Príspevky užívateľa

"ano. Když jsem sám rád příjmu jeho společnost. Dokáže utišit v tu nejlepší chvíli. Za nic na světě bych ho nevyměnil. Mám ho rád." řekl s úsměvem. Následně do Niovi hlavy strčil opatrně čumákem jakoby mi dával pusinku.
Pak se zpět podíval na Riko a trochu dál hlavu do strany. "no.. jsme blízko území smečky která se nemazlí s tuláky a jinými členy smečky. Bylo by nebezpečný jít zde sám. Zvláště pro vlče.... Ani já nevím jak by ti vlci reagovali na to že by jsme omylem vstoupili na jejich území... Asi né moc dobře." pravil podle toho co slyšel o Ignisu. Z té představy se mu dělalo špatně. Den za dnem se bál že by mohli vtrhnout na území přízračných s kterými sousedí. Nechtěl žádnou válku a tak se toho bál až moc.
"o okolí?" zopakoval. "no nevím co bych ti tak mohl říct ještě. V okolí jsou 4 smečky na které je někdy dobré si dát pozor. Nihil a Přízrační jsou v pohodě. Celkově místa jsou někdy nebezpečná, dávat si pozor co na tebe zaútočí je na střední stupnici. Jinak okolí, příroda, je tady vážně hezká. Je lepší vše pořádně prozkoumat.' pravil že zkušenosti vlastní

Trochu se zasmál a pousmál se. Zajímavé vyznání toho co tady dělá. Bude ještě sranda.
Vlče se hned zaměřilo na jeho mazlíčka. Ona žádného neměla tak se asi zajímala. "tohle? Tohle není žádná šála. To je Nio. Můj společník na cesty." mávl ocasem s úsměvem.
Nio slyšel všechno co se kolem stalo. Když uslyšel že se zaměřuje na něho, hlavu vystrčil z kožichu a podíval se na to něco co před nimi stálo. Zasyčel a pozoroval.
"mimochodem jsem Cielo. Potuluju se jen tak kolem abych nabral informace z míst kde bydlím. Je celkem i nebezpečné se tady potulovat jen tak. Věř nebo ne ale je to pravda." upozornil vlče na situaci. Ignis nebyl zrovna dvakrát přívětivý a tak by nechtěl aby se komukoliv cokoliv stalo.

Nechtěl aby se cítila špatně.. to ho nejvíce trápilo a bolelo na srdíčku. Jeho sen byl aby všichni byli šťastní ale tohle bylo něco co vážně nemohl zařídit.
Olízl jí čumáček a "zezhora" na ní koukl. "nechceš jít někam jinam nebo ještě chvíli tady poležíme? Klidně tě odvedu za tvým Aikanem..." nabídl se. Nechtěl jí teď nechávat samotnou když byla v takovém to stavu. To mu nedělalo dobře a ještě by se cítil vší vinnou že za vše může.

Usmál se a zamával ocasem "až se příště potkáme tak řekneš co nového. Teď se však naše cesty rozdělují ale věřím že se ti zde bude líbit. Tak hodně štěstí přeji!" popřál ze svého srdce.
Pak se jen rozeběhl a upaloval tam kde jeho osud je. Přál si také aby se Jílkovi nic nestalo. Byl to takový ten kamarád na kterému mu záleželo a cokoliv co by prosil by mu splnil. Měl ho rád a tak mu přál jen to nejlepší. Uvidíme kde a kdy se zase setkají a co bude nového.

Zasekl se. Hodil uši dolů a koukal na ní neklidným pohledem. "chápu...to nic.. já věřím že je najdeš co nejdříve ať už nové nebo staré." řekl aby jí trochu uklidnil avšak nevěděl co teď s ní dělat.
Mlhu hodil pryč, obešel jí a lehl si k ní tak aby byla v jeho klubíčku. Ocas dál kolem ní a hlavu také na ní. Jako kdyby jí chránil což taky dělá. Vydával nějaký ten pocit bezpečí a klidu.
"to bude v pohodě... Jsem tady já.. neboj..."

Chvíli tam tak byl schovaný v křoví a když uslyšel kroky, nevydal ani hlásku.
Po chvíli ale uslyšel jiné zvuky. Pláč? Rychlé jeho oči šli na kraj mlhy aby viděl co se děje a viděl jak se najednou Nevaeh jinak chová. Neříkali to nic dobrého a tak vyskočil z křoví a mlhu nechal za ocasem... Nebo spíš měl místo ocasu mlhu.
"Nev! V pohodě? Co se stalo? Není ti nic?" rychle přiběhl s čumákem který rychle strčil k ní aby jí skontroloval

"to jo..." reagoval s pohledem do dálky. Pomyšlení na to bylo někdy bolestivé. Kdysi mu někdo řekl že by si zatím měl užívat života. Což každý by měl také udělat. "jak už to tak chodí... Bohužel někdo je takový že se do toho zaplete omylem." což je pravda.. sám si to neurčí.. určí mu to osud.
no jo.. bohužel už to tak chodí a co s tím udělám? Nic... Bohužel
"v pohodě. Litovat mě nemusíš. Jinak děkuji. Rád si jen tak popovídám s někým za čas popovídám takhle dobře." uznal a usmál se. Ani abylo to pro něho něco co měl rád. Vždy byl takový společenský ale jak ztrácel přístup k někomu, jeho povaha se změnila. Čas dělá z vlků divy.

Po nějaké době užívání si klidu narazil na někoho
První pozoroval až pak myslel. má křídla a je to víceméně ještě štěně... Připomíná mi to mé sourozence... Jak bylo krásně s nimi.. ale nesmím zapomenout na to že jsem jinde. Jiné prostředí jiné věci.. no jo ale co vlče dělá tady tak samo? pomyslel na skoro vše co se kolem toho točilo.
Když viděl jak si ho vlčice všimla, usmál se a zavrtěl ocasem. "na procházce, mladý pouzníku?" ozval se. Proč né.. prostě náladí atmosféru aby nebyla taková smutná. Vlče znamenalo srandu a tak první zjišťoval potřebné informace aby si v případě mohl začít hrát s někým.

Tolik profesí.. co si měl vybrat? To bylo tolik otázrk. "tolik toho... Nevím co je úplně pro mě nejlepší. Asi učitel... Nebo nebo lovec umím dobře lovit.. nebo.. nevím mám kořínky malé i u léčitele ale to nevím zda by mi šlo.. ahhrr je to těžký" hodil hlavu na oblohu a pak zpět.
Och ano, bylo to moc těžké pro něho.
Koukl zpět na ptáčka který pomalu mizí."to bude asi nějaký masožravec jako my... Bratr miloval takové ptáky. Něco málo mi o tom i povídal ale já spíš zůstal u hadů. Peříčka už má dorostové takže ano, bude nějaký takový odrostenec... Ale podle pachů je ještě takový mladý.. nevím zda je u pachů problém u mě nebo u něho. Jinak.. jo někam jde.." pohodil hlavu trochu do strany a nechápal kam si jako myslí že jde..se pomalu vydal za ním a sleduje.

Potloukal se okolím s tím že byl strašně blízko hranic sousední smečky která je trošku.. jakoby utržená ze řetězu. Musel si dávat pozor.
Šel tady do lesa protože myslel že tady bude dobře. Dlouho v lese nebyl.. když vynecháme setkání se S'Arikem.. no tak proč né že... S hadem na krku se vydal a už se pomalu oteplovalo takže Nio byl zahrabaný v jeho kožichu a vnímal svět. Takže když se něco stane tak klid nebude bohužel.
Viděl nějaký malý světlý kožíšek a pach nebyl známý. Vlk to byl ale ještě né úplně dospělý. Vydal se za vlčetem s tím že doufal že by si zase někdo s ním mohl hrát.
S máchajícím ocasem přiťapal takovým rychlejším krokem. "ahooj.. co ty tady tak sama?" zeptal se s úsměvem na tváři

Zazubil se a s vrtěním ocasu se běžel schovat někam víc daleko od místa počítání. Na nejbližší strom skočil a mohutnými drápy se vyškrábal až do koruny stromů. Listí zde nebylo a tak přemýšlel že půjde jinam. Taky že seskočil dolů a hledal jiné místo ale nebyl už moc čas.
Vyběhl proto jednomu k křaků kde se schoval. Taky nebylo moc listí ale použil svou magii aby udělal takový menší náznak listí. I když moc mlhový křak se nevyskytuje, on to bral jako srandu a čekal jak dlouho jí to bude trvat.

Jeho povídání o jeskyni se mu sice moc líbilo ale otázkou bylo jaké povolání? Ono tady něco takového je? "zajímavé.. už se moc těším! Ale ... Povolání? Co všechno tady může být abych si dokázal vybrat svou představu?" zeptal se radši někoho kdo o tom aspoň trochu ví.non neměl ani tucha o tom že si má nějaké povolání vybrat. Sice jo S'Arik něco mluvil o tom že by se měl něčemu věnovat nebo tak ale nevěděl úplně co.
Otočil že šprt hlavou na ptáčka. "ale notak .. péče o něho je jasná. Pokud chceš něco tě naučím o chovu parťáka. Že začátku kjou vzzdy taková zvířata. Mladá a neví nic" usmál se s jedním koutkem ukazující zuby. No jo... S mazlíčky je vždy starost.

Pozoroval ptáčata a s nastrařenými uši poslouchal jeho slova. "hvězdná jeskyně? Jo o té něco říkal S'Arik ale nevím kde to je ani co tam dělat. Prý že návštěva tam je potřebná či co ale tak půjdu tam samozřejmě. Když to je potřebné tak proč né." přiznal.
Ptáček potom k němu přišel a kdyby si cokoliv zkusil věř že tě osud čeká v břiše vlka. Naštěstí si nic nezkusil ale usmál se na něho s rozkmitanou oháňkou. Následně zvedl hlavu aby se podíval co dělá a docela byl i roztomilý. Klidně by si ho i nechal ale když je Hariuhy tak ne. To ti ho nebude krást.
"ale je krásný!" uznal s úsměvem na tváři. Docela ho i překvapilo že ho ptáček zatáhl za ocas. Že by si chtěl hrát? To on rád!

"to je dobře." přiznal s úsměvem na tváři. Bylo hlavní že se mu tam líbí a je rád. Přál by každému ten pocit štěstí a odpočinku kde se cítí nejlépe. Avšak někdy to nevyjde tak jak by mělo a někdo to štěstí nemá.
"já vím... To by si asi nikdo nevybral. Cením ten přístup vždy k tomu." máchl ocasem. Kdo by přece chtěl být ve smečce kde mu stojí život na hraně? Asi nikdo. Avšak takový jedinci se zde najdou protože nemají chuť k životu. To už je pak vážné a je potřeba s tím něco dělat.
Tahle otázka byla zajímavá. "když se nad tím tak zamyslím tak ani ne... Miluji svou rodinu a neopustil bych jí jen tak. Když mě ale vyhodili nic jiného se nedalo dělat. Být sám a mít klid není nic pro mě. Chci být s někým a učinit ho šťastným jak to jen jde. Když bych si našel novou rodinu tak bych jí už neopustil. Nejsem takový zrádce. Je to někdy dobré když třeba mě vezme moje porucha a jsem daleko od všech. To je dobré být tulákem ale takhle asi ne.." pověděl.

Byl pořád hlavou ke směru zvuku ale když se otočil a vyslovil své věty, vlk najednou zmizel. Jeho oči se přesunuli na kraj mlhy a viděl jak vlk utíká někam pryč. Zpět schoval do sebe svou mlhu a jen naštvaným pohledem s vystrčenými zuby ven se díval na cestu vlka. Co nevidět se však ztratil z dohledu. Byl moc rychlý na něho. Věděl že jeho mladé kosti nejsou plně dotvořené a jak by přidal na největší síle a zákolník by nebo jen špatně našlápl, jeho noha by se zlomila. Nechal proto vlka ať si běží. Věděl že příště nebude mít takové štěstí jak měl teď. Jeho agresivní já ale dál pokračovalo na louce v trhání trávy že země nebo hrabání aby jen trochu svůj vztek uklidnil. Jak byl trochu v pohodě, jeho cesta pokračovala dál. Možná že se i vydal směrem za vlkem kde doufal že na něho zpět narazí.