Príspevky užívateľa

když se zdálo že byli na místě, ohlédl se za jejími slovy a usedl na místě. "dobře!" vykřikl radostně na místě. tlapičky nedočkavě ťapali na místě a jeho ocas se vrněl ze strany na stranu. byl celý nedočkavý. chtěl vidět to něco, co mu chtěla ukázat.
sledoval okolí jeskyně a i samotnou vlčici jak její ocas zpátky proměnil se na to zvláštní světélko co před tím. světélko svítilo napříč celou jeskyní a tak paprsky i takové duhy k němu přiletěly a to přímo do očí. jeho oči zářili nejen světlem ale i úžasem a štěstím. čím to ale bylo? byl překvapen co víc tato krásná magie dokáže. byl sice smuten že tohle neumí, ale byli podobní v tomto.
"to je krása!" díval se po celé jeskyni celkem už klidněji. bylo to něco co si myslel že uvidí jednou v životě a tak si to užíval.

zamyslel se trochu nad tím co se ho dál ptala. byl tu krátce a opravdu potkal docela dost vlků, z nichž byli asi všichni hodní. také ale mohl být v období jeho poruchy tak si nějaké hodné vlky dát na špatnou stranu. to si všk nepamatoval a dal to stranou.
"jak kteří vlci se zde najdou. jak už jsem říkal. ignis je úplně jiný než ostatní. využívají svou agresivitu a zlost proti všem a tak není radno si s nimi zahrávat. co se týče ale tuláků co jsem poznal tak byli hodní, přátelští a já nevím co ještě. bylo zajímavé se s nimi setkat." pravil o zdejším obyvatelstvu.
"hory jsou krásné. nejen že jsem v nich vyrůstal, ale obecně se snad všem líbí. řek je tady trochu požehnaně tak je to v pohodě. nedaleko se ale skrývá stojatá voda kde na opačný břeh nelze dohlédnout. jak už jsem říkal. je toho tady zde plno a stačí to jen objevit." pravil dál z vlastních myšlenek.
"víc ae nehodlám říkat. je lepší to sám vidět a poznat. pachům krve je ale plně se vyvarovat. jsi mladý vlk, byla by škoda tě ztratit jen tak." usmál se a tlapky ho vedly okolo ní tak že jeho ocas do ní lehce z boku strčil, nebo otřel? kdo ví.

přikývl. tohle by rád sám využil. ale uvidí se, možná bude jen tím tulákem co je teď a žádný domov na něho nečeká ale kdo ví. teď mohl jen o tom snít a nevědět co bude v budoucnu. bylo to něco co si nedokázal až tak představit jak by to mohlo vypadat. nu což.
když zjistil že vlci jsou tam hodní, ulevilo se mu. sice ano, mohou být přísní, ale že by ho přizabili tak to ani tak tady nehrozilo. dobře pro něho.
ohlédl se zase víc nechápavě. "jen že ztratíš paměť tak to je pocit smrti? tak to nechápu. spíš jako že by ses narodil znovu ne? nebo... já nevím.. to už je n tobě jak to cítíš." uznal z vlastních slov. v jeho hlavě to ani tak nedávalo smysl ale zároveň ano...

vydal se někam dál od území smečky. zkoumán bylo teď něco co potřeboval a nějaké ty informace o okolí by byly dobré. byl sice v tomto nováček, ale věřil si. věřil také že se neztratí, ale po setkání s někým u jezera se vydal dolů a tady teď je.
slyšel něco co se jemu a jeho společníkovi na krku nelíbilo. neznámý pach a divné zvuky byly... jak to jen říci... zajímavé. že by se tady někomu něco stalo? musel to jít prozkoumat.
vydal se po řece dál a už to viděl. takový bílo modrý kožíšek nešel přehlédnout. přišel proto opatrně blíž k cizinci s hlavou dole. "zdravím. smím pomoci nebo je vše v pořádku?" musel se zeptat. jinak by to nešlo

"samozřejmě že ano!" vyhrkne nadšeně ze svých úst. opravdu si nemohl odpustit tohle chování, kdyby se choval zdvořile, vypadalo by to že ho to nezajímá, ale opak byl vážně velkou pravdou.
když nabídla něco co nečekal, rychle jeho ocásek máchal ze strany na stranu. byl moc natěšený z toho že uvidí něco víc co ho zajímá. "jasně! budu jen a jen rád!" uznal.
pozoroval kam jde a jen nadšeně za ní cupital tak že se jeskyní rozhlížel kolem dokola. tato jeskyně mu připadala krásná a tak radost jen mohla stoupat.
místy mu i nohy podklouzaly ale to jen z důvodu namrznutí. to mu ale nebránilo v tom se postavit a jít dál. někdy jí i předběhnul a otočil se za ní aby jí zkontrolova. jen chtěl vidět temnou krásu ledové jeskyně co před ním byla.
"jaké to krásné místo!" nemohl si tato slova odpustit i nahlas

Bylo dobré že už tady pobývá o trochu déle jak on. Aspoň nemusí vysvětlovat že Norest je krásné místo. A že bylo. Ona si to ale mohla vzít jak chtěla. Každý měl na to svůj názor a neměl do toho co kecat.
Když řekla že je to z části tak nechápal. Nevěděl co tím chce naznačit. Když ale se něco dělo s jejími křídly a ocasem tak jeho oči zaujatě pozorovaly. Bylo to něco co nikdy neviděl a strašně se mu to líbilo. Maminčiny a sourozencovi křídla tohle neuměly a tak byl velice překvapen.
S hvězdičkami v očí a díval kde to zmizelo a pak se jen díval na její kožíšek. "úžasné! Ale jako... DOKONALÉ!" řekl svůj názor rázně s velmi šťastným hlasem.
"nikdy jsem tohle neviděl. Je to něco dokonalého. Řekneš mi o tom něco víc?" hned se jí podíval do očí a chtěl vědět něco víc o té dokonalé věci co ona sama dokáže.

Vydal se dál po stopách nového území do kterého nedávno přišel. Kouzelný les zvaný starý hvozd něco nabízel ale nebylo to nic pro jeho oči. Miloval spíše hory nebo nějakou louku s říčkou, ale co už. Vydal se blíže k horám když v tom narazil na tuto stojatou vodu. Bylo to zase něco kouzelného pro něho.
Přišel blíž k vodě a strčil do ní tlapku. no jo.. jaro už je tady a tak voda je trochu teplejší. Avšak pod horami vždy bude zima takže to může být jinde než třeba tam u té louky." usmal se na sebe do vody a pokračoval po břehu směrem někam jinam. Voda sice byla krásná a okolí dobré na odpočinek ale on pořád něco musel dělat.
Po chvíli ucítil pach něčeho nového. Pach smečky. Nový člen! Teda ne zas tak nový.. on tady byl ten nový ale tak nový pro objevení. Hledal a hledal až našel ten ocásek co se tam mihl.
Pomaličku postupoval blíž a blíž a když už byl dostatečně blízko, promluvil. "zdravím! Mohu se přidat jako společnost?" radši se chtěl ujistit zda neruší.

Zastaví se a s úsměvem a zavřenými oči nahodí pohled. Byl rád že našel tady někoho zatím hodného. Sice se mohla tvářit ze začátku takhle ale kdo ví jaká bude po čase že?
Trochu naklonil hlavu na bok. "jsi tady už dlouho že? Poznáš místní krásy. Většinou teď potkávám nováčky v této oblasti ale sem tam se někdo starší najde."
Nechala si od něho odstup. Nedivil se jí. On sice odstupy nenechával ale i tak tady odstup byl. Nechtěl jí nějak vyděsit nebo tak. To by se mu nelíbilo.
Trochu se okolo ní prošel a díval se na její vzhled co jeho oči přiměly se na to pořád dívat. Líbilo se mu to. Její kožíšek docela i třpitil se. Jakto? To ho zajímalo. "máš krásný vzhled. To ti normálně tak třpití se kožíšek?" chtěl se ujistit zda to není nějaká magie nebo tak. Zajímalo ho to no

chvíli se tak procházel po oblasti až ucítil něco neznámého. koukl kolem a viděl jak něco letí zde, ale o kousek vedle. byl to vlk. dobře pro něho, aspoň si nebude připadat sám. otočil se a s úsměvem na tváři a vrtícím se ocasem za ním pozoroval vlka. tlapky ho pomalu unášely směrem za tím.
"zdravím cestovateli! krásný to den že?" zavolal na cizince. na černé vlčici hezky něco vynikalo. jeho oči to hned spatřily a zaujaly pozornost tomu něčemu. vypadalo to podobně jako jeho magie i když to moc nevypadalo na mlhu. kdo ví co to vůbec bylo, ale líbilo se mu to.
"led a sníh ještě ze zimy zde zůstal. zajímavé co příroda dokáže." potvrdil se svým názorem když přišel blíž.

jeho další slova posloucha a víc se mu to líbilo. že by šel do přízračných? to nevěděl, ani nevěděl jak by se tam cítil. ale jeho povídání ho zaujalo. vlci co se řídí podle hvězd... to bylo něco nepředstavitelného a tak úžasného zároveň. "zajímavé. líbí se mi tvé povídání! pokud bych měl možnost se někam přidat tak bych možná zkusil přízračné. řídit se podle hvězd a vědět že právě ony jsou náš život tak proč ne! pokud jsou tam tak hodní vlci jako ty tak dobře pro mě!" pověděl nadšeně s ocáskem který kmital ze strany na stranu.
tahle teorie byla něco... že to nedokázali určit. byla to pravda či nikoliv? kdo ví. ale bylo hezké si to představit. starší co už život měli za sebou nám mohli dát najevo vše. no skoro vše ale ano. řídit se jejími radami a mnoho dalšího.
"ale tak zní to zajímavě. sice se nedá úplně určit pravda, ale já žiju v tom že je to pravda pravdoucí. několik vlků na nás dohlíží aby se nám nic nestalo. to je hodně na přemýšlení i." pak nechápavě otočil hlavou "jaktože si někdy připadáš že jsi mrtvý?" nechápal co to právě teď řekl.

držel se od ní radši dál. pořád ten pocit zde byl a tak nechtěl nic riskovat. "já problém nemám!" vyhrkl ze svých úst. tohle ho o trochu víc naštvalo ale budiž. "z tebe? nikdy!" ujistil jí. jen aby si nemyslela že je nějaký strašpytel. to on nebyl, tedy v určitých fází.
"takže jsi to ty! zabiju tě jen aby ty hlasy přestaly!" vyhrkl ještě hlasitěji. měl celou tu zlost uvnitř ale nějak nešlo se k ní přiblížit. proč? něco ho drželo dál a tím nemohl nic udělat. když řekla že se má přiblížit tak neváhal.
proměnil se v mlhu a tu rozprostřel po krajině do svého maxima. mohl to používat nepřetržitelně, bez omezení, ale když skončí tak už to nemůže po zbytek dne použít. to bylo něco z čeho se obával. nějak ztratí kontrolu, přestane to používat a je po něm. jeho hlava si ho však hlídala podle sebe.
před ní se objevil jen takový obrys vlka s kterého šel kouř, tedy ta mlha. krásně bílé zuby však dávaly najevo boj, válku.
"chceš si hrát tak budiž!" obrys zmizel a mlha se pohybovala dokola jak nějaké tornádo. mezitím oči které byly všude o mlze sledovaly jeho kořist. měl chuť se napít aspoň kapky její krve jen aby zahnal tu agresi.
strach sice byl, ale z čeho? risknul to a za ní se objevila tlapa s vystřenými drápy. tlapa po ní skočila a zkusila se do ní zarýt ale pak zmizela zase. kdyby neměl strach, tlapa by tam zůstala.

zazubil se a sedl na místo. bylo zajímavé se s tímhle vlkem trochu něco bavit. věděl že to nebude úplně takový ten vlk co by si nechal vše líbit. bylo zajímavé pozorovat i její pohyby. očividně už neměla čas se s ním takhle vybavovat. nudilo jí to? nevěděl to a tak si to mohl jen myslet.
"však jen dobře.. nic neříkám." potvrdil.
když uslyšel její "prosby" postavil se a začal okolo ní pomalým krokem kroužit. "přišel jsem zde nedávno. stejně jako ty že? řeknu jen jedno jediné. nenech si ujít krásy tohodle místa. Norest je plný divů a kras které není dobré vynechat. nějaké smečky chránící si své území je dobré vynechat ale to co je okolo nich? plno divé zajímavé zvěře, krásná příroda, hory s velkým výhledem a podobně. je ale dobré si dát pozor na to kam vztoupíš. někde jsou i nebezpečné místa." pověděl z vlastní hlavy co si pamatoval. chtěl jen aby se někomu dalšímu nic nestalo.

pomalu postupoval krok za krokem s ušima nahoře. nějak se mu to čím dál víc nelíbilo. skoro až vyskočil ze strachu jak něco vedle něho v křoví se pohybovalo. zůstal stát pozoroval co z křoví výjde. pokrčil se trochu a pozoroval.
po chvíli zjistil že to je jen ptáček, ale nikdy takového neviděl. pozoroval ptáčka jak letěl na nějaký strom a přemýšlel u toho. špatný pocit neustává. děje se zde něco nebo to je jen atmosférou tohoto lesu? pomyslel a koukl okolo sebe. nic sice neviděl ale to mu bylo jedno. chtěl se jen ujistit.
hadi cítí okolní teplo jinak a tak se to Niovi také moc nezdálo. díval se hezky kolem s neustálým syčením. Cielo se na něho ohlédl a ujistil ho. "klid... když se ti taky něco nelíbí tak řekni, ale nemusíš mi syčet za zády, nemám to rád. pokud chceš toho ptáčka tak klidně." usmál se a trochu se pozasmál. myslel si že jeho společník má hlad a tak ho nedržel. mohl dělat co jen chtěl. avšak had zůstal n místě a ani se nehl. jen jeho modrými oči pozoroval okolí.

Jeho cesta dál pokračovala vstříc téhle krásné zemi. zaujalo ho že v téhle části, kde přišel, byl ještě sníh něho až led. Bylo začátkem jara a tohle ještě neroztalo? Zajímavé pro jeho oči.
Jeho úkolem však bylo prozkoumávat okolí a zjistit nové informace. Se společníkem omotaného kolem krku pokračoval svou cestou zde po kluzkém ledě. To co tady viděl byli velice zajímavé. Pro jeho oči něco nezapomenutelné.

Takový krásný to den. Kdo by čekal že právě tento den něco zkazí.
Tmavý kožíšek po svým příchodu do smečky objevoval krásy prostředí a nenápadně šel lesem jak to jen šlo. Měl možnost jít směrem nahoru k horám a tam navštívit tu krásnou hvězdnou jeskyni co o ní mluvili zdejší. Chtěl to udělat ale radši si vybral cestu lesem.
Se společníkem omotaného kolem krku vyšel vstříc novým zákoutím. Pachy se mísili jak to jen šlo... Tam pach vody, tam pach zvěři a tam zas to a to... Zajímavé bylo že ale necítil nic podezřelého. Bylo to zajímavé když z ničeho nic uslyšel menší šum. co to...? Jo to bude asi vítr... Nebo nějaký zajíc? Hlad mám trochu ale né zeas tak velký. pokrčil rameny a vydal se dál po cestě své.
Po nějaké náročné cestě ale slyšel něco jiného. Hlas? Hned se otočil s uši nahoře. Nic necítil. Žádný pach neznámý zde nebyl a tak mu do hlavy nelezlo proč nebo co tady mluví. Že by se mu to zdálo? To nevěděl...
Začal si ale dávat větší pozor. Pomalu chodil z místa na místo a oči měl všude. Nezdálo se mu to nějak. Měl takový ten špatný pocit.