Príspevky užívateľa

stáhl trochu uši dozadu když přišlo na řadu téma o biji. ježiši on ti to snad neříkal? "boje nejsou pro mě. porval jsem se sám i když o tom nevím. vidět tu krev, t-tu bolest..." skoro až se rozbrečel z toho co se mu teď motalo hlavou. proto musel silně protřepat hlavou a odfrknout si. pak se jen podíval vedle sebe na výhled a přemýšlel. "sice má na to každý svůj názor.. ale já tohle neprovozuji. chci ušetřit síly a radši to zkusit mluvou. snad mě chápeš..." řekl celkem smutně i se smutným pohledem do země, ale pokračoval dál. "je dobré někoho chránit, ale nic nevyřeší boj. nic... já kvůli rvačce byl vyhozen od rodiny. možná jim to pomohlo ale mě ne. zemřeš v boji a tvoje rodina to odnese psychicky. jen tím ublížíš dalším vlkům. ale chápu tě.... chceš chránit a máš takovou povahu" řekl ze svého hlubokého srdíčka. pomalu až si uvědomoval o čem vlastně je trochu život.
pak se na něho podíval s lehkým úsměvem."tak se podívej... sice nejsi ještě vyspělý vlk, ale svaly na svoje problémy máš. na svou úroveň." možná to nešlo ani vidět pod tom kožuchem ale něco tam je... a to je hlavní!
pak si ho jen vyslechl a přemýšlel. "jsem dobrý lovec a tak lovit pro někoho je dobré, avšak učit někoho a předávat informace je také dobré. lovec, učitel nebo informátor... to už je jedno... něco užitečného určitě bych tím chtěl být. pověděl s hezkou myšlenkou na to, čím by mohl být, a že představa to mohla být dobrá, ale mohl si vybrat jen jedno a to už bylo těžší.

Cukl uchem a poslouchal její otázky. On sám pořádně nevěděl jak to myslel ale asi nějak tak. Bylo zajímavé jakou reakci i ona měla, až mu to přišlo roztomilé. Musel se proto pousmát. "dejme tomu..." odpověděl na její otázky docela opožděně.
To co z ní potom vyšlo ho ani moc nepřekvapilo. "chápu... Takže taková hodná, rozumná, chytrá a hezká vlčice nikoho nepotřebuje... To by byla škoda... Myslím že by sis někoho zasloužila. Nemusí dělat vše pro tebe jako nějaký otrok nebo tak... Bylo by to asi o tom zda se cítíš dobře a bezpečně." pravil celkem klidně. Taky byl z toho trochu ne moc jistý.
"zrovna tyto slova co jsem řekl byla pravda... D-docela se mi líbíš." cukl ještě jednou s uchem a pak je stáhl dolů. Musel to říct na plnou tlamu. Až se z toho začervenal také i když to nešlo poznat. Jeho oči však zářily což šlo vidět.

Když vlčice začala s ním trhat, zkoušel páčkou do ní strkat aby se aspoň trochu ubránil, avšak něco jiného ho zachránilo.
Trochu tis ním ještě škublo a pak jen viděl jak se vlčice svalila na zem. To co jí totiž svalilo byl známý kožich který ho vysoce překvapil. Nečekal že někdo takový jen tak kolem tady přijde a ochrání ho.
Díval se na obě vlčice a přemýšlel co teď dělat. Nechtěl utéct jak nějaký zbabělec. To ne! Chtěl ochránit popřípadě Medriko jen aby se jí nic nestalo jak jemu, avšak jen tak tak se dokázal udržet na nohách.
Poškozenou packu pokoušel dál držet nahoře aby na ni nemusel šlapat, pokrčil se a trochu odcouval dozadu.. jen tak o pár krůčků... "přestaňte obě dvě!" vyhrkl se strachem v očích. "další vlk nesmí přijít o život! Aspoň ne teď a tady!" nestal o to aby začal další boj. Chtěl to trochu aspoň uklidnit i když kdo ví jak se mu to podařilo.

Její slova ho zahltily. Že ona chce válčit mu nepřišlo zrovna normální. Bál se o koho to zrovna jde. Bylo to něco co nikdy nezažil a když má teď skoro plné myšlení tak samozřejmě že to nikdy neviděl. Myslel si že se jedná o Ignis který pořád válčí ale ono ne. Pach nic takového neříkal.
Bál se jak to skončí. Sám teď nemohl skoro nic dělat. Packa nedna úplně nehybná a z boku a břicha se valila skoro hodně krve. Vypadalo to že za chvíli odpadne z nedostatku krve ale zatím se držel.
omlouvám se všem... Byl jsem k ničemu... poslední slova v hlavě zazněly když se vlčice naproti jeho zase rozeběhla. To už viděl jak jde rovnou na určité místo... Krk... Pomalu se ani neubránil a její zuby se pomalu zahryzly do jeho mohutného kožíšku až ke kůži a masa. Viděl jen tu smrt v očích.

"tak řekněme to takhle..." pousmál se a koukl se jen tak kolem s tím že zapřemýšlel. Bylo zajímavé něco v tuhle chvíli vymyslet. Pak ale až na něco přišel tak se na ní koukl zpět. "máš zájem o někoho v tvém životě potřebného nebo ne?" jen tak se chtěl ujistit. Kdyby neměla tak by byl v klidu protože on si o sobě myslel že je trochu nějak potřebný.
ale to zas odbočuji.. ahhh řekl jsem Roihovi že jsem moc mladý na lásku a teď toto... On mě zabije. vnitřní stres nesměl chybět. Vzpomněl si na jeho krásnou konverzaci s Roihuem a tak nesmělo chybět další přemýšlení o tom.
Už jen přemýšlel jak se do něho pustí s jejími krásnými názory. S její povahou to odhadoval na složitou konverzaci ohledně toho jaký kdo má zájem.

Jen pokývl hlavou. Jeho maminka byla zajímavá a hodná vlčice. Měl ji rád i doteď a nikdy by o ní nepochyboval. Bylo zajímavé i někdy poslouchat názory ostatních co si o ní mysleli.
Další slova poslouchal dál a jen si v hlavě musel říkat jedno slovo. zajímavé. bylo zajímavé někdy poslouchat příběhy ostatních. Jen ale poslouchal a svá slova držel stranou.
Když přebrodili řeku, bylo zajímavé kam jdou. Měl takový vnitřní hezký pocit že zde už byl a právě toto setkání bylo také zajímavé až osudové. Ale nechal se překvapit. Čekal na to krásné místo kde ho vedla právě Charine.

----------> Dormánský hvozd

Byl rád když za ním potom přišla a posadila se také. Byl to zajímavý pocit u srdíčka když další vlk se ho nebál. To věděl sice už před tím ale nechal to být.
Musel se zadivat do toho krásného západu. Už se jen těšil až se bude dívat na hvězdy jak jeho smečka má zvykem. Zatím v nich nic neviděl poslední dobou, ale možná teď to může být.
"naše cesta se pomalu rozchází... Zapadá slunce a to značí že bych měl pomalu jít. Snad nevadí." ohlédne se na ní s úsměvem. "snad se ti bude dařit dál a dál."
Po chvíli se postavil a vykročil pomalu v před. Pak se naposledy otočil a zvolal "snad se ještě někdy potkáme!" pak už jen pokračoval dál a přemýšlel o dalším setkání. Poněkud zase našel nového hodného vlka se kterým mu bylo dobře.

Bylo zajímavé co na něho neznámý vlk vytáhl. Skoro až by jeho nervy přetékaly.
Cukl uchem a usmál se nuceným úsměvem. Měl už toho hodně za den, jinak by se takto nechoval. Snaží se ho zase vytočit? "tak to já se teda omlouvám ale dnes není můj nejlepší den... Snad už víte..." odpověděl mu klidněji na jeho slova. Ale nebyl sám co ho to štvalo docela. Syčení z jeho krku totiž bylo slyšet až až. Nio se sice držel ale díval se na něho upřeným pohledem a pruhy modré svítili až až.
Nakonec přišel jeho pomocník z leda za kterým se ohlédl. Nevěděl na koho to teď mluví když se ptal na jméno ale nakonec odpověděl vlk za ním. Zajímavé. Asi tady teď nemá co dělat, ale i tak se po chvíli za ním otočil celým tělem a lehce zmenšil hlas aby to jen tak nikdo neslyšel. "děkuji ti za menší pomoc. Byl jsem rád že tam někdo přišel. Kdo ví co by se stalo kdyby si dovolila hodně." usmál se a mrskl ocasem přičemž asi s ním sejmul Toshiho ale on to necítil takže nic. Žádná reakce.

Zavrtěl víc ocasem když vlk pozdravil. Skoro se o něho obával když vyskočil na své nohy najednou. Jako kdyby se ho lekl.
Sedl si však na místě a poslouchal ho. Takže nováček... Zajímavé pro jeho uši. Jako kdyby to netušil. Měl však zajímavé jméno které se mu docela i zalíbilo. "Everett..." řekl potichu. "zajímavé to jméno." máchl ocasem a usmál se i se zavřenými oči.
"čekáte na krásnou noc? Přízrační jsou specialisté přes hvězdy a tak není na škodu jen tak sedět venku. Pokud budeme mít štěstí tak hvězdy půjdou krásně vidět." ohlédl se na oblohu s pomyšlením jak krásná obloha může být. Dlouho jen tak neudsedl a nepozoroval hvězdy. Sice ve smečce nebyl moc dlouho ale i tak věděl z povídání že je to dobré.

ohlédl se na ní. "děkuji. možná se mi to bude hodit." s úsměvem se i zazubil. byl rád že takové hodné vlky kolem sebe měl. "to ano..." odpověděl klidně s pohledem před sebe. "maminka nás se sourozenci už on narození učila, nás vychovávat tak, aby jsme přežili. potrpila si na tom a tak jsem to využil teď." řekl celkem popravdě. ty zážitky, co mezitím nesbíral, jsou nezapomenutelné a tak byl jen rád.
když přišli k řece, nebál se do ní strčit nohy. miloval vodu a rybaření a tak mu to nedělalo problém. když ale voda byla hluboká, rád si i zaplaval. avšak Nio nebyl moc rád. ten si radši vylezl na jeho hlavu jako nějaká čepice, protože právě on se topil když ho Cielo zachránil.
na břehu se oklepal a ohlédl se před sebe. "ano vidím!" řekl nadšeně s rozzářenými oči. dál jen pokračoval s chutí po jejím boku dál.

jen se na ní usmál, protože věděl že i tak se vlk může přizpůsobit všem, i když je jiný. sám to moc dobře věděl ze své zkušenosti a dával jen tím najevo, že to když je někdo jiný, neznamená, že není dobrý. ba naopak. takový vlci vždy byli nejlepší!
její odpověď na jeho otázku byla tak rychlá že se ani nestačil divit. "aha... no tak je to na tobě jaký máš život. je ale dobré být s někým komo máš rád nebo miluješ. to pak máš pocit že nejsi sám. i když vím že stůj mazlíček je pro tebe také něco víc než ostatní." řekl svůj názor s úsměvem a zavrtění ocasu.
po chvilce se však otočil a vyběhl ven na čerstvý vzduch. nic proti jeskyni, ale venek měl radši než uzavřené prostory. a ne.. není klaustrofobik!
podíval se nahoru na pomalu zapadající oblohu a sedl si tam. "miluji západy slunce. v horách kde jsem žil byli naprosto krásné a to mi zůstalo doteď je pozorovat." o ano... svatá pravda

skoro až nechápal co se vlčice snaží udělat. když ho pustila, byl rád že se aspoň něco podařilo, avšak chystala se dělat něco jiného. jeho strach v očích byl silnější a s myslí víceméně plnou z plných plic vykřikl. "STAČÍ!"
když viděl tu tlapu jak pomalu na něho leží, hned se aspoň se zbylými funkčními končetinami odrazil od země, aby se od ní trochu dostal. to však nestihnul včas drápy mu sjely po břichu tak, že měl další ránu.
udělal sud ještě jednou od ní a snažil se co nejrychleji postavit. avšak moc mu to nešlo když jedna tlapa byla poškozená a jeho trup trochu také.
"nechci válčit! prosím přestaň!" vyhrkl ještě jednou

Nio nebyl dvakrát rád když ho tam jen tak nechal. musel tam jen ležet a naštvaně syčet na toho chuja co tak se motá kolem té té... fuj na tebe!
Cielo však byl rád, sice to si pak od něho sežere ale lepší než nic.. sama si začala..
pousmál se na její slova. "tak vidíš." pokrčil rameny a zase ho tlapky pomalým krokem vedly okolo ní.
s lehkým úsměvem si jí prohlížel a přemýšlel. "tak přece jen je to tvá volba. každý má na vše svůj názor a ty máš právo ho říct." trochu jí ujistil. chtěl slyšet víc jejích názorů. chtěl slyšet její hlas co si myslí. chtěl to slyšet jako nějakou krásnou melodii. něco se však chvělo v jeho nitru. začal něco cítit.
"máš kuráž, si sebejistá a docela i chytrá. takový vlci se mi líbí. jako by jsi mi někoho připomínala." zastavil se před ní a nahodil plný úsměv se zavřenými oči a vrtícím se ocasem za ním.

další den ho čekala další cesta územím. to však prospal a probudil se až teď, kdy krásné světlo zapadalo. dobře pro něho! aspoň se mohl věnovati hvězdám, které smečka měla v oblibě.
chvíli tak cestoval, až ucítil pach někoho nového. musel se ohlédnou kolem sebe, aby tento kožich přivítal. ještě šel však cítit tulákem, a tak bylo těžké poznat, zda se jednalo o cizince, či nově příchozího, jako byl on sám.
Cielo miloval společnost, a tak s chutí vyšel na kožichem, který v kousku zapadajícího světla šel vidět. ocas za ním se jen chvěl radostí, jeho tvář nosila hrdý úsměv, a had, mírně připomínající kus jeho kožichu, či šálu jak to někdo kdysi nazval, který spal zamuchlaný v jeho krku.
"zdravím!" ozvalo se z jeho úst těsně za jeho zády. "neruším nika?" musel se zeptat. nerad by totiž vyrušil někoho jen tak.
"nováček, nemýlím se?" další otázka náležela ve šťastné dušičce. "jsem Cielo. těší mě!" rovnou řekl na plná ústa aby ještě nebyl problém.

usmál se nad jejím dovídání. "chápu... ale je lepší klid než nejaké starosti o tom že vás všichni znají. to by jste asi nebyla v bezpečí." řekl podle svého názoru. něco totiž na tom bylo. sice už neměla koho z rodiny, ale mohla být ráda v bezpečí a se smečkou kterou pravděpodobně měla ráda.
když však řekla slova o jeho "nemoci", uši mu sklesly dolů. myslel si někde v nitru že už nemůže s tím nic dělat, avšak je lepší to zkusit než nedělat nic. "dobře... j-já klidně to udělám, ale obávám se o vás. nemám rád zabíjení. nechci vám nic udělat, ale... rád bych se toho zbavil, abych nikomu dalšímu neublížil." hodil smutný pohled do země. jeho myšlenky v hlavě promítali něco co by se mohlo stát, to však nechtěl vidět a tak hlavou protřepal, aby se to ztratilo.
pak se ohlédl na ní zpátky. "chtělo by to vymyslet plán jak to provést. třeba si k tomu někoho pozvat nebo tak..." řekl aspoň trochu nadějně.