Príspevky užívateľa

Cielo dál pokračoval ve své cestě v průzkumu okolí své nové rodiny. Packy ho zavedly zde, do místa kterým už jednou procházel aby se setkal se S'Arikem. Les byl zajímavý. Docela se mu zde líbilo. Plno tajemství se zde určitě najde a tak hledal po okolí.
Když v tom si všiml neznámého kožíšku. První si myslel že to je nějaká srna ale z toho se vyklubal vlk. Vzpomněl si na slova Roihua a tak samozřejmě rád přišel blíž k zatím neznámému členu rodiny.
Musel byl však opatrný. Hned nechtěl udělat zlý dojem a za druhé, had na krku se pomalu probouzel s jarem a tak by se mohl začertit s tím co tady vlčice měla u své nohy.
"zdravím. Mohu se přidat k procházce?" s úsměvem a za doprovodu vrtěním ocasu přišel blíž.

jeho veselé uši uslyšeli něco nového a jeho čenich také. nový kamarád? ohlédl se hned na stranu odkud to přišlo a to co k němu letělo bylo něco pestrého. něco co se jeho očím zalíbilo. jeho ocas se víc rozkmital a jeho packy stály na místě s tím že pomaličku přešlapoval. "ahooj! samozřejmě! voda a ryby jsou můj život! tvůj tak?" štěkl na něho celkem až hyperaktivně, byli celkem podobné povahy a tak mu to nedělalo problém. avšak...
"jsi mi to zajímavý vlk. takového jsem ještě neviděl! takový pestrý. šťastné povahy. štěně?" otázka kterou si nedokázal moc vysvětlit bylo jak něco tak zajímavého existuje. líbilo se mu to! až až.

přikývl směrem na něho. "učitel zní celkem fajn. vlčata mi nedělají problém.. sám jsem jedno takové větší vlče." usmál se celkem přiblbě. ano, to byl náš Cielo. jeho každodenní den bylo něco kde dobrá nálada nesměla chybět. možná i takový ten vlčecí typ nesměl chybět. však sám to poznal když ho poprvé potkal. nemám pravdu?
pak tam jen zkoumal dál ptáčka a přemýšlel nad tím zda to je nebo není dravec. vypadal tak ale jakmile si vzal větvičku do pacičky tak mu to až tak nepřipomnělo dravce. o tom co o nich věděl to neříkalo nic. bylo to zajímavé. "typický dravec to nebude, ale zas pták jako pták. je to opeřené tak v pohodě. je to sirotek... když se u tebe chová tak, že dolízává a tak tak tě bere jako novou matku. to zvířata většinou dělají." přiznal s pokrčením ramen. bylo těžké o tom něco říct, taky to viděl poprvé, ale když by to bylo něco vzácného tak dobře pro něho. aspoň origoš se cení.

jeho slova poslouchal pozorně a tyhle rady nebo spíše informace byli až až potřebné. zaujatě našpicoval co nejvíce uši a poslouchal. měl pravdu. hlavní v tomhle byl vzhled a pach. nic víc nic míň. název zde nebyl moc potřeba.
"zajímavé. budu si to pamatovat. děkuji moc Gwynne." šťastně zamával oháňkou a s úsměvem se na něho díval.
"máš pravdu. budu nad tím asi muset trochu hlouběji zapřemýšlet. některé smečky nemusí být dobré pro mě a to v nich jsem, třeba. ale kdo ví kam mě osud zavede." potvrdil podle své úvahy. bylo to něco nad čím přemýšlel už ale nevěděl co dělat první.
"ano... naučila mě je chytat maminka. sice k tomu používala křídla jako mý sourozenci, ale cestu jsem si našel sám. vodu miluji a ty tvory co tam žijí také. maso je sice studené a celkem neprokrvené, ale to já rád!" šťastně potvrdil. ach ty ryby.
překvapilo ho že by mohl jít s ním na ryby. nevypadal moc šťastně když o nich mluvil, ale tohle neodmítne! "jako vážně?! tak jo!" šťastně zajásal a ohlédl se kolem dokola kde by mohla být nějaká ta řeka, ale neznal to tady tak jen padla věta v hlavě Gwynne veď.

"tak já tě odvedu domů. pokud zvládneš tak můžeš říkat cestu." postavil se a ohlédl se kde co je. pak někam vyšel a po chvilce se koukl jak je na tom ona.
viděl jak jen už jí síly stačí na to aby se jen zvedla a vyšla pár kroků. obrátil se a přišel blíž k ní. skrčil se a pokýval hlavou. "vyskoč mi na záda, ponesu tě. neboj. je to lepší než kdyby jsi šla pěšky. už nemáš sílu tak toho využij." nabídl se.
bylo hrozné se na ní jen tak dívat tak to musel udělat. rád by jí nějak držel ale bohužel mlhu už použil a nedokáže jí teď jen tak používat.
když naskočila, mohl pokračovat. díky jejím menším instrukcím se pokoušel dostat někam, kde bude bezpečně a v klidu tam může spát. kdo ví kde se až dostal, ale jediné co chtěl, aby se jí nic nestalo. když jí někde položil, nechal jí tak a odešel. doufal že bude v pohodě a až se vzbudí tak najde další cestu domů.

natáhl co nejvíce uši aby mohl poslouchat nové informace. bylo to pro něho něco nového a tak zajímavého. smečka která se věnuje hvězdám a rozhodují o životech? to jsou nějací bohové nebo co? to nevěděl ale chtěl to zjistit. však nemohl se jen tak zeptat na víc otázek, bylo jen otázkou zda mu bylo proti srsti o tom mluvit, nechtěl ho trápit dál.
"zajímavé.. nikdy jsem nezažil že by něco řídilo někoho život. určitě to musí být něco... dokonalého. něco co zažiješ jen v tomto životě. určitě plno informací je ve hvězdách." máchal radostně ocasem s hvězdičkami v očích.¨
"mě leda tak říkala maminka že hvězdy jsou duše zemřelých vlků co na nás dohlížejí. že tam může být i můj táta který nás chrání. nejsem si ale jistý jak to funguje." řekl nejistě s pohledem na oblohu.

hlasy neutichly. jeho hlava už z toho bolela, když v tom uslyšel i hlas něčí už v realitě. ohlédl se hned se svými špičáky venku a démoní oči upřené n osobu. že mu tady nadává už byla jiná věc. nelíbilo se mu to, ale víc se mu nelíbilo jak krouží okolo jeho. chce něco po něm nebo si šla jen zanadávat? vlčice jedna...
"nějaký problém?!" s jemně natočenou hlavou na bok si olízl zuby a koukal na ní.
hlava se mu točila kolem a místo vlka viděl kořist. tak rád by se do něčeho zakousl aby utišil ty hlasy a svůj hněv.
pomalu vyšel pomalým krokem k ní a doprovázelo ho tiché vrčení, avšak úplně se nepřibližoval. něco ho táhlo od ní. nějaký takový pocit strachu měl. pomalu si jí prohlížel a přemýšlel co s ní. nějaký trest za to slovo by to chtělo, říkal si.
"ty jsi ten hlas v mé hlavě?!" štěkl po ní. těch hlasů už měl plné zuby a tak ho napadlo že by ona mohla mít nějakou magii s tím spjatou.

zasmál se nad jejím dodatkem ohledně štěněti. takový ten věk, ve kterým byla i ona bral trochu jako vlče. Proč? sám se tak někdy choval, ale pokud se necítí už jako vlče tak v pohodě. "promiň.. beru už to tak jednotně. já sám o sobě jsem takové vlče takže už to tak beru.. ale v pohodě. pokud se tak necítíš tak si to zapamatuji." usmál se na oplátku, aby jí trochu zlepšil náladu. sice si to teď pokazil, ale co už. je takové malé nemehlo. co víc říct.
trochu se zamyslel nad její otázkou. smečky znal jen pod pojmem a jejich území znal jen krátce. "Nihil, Přízrační, Ignis a Kult. nevím zda je dobré říkat jejich území. prý Kult a Ignis nejsou moc přátelští tak nedoporučuji tam zavítat. kdybych ale měl říct kde jsou tak polovinu upřímně nevím. Ignis už jsem řekl a za nimi sousedi, má smečka." přiznal popravdě. nechtěl moc říkat víc o své smečce, on by měl být ten co se ptá. tajemství si nechává pro sebe, ale když už se tady Riko ptá tak se slušností odpoví.

Jeho boj s obdobím poruchy skončil. Nevěděl zda vyhrál či ne, nic si nepamatoval. Vrátil se však zpět do území smečky aby vzal Nia zpět. Nikdy by ho nenechal jen tak nechat být. Musel se pro něho vrátit tak či tak.
Pokračoval dál ve své cestě k sbírání informací nebo něco jiného? Nevěděl co se zde najde za příležitosti. Ale měl dobrý den. Ocas za ním vrtěl jen tak a s úsměvem na tváři se vydal zde. Ccelekm smutná atmosféra to ano, ale on byl jiný. Tohle mu nevadilo a tak zde rád byl.
Přemýšlel co první dělat, avšak nic ho nenapadlo. Nikdo nikde. Pachů docela dost, ale neměl nějak chuť objevovat. Přišel k vodě a strčil do ní packu. jato se blíží, voda za chvíli bude teplejší. Dobře pro mě! usmál se na sebe do vody a po břehu pokračoval kolem vody trochu objevovat okolí.

Už na něho něco lezlo. Poslední dobou se necítil nějak dobře a už věděl že je to tady. Odebral se a šel někam daleko od smečky aby jim nic neudělal. Sám nemohl nic dělat když byl pod vlivem poruchy. Vše vide pomalu černěji a už ani nevnímal svět. Byl už tak ztracený že jeho už ovládala porucha sama o sobě. Nia také pro případ nechal na území smečky protože také nechtěl mu ublížit.
Okolí bylo pusté to bylo dobře pro jeho srdíčko. Ale mozek viděl svět jinak. Začal první hrabat do písku co zde byl a pak si lehal a dával packy na svou hlavu. Slyšel takové ty hnusné hlasy co ho od všeho opoštěly. Chtěl aby to přestalo ale ono nic. Když se zvedal, hlavou i mlátil do země. Hlučné a hnusné hlasy v jeho hlavě ne a ne přestat. Zuby vystrkoval ve jak to jen šlo a řval ze svých plných plic-"nechte mé být!"

Poslechl si jeho nabídku a s tím se mu rozzářily oči. "vážně? Klidně můžeme něco podniknout. Znalec v bylinkach moc nejsem ale Jakš takš znám bylinky z horského prostředí. Nedělá to takový problém rozeznat ale název je už těžší." potvrdil své znalosti. Bylo toho hodně co neznal a znal. Každý den jiné rostliny ale i tak nos si zapamatoval ty pachy.
"zamálo" usmál se se zavrtěním ocasu. Rád pomáhal jak to jen šlo tak byl rád i za tohleto.
"zajímavé. Asi budu muset zjistit více o okolí abych věděl co a jak." no jo když nevíš tak je to už těžší ten život. Něco se ti stane a už to jede z kopce. Napadne tě Vlk ze smečky která je utržená ze řetězu, nevíš proč, tak jednoduše to potřebuješ vědět. Bylo toho tady dost na poznávání a jeho malý mozeček už dostával guláš.
Přikývl na jeho další slova.
Zamyslel se nad tím s pohledem na oblohu. "je ještě den tak takové prozkoumávání je dobré. Ale jíst také potřebuji tak se vydám asi k nějaké řece pro ryby. Ještě nevím. Většinou dělám to co přijde do situace. Co ty?" když už o tom byla řeč, proč se nezeptat?

Přikývl. Slova zde už nebyla potřebná. Vše bylo jasné a zapadalo do sebe jak kostičky.
Máchl ocasem a kolem dokola si prošel Tima. Byl zvědavý ještě z před tím s tím jeho vzhledem. Byl vážně podobný o dost jemu, ale chování bylo jiné. Pak si sednul vedle něho a koukl se mu jakoby do očí. "ale ano... Po nějaké době to je fajn si povídat. Neříkám že si povídám s někým každý den, to ne, ale i těch pár slov se dá." usmál se a pak se jen zazubil.
"před tím jsi něco říkal o hvězdách.. ty se jim zabýváš?' zajímalo ho to tak proč se nezeptat

"ano. Když jsem sám rád příjmu jeho společnost. Dokáže utišit v tu nejlepší chvíli. Za nic na světě bych ho nevyměnil. Mám ho rád." řekl s úsměvem. Následně do Niovi hlavy strčil opatrně čumákem jakoby mi dával pusinku.
Pak se zpět podíval na Riko a trochu dál hlavu do strany. "no.. jsme blízko území smečky která se nemazlí s tuláky a jinými členy smečky. Bylo by nebezpečný jít zde sám. Zvláště pro vlče.... Ani já nevím jak by ti vlci reagovali na to že by jsme omylem vstoupili na jejich území... Asi né moc dobře." pravil podle toho co slyšel o Ignisu. Z té představy se mu dělalo špatně. Den za dnem se bál že by mohli vtrhnout na území přízračných s kterými sousedí. Nechtěl žádnou válku a tak se toho bál až moc.
"o okolí?" zopakoval. "no nevím co bych ti tak mohl říct ještě. V okolí jsou 4 smečky na které je někdy dobré si dát pozor. Nihil a Přízrační jsou v pohodě. Celkově místa jsou někdy nebezpečná, dávat si pozor co na tebe zaútočí je na střední stupnici. Jinak okolí, příroda, je tady vážně hezká. Je lepší vše pořádně prozkoumat.' pravil že zkušenosti vlastní

Trochu se zasmál a pousmál se. Zajímavé vyznání toho co tady dělá. Bude ještě sranda.
Vlče se hned zaměřilo na jeho mazlíčka. Ona žádného neměla tak se asi zajímala. "tohle? Tohle není žádná šála. To je Nio. Můj společník na cesty." mávl ocasem s úsměvem.
Nio slyšel všechno co se kolem stalo. Když uslyšel že se zaměřuje na něho, hlavu vystrčil z kožichu a podíval se na to něco co před nimi stálo. Zasyčel a pozoroval.
"mimochodem jsem Cielo. Potuluju se jen tak kolem abych nabral informace z míst kde bydlím. Je celkem i nebezpečné se tady potulovat jen tak. Věř nebo ne ale je to pravda." upozornil vlče na situaci. Ignis nebyl zrovna dvakrát přívětivý a tak by nechtěl aby se komukoliv cokoliv stalo.

Nechtěl aby se cítila špatně.. to ho nejvíce trápilo a bolelo na srdíčku. Jeho sen byl aby všichni byli šťastní ale tohle bylo něco co vážně nemohl zařídit.
Olízl jí čumáček a "zezhora" na ní koukl. "nechceš jít někam jinam nebo ještě chvíli tady poležíme? Klidně tě odvedu za tvým Aikanem..." nabídl se. Nechtěl jí teď nechávat samotnou když byla v takovém to stavu. To mu nedělalo dobře a ještě by se cítil vší vinnou že za vše může.