Príspevky užívateľa

"jsou, ale lepší než nic."řekl tichým hlasem. Sic byli daleko, ale sám věděl že jediný kdo by jim teď pomohl jsou oni. Věděl o spojenci, Nihilu, kteří byli blízko, ale sám je neznal a nevěděl zda jsou tam medikové.
Další slova už nechal tak. Stále si připadal jako ten vlk, co když může tak udělá vše bez jakékoliv překážky. Sám ale se pokusil vstát, ale tělo protestovalo jak jen se dalo. Na nohách se držel jen tak tak, ale pořád ano.
Nebýt Riko tak by se ani moc neudržel. Pomalu krůček po krůčku se snažil dostat jinak, ale stopy krve za ním ho jen víc znepokojovaly. Dýchal jako o závod a jeho tělo ho bolelo. Chtěl to vzdát když se mu mlželo pořád před očima, ale ne. Pořád se držel na nohách a pokračoval dál.
"jsme moc pomalí... Musíš je zavolat beze mě... Věřím ti." řekl šeptem do jejího ucha, když se náhle zastavil.

Přišel ten den kdy se mělo něco v určité fázi změnit. Už pociťoval tu změnu ve svém nitru. Dva týdny uběhly celkem rychle, ne že ne...
Nia chtěl nechat někde daleko aby se mu nic nestalo, ale sám šel s ním dobrovolně až sem. Bylo to zde nebo o kousek daleko, co prvně vstoupil do smečky. Ach ty vzpomínky....
Ani to nehledal moc dlouho. Pach ho přímo zavedl zde. Byl tady pach nejen Ryumee, ale i Timotheeo, starého dobrého kamaráda.
Vešel dovnitř a ohlédl se kolem sebe kdo kde je. Přišel blíž s posledním viděním a řekl-"už jsem tady... Zbývá pár minut, pak to začne Ryumee... Timothée... Zase tě rád vidím* snažil dodat menší úsměv a prikyvnuti když se podíval na Tima.
Had z jeho krku zeslezl a doplazil se na nějaké bezpečné místo, kde vše sledoval. A Cio?... Ten byl připraven na vše.. nyní.. vaše loutka připravena.

Pokývl. Bude sice těžké to najít když ani nevěděl jak to vypadá, ale pach vždy pořadí. Jak jinak že...
"zatím!" mávl ocasem na sbohem a otočil se také s tím že také šel svou cestou. Bude těžké se nad tím zamyslet když se to stalo dávno, ale zde má novou naději. Konečně něco co může ukončit jeho trápení. Naopak je zde možnost že se to zhorší. Věří jí ale a doufá že si s tím poradí lehko. Věřil celkově přízračným že ho změní k lepšímu. Proto si tuto smečku vybral. Je více důvodů ale jeden z nich je právě tento.
No uvidíme jak to bude za dva týdny.

Pokývl hlavou na její slova. Byl rád že se takhle to toho vrhla. Už se těšil až jeho porucha dokoná svou existenci. Avšak radost tak nedával najevo venku. Sice párkrát máchl ocasem, ale v jeho obličeji šlo vidět váhání a nejistota. Bál se, ale chtěl se přizpůsobit. Nechtěl ublížit jeho nové rodině. Nechtěl... Aby ostatní byli proti němu. Rok s tím bojoval a nic. Teď přišla ta chvíle. Musí si však ještě počkat.
"rozumím. Jsem rád že mi pomůžeš. Kde mám přijít až dojde čas?" ptal se pro případ aby ji nemusel hledat po celém území dokud nebude pozdě.
"jinak zkusím ještě popřemýšlet... Moje paměť mění úplně svěží ale pokusím se" nahodile mírný úsměv aby z toho nebyla nervózní. Dal jí šanci ukázat že i on se rád snaží.

Konečně se zastavil když dál svou reakci rázně. Tak mu prostě nejedou hadi no.. jako všichni ostatní. Ale není nebezpečný kamaráde... Jen mu něco uděláš a už tě hryzne. Je v pohodě.
"aha.. chápu." usmál se a zavrtěl ocasem. Bylo zajímavé co má za pach. Označuje se jako vlk ale přitom zde je pach vlčice. No to bude ještě zajímavější.
Očividně nestál o konverzaci, nebo spíš v začátku konverze. Ale sám Cielo chtěl vědět hodně. Chtěl vědět- "je mi do toho něco... Chci vědět jaké zajímavé vlky má má smečka v okolí. Já vám nic neudělám. Nestojí o problémy. Já se jen ptal. I když ne podle vašich představ, protože jsem ještě mladý vlk. Ale sám jste mohl mluvit v klidu. Chápu že váš den je možná špatný, ale to neznamená že musíte hned po někom vyjet." díval se na jeho záda. Čekal jestli mu to docvakne a něco k tomu řekne.
Sám neměl s těmito vlky zkušenosti, ale chtěl to s nimi urovnat ať se aspoň k němu chovají normálně. Jaký důvod je být zlý na "vlče"? Sice je vlezlý, ale to se dá čekat. Má to už tak v povaze.

Skrčil se když vytáhl na něho svá slova. Nechtěl jakýkoliv boj nebo aspoň rozpoutat hádku. O to nestál. Had na krku ho však chránil tím že agresivně zasyčel jeho směrem. "Nio..." ohlédl se na něho s tichým hlasem.
"nechci být nezdvořilý... Ale sám jsem nikdy neviděl takového vlka. Jste zajímavý.. nebo zajímavá?" trochu se usmál aby nějak urovnal situaci. Avšak potom vlk šel dál.
"co vás do Norestu přitáhlo zda se mohu zeptat?" vykročil dál za vlkem. Očividně měl dnes náladu na vlezlé povídání. No jo.. ještě nedospěl tak co už že.

"ne že bych nechtěl rodinu.. tu mám, ale že bych potřeboval nějakou přítelkyni a děti tak to úplně ne... ale tak co se dá dělat. svět je velký." pravil.. no svět jak svět ale život je také plně rozlehlý někdy. stačí věřit a než se naděješ tak máš vše za sebou. no jo.. bylo to zajímavé zamyšlení. samo o sobě smečku vnímal jako rodinu.. jen to prostě řekl jinak než chtěl...
"tak samozřejmě." usmál se a ještě pozasmál. no jo.. ty jeho rady někdy umožní zajímavý život. co ty na to?
"přesně moje slova, také mám velký kus cesty před sebou.. tak někdy příště!" zamával mu ocasem na pozdrav a utíkal dál svou cestou. no jo... bylo toho dost. tak zase příště pane poradce.

no tak úplně si nemyslím že by teď potřeboval rodinu jako tady pan Roihoška, ale tak dá se ne... tak si počkáme. ale hele... našel si někoho o pár týdnů později, ale úplně na opačné bázi jak to má tady Roihu s Anjel. no.. Hrr ženská a jen přihlížející chlap.. krásné co? no úplně neví zda ho pošle někam ještě, ale je jasné že jí miluje jen pohledem, hlasem a já nevím co ještě ten kluk jedna ušatá má na ní rád.
"teď úplně nepotřebuji rodinu, ale představa možná dobrá. uvidím kam až to dojde, abych pak si nestěžoval. pro rady si ale půjdu k tobě... to je jasný." prohlásil. tak samozřejmě. něco za něco pane.
"budu ti věřit." opovaž se ho zklamat... to by potom měl chuť tě zabít i bez poruchy... už tak ho někdy štveš tak proč ne že...
no jo.. tak uvidíme km až dojde... možná bude něčím úplně jiným... ale co ty víš že.

jen co se na sebe ohlédl, hned spadl na zem. jeho nohy to očividně nedávaly. no... sám viděl už jen tak tak a slyšel ty její slova, ale když se nad tím tak zamyslel tak nevěděl co bylo pravdou. nic si od toho okamžiku nepamatoval a tak nemohl říct, zda dám za to mohl nebo ne. ano, souhlasil s ní, že ta vlčice byla... no jaksi agresivní, takže bylo těžké usoudit kdo si začal.
"neznáš mě tak dobře, aby jsi tohle říkala..." řekl tiše. "i tak ti ale děkuji, ale je potřeba se teď hlavně... dostat k Přízračným... jsou tam dobří medikové..." řekl celkem zadýchaně, jako kdyby pomalu umíral ze ztráty té krve. Boha Cielo vzchop se!
"bezdůvodně ti neublíží..." ujistil jí, aby si ještě nemyslela, že jsou to nějaké krvežíznivé sv... světlušky... ano světlušky... neptejte se mě jak to vím...

její slova byly... očekávana podle její povahy, avšak.. jak mu to jako řekla?! Cielko? jeho uši se slehly dolů a s celkem zamilovaným pohledem se na ní díval. bylo mu jedno co dál říkala, toto slovo mu hrálo pořád v hlavě i s tím jejím krásným hlasem co měla.
"těším se na další setkání Riko..." s úsměvem a vrtícím se ocasem se díval jak odchází. "přeji ti mnoho štěstí!" zvolal ještě a dál se jen na ní díval až mu neutekla z dohledu.
"máme problém Nio... Cítím něco víc než si dokážu myslet." řekl tiše na svého společníka v podobě hada na krku. ano.. tu šálu co měl podle ní...
Nio se jen na něho podíval a pak se ohlédl n místo, kudy zmizela vlčice. neměl moc hezký pohled, ale sám Cielo to viděl jinak... otočil se a šťastně se vracel na území své smečky... přece jen je už trochu pozdě ne?

byl to krásný výhled, ale najednou viděl i tam tu jednu šmouhu, co se vznášela vzduchem. obrys vypadal jak někdo známý. někdo koho moc dobře znal. sekl se a koukal do šmouze. avšak přibližovalo se to. jako kdyby to po něm chtělo vyjet. málem až to na něho nabouralo, takže hned vyskočil na všechny čtyři a uskočil vedle. avšak přistálo to vedle něho a ještě o kousek dál.
bl to sice okřídlený vlk, ale pach říkal něco jiného. něco co nedokázal pobrat.
"em.. omlouvám se... ale..." zadíval se na vlka který pomalu šel od něho. pomalými kroky se ale vydal za ním. "můžu vědět kdo jste? máte zajímavý pach víte..." naklonil tak hlavu do strany. bylo zajímavé odhadnout co to je, ale sám chtěl vědět odpověď od vlka, nebo vlčice?

Dál se vydal svou cestou po Norestu. Že by hledal nové informace to asi ne, ale nějaká ta procházka by mu bodla nejvíce. s hadem na krku kráčel dál. Jeho společník už se probouzel z toho zimního spánku a tak je dobré že se mu bude věnovat tak či tak. Avšak být s jeho druhem, vlkem, by mu bylo lépe. Nic proti tobě Nio... S tebou se nedá moc povídat.
Kdysi už zde byl v této části ale nijak se o to nezajímal jak teď. Z pocitu vánku z moře mu bylo divně. Cítil se... Zvláštně. Jakoby ho tam moře táhlo. Proč? Měl pocit že když tam skočí, křídla ho odnesou někam kde mu bude dobře. Jen škoda že žádné křídla neměl. To bylo na tom to nejsmutnější.
Sedl si kousek od kraje útesu s pohledem na výhled do dáli kde břeh nešel vidět.
Hmm... Co tam asi tak může být? Jednou to zjistím... Určitě.

on ten jeho boj a potyčku viděl úplně stejně. neměl rád ani jedno. no a co na to říct. ještě se tady pohádají o to co a jak no a budou zase problémy. to ale nechtěl! žádné takové pánové! "víš co... radši už mlčím." ujistil ho se znuděným pohledem do strany. no jo. dnes už to bylo na něho hodně takže bude trochu nepříjemný. ach ty ženy... počkat on není žena... no... každopádně se tak někdy chová...
vlastnost jak vlastnost. zná to skoro polovina vlků které poznal a za to byl rád. ale že y na to někoho sbalil tak to jako úplně nevím. seš si jistej? samice víceméně stojí o něco jiného než bezkonfliktňáky... no tak uvidíme kam to chlapeček dotáhne. "nemyslím si... řekni mi aspoň důvod proč bych na to měl někoho sbalit..." radši se nechá překvapit jeho dalšími názory.,... a to je tak miloval.
"tak samozřejmě... máš děti a ji.. kdo se o ně postará jako? bych tě bral jako odpad kdyby jsi jí podvedl a staral se jen o sebe." trochu se na něho zazubil. bože jak takové podváděcí typi nenáviděl.
"tak uvidíme.. nechám se radši překvapit. ale to tvé sbírání informací také nezní špatně. možná se i na to budeš hodně hodit." se normálně jako usmál protože proč ne... špatnou náladu si teď holt odpustil

byl rád že o něho měla obavy, ale jak viděla tak takové menši spadnutí to s ním nic neudělalo. pokývl hlavou do stran. "v pohodě jsem. už jsem si toho zažil hodně, že mi je toto jedno, ale chápu že tě to překvapilo. až budu ve větším nebezpečí života tak to poznáš. věřím tvým instinktům." zazubil se a trochu se ještě pozasmál.
"dobrý nápad! ale chvíli mi dej na rozdýchání tohoto krásného vánku společně s okolím." o ano. musel i trochu rozdýchal to před tím.
nadechl se pořádně a pak se s úsměvem na ní koukl zpátky. "ale jak vidím tak se ti mezitím vede dobře. našla jsi smečku kde jsi šťastná a rosteš i se zkušenostmi a svalstvem. nemám pravdu? řekneš mi mezitím něco nového?" o ano jak on by rád věděl nové věci z její strany. rád se nechá překvapit.

Čím byla starší tak její rychlost byla na jiné úrovni. Viděl to a byl rád že nemusí zpomalovat. Zanedlouho by normálně mohl si s ní hrát tak, že konečně dá ze sebe vše. Díky ale jejímu "hendikepu" s výškou to byla jen velká otázka kdy doroste do své dospělé výšky a bude mít svaly jako pořádný vlk.
Co co se týče hry tak utíkal dál a dál až se mu pod tlapkou vysmykl jeden kamínek což vyvolalo to že spadl rovnou na držku. No on se sám zkulal jako nějaký sud piva o kousek dál a pak jen ta malá placka ležela na zemi na zádech. No to že se neumí dívat je jiná věc ale druhá věc je že se setkání s ní se mu to stalo už po druhé. No nevím zda talisman na to je ona nebo se vážně neumí dívat.
No jediné co udělá je že se zasmál a postavil se zase na nohy. Oklepal se a koukl na ní.