Príspevky užívateľa

otočen zády jen poslouchal jeho slova. skoro jako by je ignoroval, ale ono ne. když nechtěl, aby s ním mluvil tak nebylo potřeb mluvit a zajímat se o něj. i když on rád by poznal někoho nového, ale když o to nestojí tak je to jiná věc. jen si povzdechnul nad jeho větě o samotářství a nic víc. nechápal prostě jak někdo chce být sám, to on by nepřežil. ne že by byl neschopný, ale on potřeboval pozornost někoho jiného. tak už to bylo.
otázka ale byla zaskočující. "jak už jsem možná řekl... rád bych chtěl vědět kdo je v okolí mé smečky, ale když si nepřeješ se mnou mluvit, tak už to je jiné." řekl celkem smutně na to jaký předtím byl. jakoby mu bylo líto po té době že ho někdo odstrčil. "nevím co jsi nebo kdo jsi. nevím co tady děláš, nevím co potřebuješ ani proč nechceš pomoct. to vše jsou věci které podle tvého chování a slov nemám právo vědět co?" otočil se na něho hlavou s uvolněným s skoro skleslým pohledem.

otočil se prvním očkem za slovy a výrazem naznačující co si jako dovolují na něho mluvit. když ale zazněly slova toho černého, musel se otočit hlavou. lana nelana prostě se na ně otočil bez vyjimek. lana počkají ne?
zasmál se a poté se podíval jen na vlčku. Ryumee. "to ti vůbec nejsem známý?! Jsem úplně ten stejný vlk, ne?!" vyhrkl s trochou nakloněnou hlavou. "vyslovíš mé jméno, ale přesto se ptáš kdo já jsem?! Jsi stejně blbá jak ostatní!" štěkl po ní. Očividně si neuvědomoval následky. jiné vlky by tahle slova pobouřila, ale co ona? to ještě nevěděl. avšak pokračoval.
další otázka mu nebyla známá. spíše... jakoby nevěděl co na to říct. zastavil se a jakoby mu spadla čelist. uvolnil se prostě. "já a agresivní? Blbost!" po chvíli vyhrkl.
když už nebyly slova, pořádně zatáhl svou jednou tlapou, kterou osvobodil a dupnul s ní před sebe. "Už se těším až ochutnám tu vaší neschopnou krev která ve vás vře." zazubil se. očividně časem, když více "zabíjel" vlky, mu zachutnala krev jejich. bylo to něco co ho motivovalo se do nich zakousnout víc a víc.

Tím jak ho Ry musela svázat, ležel na zemi s vnitřní bolestí. Sám to necítil jako fyzické bolení ale psychické. Jeho vědomí bylo utlačeno něčím co ho nepustilo zpět. Že by boj duší uvnitř? Ale koho je ta druhá?
Když po chvilce bylo ticho před bouří, náhle s neznámým důvodem štěkl a otevřel oči. Náhle už to nebylo to rostomilé štěňátko. Vypadalo úplně jinak.
Fialovými oči pozoroval okolí a když se jeho zrak zaměřil na přítomnost vlků, začal vrčet a vytahovat zuby ven.
Chtěl zakročit, ale něco mu to v tom bránilo. Hned se ohlédl na své tělo a zpět kouknul na ně. "museli jste si vystačit s lanem co?! Sami se ani pořádně ubránit nedokážete!" vyjel po nich úplně jinak než se sám choval. Měl sice svou paměť Ciela, ale choval se jinak. Byl to sice on ale vlastně i ne.
Pokoušel se tedy natáhnout hlavou k tomu lanu nebo co to je a snažil se to prokousnout. Sám si uvědomil že není dobré ze začátku takhle použít magii. Co kdyby ta jejich byla silnější? Jak by se uchránil?

bude si na tebe dávat pozor s tímto! bude tě ještě strašit ve snech abys nezapomněl. ale však už znáš že.
dál když už bylo na čase lovení, svou pozornost první dal jeho slovům. srna byla veliké zvíře a věděl, že sám by tohle neskolil. a jak už říkal, myslím, šel na práci bojovníka a tak mu nějaké lovení a velký nepřítel nedělal problém. možná když se tak i podívá, tak je o hlavu menší než Cielo takže ano... bude ho radši poslouchat. sic v nejhorším by použil svou magii, ale to nechtěl riskovat.
skrčil se a pomalu se plížil strom co strom k srně. nenápadnost... no nevím.. má černotyrkysový kožich tak ti úplně nevím. a ještě had na krku.. no ještě lepší.
když už byl dostatečně blízko, skrčený se v trávě díval očkem jak je na tom Hariuha. byl připraven vystartovat, ale radši si počkal na něho.

zavrtěl ocasem a usmál se když začala mluvit. konečně nepotkal dalšího vlka co by mlčel. ach ta úleva. on je totiž i někdy až moc ukecaný a to že se potkává s vlky, co vůbec nemluví, je pro něho bolest. no tak s hadem na krku se povídat nedá takže nic. ale i tak!
aby si nepřipadal trapně, sedl si, aby pořád jen neležel. "chápu, nora není nic dobrého. nedá se tam moc co dělat. venku se širý svět a dělat něco s kamarády je o něco zábavnější. hrát si, povídat si, nebo jak tak chodit na procházky... to je něco pro mně." odpověděl s pohledem směrem k vodě, kde byl jakš takš výhled krásný.
trochu sel ale zasekl jak pokračovala. "my se ani neznáme jak vím. nikdy jsem vás zatím nepotkal. nebo možná ano, ale moje paměť není úplně... no to je jedno. Cielo Stoh Katlou, můžete mi říkat jak chcete. a vy?" zatím si potrpěl na vykání... no víte co.. jedná se o dceru alfy tak nějaké ty pravidla slušného chování ne?

na jeho slova o rybách vesele zavrtěl ocasem. "tak snad se to vydaří a nezapomeneš na mě!" zasmál se trochu. kdyby na něho zapomněl tak by si pro něho hezky došel a vytáhl ho na ryby i když by byl třeba v blbé chvíli. ryby miloval a kdyby je měl zmeškat, tak umře. jeho konec by to byl. takže by nebyl čas ztrácet čas a hned by se na ty ryby s ním vydal.
zasmál se ještě jednou podruhé ale nic k tomu neřekl. vydal se jen už někam do neznáma aby jim to neuteklo. no po boku Hariho to nebylo vyjimkou. za chvíli večer.. co kdyby se jim to schovalo? no tak to jako ne!
někam k lesu se vydali, aby našli něco malého, avšak jejich nosy našly něco většího. něco chutného, něco co by jeden možná nezvládnul. no... Hari možná ano, ale tady ten malý Cipísek ne...
začmuchal se do země a hledal také něco. hledal stopy, kde toto stvoření může být. "ano... není to ani daleko." odpověděl mezitím.
oddálil se trochu od něho a z poza stromu vykoukl na cestu, která vedla k srně. od poslední doby co viděl toto zvíře, mu přišlo větší a tak měl malé pochyby o tom, zda to zvládnou či nikoliv.

"tak to by si měl zkusit..." dodal. Mít zájem o něco je pro něj jednoduché ale sám nevěděl jak to mají ostatní. Měl by to vlk zkusit a možná mu to přinese štěstí. To si myslel. Proto rád zkoumá a tak...
"nic jsem ti tak hrozného neudělal aby jsi mě musel trhat na kusy... To už si jedna zkusila a moc dlouho jí to nevydrželo." ne že by byl nějaký dobrý v boji, ale dokáže se bránit. Ne moc ale ano. stačí ho nepodceňovat, pak už to je jiná věc.
"být samotářem je hrozný život... Nemáš šanci potkat štěstí, co tě učiní šťastnějším. Vím co to je za pojem ale není to úplně příjemný." už se dal s ním nechtěl nějak vybavovat.. nemělo to smysl. když ale budeš šťastnější tak tak upřímnou soustrast s životem." odpověděl svou poslední větu a vrátil se zpět na své krásné místo na kraji útesu.

Černota zahalila jeho oči. Už nemohl vidět zda je někdo kolem a vůbec.. jestli Riko je v pořádku. Bál se víc o ní než o sebe, což i podle jeho chování bylo trochu vidět.
Temnota vzala s sebou i vše okolo. Čich, sluch a i pohyby. Jak nečekané. Když však otevřel oči, z ničeho nic se objevil v černé místnosti kde žádné světlo nebylo. Byl tam jen on. kde to jsem? pomyslel na situaci. počkat.. kde je Říká?! Musím vědět zda je v pořádku! vstal a koukl se všude kolem ale nikde nic.
Po chvíli zmatkování se však před ním objevil vlk s lehkou na hlavě. Zastavil se proto. kdo jsi? měl trochu obavy i o sebe kde se to jen dostal.
jsi smrt? To jsem už mrtvý? pomyslel ve svých myšlenkách. Vlk však nic neudělal a nechal ho tak. Otočil se a šel pryč. Cielo se ale vydal za ním a když byl skoro u něj, vlk se rozplynul.
Ještě než mrknul, už viděl denní světlo.
Zase bylo vše při starém. Avšak pořád se nemohl hýbat. Jeho nos se také vrátil a řekl mu že blízko je někdo známý. Někdo kdo dokáže pomoci i Rice. Takové to hřejivé chvění na srdíčku přišlo a to byla známka že byl zase rád.
Ale nevěděl co ten vlk mohl znamenat. Že by byl na pokraji smrti ale smrt mu dala ještě jednu šanci? Kdo ví

Její povzdechy slyšel ale nemohl s tím nic dělat. Bohužel takhle situace ho také tížila. Chtěl pomoci ale nevěděl jak. Jeho rána byla silnější než on bohužel.
Naštěstí však pochopila a vydala se s ním na nějaké prozatímní místo. Tam si lehl na bok a díval se před sebe. Slyšel nějaké zvuky, pachy, ale nic říct nemohl. Neměl už sílu na to. Nemohl ani odpovědět Rice na to že tady zůstane nebo tak nějak. Avšak věřil jí a věřil že do té doby najde nějakého hodného vlka nebo vlky co jim pomůžou. Sám sice na tom byl špatně, ale chtěl aby i ona byla v pořádku. Přál si aby se na ní taky někdo podíval zda je skutečně v pořádku.
Červená tekutina se nezastavovala a po chvíli to i ovlivnilo jeho celkové tělo. jsem nějakým způsobem unavený... Měl bych být tady dokud se nevrátí... I když... Malý spánek... Neublíží s doprovodem funění pomalu zabíral oči a jeho tělo zůstalo stát na místě nehybně.

Znova se zastavil když se za ním vlk otočil a jemně zavrčel. Ten hned nahodil uvolněný pohled s ušima co nejvíce nahoře. Nijak na jeho poznámku nereagoval. Dokázal se Jakš takš ubránit a to mu stačilo.
Jeho další slova mu nijak nedala najevo pocit strachu a toho že ho má nechat být. "mě je to jasné. Všichni jsou jiní. Proto vím že každý nebude ani v pohodě se mnou." odpověděl mu.
Narovnal se a koukl se mu do očí s dalším jeho naivním názorem. "naznačil jsi mi že jsem škvrně, ale to se myslíš. Nejsem takový jak se zdá na první pohled. Měl by jsi zkoumat vlky z vnitřní strany ne z obálky. Pak všichni budou proti tobě a nepřejí nikomu aby měl zbytečné problémy." vysvětlil s radou na konci. Tak proč né... On rád dává klidné rady do života.

Relaxační ležení není nic pro něj. Nejraději by si s někým hrál a běhal po území, avšak postupem času na to moc čas neměl a ani chuť. Bylo to pro něho něco nenormálního. Věděl, že vždy se chová jako nějaké štěně, ale teď? Teď to bylo ovšem jiné.
K němu však vítr dovál pach někoho nového. Nastražil uši a koukl se kolem sebe. Viděl černého vlka takhle na pohled. Nějaké jiné detaily, ty ani nepočítal. Vypadalo to ale že jde směrem k němu tak ani se nezvedal. Jen ať dojde.
Jeho ocas se chvěl radostí ale sám nic moc nepociťoval. Dnes asi nebyl ve své kůži.
Pach mu řekl že se jedná o vzácného hosta. No krása. "zdravím" usmál se s oslovením na mladou vlčici.
"na procházku?" zeptal se tak že začátku.

Její slova se poslechl hezky. Moc nevnímal ale i tak pokývl hlavou na souhlas. Chtěl jen aby byli v bezpečí avšak pak přišla otázka na to, co ho nejvíce tížilo. "magie která mi dovoluje se měnit na mlhu. I když nevím jak nějaká lana pomohou proti rozplynutí ale uvidíme." pokrčil rameny.
No jo... Už to tak bylo. Mohl sic tu magii použít teď a tak se jí zbavit, ale nějak ho to teď nenapadlo.
Zavrtěl hlavou a trochu se od nich oddálil. "myslím si že by bylo vhodné už začít.." byl nyní připraven na vše. Teď ho i trochu tlačilo něco na mozku a pomalu ztrácel vědomí. To byla ta hezká fáze toho, kdy jeho porucha vychází na povrch.
S hlavou u země čekal co bude dál. Jeho mozek už začal fungovat jinak. Menší vrčení se ozývalo z jeho hrdla a oči se pomalu zavíraly. Jeho drápy i pomalu vycházely a jeho kožich se ježil. Taký ježeček by byl z něho hezký že.

Cielo se po svých dobrodružství vydává dál se svým mazlíčkem Niem. Co ho čeká sám ještě neví. Vodu zde viděl už několikrát ale sám se k ní dosud nepřiblížil. Proč? To nevěděl.
Stojatá voda byla rozlehlá a uprostřed ležel divný útvar na kterém rostlo kvítí a stromy. Zaujalo ho to, ale nevěděl jak se tam dostat. No tak snad na to přijde později. Teď ale po břehu cupitá někam do neznáma a přemýšlí kam jít. Měl chuť na ryby avšak chuť ho z ničeho nic přešla.
Avšak co přišlo, byla nečekaná bolest na jeho boku, kde měl ještě ne moc zahojenou jizvu z boje. Zastavila se a koukl na to. ještě to není pořádně zahojené... Měl bych se trochu ještě šetřit pomyslel a koukl okolo sebe.
teď mě ale nic nečeká... Asi si dám chvíli pauzu lehl si na místě a otočil se čelem k vodě. Jaký to krásný výhled do dálky byl. Avšak něco mu chybělo. Společnost.

Cielo se vydal dál od hranicích své smečky. Potřeboval chvíli klidu od toho co se ještě bude dít. Neměl úplně bezvadný den. Byl nejistý víceméně.
Jeho tlapy ho zavedly od místa, odkud vítr vál. Slaný vítr z moře mu dodávalo pocit něčeho nového. Avšak s hadem na krku se necítil sám. Byl rád za tohle. Nemohl si s ním ani tak povídat, ale to mu nevadilo.
Písek procházel zkrz jeho prsty a sem tam voda dosáhla až k němu. Cítil se uvolněně a to se mu líbilo. Mohl si aspoň odpočinout od toho, co si vše prožíval. Také však musel myslet na to že může přinést nové informace k přízračným. Proč by jinak opouštěl území?

prvně si myslel že je něčím ruší, ale pak se zdálo že ne. pokývl hlavou na slova Ryumee. slova netřeba v tuto chvíli. to si myslel.
"porucha co dává jednou za měsíc agresivitu na povrch. nejsem moc dobrý útočník, takže máte výhodu, avšak největší riziko je tady magie... Ryumee o ni ví" aspoň to si myslel že jí před tím o tom řekl. no tak či tak je radši upozornil na poslední chvíli by nebyli překvapení.
na slova Tima reagoval následovně. "sevře se mi vše uvnitř a pak začínám vidět mlžně před sebou... následně nevidím nic a tělo se začne ovládat samo." vysvětlil tak rychle. přece jen neměli moc času tak to nechtěl natahovat.