protékala myslel na ryby které tak miloval ale zas tak moc se nad tím neotáčel. Měl jasný cíl. Ale něco ho víc vyrušilo.
Pach vlčky která zde byla také. A nejen to... Nihiláka... Přátelská smečka. Zavrtěl ocasem a šel blíž po pachu. Nakonec na ní narazil a to se už sám ozval. "zdravím.' usmál se na vlčici. Nehledě na to že přemýšlel jak bude reagovat když většina vlků se od něho oddálila když má na krku mazlíčka aka hada.

po menší potyčce s neznámým vlkem z Nihilu už bylo celkem jasné co dělat. prostě obešel Akazu a šel se regenerovat pod strom.
bylo klid. zatím. ale to znamenalo ještě horší věc. ticho před bouří tak zvaně. bylo těžké co teď dělat, ale nesměl panikařit z toho že se chystá nějaká válka nebo tak. to chcou všichni ať zemřou další a další vlci? jako správná srábotka by on nikdy neutekl... mi věřte :)
ale co nevidět přiběhla do tábora jedna vlčice, která přišla se správou ohledně smrti jedné jejich členky. sám z toho byl v šoku a nevěděl co dělat. zda zde jen sedět nebo zjistit víc. ani se na to nechtěl dívat co se vše stalo. měl něco jako flashbacky před očima ohledně jeho agresivní stránky. cítil se teď jako pěšák. nevýznamný vlk co tady nemá ani co dělat. nejraději by odešel, ale neměl na to čas, protože se řešil plán co dělat.
někteří šli jako hlavní skupina, nekdo hlídka a pak tábor. co on měl dělat? zůstat zde a hlídal vlčata? ne... jít s hlavní skupinou? ne! chtěl stejně něco dělat jako každý jiný. sám se nabídl proto na hlídku.
"rád půjdu s Ryumee okolo hranic. cokoliv co by se stalo dokážu hned jít říct díky magii. navíc zde nechci jen sedět. chci jednat ale né tak abych mohl jít s vámi." předstoupil a řekl svá přání. "pokud dovolíte." obrátil zrak trochu trapně, ale poněkud jeho přání bylo vyslyšeno a mohl tudíž jít.
přikývl a po chvíli už rád šel tam, kde to táhlo jeho dva společníky. ani nepípnul celou cestu. to by si nedovolil. nebo ano?
no co se týče všeho. musel se dívat všude. dával si i pozor aby hranice nepřekročil. to samo o sobě by byla jeho smrt.

když jeho sfetované já zjistilo že je vše v pořádku tak se jen zasmál a znova se vyvalil na zemi. "mě jee úúúplně v pohodě!" prohlásil. ikdyž vůbec. to bude pak zajímavé vidět až mu budou říkat vše co se stalo.
musel si tu chvíli poležet že... nejen že by ho takhle nepustili k ostatním, ale také sám ovlivněný mozek mu to teď nedovolil.
takové ty záblesky menší toho že je při svém vědomí měl, ale víceméně ještě byl ovlivněn bylinkami. takže časem už se mohl nějak klidnit.
když bylo však na čase, samozřejmě že byl trochu zmatený. točila se mu hlava jak něco. pořád měl sem tam halušky a co víc. chtělo se mu smát. ale hlavní bylo že dokázal už se normálně ovládat. zvedl se jak troska a vše projel očima. "to je konec?" motavě se na vše díval a pak dal zrak na ně. "dáte mi hodinu na odpočinek? pak mi vše řeknete." zasmál se a pak jen okolo nich prošel jakoby nic. no, chvíli bloudil hvozdem ale nakonec to ukončil pod jedním stromem kde to zabalil a hned usnul. nějakým způsobem ho to už přimělo udělat.
no co se týče dalšího času a děje... pak bylo potřeba říct diagnózu páni doktoři! ale to už příště.