Príspevky užívateľa

"mě potěší i nejmenší maličkost" přiznal s úsměvem. Samozřejmě, tohle přerostlé štěně je že skoro všeho rád ať už to ne nejmenší blbost. Bude jen pak těžký udělat šťastné i druhé. To pak už bude oříšek. Jednoho udělal šťastným tak že si s ním mohl hrát, dalšího potěšil s kořistí ulovenou a tady Roihua potěšil že se mu mohl vyspovědět. Krásné co?
Nastražil uši. "tak dobře. Jsem zvědavý jak budete dál pokračoval s Anjel. Pak mi to všechno zase řekneš." usmál se až se zazubil a trošku zasmál. "ale jedno ti musím uznat. Nejsi zas tak špatný vlk jak to vypadalo ze začátku." usmál se normálně, máchl ocasem a pomalu se rozešel pryč.
"tak zatím, Roihu!" naposledy řekl rázným hlasem. Už se jen těšil na další setkání kdy mu zase něco nového poví.

Jeho slova si poslechl s ušima nahoře. Bylo zajímavé i nad tím zapřemýšlet i teď. Jeho slova mu dávaly smysl a trochu odvahy do života. Neměl by se vzdávat dokud to jen jde. Až budou jeho dny spočítané tak si uvědomí jaká byla jeho minulost. Budoucnost si neuvědomí tak dobře ale je dobré něco pro to udělat. Přikývl tudíž na jeho slova a narovnal se.
Když začal mluvit více a více o smečce, jeho oči se rozzářily. Byl rád že to takhle dopadlo. Plno nových věcí se musí naučit a zabere to nějaký ten čas. Avšak nenechá to jen tak. Bude mít okolo sebe nějaké ty přátelé nebo spíše novou rodinu a to mu dodá více síly. Už nebude takovým tím samotným vlkem která jeho existence nebude nic znamenat. Ne ne ne... Tady se naučí tolik věcí a vybere si jednu profesi s kterou jeho život bude zajímavější a o to šťastnější. Je to jen sen nebo realita? To nevěděl.
Šťastně máchl ocasem a s lehkým úsměvem pokývl. "děkuji moc S'Ariku. Budu se snažit a respektovat vše!" přiznal šťastně.
Lehce se uklonil na rozloučenou a mohl se vydat dál po své cestě. Nemohl ani minutu ztrácet čas, musel se jít vydat s jeskyni, naučit se něco o smečce, najít a spřátelit se s členy a hlavně si projít okolí. To bylo hlavní co zde bylo.

Vzpomínky na maminku bylo takové.. smutné... Pomyšlení na to jak se chovala hezky a pak ho vyhodila za jednu blbost bylo srdcervoucí. Aspoň pro něho. Miloval rodinu a miluje jí dodnes avšak co se stalo už jeho problém nic nevyřeší ale vzdálené pouto nic nezlomí. Od začátku ani k nim nepasoval. Byl jediný neokřídlený vlk co mezi nimi žil. Od začátku byl úplně jinačí. Asi to bylo i další příčinou proč ho vyhodili. Nevadilo mu to ani... Dál si žil svůj život jak jen chtěl. "to asi ano..." uznal s menším smutným výrazem do země.
Pak se zpět na něho podíval. "to ano. Je potřeba nad nějakými věcmi se pořádně zamyslet i když na nic nepřijdeš tak to myšlení nebylo k ničemu." přiznal s menším pokyvem hlavou. Zamyslet se není hřích. Dokud to máš k dispozici je potřeba to využít i když myslíš na kraviny.
Následně se otočil za ním a jeho ukazováním domova. "zajímavé. Tam jsem nikdy nebyl..." uznal s rozzářenymi oči. Přízrační se měli že bydleli zrovna tam. Hory neměli daleko. Tam by se možná Cielovi líbilo ale nevěděl zda je dobrý nápad jít do smečky.

Zapřemýšlel nad tím. Většinu svého času trávil u vody chytáním ryb nebo v kotlině kde si hledal domov. Neprolezl vše co jen Norest má ale bohatě mu stačilo to co prohledal. "asi ne.. ale líbí se mi kdelijaké hory.. vyrůstal jsem u nich protože má rodina se víceméně skládala z okřídlenců takže jsme tam bydleli." máchl ocasem a radostně pronesl. Ach ty krásné časy.
Pak se jeho oháňka zachvěla víc. "vážně?! Klidně můžeme!" pronesl ještě víc šťastně a tím že se i jak turbína otočil kolem dokola. Byl velmi natěšený a tohle si nenechal ujít.

Ano je tady pořád živ a zdráv. Na Zemi je pořád a poslouchá ho. By si nedovolil ho neposlochat. Od svých myšlenek se odpoutal tak pohoda.
Dál hlavu trochu na bok. "to jakoby jo, ale moje srdíčko a domov je někde úplně jinde. Ano hledám domov ale hledám i způsob jak svět udělat šťastnějším. Nejen svět ale i ty okolo. Bohužel jsem smolař a nevím zda to dám." pokrčil rameny a koukl mu do očí uvolněným pohledem.
"to jo.." přiznal a uznal zároveň. Nikdo nechce být lůza.. to je jasný. A uděláme cokoliv pro to aby jsme jím nebyli.

Pokývl hlavou na jeho slova. To se ještě uvidí jak si vybere nebo spíš co mu osud vybere.
Hledal dál, čumákem zabořeným v zemi, tu kytičku nebo spíše bylinku a nemohl to zatím najít. Nic jako větvičku zabořenou v zemi neviděl. Následně se ale otočil na jeho slova. Čas je správný, to usoudil, ale místo je jiné. No tak to tedy bude těžké. Na otázku mu ale odpověděl celkem nejistě. "no.. maminka pracovala s tím a rána i nocí jsem proseděl u toho s ní. Nevím jak se co jmenuje ale můj nos si pamatuje pár pachů bylinek co měla. Ale asi tady jsou jinačí bylinky než byli v mé rodné zemi takže se mám ještě co učit." máchl ocasem a usmál se.po chvilce viděl jak Gwynn už drží ono tu bylinku a tak přestal hledat. "bude ti to stačit nebo chceš hledat víc těch bylinek?" přišel blíž k němu.
Zapřemýšlel nad tím. "no ano.. ale nevím která je pro mě vhodná. Znám Přízračné ale nevím jestli je vhodná. Ještě nad tím musím popřemýšlet." naklonil trochu hlavu na bok.

Byl rád že bylinku poznává. Ulevilo se mu tím. Nebyl od začátku jistý zda to bude stačit ale vlkovi slova ho trochu utišili že stresu ohledně bylince. S jeho otázkou to bylo trochu těžší. Nedokázal na to moc odpovědět. Ve volném čase přemýšlel jak mohl ale nic nedošlo k závěru.
"bylo to těžší než jsem si myslel. Přemýšlení o budoucnosti bylo něco nepředstavitelného. Nevidím do budoucnosti a tak není lehké určit co se stane. O jedno se ale pokouším... Aby má budoucnost nebyla k ničemu a byla by šťastná. Život s rodinou v blízké budoucnosti si přeji. Ale... Přát si to můžu ale nemusí se to stát. To je na tom to smutné někdy." pověděl s lehkým smutným pohledem.

Jeho čas už nastal. Kráčel krokem klidným se stresem a chvěním v nitru. Nevěděl co se stane když přijde přímo na dané místo. Nevěděl ani kde se nachází a tak musel hledat. Opatrně kráčel lesem a hledal to místo co mu S'Arik popisoval. Bylo to těžké najít. Za stromem to mohlo být kdekoliv a přehlédnouti to se stát také mohlo. Po těžkém hledání však tohle místo našel protože pach známý ho zde také provedl. Když už byl blízko spatřil i známou osobu. SArik zde na něho už čekal. Byl celý nervózní, jeho ocas spadl na zem a uši spadly také dolů. S rybou v tlamě a s hadem na krku co držel bylinku, pomalu si to ťapal směrem k danému vlkovi.
Když přišel blíž, rybu položil na zem, vzal hadovi z ocasu bylinku a uklonil se. "zase vás zdravím. Potřebné dny na zkoušku jsem nemrhal zbytečně. Potravu a bylinku jsem vzal tak aby byli čerstvé a s přemýšlením bylo trochu problému... Ale... Využil jsem potřebný volný čas k tomu." pověděl pravdivě. Proč lhát? Lži zde nejsou potřeba.

už se chýlil čas ke konci. světla bylo ještě dost ale i tak bylo lepší jít s předstihem.
za tu dobu co zde pobýval, ležel dál a přemýšlel o všech těchto myšlenkách. nikam sice nedošel, ale zjistil, že i když to zkusí a stane se nejhorší, tak bude mít aspoň toho Nia. byl rád za každou maličkost co s ním prožil a tak život tuláka společně s ním by mu nevadil.
ryba kterou před nějakým časem se už udusila a tak její život skončil právě tady u tlapy vlka. byla jen tak tak čerstvá a bylinka trochu zvadlá. to nevadilo. to co potřeboval měl tak bylo načase jít. hledání toho místa mu ještě trochu potrvá ale věří si. i když jeho tělo se tváří vyděšeně, on si však vnitřně věří že přijetí do smečky proběhne tak jak má a když ne tak se nic neděje. možná ještě není připravený ale to usoudí slova Noxe Přízračných kde teď jeho tlapy směřují.

jeho packy ho dovedly zde. zde měl údajně vzít z řeky nějakou tu rybu jakož to potravu co po něm Sarik žádal. nehledal ani dlouho a už našel tu řeku která vedla i přes území smečky kde se dnes měl ukázat.
přišel k řece a usedl na břeh a pohledem do dané řeky. byl to dobrý nápad? s povzdechnutím se mu tato věta honila hlavou. bylo jen pár hodin před setkáním a dostal takovou trému s kterou neměl chuť na nic. vůbec nevěděl co má dělat. jestli jít do smečky či nikoliv. bál se toho co mu v hlavě hrálo už když procházel husí planinou. měl strach ale zároveň to chtěl zkusit. jak y už do smečky vstoupil, těžko by šel od ní pryč. jeho vztah ke všemu byl jinačí než u ostatních vlků. nejen že nezvládal odchod od rodiny, nezvládal by ani odchod od smečky. to bylo hlavní co jeho hlava a srdce říkali.
s přemýšlení o věcech různých se pořád díval do řeky a nepřestával. jakoby zapomněl proč tady je. po chvíli ale byl zpět v realitě a podíval se na Nia. "máš tu bylinku?" zeptal se pro případ kdyby jí náhodou ztratil. Nio se na něho podíval a ukázal mu tu bylinku co držel koncem ocasu. "děkuji že mi pomáháš." usmál se a koukl zpět na řeku.
ryba se mihla hezky z řece a na to se Cielo postavil. poslední věc co mi chybí. teď nebo nikdy! připravil se a čekal na moment kdy ryba bude stát na místě. chvíli si sice počkal ale pak mohl skočit po rybě a vytáhnout ji nahoru na břeh. tam se oklepal a rybu doložil na zem. ještě se hýbala a tak jí nechal tak. bude jí muset hlídat aby zpět neskočila do řeky. nechtěl aby teď umřela, chtěl jí čerstvou a tak jí nechal pomalu se dusit.
lehl si k rybě a packou jí přidržel. teď měl času až až. mohl v klidu přemýšlet či odpočívat a pak se jen zvednout a jít za hranice Přízračných co byly nedaleko něho.

překročil hrby celkem v klidu. jedna ukápnuta slzička z myšlenek ho jen tak neodrovná že? heh.. možná...
tady se s ním setkal... s Noxem neboli alfou Přízračných. Sarik jméno jeho býti. tady získal malou naději na lepší život. před 3 dny to bylo a to značilo že dnes je ten den co se s ním zase setká při západu slunce a jeho odpověď na jeho přijetí do smečky zazní. měl přijít někam k noře na jejich území. heh to bude ještě zábava hledat. no ale mlady vlk si věří že to najde. věří si že najde to své místo tam a bude spokojený. bude také rád že tam zapadne a bude kouzlit úsměvy na tváři všem členům. ale kdo ví jak to bude doopravdy. co když se tam ani nedostane? co když se tam dostane, udělá něco špatně a vyhodí ho jak jeho předešlá rodina? z toho měl ty největší obavy. chvěl se v nitru a nedokázal to zastavit. krok co krok po této louce na to myslel a nedokázal přestat. bolelo ho to až u srdíčka. proč? proč myslel na tohle vše? mohl mít i pozitivní myšlenky ne? to nevěděl. myslel na něco co ani nemohlo být pravdou. myšlenky o zlé budoucnosti však se mísily se vším co to jen šlo a že hezký guláš měl v té hlavě ani nemluvě.
jiná myšlenka ale tady byla také. vrátit se n severní louku a u řeky splašit nějakou tu potravu. byl tam už jednou a ví že řeka tamtudy prochází. jeho tlapy ho tamtudy nesly s radostí, ale sám moc nebyl radostný.

z lesa přišel zase sem. chtěl překročit hory nebo spíše hrby aby se mohl vrátit na planinu husí. holt je to takový vlk co si pořád krátí cestu. i když mu Sarik řekl ať se rozhlédne po Norestu, pořád se držel na jednom místě, nebo spíše v jedné oblasti.
bylinku měl už u sebe, jediné co mu zbývalo bylo jídlo, nebo spíše kořist a to přemýšlení o té budoucnosti jakštakš zvládal ale ne zas tak moc dobře. potravu sežene rychle, stačí narazit na řeku s rybami nebo louku plnou králíků a má vyhráno. lovit zvládal docela dobře takže problém tady nebyl. co se týkalo toho myšlení tak od pravdy byl hodně daleko. jak už se zmiňovalo, neviděl do budoucnosti a tak nevěděl co může být pravdou. jediné u čeho se tak držel byla rodina, přátelé a smečka. nic víc nic míň.
bylinka jménem jitrocel... tak to aspoň maminka říkala... snad to budou brát jako léčivou bylinku, protože těch bylinek je hodně a různé ty léčivé schopnosti jsou jiné. nemám v tom moc jasno. medik nebo lékař nejsem. z mých dávných dob si pamatuju jen malou většinu toho u čeho jsem proseděl s maminkou. kdyby tady teď byla určitě by mi pomohla, ale ona ne. bála se toho co ostatní a proto mě vyhnala. rád bych zase viděl bratříčka a sestřičku... tak rád bych je zase obejmul. s pomyšlením na vše mu i kapička slzy ukápla. city k rodině měl velké a i pouto na dálku nic nemohlo roztrhnout. udělal by pro ně vše do poslední kapky energie. zabil by se i pro ně, ale bohužel něco v minulosti se stalo tak, že jejich cesty se rozešly. měl teď jiný úkol a to získat novou rodinu.
Přízrační pro něho znamenali novou cestu a jiný pohled na svět. Sarikovo povídání o jiných smečkách ho zajímaly také ale rozmýšlel se nad dvěma smečkami. Přízrační a Nihil, smečky s dobrým srdcem. to bylo něco co mu dalo naději. život sám by byl poněkud smutný a chtěl svou existenci dát najevo jinam. dělat pro někoho něco s láskou bylo tak uklidňující. nemusel to dělat pod tlakem a myslet na nejhorší. jeho život jako člen smečky by dával nějaký smysl. každý den by se nenudil spousty dalších věcí nad kterými teď jen myslí.
jak to ale dopadne? bude členem smečky nebo bude dál jen tulákem? to nevěděl. bylo to něco co vážně nedovedl určit.

z hrbů pokračoval zde. byl blízko místa kde se nacházel s Gwynnem. měl proto velkou pravděpodobnost že narazí na tu bylinku, kterou mu právě popisoval. avšak další bylinky zde mohl také najít. zítra byl už čas na to jít na území smečky. mohl proto bylinky vzít už teď, i když budou trochu zvadlé.
konec zimy zde byl vidět hezky, bláto, kousek sněhu a hlavně náznaky růstu zeleně zde byl vidět. některá zeleň se zachovala i pod sněhem a tak mohl zde najít i jitrocel. sklonil hlavu dolů a koukl se na tu malinkou bylinku tvářící se jako list roztoucí ze země a malé náznaky květu bylinky zde byli také. tohle maminka používala na rány... mám takové štěstí že to je tady, vezmu to s sebou. bylinku vzal do pusy a i s kořeny vytrhl. následně podal Niovy aby je mu mezitím hlídal. "neztrať mi je prosím." upozornil hada a koukl kolem. nevěděl kolik toho měl vzít ale snad tohle mu vystačí.
bylinky by měl. následně se mohl dál vydat na cestu dalšího myšlení a lovení jídla.

nedržel se od kotliny daleko. ani od útočiště smečky to neměl daleko. zároveň místo, kde byl, bylo místo kde se vyskytovala bylinka o které mluvil Gwynn. sice se s Gwynnem setkal pod těmito hrby, ale i tak to neměl daleko. dnes už bylinek hledal dost. teď byl čas nad potřebným přemýšlením.
usedl někam kde se mu zdálo dobře pro přemýšlení. potřebný klid zde byl a jak velký. byl rád docela že i měl krásný výhled na okolí. vánek mu nosil vítr přímo do jeho krásně huňatého kožíšku. s hadem na krku se díval nahoru na oblohu, která pomalu zdobila světélka, nazývající se hvězdy a jedna krásná svítící koule zde byl také. ideální místo nad přemýšlením.
co myslel přesně tou budoucností? jedna zapeklitá otázka na kterou neznal odpověď. budoucnost do které nevidím. avšak přemýšlet o tom není zas tak lehké. vidím ji však jako něco šťastného. má budoucnost se smečkou je něco tak... byl bych šťastný. rodinu miluji nejvíce na celém světě a tak novou byl miloval také. přemýšlení jen o tom, že se s pomocí nich zbavím své poruchy je také něco dokonalého. s lehkým úsměvem do dáli přemýšlel o tom jak by to mohlo být krásné, ale realita může být i jiná. o čem měl tedy přemýšlet? bylo toho tolik, na nic neznal odpověď. na vůbec nic.
jeho myšlenky létaly kolem a ani nevěděl na co první myslet. přemýšlel nad tím tak až po nějaké době zalehl a popřál dobrou noc světu. ráno se však zvedl a ani minutku neztrácel hledáním potřebných věcí.

z kopečků se vydal zde. tady už jednou byl a setkání se zase s Roihuem bylo poněkud lepší. už měl necelé dva dny na to, aby se zase setkal se Sarikem. kořist by měl, ale pořád neměl nějakou tu rostlinku neboli léčivou bylinu co po něm požadoval.
tohle místo bylo trochu nebezpečné, co se týkalo zvěři. avšak kvůli tomu zde nebyl. hledal to své místo, kde by ty bylinky mohl najít. chtěl je čerstvé a tak stačilo se pro ně vrátit v den, kdy se vydá na území smečky.
mezi blátem, trávou a menším sněhem hledal něco co mu podle pachu připomnělo pach bylinky, s kterou jeho matka pracovala, a že jich nebylo málo. nebyl úplně medik nebo doktor takže až takové rozšíření neměl co se týče znalostí ohledně bylinek. na zkoušku ohledně tohodle si vážně vybral dobrou chvíli. bylo moc brzy na růst takovýchhle kvítí. bylo těžké něco najít. takový heřmánek nebo jitrocel zde roste, ale brzo bylo. z bláta to možná mohlo růst, ale zatím nic neviděl.
hledal jak jen mohl a nic nenašel. to mu ale moc nevadilo. měl ještě trochu času a tak mohl jít hledat jinam. avšak... kde? kde by mohl najít nějakou tu bylinku? no... to musel ještě vymyslet kde by mohl jít. jeho cesta ale nekončila. když měl čas, v duchu přemýšlel o té své budoucnosti a že na nic moc nepřišel to je jiná věc.