Príspevky užívateľa

"no.. uvidíme." odkašlal si. no jo no. když víš že je něco špatně tak holt to zkus napravit. co zmůže teď ten tvůj kněz? nic... je to stejný pako jako ty takže máš smůlu.
"no ne no... nemám rád svět kde se někdo mlátí... jen by mě spíše zajímalo kdo by ti to udělal?" trochu naklonil hlavu na bok. trochu mu to nelezlo do hlavinky, aby věděl co tím myslí. ještě větší guláš mu udělaj a už bude v háji.
nevěděl zda je rozumný nebo ne ale když si to tady pan Roižánek myslel... budiž. jen ti na to lehce přikývl. "když myslíš... ty máš svaly a já mám čáry.. krásná dvojka tady do smečky, nemyslíš?" uchechtl se. "ale kdo ví co tady dosáhneme. mozná budeš lepší jak já ve smečce a už jsme doma. jediný co já chci, aby se ostatní kolem mě měli dobře a já abych se zbavil te své poruchy o které jsem ti asi říkal ještě přenedávnem." ujistil ho o svém krásném cílu, který asi nikdy nesplní. ale kdo ví.

chvíli se upřeně díval na neznámého vlka. když však hýbl ocasem, zvedl jednu packu nahoru a zuby schoval. ze dvou stran pak slyšel dvě verze úplně stejné. že to je spojenec? na přízračného pach nevypadal, jiná smečka a být spojencem? mohlo být. když to však uslyšel od Noxe, sklidnil se až až. i tak ale jeho pohled byl chvíli na neznámého vlka, pak se však s mrsknutím ocasu otočil zpět, čelem k vlčicím v kruhu. bylo zajímavé co dál za informace slyšel. mohl si aspoň udělat o nich menší rejstřík.
avšak když Nox s nimi chtěl do soukromí, chápal to, ale přemýšlel co tu dobu by mohl dělat. že by si podal toho neznámého vlka?
první se jen tak rozhlížel po všech co všechno dělají, dokonce i doprovodil společně s ostatními, noxe a vlčice do nory kde měli diskutovat o svém. pak se jen ohlédl kde mu zmizel jeho neznámý vlk a přišel k němu.
"zajímavé kdo se tady ještě vše ukázal. Co zde děláš doopravdy?" promluvil se zamouřenými oči na Toshiho
byl zvědav co mu tady vlk řekne. nevěřil mu ani tak, proto si držel i odstup. i tak se ale očkem díval někdy i vedle, aby měl přehled od ostatních členů smečky, kdyby náhodou se něco stalo.

vlci zde přijdou a hned neví. do norestu přišlo poslední dobou hodně nových tváří. sám se setkával s nováčky. i on je nováček. starých obyvatelů se zde najde jen hrst. "chápu. ale může se počítat s tím že jsou zde i nový obyvatelé. někteří ví jen málo a někteří nic. je sice hezké být někým známým, ale někdy to přidělává i další trable." o ano. někdy to má i hodně špatná nevýhody kterým se jen tak nedá vyhnout.
"to ano." přikývl se skoro smutným pohledem do země. "nevím o jakou poruchu se jedná, ale mohu jí popsat." nabídl. pohled vrátil zpět na ní. "porucha která je jednou za čas. mé tělo se začne ovládat samo, jsem agresivní a mám chuť někoho zabít. nic si ale potom nepamatuji. jak kdy to trvá dlouho. většinou jdu i na kraj Norestu, abych někomu neublížil." vysvětlil s klidem.

její slova si rád poslechl. přikývl a usmál se. "děkuji. máte očividně zajímavé informace. pokud váš rod zde byl velkou potřebou tak hrajete zde i velkým článkem. není to tak?" odvětil z toho co říkala o svém rodu.
když ale padlo slovo na léčitelku, hned se musel optat. "máte zkušenosti s poruchami? já jen že... mojím cílem je se zbavit mé poruchy a nevím jak na to. jste léčitelka tak se radši ptám toho co aspoň něco o tom ví." byl by rád kdyby mu něco poradila. mohl by být aspoň klidnější a užívat si život jak před tím.

očividně Roihu o tom pochyboval, ale Cielo to v něm viděl. "no tak uvidíme jak to bude. jsem na tebe ale zvědavý. věřím ti!" ho hezky podpořil. ještě aby se mu tady zhroutil z toho že to nezvládne... žádný takový!
"tak, pokud si to zasloužíš..." obrátil pohled s lehčím úsměvem do boku. pokud si to zaslouží tak proč né. nebraň se tomu. aspoň to bude vyřešené.
to mu ale muselo být jasné. když si dospělý, máš už zapotřebí dělat věci co jsou ti předurčeny. když si mladý na to, tak to automaticky nezvládneš. ale neřekl mu to hned teď. ještě by to zhoršil a už jsme doma.
"já vím, já vím. nejsem jako ty abych věděl že to můžu udělat. nechce se mi a ani na to nejsem připravený. první si splním svůj cil a až pak radovánky. může být?" odvětil z toho co mu řekl. samozřejmě si tady a teď nebude dělat děcka s někým koho ani nezná. ještě aby někoho našel kdo by chtěl. spřízněnou duši neměl tak aspoň takhle.

počas jeho povídání se musela na něco optat. bylo to něco, co každého zarazilo, když Ciela potkali. "no.. ano. trpím nějakou poruchou co jednou za čas mě udělá úplně jiným vlkem. jednou jsem byl s mým přítelem a tato porucha se projevila. zaútočil jsem na něho a skoro ho přizabil. matka potom usoudila že by bylo vhodné jít dál od nich. nechtěl jsem jít pryč, ale všichni po mě křičeli ať jdu. tak jsem pomalu šel." ty hlasy ležíc v jeho hlavě nikdy nezapomene. "ale naučil jsem se žít s tím. někdy, až se toho zbavím, tak se k nim vrátím a budu žít ten život jako dříve." pomyslel na svůj cíl kterého se držel.
její popisované místo si hezky poslechl. možná tam ani nebyl, aby řekl co si o tom myslí. "už se těším na to, jak to může vypadat." usmál se se zavrtěním ocasu. těšil se na to, jak uvidí další krásné místo norestu.

byl rád že na někom vidí úsměv. on sám ten pravý úsměv nemá, avšak byl rád za kohokoliv dalšího co tento úsměv nosil hrdě na tváři.
znal ten pocit. Nio je pro něho taky tím, u kterého si řekl že není sám. mohl jen s tím souhlasit.
její vysvětlení si ale poslechl. když říkala že to může být děděné tak jak tím pádem na to přišla ona? sama měla magii která byla poprvé zachycena. "zajímavé. tak to jsi očividně jedinečný vlk, který dokáže možná i víc než ostatní." pověděl z vlastních slov a myšlení.
dá nevěděl na co se ptát, pomalu konverzace mizela.
"přemýšlela si jít do nějaké smečky? myslím si že by jsi hrála zajímavý článek ve smečce. jsi chytrá, hezká a máš něco co můžeš darovat dál... nepřemýšlela jsi o tom?" jen tak najednou vyšla otázka.

vlčice nepřestala a to už byl v háji. naopak víc zesílila a jeho hlava už nevěděla co dál. když začala škubat, nic jiného mu nezbylo. natáhl se krkem s její přední tlapě která byla vedle jeho hlavy a skousl jí také. myslel si že to pomůže nejen od toho aby ho pustila, ale by bolest utišil tím že se do něčeho zahryzne. skoro až si myslel, že jeho noha upadne.
pokud se mu to povedlo, byl aspoň rád za něco malého, co dokázal. jeho myšlenky se najednou ale vracely. jeho hlava nevěděla jak to je možné. srdce které se probudilo ze svého uvěznění vidělo něco, co by jen tak neudělalo. divil se co tady dělá a co doslova dělá teď. z divu toho co viděl se až pustil toho co držel.
neměl však slov tomu co mu dělala vlčice. kdo to je? co tady dělám? dvě otázky ho zajímaly nejvíce ale nedovedl je vyslovit.

musel se trochu i zasmát nad její reakcí. ten pohled se mu líbil.
otázky naštěstí už žádné neměla. už tak měl guláš v hlavě.
nakonec ale vytáhla něco jiného co nečekal. no jakože líbila i nelíbila. to už je jiná věc. jen se uchechtl a pohled dal na Nia na jeho krku. natáhl k němu tlapu a jen jemu řekl. "počkej chvíli." Nio se jen na něho podíval a vlezl mu na tlapu. pak ho dal na chvíli na zem a postavil se. oklepal se a jeho packy ho zavedly blíž k ní.
"to ano, jsi krásná, o tom nepochybuji. tvůj zrak ale také skončil na mě. že by to byl stejný důvod?" prošel jí kolem boku s tím že jeho ocas se otřel o její bradu. pak si jí jen tak kolem prošel a postavil se vedle ní.
"dva zajímavý vlci na jednom místě. není to náhoda?" zeptal se jí s tím že uvnitř sebe držel menší smích. jen to hrál ale nedával to najevo.

Usedl na místě. Věděl že zde bude dlouho a tak jeho nohy po tom všem nezvládaly. Ale svaly byli napnuté jak jen mohly. Tím mohl vyrazit kdykoliv, kdyby se něco stalo.
Nox mluvil s jinou vlčicí, zdálo se až se svou družkou podle vlčat podobné jim, a pak si i poslechl vše okolo. Byl připraven i na to co mu k tomu řekne a jeho odpověď byla celkem jednoduchá.
Jen k tomu přikývl. "dobře." něco na tom asi bylo. Byl moc hr na to. Bral to jednoznačně podle toho co jeho hlava hned navrhla ale nezamýšlel se nad tím. Bylo správné že ho opravil. Aspoň si to teď a tady mohl uvědomit.
Byl sice rád že uviděl neznámé i známé kožichy smečky, ale své oči nespustil z vlčic v kruhu. Hlídal je jako nějaký hlídací pes. Jeden jejich pohyb a možná to hned zaznamená. Jeho mladé tělo bylo sice plné energie, ale nebyl vytrénovaný. Svaly mu ještě moc nenarostli a tak menší nevýhoda by se zde našla. Avšak nemyslel si že si něco dovolí když tady je víc vlků kteří jednoduše je mohou přemoct. Bylo by to naivní.
A zase ten pocit. Pocit něčeho co mu nesedlo. Zase ten pocit co ucítil v lese za přítomnosti špehů. Nebyl sám co to mohl cítit. Nox se před tím někam díval a nebylo to úplně na ně. Bylo to něco jiného...
Nio to mohl cítit také protože měl úplně jiné smysly a cítil teplo každého těla co bylo u něho ale jakmile cítil teplo i za ním tak se jen otočil za doprovodu syčení.
Cielo se ohlédl za ním a tiše pronesl pro něho. "co se děje? Zase máš..." ohlédl se i dozadu a u toho se zastavil. Jeho srdce začalo bušit. Viděl něco jiného a nového. Další vlk!
Hned se otočkou otočil hbitě celým tělem a zaujmul bojový postoj s vyceněnými zuby a hlubokým vrčením. Neznal to něco co tam sedělo u stromu a tak to mohl být jen další špeh. Nic však nevěděl o něm a tak když mohl být spojenec tak to jednoduše nevěděl.

přikývl. "hory jsou sice nebezpečné, ale krásné. žít každodenně s tím že co nevidět můžeš zemřít je nepředstavitelné, ale rodinu, tu jsem měl rád i přes vše co se jen dalo. dokud mě nevyhodili, tak jsem byl v klidu. ale les se zdá také krásný. krásné místo, kde je o to víc potravy a potí než v horách. nedokážu si to představit, ale na vlka co žil svůj život jen v horách tak se tady zatím držím." pravil s úsměvem na tváři.
pak se jen už vydali na jejich dobrodružnou cestu. po boku Charine kráčel s sadostí, úsměvem a máchajícím ocasem za sebou.
mezitím si mohli povídat dál a ona začala tématem příchodu. "vážně?" otočil se očkem za ní. "tak to se ti muselo toto místo líbit když jsem tě zde potkal, nebo jsi přišla nedávno?" optal se jen aby mu to bylo jasné.
"já osobně jsem první přišel z dalekého severovýchodu, kde jsou ty největší hory." řekl také něco málo o sobě

byl to nějaký nespolečenský vlček. dalšími jednoznačnými slovy zjišťoval, že se jednalo o možného nevychovaného jedince, ale zas bylo více možností jak toto pojmout.
"takže ticho je tvůj dobrý přítel... to si asi packu nepodáme. jsem tvůj opak." dodal s podíváním se na nebe. byl někdy i ukecaný ale že by měl rád ticho? ne to ovšem že ne. byl plný energie na povídání. líbilla se mu společnost a vše možné. avšak když to někdo jiný neměl řád, tak to jednoduše chápal.
když mu ale odpověděla na hory, tak to měl docela radost. sám vyrůstal v horách a najít někoho, kdo také, tak bylo dobré, ale o tom si mohl jen zdát.
"hory jsou krásné, stačí jim dát jen čas a možnost na objevení. ticha tam najdeš až až, ale když potkáš vlky jako já tak už ne. bývá to také místo kde najdeš víc dravých šelem nebo rovnou i velké bíložravce. stačí si dát jen pozor." pravil z vlastních zkušeností.

vlčici se naštěstí podařilo zvednout a také něco co vůbec nečekal. kousla ho totiž do jeho nohy tak hrubě že jeho krev náležela v puse Tessy. tohle už ho bolelo tak že musel kvíknout. ostatníma nohama se však pokoušel bránit tak, že jí začal kopat. nemohl už nic jiného dělat než bránit se a doufat že ho nezabije. jeho nejlepší munice už zhasnula a tak nemohl nic jiného dělat.
zdálo se že až ho to kousnutí probralo, ale ne. pořád to byl ten zlý Cielo co by bezdůvodně vyjel po každém, koho má v cestě.
"přestaň!" vyhrkl ze svých úst ze svých celých plic. jako kdyby už nechtěl válčit. co ho donutilo? proč by se jen tak vzdával?

celkem byl rád že to pochopila. nerad by tady ještě řešil nějaké zranění. kdyby byla hr na něho, Nio by se asi už neudržel.
její reakce se však změnila. jako kdyby začala mít nějak ten respekt co moc nedávala najevo poslední dobou. celkem šťastně ž zavrtěl ocasem. nemusela se k němu chovat nějak mile nebo tak... mohla být sama sebou jak jen chtěla. Cielo totiž dokázal vše příjmout.
když ale zase vrátila své chování dopořádku, jen se usmál a zavrtěl ocasem zase. "tak to se omlouvám že tady slečince něco vadí... už to nebudu dělat." otočil se tak aby byl čelem k ní a hlavou se příblížil blíž k její hlavě. pak jen vyplázl jazyk a znova se otočil.
jeho tlapičky ho zavedly trochu dál od ní, protože moc kontaktu, a tam ulehl.
"pokud máš nějaké další otázky, tak jsem jen tvůj." a už to vzdal. už měl dost odpovědí že ho to unavilo a bylo mu jedno na co dál se bude ptát.
i tak ale se na ní díval a zkoumal jí trochu. že by se mu i podařilo nalákat nového člena do smečky? tak byla krásná, určitě by přízračným nedělala ostudu.

ohlédne se za jejím smíchem i s vrtějícím ocasem. pak se ale zase ohlédne na to něco. byl to úplně jiný společník než měl on. had a nějaký přízrak nebo co to je. dosti odlišné. "zajímavý to tvor." pravil s menším úžasem v očích.
nejvíce ho ale zaujalo že prý pobývá v její srsti. aspoň něco podobného mají jejich společníci.
dál mluvila o magii a mohl si to normálně v tuto chvíli představit. jaká to krása mohla být před jeho očima. ty všechny barvičky a světélka. vše možná a krásné pro jeho oči.
o rodičích sice padla zmíňka, ale nevěděl jakého otce mohl míti. ano, mohl mít podobnou či stejnou schopnost, ale on to nedokázal určit a nevěděl to. to samé o rodině jakoby daleké. babičku, dědu, strýce, tetu... to nepoznal nikdy. skoro až mu ukápla slza s pomyšlením na to že je dočista sám.
"asi máš pravdu. zajímalo vy mě ale jak to mám. ty určitě víš jak to s tvou magii máš že? jinak bys tohle si neřekla.." zamyslel se trochu nad tím