Príspevky užívateľa

Obával se že rušil tuto krásnou tichou chvíli. Přece jen sem tam zaslechl že toho měla hodně... Vlčata... Smečka... No musel být opatrný aby ji nepřidával více práce ale jinak to nešlo. Nemohl to dál nechat v tajnosti.
"moc moc moc se omlouvám že poslední dobou nejsem aktivní. V poslední době jsem byl zaneprázdněn jinou smečkou." nakousl téma a sedl si, neboť tohle bude ještě dlouhé.
"potkal jsem členku Kultu... Smečka která sídlí ve městě a je ústě spjatá s bohem noci - Hatim. Nevypadala agresivně a ochotně mi řekla vše o jejich víře. A tak mi i navrhla že vy i jejich vůdce se můžete setkat a naplánovat nějakou vzájemnou spolupráci." zamával ocasem. Bylo to dobré pro lepší mezi smečkové vztahy ale záleželo na alfách jak to vidí. Nechtěl aby se zde udělala nějaká válka. O to tady nestál.
"a teď druhá věc..." pořádně se nadechl a koukl se jí do očí pevně a odhodlaně. "moje srdce se pro ní otevřelo. Začal jsem ji vnímat jako někoho jiného. Rozumíme si víc než jsem si mohl myslet a dokonce chceme uzavřít partnerství než..." musel se zastavit. Tohle byla čas za kterou by ho někdo roztrhal ale musel t říct.
"než se nám narodí vlčata... Chci s ní být spojen aspoň stejným jménem. Chci by naše vlčata měli dobrý život ale obávám se že kult má více nebezpečí než tady. Pokud mi to Omara dovolí... Smím tyto vlčata vychovat zde?"

Cielo už nějakou dobu cestoval mimo území smečky. Proč? Ptáte se... Odpovědět je však jistá! Našel si někoho s kým chce prožít zbytek svého smutného života a jak mu radil jeho dráhy Roihu... Tak učinil a našel si samici avšak z Kultu. Jemu to nevadilo ale zapřičinilo to jeho absenci na území.
Smutně se vracel domů ale s úsměvem odcházel pryč. A jak měsíce plynuly tak on se rozhodl pod nátlakem udělat co bylo potřeba. Musel najít Ryumee...
Hledal co hledal. Proběhl rychle všechny kouta aby k večeru měl čas na Omaru a naštěstí na fialovou vlčku narazil. "Ryumee!" avšak se zastavil. Měl ji tak oslovovat?
"Fortis!" opravil se a rychle k ní přiběhl. "mám možná dobré i špatně zprávy." zavrtěl ocasem a zastavil před ní pár kroků aby měla pro sebe prostor.

Nechtěl ji naštvat nějak v hloubi mysli. On to myslel jinak... Chtěl ji přesvědčit že lepšího vlka nenajde i když... Jeho minulost o tom nevypovídala. Proč by ho jinak rodina opustila? Houby opustila... Vyhodila! Musel zatnout čelist a myslet na jiné věci. Na něco co teď stálo před ním... Samotná hvězda co spadla z nebe.
Štěstí ním projíždělo jako blesk a ta radost? Jak nesnesitelná byla. Jeho ocas se za ním lehce houpal a jeho úsměv neopustil jeho tvář.
"přijmu všechen rod co mi nabídneš. Můj rod pro mě není už důležitý... Vyhodili mě protože ve mě viděli hrozbu... Chci zapomenout na vše co mi dali a chci přijmout to co mi dáš." přišel k ní blíž a olízl ji čumáček. S úsměvem na tváři se jí koukl do očí.
"vytvořme rod který bude spojovat naše cesty a vytvoří novou cestu pro naši budoucnost. Pokud máš tedy nějaké nápady..." on byl v tomhle trdlo takže mohl spoléhat na to co ona vymyslí.

Chvíli nechápal její slova ale dál to neřešil. Jaký ale rod chtěla? Chtěla jeho? Nebo si nechat svůj? Nový? Bylo tolik možností a bylo těžké něco vymyslet ale pokud to brala za vhodné, neměl s tím problém.
Cukl uchem a tiše jí poslouchal než v něm vzplál pocit žárlení. "ŽÁDNÝ TAKOVÝ!" hned se postavil a koukl se jí pořádně do očí. "nikoho si hledat nebudeš! Jsem tady! Já budu jediný otec vlčat které porodíš!" zavrčel majetnicky. Chtěl si ji nechat pro sebe. Ani nechtěl přemýšlet o tom jak by živit vypadal bez ní a ještě aby musel vychovávat haranty jiného vlka jako strýc nebo cokoliv jiného.
"ale víš ty co? Ať si tvůj bratr bodné! Já ti ty prcky udělám a budeme je společně vychovávat!" zazubil se hrdě. A takhle to mělo být! Ano bál se... Bál se co se stane ale chtěl sní být navždy a mít šťastnou rodinu s ní.

"na mě se můžeš spolehnout!" zazubil se hravě. byl by rád kdyby Přízrační dostali nové kontakty. Přece jen o Kultu nikdo nic moc nevěděl takže bylo lepší zjistit vše co bylo potřebné a konečně by měl klid od pravidel a mohl by si zasloužit její srdce pořádně!
Tiše ji poslouchal. byl smutný z toho že nemůžou být rodově spolu ale jejich lásku nikdo neodtrhne ne? nebo ano? v každém případě by o ni bojoval vším co by měl!
"počkej ale... nemáme to jméno mít taky aby to měla i ta vlčata?" lehce naklonil hlavu na stranu. trochu to nechápal.
"Já bych byl strašně šťastný kdyby jsme spolu měli rodinu ale nevím jak to bude mít kult... bojím se že tvůj bratr bude mít problém s tím že budeš mít děti s cizákem." posmutněl s pohledem do země.

Dokázal si představit jaká musela být práce s alfováním. Měl volnost ale teď ho uzavíraly v městě jen povinnosti ale možná to bylo jinak. Možná měl i jiný důvod proč nechodil ven avšak na to se Cielo moc nechtěl ptát. Bůh ví jak by na něho reagoval nejvyšší. Takže jen chápavě přikývl.
Trochu ho však překvapilo co tady slyšel ohledem azarýnu ale zas to chápal z toho co mu řek i Roihu. Možná opravdu azarýn nebyl tak špatný já si myslel.
"řeknu to naši Fortis a uvidíme co z toho vznikne se myslím že ona by byla ráda. Není tak agresivní já by se na první pohled zdálo." no... Podrobnosti neříkal. Bůh ví co by si myslela kdyby říkal svou story s gulášem.
Přikývl dál na její slova. Bylo jasné že její postavení toť nezahrnovalo ale zase věděla co a jak. Byla na vysoké úrovni a do toho byla jeho sestra takže aspoň měla s němu blíž než kdokoliv jiný. To si však jen myslel, nevěděl jak to bylo doopravdy ale vměšování tady nechtěl.
Pak tiše poslouchal její slova ohledně toho. On také neměl zkušenosti s láskou. Vždy když někoho miloval, museli mu odejít. Všichni... Obával se že i Omara mu odejde ale jeho srdce mu říkalo by ji poslechl a zůstal sní navždy.
Přitiskl se k ní a ocasem ji obejmul protože packy neexistují tady očividně. "Omar... Víš... Já tě tak mám rád. Hodně hodně tě mám rád a nedokážu si ani představit já by vypadal život kdybych tě nepotkal. Líbíš se mi, jsi hodně milá a... O můj bože já tě taky miluji!" těžké uvědomění ale ano! Konečně přijmul realitu. Hlavu si musel o ní opřít a musel uklidnit své srdce které bílo jako o závod.
"ale nevím... Není moc brzo uzavřít partnerství? Já jen... Moc dlouho se neznáme..."

a to si myslel že kult jsou krvelačné bestie ale teď v tom viděl něco víc. avšak pořád chápal proč ho ostatní od kultu odrazovali... ten test pro vlčata bylo na něho hodně... sám by nedopustil něco takového svým vlastním.
"jo jo chápu chápu... tvůj bratr vypadá jako fajn vlk, možná vy jednou mohl jít z města a popovídat si mezi ostatními. nebo se štítí okolního světa? já jen... naše Fortris by ho ráda potkala..." to si samozřejmě teď vymyslel ale určitě by Ryumee chtěla nějakou spolupráci. třeba byliny nebo užitečné informace.
"chápu..." posmutnil trochu nad pravdou a sklonil hlavu dolů ale pak ji zvednul když se zmínila o spolupráci. "zní jako fajn nápad. jen asi nechám vyššího mluvit jen ať není něco špatně." usmál se a lehce zavrtěl ocasem. opravdu nechtěl dohadovat bez vědomí ostatních. bůh ví jaký ceres by dostal od alfa páru.
Jeho srdce se však úplně zastavilo když ji slyšel.
"c-c-coooo?! jak co... počkej počkej... proč?" nechápavě na ni zamrkal. sotva se znali měsíc a teď? teď chtěla tohle?

vše mu zapadalo jako kostečky z lega. nepotřebovali se dorozumět jako idioti, šlo jen o pěkné vysvětlení věcí. "ach taaak.. vy máte víc společného s námi než jsme si myslel." usmál se. avšak pak se zastavil když cítil jak mu olízla čenich. jeho hlava teď byla na pokraji výbuchu a to se hned zavrtěl a ustoupil o krok dozadu.
Když se pomalu uklidňoval z oné reakce, poslouchal tiše co říkala a přemýšlel nad tím. zdálo se že v Kultu c postavení nebylo ale co si budeme, v Přízračných také ne.
"chápu... a.. kolik těch vlků u vás je se stejným postavením? Rád rozdává tvůj bratr ostavení jak se mu zachce?" věděl že to tak nebylo ale myslel to obrazně řečeno. Nikomu nepřál smrt a tak se ji i pokusil utěšit aby na to nemyslela protože viděl jak se nad tím zastavila a přemýšlela nad tím.
Postavil se vedle ní a natáhl se tak aby si položil hlavu na její temeno hlavy.
Když ji poslouchal dál, musel se znovu zastavit... děti... ne ne ne na to ještě nesměl myslet! mít štěňata s ní? hah! ani omylem! teď ne! sotva se znají!
"potom věřím.. že Hati bude tak hodný a nechá všechny vlčata žít, ne?" zazubil se lehce nervózně ale pak se koukl bokem.
"Naše crony dělají zkoušky pod dohledem starších vlků. upřímně teď nevím o tom ale myslím že si vyberou nějaké profesi a dělají zkoušky z toho." pokrčil lehce rameny.
Po chvíli přemýšlení nad Hatim se však usmál. "my jsme zasvěceni hvězdám... myslím že naše smečky nebudou mít problém si rozumět."

tiše poslouchal vysvětlení ohledně povýšení. znělo to na jeho mozeček až moc složité, ale zase v různých ohledech i stejné jako u nich. On také musel dělat různé testy aby se stal právoplatným členem.
"páni... zní zajímavě. my si postavení dokážeme vysloužit. Ale také se to může změnit protože jsme vyměnili našeho Noxe." bůh ví co však alfa pár u nich vymyslí. on do toho zasahovat nehodlal a rád se přizpůsobil všemu co smečka dala do cesty.
"ale když se vaše pravidlo změnilo... co pak děláte?" lehce ho to zaujalo o tom se teď pobavit. "ale zas.. já ti věřím že to dokážeš aby jsi byla na vyšším postavením! přece jen... už jsi výš než já jak tak slyším." což ho teď motivovalo hodně zabrat a jít se učit víc aby byl coelo.
Když však slyšel že Omara byla připravena mu říct vše, usmál se a zavrtěl ocasem. "chci vědět kdo je doopravdy ten Hati.. proč se o něm tak zmiňuješ."

Jeho srdce se ihned zastavilo jakmile cítil její hlavu ve svém kožichu. udělal něco? ne ne ne nemysli na to a užívej si to! Skoro až by jiní mohli říct že se pod svým černošedým kožíškem červená.
Chvíli nic neříkal ale jakmile uslyšel tu novinu tak se rozzářil. "ne neeee.. gratuluji! byla to celkem rychlovka! Očividně se ti hodně dařilo." zavrtěl ocáskem a a lehce do ní šťouchl čumákem.
"takže co teď budeš dělat? pokračovat ve své cestě a říkat náhodným o víře? můžu ti dělat zdarma prvního posluchače." ne že ne... on chtěl vědět o ní vše!

bylo to těžké takhle říct ale musel přikývnout. "přesně tak se to dá říct." Sice od Roiha to mělo trochu daleko, ale klidně to postačilo jako lehké přirovnání.
Pak se však zarazil a hned se musel zvednout z místa. "ne ne ne to vůbec! Tady jsem se s nikým neporval... bylo to mimo území, myslím že ještě v době kdy si tady nebyl." ano.. to byl ještě mladý a blbší než je teď. "nepamatuju si kde ale pamatuji si že jsem šel mimo smečku abych nikoho neohrozil." což se trochu divil že v poslední době na něho porucha nepřišla. Lehce se obával že to přijde jen tak ze sekundy na sekundu ale musel doufat že prášky od Ryumee pomáhají dál.
"ona o tom někdy přemýšlela?" Musel se zarazit nad tím. Vypadalo jako někdo kdo by Přízračné jen tak neopustil, nebo to bylo jinak?

on nechtěl do města ale když už ho tam něco zaneslo, rád se tam šel podívat. kdyby věděl že e městě jsou dobré holky, šel by tam už dříve, ale vidlák jako on čekal až zaprší a uschne.
"ona není divná! ano říkala že nemůže za hranice a tak, že ji to její bratr nedovolí páč je tam nějakým mesiášem, ale byla perfektní! musím ti ji někdy ukázat!" no... to už bude pozdě, ale to bylo v tuto chvíli jedno.
"až se více poznáme tak mi ji budeš závidět!" škádlivě se na něho zazubil. věřil tomu že ho i za to někdy pochválí ale kdy to už bylo otázkou.
"dál?" lehce se zarazil nad jeho slovy. o tom sám nepřemýšlel co by tak mohl dělat.
"no... když... nemůže z města... tak za ní budu chodit." to bylo asi jediné co ho v tuto chvíli napadlo.

Lehce se nad tím zamyslel. a bylo to tady zas... Roihu mu zkazil myšlenky tím že ji mohl sejmout nějaký medvěd a on samozřejmě na to nevěřil, ale... co měl dělat? měl ji rád už jen z důvodu že mu zachránila život.
Povzdechl si nad tím a koukl na něho. "jmenovala se Medriko. Byla to světlá vlčice která se chovala podobně jak Roihu, ale byla hodná na mě... Viděli jsme se asi tak třikrát ale vždy mi s ní bylo dobře." usmál se nad těmi vzpomínkami ale pak se koukl do strany.
"zachránila mi život od jedné vlčice kvůli které teď mám jizvy na boku a na noze. Thimothée myslím že tehdá šel kolem tak ji pomohl mě ošetřit. pak jsem ji už neviděl... nevím jak mě viděla ona ale já ji opravdu měl rád." povzdechl si nad tím a protřel si packou oko. Hlavně teď nesměl brečet!

Nedokázal normálně přemýšlet když myslel jen na jednu určitou osobu. avšak když slyšel jeho hlas, zavrtěl hlavou a snažil se uklidnit. Jak mu to měl říct? sejme ho za to že si dovolil jít do města?
Pořádně se nadechl a vydechl aby mu klidně odpověděl. "šel jsem do Nihilu jak už víš a vzal jsem to nazpátek oklikou k městu. nebál jsem se... věděl jsme že se mi nic nestane ale co jsem viděl mě trochu zarazilo. nezastavoval bych se kdybych najednou neuviděl světýlka. Takže jsem přišel blíž a hádej co! našel jsme vlčinu jak něco! takovou krásnou vlčici jako je tvoje Anjel!" samozřejmě pro něho byla lepší než Anjel ale to už nemusel říkat protože po té držce by dostal.
usmál se na něho a zavrtěl ocasem. byl hrdý na sebe že si konečně někoho obhlídl. "vzpomněl jsme si na tvé slova pokoušel jsem se na ni udělat dojem a neuvěříš! vyšlo mi to! nebyla na mě zlá!" no dobře... nemusíme říkat úplnou pravdu, ze začátku samozřejmě byla zlá, ale jen proto že nezjistila jeho "šarm".

nebudeme lhát... Cielo se musel vrátit k hranicím kultu. jeho srdíčko bušilo jen pro jednu a ta žila tam. ne že by to byla láska na první pohled, ale něco mu říkalo že ji chce poznat lépe. rychlím krokem ťapal k městu. věděl že vlčka nemůže z města a tak by ji velmi rád hledal na hranicích ale to se zastavil hned když viděl modré světýlka mimo město. MIMO slyšíme správně.
i tak se rozzářil a hned běžel k ní. "Omaro!" zasmál se z dálky a jen tak tak se u ní zastavil. "co tady děláš? nemáš být ve městě? nebo jsem stále v šedé zóně?" zazubil se na ni a usmál se. i kdyby to bylo jak chtělo, on nehodlal odejít.