Príspevky užívateľa

Na jeho slova byla lehká odpověď. "neboj... Já ti věřím že to zvládneš. Jsi přece silný vlk, ne?" a neměl pravdu? Roihu byl silný proč by to nezvládnul ne... Není čeho se obávat. Kdyžtak mi dám Cielo pomůže a už nebude v tom sám.
Naklonil trochu hlavu na bok. "to ano, ale i tak. Je lepší si něco možná nechat pro sebe. I když nevím jak ale ano." asi tak hele. Je možné že to řekneš jen tak náhle ale je lepší to říct s klidem než to dál držet za zuby. Mohl by být z toho ještě problém a to přece nechceš ne?
"já a chůva?" zasmál se nad tím. "pokud budeš chtít tak jsem tady pro tebe." takže nyní má další profesi jo? Kněz a chůva sice nejde do sebe ale proč né.
Trochu zapřemýšlel nad tím. "chvíli jsem tady. Drby zatím nemám. Potkal jsem jen jednoho vlka ještě před tím než jsem sem šel a pak potkal další. Drby z nich sice moc nevyšly ale tak jo. Nějaké základy možná znám." nějak si teď asi nevzpomněl na něco tak peprného. Sorry Roihu.

Vypadalo že vlčice nechtěla komunikovat. Zajímavé. Rád by se dozvěděl něco z jejího myšlení ale když nechtěla nevadí.
Uši nechal nastražené a když slyšel slova jeho společníka, ani se neohledl a jen přikývl. "dobrá tedy. Nic jiného nám nezbývá. Škoda. Chtěl jsem slyšet něco nového." pokrčil rameny.
Nio se doplazil na její tělo a Cielo z ní dal packu. Kdyby se snažila utéct tak nějaká ta pojistka v podobě společníka mazlíčka nesmí chybět. Přece jen z hada nebyla nadšená jako všichni ostatní tak si myslel že to pomůže. No uvidí se.
"vstaň!" přikázal vlčici. Pak jen jí ocasem popohnalo aby šla dopředu když by už vstala, jen aby odešli z toho křoví ve kterým byli.
"nepokoušej nic... Nevyplatí se ti to.' zašeptal jemně do ucha vlčice. Jen aby to bylo jasné. Nechtěl teď úplně používat magii jinak by se to i jemu nevyplatilo. Co když zaútočí později? To už pak nemůže používat a musel by se spoléhat na jeho svaly. Kdyby se dělo ale cokoliv s ní, je ochoten to používat.
Nio, který přilezl k ní, si lehl na její záda a hezky jí pozoroval. Zatím nehodlal nijak útočit.
Jeho tlapky se pomalu rozešly tak aby vůbec byl u ní po boku. Když však se nehla, musel jí popohnat nadále ocasem.

Vlka co byl pod ním se snažil vyšplhat nahoru tím že se mu snažil podkopnout nohy, avšak jeho nohy stály jako kámen a ani se nehly. Možná už to vypadalo že by se jí to podařilo ale ne. Snažil se držet nahoře co to jen šlo aby vlčice mu neutekla.
Jednalo se o špeha proto nebyl ani dvakrát přívětivý. Zoubky se mu ukázaly a jemné vrčení z jeho hrdla bylo slyšet. Vrtalo mu ale v hlavě proč by ho někdo špehoval. Otázkou taky bylo kdo... Ignisan? Nihilan? Kulťan? Tulák? Hodně možností ale tak či tak muselo se to vyřešit a proto to nenechal jen tak.
Had z Cielova krku se doplatil přes jeho tělo až ke tlapě a s doprovodem syčením se díval na vlka. Cielo se aspoň mohl vymluvit na něco co bylo nemožné. "neodpovíš-li, nechť jed mého hada v tvém těle je." hezky si u toho zabásnil, i když to nedělá často ale ano. O Niově jedu nic nevěděl, a ani nevěděl zda nějaký má. Žil jen v tom že je to prostý svítící černý had který ho chrání. Ale byla to dobrá fraška aby ho poslechla.
Kdyby však neposlechla a vrtěla se dal, musel by však použít svojí schopnost a spoutat jí a dovést za alfou který sám už by věděl co s ní.

jen se zazubil a v hlavě mu hrála věta o tom že to chce vidět. no uvidí se jestli se mu bude chtít když se bude starat je a jen o děcka. všk on si počká. není saková svi.. aby utekl bez toho aby mu to oplatil. bude to fifty fifty ne?
naklonil hlavu se svým ďabelským úsměvem. "kdo ví jestli drby. já to vím od jejich matky." zasmál se. "a to jsi říkal že je na to ještě čas a teď tady budu za chvíli chůvostrejda." zazubil se se smíchem.
"neboj.. nechám si to pro sebe. nejsem takový abych to rozkřikoval. jsou to vaše věci a já to jen a jen respektuji." pravda pravdoucí. věř mu...
"ale tak co už.... tak vítej Roihu. snad se ti zde bude líbit." popřál už jen se svým uvolněným výrazem a vrtichvostem za sebou

při poslouchání jeho slov se díval i na ptáčka a přemýšlel. je vše možné ale jen jedna správná odpověď zde leží. kdyby byl vševěd tak by mu to asi řekl ale takhle asi ne. kdo ví.
na jeho otázku se však ohlédl a mrskl ocasem. "klidně!" zvolal celkem radostně. "taková rozcvička před tím co mě čeká do budoucna u smečky. proč ne... neodmítnu." usmál se a přišel k němu blíž. ptáčka nechal ptáčkem.
"pokud máš nápady tak sem s nimi. beru cokoliv." takový menší obchod tady. něco za něco, možná. to ale pak bude velkým dlužníkem zda ho něco naučí. tak Cielo.. přemýšlej co mu za to pak dáš

díval se na něho a na jeho krásnou reakci. u toho se však musel zasmát. "dobře ti tak!" popřál mu. to měl za to že si z něho málem udělal hračku. může si aspoň teď udělat menší respekt k němu, ale Roihu takový není tak zase neic.
"takže tvůj důvod je Anjel jo? sla-bo-ta..." řekl zasekaně s ďábelským úsměvem. samozřejmě mu to bylo docela jedno. pokud se postará o ní, o ně a o potomky jeho tak fajn. proč né. přál mu ale aby tohle nějak zvládnul. přece jen to byl kamarád tak mu nemohl přát něco acht.
"Anjel vypadá stejně jak jsi popisoval, zajímavé. ale nepochlubil ses..." řekl menší narážku na jejich soukromý život, kdy mu tato informace zanedlouho asi přijde v jeho hře s Anjel. byl celkem dojat. něco řekl a hned se stalo, jako kdyby to předvídal.

tohle jméno bylo zajímavé pro jeho uši. bylo to něco co mu přišlo víc v háji. už byla připravená na něho jít a bez odpovědi na její otázku couval dozadu. jen aby už byl dál od ní. avšak kdyby neměl strach tak určitě by vyjel dřív, avšak tento strach neustával.
tohle mu nepřipadalo jako normální vlk. měl z toho horší obavy. proto jeho tlapy se vzchopily a začal utíkat kolem ní aby se jen na chvíli zastavila. jeho zlá tvář se trochu překousla a skočil po ní z boku. to oba svalilo na zem pokud se podařilo, avšak tak že sám se skulal tak že pomalu až nemohl popadnout dech a tak na zemi pomalu pobíral dech. bohužel to mohlo umožnit vlčici zaútočit.

"no.. takhle bych to asi neřekl. jsou možná zde i jiní vlci kteří jsou podobní, ale sám je neznám. možná znáš i jiné vlky než já a tak si svůj seznam můžeš udělat sama. já jen říkám to co mi bylo řečeno a co jsem poznal na vlastní kůži." pokrčil rameny.
na její další slova se jen usmál. bylo dobře že to nějak pochopila. dělala by chybu je nevidět!
až ďábelsky se usmál když viděl její reakci když přišel blíž. nevěděl proč ale cítil se i dobře. avšak nebyla moc spokojená. před tím si stěžovala na tu jeho "šálu" a tak ho napadlo že jí bylo asi nepříjemné jak byl u ní i s Niem. přece jen nebyla jediná co Nia neměli v lásce. také mohlo být nepříjemné samotný kontakt, ale to mu bylo fuk. Nio však zůstával na místě a nic nedělal, kdyby však ho napadla tak zakročí bez váhání. nic víc, nic míň.
"Nio ti neublíží. sám ho ovládám tak buď v klidu. kdby ti ale něco jiného vadilo tak můžeš říct." otočil se tak aby jejich oči byli naproti sobě a zazubil se k tomu.

první otázka v hlavě mu přišla když mladá vlčice řekla svá první slova. je slepá či polohluchá? řeka byla hned vedle, ale co už, jemu to však nedělalo problém. nebyl takový aby řekl-"ježiš ty si tak blbá nebo co?" ne... on takový nebyl. otočil se hlavou směrem za proudem vody. "tam je jedna taková řeka. snad na napití postačí. nebo něco jiného? kdo ví k čemu více je ještě voda, místo pití a koupání." zazubil se a švihl ocasem. hlavou cukl tak jakoby jí dal najevo ať jde z ním a pomalým klusem šel k vodě kde usedl na břeh.
ona však řekla něco víc. že by on něco potřeboval? možná, kdo ví. "zatím ne. jsem v pořádku. pokud tedy nevadí má společnost, budu zde ještě chvíli. rád se projdu po okolí než bude noc a musím se vrátit za hranice mé smečky." pověděl s menším úsměvem do proudu řeky.

nevadilo mu že mu neodpověděla na otázku, to se někdy stávalo. vlk holt asi neměl na to náladu. nu což. nevadí.
opravila ho z vlastní duše, nechtěla být oslovována neutrálně... aspoň on to tak nazval. hleděla si toho jaké pohlaví je. zajímavé. většinou nikdo s tím neměl problém.
ty slova co ale z ní vyšla dál ho celkem ranila. někdo býti na něho zlý? to jeho srdíčko nezvládá. ale co, jen nemá dobrý den. to musíme opravit! i když nevěděl jak ale ano.
postavil se a oklepal svůj kožíšek ze kterého vylétla podsada ještě ze zimy.
"já nic, mladá vlčice. jen tady jsme abych odpočíval. miluji být s někým a tak ticho zde není zas tak vítáno. snad mě chápeš." řekl s menším úsměvem na tváři.
tlapky ho zavedly blíže k ní ale s rozestupem si sedl metr vedle ní a koukal tam kde ona. "také se ti líbí ty hory?" odvětil z toho co právě dělala a snažil se navázat menší konverzaci

při koukání ale uviděl něco jiného a tak strachem poskočil na všechny tlapy. "ježiš!" vyhrkl "co to je?" nechápal co za stvoření se to tady náhodou objevilo. nikdy to neviděl. vypadalo to jako vlk ale zároveň...
ohlédl se zpět ale na ní. "je to ale krásné, něco takového umět. v boji to třeba nemá zas takové využití, ale na pobavení u společnosti vyhraješ. skoro až mi to připomíná maminku. ta dokázala v noci z trávy stoupat světelné kuličky. nevím jak, ale já mám jinou magii, která tohle nedokáže." povzdechl si trochu s hlavou plnou krásných vzpomínek.
"ale i tak... lepší než nic!" prohlásil s úsměvem a lehčím zasmátím.

Chvíli sledoval ptáčka. Přišlo mi zajímavé že mu asi rozumí protože takhle by se asi nechoval normální pták. Ale kdo ví. O okolním životě ještě toho moc nevěděl a tak to mohlo být jen náhodou.
Uslyšel další zvuky, kroky. A pach jiný. Neznámý. Jeho zuby vyšly na povrch a s jemným vrčením se otočil. Štekl u toho ale pak se zastavil. Byl to někdo z přízračných kterého sice neznal ale hned věděl když přišel blíž. Pach přízračných zde byl a pach toho kým je nelže. "och.. promiň... Nečekal jsem tě. Také zdravím.' trochu se zasmál a pak jen hodil pohled kolem sebe. Díval se dal po okolí a přemýšlela. Tenhle jedinec tady mohl sice být už dlouho ale to by se už ukázal ne? Pořád se mu to tady nezdálo. Bylo to jiné.
Přiblížil se ke společníkovi a musel se optat. "to vždy tento les měl divnou atmosféru nebo jen mě se to tady nezdá?" hodil neklidný výraz v očích.
Když se díval dál kolem, uviděl to. Hned nastražil uši a přemýšlel jestli se mu to nezdálo. Špička ocasu někoho jiného. Skoro až nešla vidět jak byla temná a daleko od něho ale musel to jít ozkoušet. "počkat..." pomyslel hlasitě, skoro až zapoměl přemýšlet v hlavě.
Otočil se zády ke svému společníkovi a pomalu šel směrem tam, kde to něco viděl. "zbytek nešel vidět, ale to nevadí. Jdeme to prozkoumat a uvidím co se tam skrývá. Možná se mi to jen zdálo, kdo ví.
Když byl skoro u místa činu, skrčil se a zpoza stromu se koukal na místo. Takový až ten vzdálený pach vlka cítil, i když ne moc dostatečně ale ano cítil hodně hodně slabě.
Ohlédl se i za svým společníkem zda šel s ním. Kdyby ano, dobře pro ně. Aspoň by byli dva na jednoho. Což by značilo větší sílu.
Připravil se co to jen šlo a s napnutými svaly skočil do křoví do bylo pár kroků před ním. Když dopadl necítil jen větve a listí. To něco co právě sebou stáhl na zem byla i kůže vlka."a ha! Tak se mi to nezdálo!" zajásal vítězně. Oči nechal na cizím vlkovi aby ho neztratil.
Postavil se tak rychle ještě dřív než ona, aby mu neutekla a packu s vytáhnutými drápy nechal na ní. "co tady děláš?!" nevěděl jestli se jednalo o tuláka či někoho z jiné smečky protože pach ztratila bahnem a já nevím co ještě na sobě dala aby nedala vědět svůj pach.

dál prozkoumával vše co bylo možné. narazil ale na hory a to si nemohl odpustit prozkoumat. narazil ale i na tohle to místo. údolíčko co bylo velice krásné. mohl také prozkoumat hvězdnou jeskyni o které mluvili ostatní členové, ta byla nedaleko, ale tak vybral si krátký pobyt zde.
na koho to však tady narazil? no ano. známý pach, kožich i zákazník. díval se kolem dokola kde to jen může být A HA! mám tě! pomalu se přibližoval kolem něho nenápadně a za jeho zády vyskočil přímo na něj tak aby ho i svalil na zem. "mám tě!"
chvíli ho držel jemně zuby za kožich ale pak ho pustil a odválil se na bok. v lehu na břiše se na něho díval s úsměvem a máchajícím ocáskem. "zajímavé. já nevěděl že se zde přidáš." o ano, ten pach nováčka cítil.
"důvod?"trochu přimouřil oči a hezky ho pozoroval.

po jeho tlapě se sice ohnala ale než se stačila zakousnout, zmizela. s "tornádem" však přestal a objevil se zase jeho obrys před ní. bál se víc a víc ale nevěděl čeho. bylo tady něco jiného. atmosféra byla jinačí víc a víc. "kdo jsi!?" vyhrkl se strachem v očích. jeho zuby se pomalu už ani neukazovaly a obrys se měnil pomalu v tělo a mlha se pomalu vracela směrem do něho, ale ne zas celá. kousek mlhy ještě zde bylo.
nakonec se jeho celé vrátilo ale jeho ocas byl jedna mlha. díval se i kolem sebe. strach a hlasy ho pronásledovaly pořád ale nic neviděl. viděl jen před sebou onu tu vlčici.
vrčel směrem na ní i do prostoru kolem. "co si o sobě myslíš!? Co jsi za vlka!?" hledal vše co jen bylo možné. bál se co se stane dál. přemýšlel ale vnitřně o její smrti a o tom jak to skončí. byl by hodně rád ale na myšlení se to teď nehodilo.

jen potřásl nad situací hlavou. "v pohodě... tak stává se. to co bylo bylo, co je teď je teď a tím by jsme se měli řídit." řekl trochu teoreticky co mu kdysi dávno někdo řekl. bylo ale zajímavé nad tím popřemýšlet. něco co nedávalo ale zároveň dávalo smysl. zajímavé.
byla pravda pravdoucí že bylo už docela pozdě a Tim musel jít. měli asi nějaká pravidla a tak nesměl být moc dlouho venku. chápal to a tak ho nechal jít. ještě aby ho tady držel že. "dobrá tedy. klidně běž, já ještě tady pobydu. ať tě provádí štěstí ve tvé cestě Timozhée." usmál se a zamával ocasem. dá už tam jen seděl na místě a pozoroval jak jeho kamarád mizí. ještě ale tady chvíli byl přemýšlel nad tím co se stalo.