Príspevky užívateľa

Její slova ho zahltily. Že ona chce válčit mu nepřišlo zrovna normální. Bál se o koho to zrovna jde. Bylo to něco co nikdy nezažil a když má teď skoro plné myšlení tak samozřejmě že to nikdy neviděl. Myslel si že se jedná o Ignis který pořád válčí ale ono ne. Pach nic takového neříkal.
Bál se jak to skončí. Sám teď nemohl skoro nic dělat. Packa nedna úplně nehybná a z boku a břicha se valila skoro hodně krve. Vypadalo to že za chvíli odpadne z nedostatku krve ale zatím se držel.
omlouvám se všem... Byl jsem k ničemu... poslední slova v hlavě zazněly když se vlčice naproti jeho zase rozeběhla. To už viděl jak jde rovnou na určité místo... Krk... Pomalu se ani neubránil a její zuby se pomalu zahryzly do jeho mohutného kožíšku až ke kůži a masa. Viděl jen tu smrt v očích.

"tak řekněme to takhle..." pousmál se a koukl se jen tak kolem s tím že zapřemýšlel. Bylo zajímavé něco v tuhle chvíli vymyslet. Pak ale až na něco přišel tak se na ní koukl zpět. "máš zájem o někoho v tvém životě potřebného nebo ne?" jen tak se chtěl ujistit. Kdyby neměla tak by byl v klidu protože on si o sobě myslel že je trochu nějak potřebný.
ale to zas odbočuji.. ahhh řekl jsem Roihovi že jsem moc mladý na lásku a teď toto... On mě zabije. vnitřní stres nesměl chybět. Vzpomněl si na jeho krásnou konverzaci s Roihuem a tak nesmělo chybět další přemýšlení o tom.
Už jen přemýšlel jak se do něho pustí s jejími krásnými názory. S její povahou to odhadoval na složitou konverzaci ohledně toho jaký kdo má zájem.

Jen pokývl hlavou. Jeho maminka byla zajímavá a hodná vlčice. Měl ji rád i doteď a nikdy by o ní nepochyboval. Bylo zajímavé i někdy poslouchat názory ostatních co si o ní mysleli.
Další slova poslouchal dál a jen si v hlavě musel říkat jedno slovo. zajímavé. bylo zajímavé někdy poslouchat příběhy ostatních. Jen ale poslouchal a svá slova držel stranou.
Když přebrodili řeku, bylo zajímavé kam jdou. Měl takový vnitřní hezký pocit že zde už byl a právě toto setkání bylo také zajímavé až osudové. Ale nechal se překvapit. Čekal na to krásné místo kde ho vedla právě Charine.

----------> Dormánský hvozd

Byl rád když za ním potom přišla a posadila se také. Byl to zajímavý pocit u srdíčka když další vlk se ho nebál. To věděl sice už před tím ale nechal to být.
Musel se zadivat do toho krásného západu. Už se jen těšil až se bude dívat na hvězdy jak jeho smečka má zvykem. Zatím v nich nic neviděl poslední dobou, ale možná teď to může být.
"naše cesta se pomalu rozchází... Zapadá slunce a to značí že bych měl pomalu jít. Snad nevadí." ohlédne se na ní s úsměvem. "snad se ti bude dařit dál a dál."
Po chvíli se postavil a vykročil pomalu v před. Pak se naposledy otočil a zvolal "snad se ještě někdy potkáme!" pak už jen pokračoval dál a přemýšlel o dalším setkání. Poněkud zase našel nového hodného vlka se kterým mu bylo dobře.

Bylo zajímavé co na něho neznámý vlk vytáhl. Skoro až by jeho nervy přetékaly.
Cukl uchem a usmál se nuceným úsměvem. Měl už toho hodně za den, jinak by se takto nechoval. Snaží se ho zase vytočit? "tak to já se teda omlouvám ale dnes není můj nejlepší den... Snad už víte..." odpověděl mu klidněji na jeho slova. Ale nebyl sám co ho to štvalo docela. Syčení z jeho krku totiž bylo slyšet až až. Nio se sice držel ale díval se na něho upřeným pohledem a pruhy modré svítili až až.
Nakonec přišel jeho pomocník z leda za kterým se ohlédl. Nevěděl na koho to teď mluví když se ptal na jméno ale nakonec odpověděl vlk za ním. Zajímavé. Asi tady teď nemá co dělat, ale i tak se po chvíli za ním otočil celým tělem a lehce zmenšil hlas aby to jen tak nikdo neslyšel. "děkuji ti za menší pomoc. Byl jsem rád že tam někdo přišel. Kdo ví co by se stalo kdyby si dovolila hodně." usmál se a mrskl ocasem přičemž asi s ním sejmul Toshiho ale on to necítil takže nic. Žádná reakce.

Zavrtěl víc ocasem když vlk pozdravil. Skoro se o něho obával když vyskočil na své nohy najednou. Jako kdyby se ho lekl.
Sedl si však na místě a poslouchal ho. Takže nováček... Zajímavé pro jeho uši. Jako kdyby to netušil. Měl však zajímavé jméno které se mu docela i zalíbilo. "Everett..." řekl potichu. "zajímavé to jméno." máchl ocasem a usmál se i se zavřenými oči.
"čekáte na krásnou noc? Přízrační jsou specialisté přes hvězdy a tak není na škodu jen tak sedět venku. Pokud budeme mít štěstí tak hvězdy půjdou krásně vidět." ohlédl se na oblohu s pomyšlením jak krásná obloha může být. Dlouho jen tak neudsedl a nepozoroval hvězdy. Sice ve smečce nebyl moc dlouho ale i tak věděl z povídání že je to dobré.

ohlédl se na ní. "děkuji. možná se mi to bude hodit." s úsměvem se i zazubil. byl rád že takové hodné vlky kolem sebe měl. "to ano..." odpověděl klidně s pohledem před sebe. "maminka nás se sourozenci už on narození učila, nás vychovávat tak, aby jsme přežili. potrpila si na tom a tak jsem to využil teď." řekl celkem popravdě. ty zážitky, co mezitím nesbíral, jsou nezapomenutelné a tak byl jen rád.
když přišli k řece, nebál se do ní strčit nohy. miloval vodu a rybaření a tak mu to nedělalo problém. když ale voda byla hluboká, rád si i zaplaval. avšak Nio nebyl moc rád. ten si radši vylezl na jeho hlavu jako nějaká čepice, protože právě on se topil když ho Cielo zachránil.
na břehu se oklepal a ohlédl se před sebe. "ano vidím!" řekl nadšeně s rozzářenými oči. dál jen pokračoval s chutí po jejím boku dál.

jen se na ní usmál, protože věděl že i tak se vlk může přizpůsobit všem, i když je jiný. sám to moc dobře věděl ze své zkušenosti a dával jen tím najevo, že to když je někdo jiný, neznamená, že není dobrý. ba naopak. takový vlci vždy byli nejlepší!
její odpověď na jeho otázku byla tak rychlá že se ani nestačil divit. "aha... no tak je to na tobě jaký máš život. je ale dobré být s někým komo máš rád nebo miluješ. to pak máš pocit že nejsi sám. i když vím že stůj mazlíček je pro tebe také něco víc než ostatní." řekl svůj názor s úsměvem a zavrtění ocasu.
po chvilce se však otočil a vyběhl ven na čerstvý vzduch. nic proti jeskyni, ale venek měl radši než uzavřené prostory. a ne.. není klaustrofobik!
podíval se nahoru na pomalu zapadající oblohu a sedl si tam. "miluji západy slunce. v horách kde jsem žil byli naprosto krásné a to mi zůstalo doteď je pozorovat." o ano... svatá pravda

skoro až nechápal co se vlčice snaží udělat. když ho pustila, byl rád že se aspoň něco podařilo, avšak chystala se dělat něco jiného. jeho strach v očích byl silnější a s myslí víceméně plnou z plných plic vykřikl. "STAČÍ!"
když viděl tu tlapu jak pomalu na něho leží, hned se aspoň se zbylými funkčními končetinami odrazil od země, aby se od ní trochu dostal. to však nestihnul včas drápy mu sjely po břichu tak, že měl další ránu.
udělal sud ještě jednou od ní a snažil se co nejrychleji postavit. avšak moc mu to nešlo když jedna tlapa byla poškozená a jeho trup trochu také.
"nechci válčit! prosím přestaň!" vyhrkl ještě jednou

Nio nebyl dvakrát rád když ho tam jen tak nechal. musel tam jen ležet a naštvaně syčet na toho chuja co tak se motá kolem té té... fuj na tebe!
Cielo však byl rád, sice to si pak od něho sežere ale lepší než nic.. sama si začala..
pousmál se na její slova. "tak vidíš." pokrčil rameny a zase ho tlapky pomalým krokem vedly okolo ní.
s lehkým úsměvem si jí prohlížel a přemýšlel. "tak přece jen je to tvá volba. každý má na vše svůj názor a ty máš právo ho říct." trochu jí ujistil. chtěl slyšet víc jejích názorů. chtěl slyšet její hlas co si myslí. chtěl to slyšet jako nějakou krásnou melodii. něco se však chvělo v jeho nitru. začal něco cítit.
"máš kuráž, si sebejistá a docela i chytrá. takový vlci se mi líbí. jako by jsi mi někoho připomínala." zastavil se před ní a nahodil plný úsměv se zavřenými oči a vrtícím se ocasem za ním.

další den ho čekala další cesta územím. to však prospal a probudil se až teď, kdy krásné světlo zapadalo. dobře pro něho! aspoň se mohl věnovati hvězdám, které smečka měla v oblibě.
chvíli tak cestoval, až ucítil pach někoho nového. musel se ohlédnou kolem sebe, aby tento kožich přivítal. ještě šel však cítit tulákem, a tak bylo těžké poznat, zda se jednalo o cizince, či nově příchozího, jako byl on sám.
Cielo miloval společnost, a tak s chutí vyšel na kožichem, který v kousku zapadajícího světla šel vidět. ocas za ním se jen chvěl radostí, jeho tvář nosila hrdý úsměv, a had, mírně připomínající kus jeho kožichu, či šálu jak to někdo kdysi nazval, který spal zamuchlaný v jeho krku.
"zdravím!" ozvalo se z jeho úst těsně za jeho zády. "neruším nika?" musel se zeptat. nerad by totiž vyrušil někoho jen tak.
"nováček, nemýlím se?" další otázka náležela ve šťastné dušičce. "jsem Cielo. těší mě!" rovnou řekl na plná ústa aby ještě nebyl problém.

usmál se nad jejím dovídání. "chápu... ale je lepší klid než nejaké starosti o tom že vás všichni znají. to by jste asi nebyla v bezpečí." řekl podle svého názoru. něco totiž na tom bylo. sice už neměla koho z rodiny, ale mohla být ráda v bezpečí a se smečkou kterou pravděpodobně měla ráda.
když však řekla slova o jeho "nemoci", uši mu sklesly dolů. myslel si někde v nitru že už nemůže s tím nic dělat, avšak je lepší to zkusit než nedělat nic. "dobře... j-já klidně to udělám, ale obávám se o vás. nemám rád zabíjení. nechci vám nic udělat, ale... rád bych se toho zbavil, abych nikomu dalšímu neublížil." hodil smutný pohled do země. jeho myšlenky v hlavě promítali něco co by se mohlo stát, to však nechtěl vidět a tak hlavou protřepal, aby se to ztratilo.
pak se ohlédl na ní zpátky. "chtělo by to vymyslet plán jak to provést. třeba si k tomu někoho pozvat nebo tak..." řekl aspoň trochu nadějně.

"no.. uvidíme." odkašlal si. no jo no. když víš že je něco špatně tak holt to zkus napravit. co zmůže teď ten tvůj kněz? nic... je to stejný pako jako ty takže máš smůlu.
"no ne no... nemám rád svět kde se někdo mlátí... jen by mě spíše zajímalo kdo by ti to udělal?" trochu naklonil hlavu na bok. trochu mu to nelezlo do hlavinky, aby věděl co tím myslí. ještě větší guláš mu udělaj a už bude v háji.
nevěděl zda je rozumný nebo ne ale když si to tady pan Roižánek myslel... budiž. jen ti na to lehce přikývl. "když myslíš... ty máš svaly a já mám čáry.. krásná dvojka tady do smečky, nemyslíš?" uchechtl se. "ale kdo ví co tady dosáhneme. mozná budeš lepší jak já ve smečce a už jsme doma. jediný co já chci, aby se ostatní kolem mě měli dobře a já abych se zbavil te své poruchy o které jsem ti asi říkal ještě přenedávnem." ujistil ho o svém krásném cílu, který asi nikdy nesplní. ale kdo ví.

chvíli se upřeně díval na neznámého vlka. když však hýbl ocasem, zvedl jednu packu nahoru a zuby schoval. ze dvou stran pak slyšel dvě verze úplně stejné. že to je spojenec? na přízračného pach nevypadal, jiná smečka a být spojencem? mohlo být. když to však uslyšel od Noxe, sklidnil se až až. i tak ale jeho pohled byl chvíli na neznámého vlka, pak se však s mrsknutím ocasu otočil zpět, čelem k vlčicím v kruhu. bylo zajímavé co dál za informace slyšel. mohl si aspoň udělat o nich menší rejstřík.
avšak když Nox s nimi chtěl do soukromí, chápal to, ale přemýšlel co tu dobu by mohl dělat. že by si podal toho neznámého vlka?
první se jen tak rozhlížel po všech co všechno dělají, dokonce i doprovodil společně s ostatními, noxe a vlčice do nory kde měli diskutovat o svém. pak se jen ohlédl kde mu zmizel jeho neznámý vlk a přišel k němu.
"zajímavé kdo se tady ještě vše ukázal. Co zde děláš doopravdy?" promluvil se zamouřenými oči na Toshiho
byl zvědav co mu tady vlk řekne. nevěřil mu ani tak, proto si držel i odstup. i tak se ale očkem díval někdy i vedle, aby měl přehled od ostatních členů smečky, kdyby náhodou se něco stalo.

vlci zde přijdou a hned neví. do norestu přišlo poslední dobou hodně nových tváří. sám se setkával s nováčky. i on je nováček. starých obyvatelů se zde najde jen hrst. "chápu. ale může se počítat s tím že jsou zde i nový obyvatelé. někteří ví jen málo a někteří nic. je sice hezké být někým známým, ale někdy to přidělává i další trable." o ano. někdy to má i hodně špatná nevýhody kterým se jen tak nedá vyhnout.
"to ano." přikývl se skoro smutným pohledem do země. "nevím o jakou poruchu se jedná, ale mohu jí popsat." nabídl. pohled vrátil zpět na ní. "porucha která je jednou za čas. mé tělo se začne ovládat samo, jsem agresivní a mám chuť někoho zabít. nic si ale potom nepamatuji. jak kdy to trvá dlouho. většinou jdu i na kraj Norestu, abych někomu neublížil." vysvětlil s klidem.