Príspevky užívateľa

on ten jeho boj a potyčku viděl úplně stejně. neměl rád ani jedno. no a co na to říct. ještě se tady pohádají o to co a jak no a budou zase problémy. to ale nechtěl! žádné takové pánové! "víš co... radši už mlčím." ujistil ho se znuděným pohledem do strany. no jo. dnes už to bylo na něho hodně takže bude trochu nepříjemný. ach ty ženy... počkat on není žena... no... každopádně se tak někdy chová...
vlastnost jak vlastnost. zná to skoro polovina vlků které poznal a za to byl rád. ale že y na to někoho sbalil tak to jako úplně nevím. seš si jistej? samice víceméně stojí o něco jiného než bezkonfliktňáky... no tak uvidíme kam to chlapeček dotáhne. "nemyslím si... řekni mi aspoň důvod proč bych na to měl někoho sbalit..." radši se nechá překvapit jeho dalšími názory.,... a to je tak miloval.
"tak samozřejmě... máš děti a ji.. kdo se o ně postará jako? bych tě bral jako odpad kdyby jsi jí podvedl a staral se jen o sebe." trochu se na něho zazubil. bože jak takové podváděcí typi nenáviděl.
"tak uvidíme.. nechám se radši překvapit. ale to tvé sbírání informací také nezní špatně. možná se i na to budeš hodně hodit." se normálně jako usmál protože proč ne... špatnou náladu si teď holt odpustil

byl rád že o něho měla obavy, ale jak viděla tak takové menši spadnutí to s ním nic neudělalo. pokývl hlavou do stran. "v pohodě jsem. už jsem si toho zažil hodně, že mi je toto jedno, ale chápu že tě to překvapilo. až budu ve větším nebezpečí života tak to poznáš. věřím tvým instinktům." zazubil se a trochu se ještě pozasmál.
"dobrý nápad! ale chvíli mi dej na rozdýchání tohoto krásného vánku společně s okolím." o ano. musel i trochu rozdýchal to před tím.
nadechl se pořádně a pak se s úsměvem na ní koukl zpátky. "ale jak vidím tak se ti mezitím vede dobře. našla jsi smečku kde jsi šťastná a rosteš i se zkušenostmi a svalstvem. nemám pravdu? řekneš mi mezitím něco nového?" o ano jak on by rád věděl nové věci z její strany. rád se nechá překvapit.

Čím byla starší tak její rychlost byla na jiné úrovni. Viděl to a byl rád že nemusí zpomalovat. Zanedlouho by normálně mohl si s ní hrát tak, že konečně dá ze sebe vše. Díky ale jejímu "hendikepu" s výškou to byla jen velká otázka kdy doroste do své dospělé výšky a bude mít svaly jako pořádný vlk.
Co co se týče hry tak utíkal dál a dál až se mu pod tlapkou vysmykl jeden kamínek což vyvolalo to že spadl rovnou na držku. No on se sám zkulal jako nějaký sud piva o kousek dál a pak jen ta malá placka ležela na zemi na zádech. No to že se neumí dívat je jiná věc ale druhá věc je že se setkání s ní se mu to stalo už po druhé. No nevím zda talisman na to je ona nebo se vážně neumí dívat.
No jediné co udělá je že se zasmál a postavil se zase na nohy. Oklepal se a koukl na ní.

Tak samozřejmě. Pro začátek taková honěná je dobrou volbou. Aspoň si rozhýbou nohy a pak hraní půjde jako po másle. Avšak žádná reakce k její slovům. Jen se normálně usmál, otočil se čelem k ní a strčil do ní čumákem.
"máš ji!" zvolal radostně a hned vyběhl do strany. Avšak musel si dávat pozor než by ještě spadl do vody. On sice uměl plavat ale nevěděl co taková Nev. To už bylo těžší. No a ještě s hadem na krku který se boji vody. No ještě lepší toto.
Musel se však ohlížet kdyby náhodou se mu neztratila. No kdo ví co může udělat a hned je v té vodě a za ním ne... No boha to by bylo nadělení. To by ho Aikan asi roztrhal.

Docela ho překvapilo jak ho oslovila. Celkem se mu i líbilo toto volání. Avšak pokud hodlala dál toto používat, bylo na čase si začít zvykat.
Chtěla ale po něm jedno jediné hned tak ze začátku... Hrát si. Ne že by už na to byl velký (to jako je ale...) Ale moc chuti do toho neměl. Avšak co by pro ní neudělal.
"ale tak samozřejmě! Dlouho jsem si s někým nehrál!" přiznal a zaujmul svůj hrací postoj jako kdyby se ukláněl.
Zazubil se a vyskočil do strany tak aby vyběhl z jejího boku. Pak se jen za ní zastavil a mrskl ocasem tak že špička se jí otřela o pozadí. "času je víc než dost! Zatim nemáme až takové povinnosti tak co řešit?" zazubil se ještě jednou.
Sám ještě život neviděl takový jaký je a proto ani nic takhle neřešil. Byl rád za každou chvíli života a užíval si ji po svém.

Ještě se měl co učit a měl si co zapamatovat když zde přišel. Nebyl tu moc dlouho a tam ještě vše neměl pořádně prozkomane. Avšak potkal mnoho členů což mu udělali radost. Miloval toto místo a zatím nepřemýšlel dál že by někam měl odejít. Svou novou rodinu už měl a věděl že s nimi je v bezpečí. Mohl pro ně dělat cokoliv a to ho i těšilo víc.
Kde nic tu nic se vydal k vodě. Nejen že by si možná něco ulovil z té body která tudy protékala, ale chtěl věděl jak okolí kolem vody vypadá. Avšak jeho nos ucítil z dálky něco známého. Jeho ocas se rozkmital a upaloval jak jen mohl blíž k tomu něčemu.
Pak to jen uviděl a jeho srdíčko se rozbišilo. Byl rád že právě Neveah viděl v pořádku.
Ťapal si to blíž k ní s úsměvem na tváři. "po delší době se zase vidíme... Neveah." radostně zamachal ocasem a usmál se tak že jeho špičáky pomalu byly radostí venku také.

povzdechl si nad tím. nu což, jeho volba. on byl připraven na vše tak mu to bylo jedno. "dobrá. ryby sice vím jak se chytají i bez břehu, ale tak pokud chceš něco zemského tak proč ne..." otočil se k němu zády a tak se rozhlédl kolem, kde co může být. no.. kde nic, tu nic... taková planina nikdenic vol 2 ne?
a ne Hari.. z tebe utopenec za každou cenu nebude... to by sis dovolil moc.. hele Cio už něco hledá tak buď rád.
na další jeho slova přikývl. "asi tak... ale pro moje mladé kosti by to bylo dobré... neříkám že by jsi taky neměl mladé kosti, ale nevím zda by jsi chtěl." usmál se trochu kulišácky. a ne.. nemá tě za starocha... to by si neodpustil kdyby tě tak nazval.
"takže... veď mě!" nic moc neviděl a tak ho radši nechal ať ho někam někam radši vede.. on by se tady jinak ztratil pane...

o další magii, kterou říkala, nevěděl. jakože nemusel to úplně vědět, ale bylo možné že by to už dávno věděl, což se zatím neprojevilo. jen nad tím pokrčil rameny. ale to další mohlo být více pravděpodobné. "je to možné. ale nevím zda úplně by to udělalo to..." zamyslel se trochu nad tím. "když jsem ještě byl s rodinou, poprvé jsem to dostal, když jsem seděl s mým kamarádem na skále. jen tak jsme si seděli, když v tom mi nebylo zrovna dobře. po chvíli jsem nic neviděl, jen černotu, a když jsem se probudil. pod mými tlapami ležel celý od krve. díky tomu mě pak rodina vyhodila a já se toho nezbavil i tak. ještě před tím když se to stalo poprvé, jsem žil v klidu. nic se nedělo. nevím kde se stala ta chyba." pověděl se stáhnutými uši dozadu a pohledem do země. jen ta myšlenka na to mu přišla dál smutná. nechtěl o tom mluvit, ale musel, když se toho chtěl zbavit.
na její další slova se zpátky, s nejistým pohledem, otočil. "i tak ale nemám rád když pak vidím někoho zraněného." řekl celkem tiše.
"podle toho co vím tak by to období mělo být za dva týdny. to je ta doba kdy můžeme něco zkusit, když ale nebude čas tak to můžeme zkusit příští období." něco málo si pamatoval z toho za jak dlouho poruchy bývají a tak radši to přiznal než aby to držel zase za zuby.

to co řekl se mu ani tak moc nelíbílo. hned si trochu zavrčel a hodil takový skoro nasraný pohled. "to nebylo tak!" vyhrkl. pak si ale povzdechl a nahodil už normální pohled. "já to neudělal, ale vlastně ano. nevím jak se to vůbec stalo. nepamatuji si to. ale prostě nemám rád boje." kamaráde... ještě jednou toto téma vytáhneš a tvou hlavu si položí nad krb...
"i tak... malý boj, hádka nebo tak.. to prostě není moje, Roihu." sklopil trochu uši.
"no vidíš... to by ses měl radši více teď zajímat o ní, než tady o nějaké boje. navíc přízrační toto nepodporují a tak by ses mohl toho vzdát. neříkám že bys neměl už bojovat, ale jen tak vyvolávat konflikt není zrovna hezké. co když smečka bude potom v nebezpečí? co bys dělal?" trochu navázal jinak konveraci. i když jeho názory slyšel mnohokrát, ale zas si poslechne něco nového nebo tak...
kukl uchem když uslyšel jeho názor. "eh... neřekl bych že jsem chytrý. sám ještě se musím vypracovat tak, abych dosáhnul toho co chci. nemám sotva moc informací abych je mohl posouvat dál, takže si ještě musíš počkat." ujistil ho s menším úsměvem.

přemýšlel vůbec nad tím, co to právě řekl. ani nevěděl proč. jen tak najednou to vyznělo z jeho úst. ale nějakých slov se z její strany nedočkal. měla jen reakci ve tváři. nad tím se je trochu přiblble usmál a uši stáhl dozadu. pot pod kožichem nesměl chybět. byl celý nervozní z toho co se tady dělo. nikdy to neudělal a tak z toho byl na prášky.
sama ale poté řekla něco málo a jeho srdce se víc rozbušilo. nevěděl co na to říct. nebyl odborníkem na to. "n-no... v-v-víš..." zasekaně začal. "n-nevím co víc k tomu říct..." bylo těžké to z něho dostat. jako z chlupaté deky to z něho lezlo.
"v-vím že se zrovna tak moc neznáme... sotva jsme se poznali teď... ale... ano.. to co jsem řekl jsem myslel vážně..." řekl rychle aby to měl za sebou a pak se koukl radši do země.

chtěl kdykoliv vyrazit když viděl jak jen dál se tam bijou. chtěl to ukončit, ale nevěděl jak a ani moc nemohl. před ním se jen chvílemi objevovala "mlha" která mu bránila ve výhledu na obě dvě vlčice. ale jak "mlha" zmizela viděl jak hlavní útočník se dal do pohybu tak, že vyletěla nahoru. její slova slyšel dobře, ale přál si, aby se už neukázala.
chvíli nejistě pozoroval, ale pak se opatrně rozeběhl za Riko. "seš v pořádku?" vyhrkl jako kdyby měla umírat, což naštěstí ne... to by se cítil hodně moc provinile.
prohlížel si jí a hledal jestli jí někde moc nezakousla tak, že by na tom byla hodně špatně. medik nebyl a tak v případě moc nevěděl, jak by jí pomohl.
"promiň, byla to moje chyba. kdyby se to nestalo, tak by jsi tady takhle nebyla." jeho hlava věděla moc dobře kdo za to mohl. moc dobře to vědělo i jeho srdce a proto z jeho fialových očí se zpustila slzička smutku.

nic si nedělal z toho že by někomu nepodal tlapku. sice nebyli podobní nebo stejní, ale jemu to nevadilo. tak či tak se dalo povídat s ní i když nebyla moc ukecaná. jen nad tím pokrčil rameny a s úsměvem dál se koukal na ty krásné hory.
po chvíli ticha se ale ozvala ne jedna otázka. "samozřejmě..." odpověděl jednoduše. každý to musel vidět a tak mu přišlo zajímavé že ona ne. "mezi ně patří králíci, jeleni, sobi a další velká zvěř." dodal ještě.
další otázka mu nepřišla jasná ale zkusil na to odpovědět. "vypadají? vypadají mohutně. zvláště ti velcí. jsou velcí a chovají se jako alfy celého světa. uděláš něco špatně a už tě zadupou. mají krásný hnědý kožich většinou a pod tím se schovává velmi chutná potrava." vylezlo něco málo z jeho mysli.
"ty jsi nikdy nepotkala nějaké takové zvíře?" musel se ujasnit.

Pořád z toho nebyl zrovna tak jistý. Nevěděl ani co jeho tělo udělá s okolím když na to přijde. Ale vypadalo že Ryumee se ráda do toho vrhne. Nic moc proti tomu neměl ale spíš měl strach nejen o ni, ale i o toho společníka o kterém se zmínila. Ba i celá smečka může být v nebezpečí. Někdy to totiž trvalo den, někdy i déle a tak za ty dny může být pro smečku nebezpečím.
Avšak zmínila se i o magii a tady také nastal problém. "má magie je mlha. Dokážu se v ní proměnit jen jednou za den. Mohu brát věci nebo v vidět vše ze všech stran. Zatím nevím co by byla moje slabina kdybych tohle použil. V podstatě asi nic.. myslím." za boha si nemohl vzpomenout co je jeho slabina. Rád by řekl ale nevěděl.. viděl v tom jen další nebezpečí.

povzdechl si nad tím. chtěl to zkusit ale sám nevěděl jak. chtěl se naučit rozšířit svou magii tak, aby jí aspoň mohl používat víckrát. kvůli jeho rozšíření to mohl jen jednou používat a to sám nechápal proč a jak. kdyby věděl z jaké strany to mohl dostat tak by si o tom něco zjistil ale bohužel.
cukl uchem když navrhl věci. "tak lov neuškodí... chceš suchozemě nebo jak před několika měsících ve vodě?" musel se zeptat... jemu nedělalo nic problém. byl připravený na vše, ale musel se zřídit podle toho, co může dělat Hari.
mrskl ocasem a s úsměvem čekal na jeho odpvěď ale musel ještě jednu věc podotknout. "když nám zbyde čas tak se aspoň můžeme proběhnout... co ty na to?"