Príspevky užívateľa

bylo těžké sehnat nějaké to místo kde rostly bylinky. bylo konec zimy a tak kousek sněhu či bláto tady vládlo co nejvíce. sice ano, nějaké to čisté místo se zde našlo ale nic tam. nebylo ani lehké poznat co je léčivé nebo ne. něco si pamatoval ze slov své matky, ale nevěděl, zda úplně to bude růst i zde. přece jen zde byly jiné podmínky než byly v jeho rodné oblasti. pár slov vlka medika kterého před nějakou dobou potkal si pamatoval, ale nebyl si jistý toho zda to bude růst i zde. měl málo času. možná se zdá že tři dny jsou v pohodě, ale pro něho to tak nebylo.
slunce se chýlilo ke konci a začínala pomalu noc. neuměl vidět přes tmu tak doufal že za pomocí svého čenichu najde aspoň nějaký ten známý pach kytičky, co jeho matka používala. nic zde však nebylo. možná že by byl na špatném místě? to nevěděl.
když po nějakém tom hledání nenarazil na bylinku, usedl nahoru na kopeček a hlavou v zemi. hvězdy a měsíc pomalu vylézaly ven a jediné co mu svítilo na cestu byly modré pruhy Nia. "aspoň ty mi svítíš na cestu, Nio." usmál se a koukl nahoru na temnou oblohu. potrava, bylinky a budoucnost... to je to co žádá tahle smečka... zajímavé... pomyslel s pohledem na první rozzářenou hvězdu.
o budoucnosti nic nevěděl. neviděl do ní. viděl však něco jiného. čekal že jeho budoucnost bude šťastnější. s rodinou a přátely. to jediné chtěl. ale chtít neznamená že by to musel mít. také chtěl se zbavit své poruchy a tím už nedělat pro nikoho nebezpečného. když si to tak shrnul, chtěl lepší a šťastnější život nejen pro sebe, ale i pro ostatní. smečka byla něco jako taková ta opora a první krok. jak by už se tam přidal, svou novou rodinu by neopustil. on takový není a nikdy by nebyl. nebyl by jako jeho otec, který je nechal jen tak napospas osudu.
bylo toho tolik na přemýšlení co by chtěl v budoucnosti, ale vlastně ani ne. budoucnost určoval čas a osud. to bylo hlavní.
ulehl po době krátkého přemýšlení do lehkého spánku a jak se probudil ráno, jeho cesta mohla dál pokračovat. nejen v hledání bylinek, ale i přemýšlení, co mu Sarik zadal za další úkol.

Cielo se měl připravit na jednu velkou chvíli která by mu změnila celý život. přijetí do smečky. avšak měl jednu podmínku. vzít nějakou potravu a bylinku a přijít s tím na určité místo, ale ještě něco zde bylo. měl za úkol ještě přemýšlet o budoucnosti. nad čím měl přemýšlet? přemýšlet nad tím jaký život bude když bude ve smečce? bylo to těžké. hodně věcí zde bylo ale ani jedna nebyla správně určená. nevidí do budoucnosti a tak neví co se stane.
co tady však dělal? řeka kde kdysi dávno byl říkala že zde je potrava. to no, potravy zde může být hromady, ale na co to měl ulovit nebo co přesně. tolik možností bylo zde, ale samozřejmě mohl si vybrat. podle své vůle vybral právě řeku. miloval rybaření a tak ryby pro něho byly lehké na ulovení.
bylo šero. v řece skoro nic neviděl. pachy se míjely a tak bylo těžké vidět kde byla nějaká ryba. Nio neuměl plavat takže svého společníka nemohl poslat pro nějaké ty ryby. to mu nevadilo. počkal si u břehu na moment kdy uslyší ryby vyskakovat nahoru nebo aspoň se nadechovat. chvíli tam čekal, ale pak něco uslyšel a do řeky se vrhl rychle jak střela. ryba se mu v tlamě hýbala jen jen mohla, s tím že jí málem i ztratil, ale nakonec jí skousl a usmrtil. jídlo by měl, ale co s ní bude dělat do těch tří dnů? měl první nad tím přemýšlet než dělat. rybu sním a pak se pro ní vrátím ať bude čerstvě ulovená. to zní jako plán
plán dobrý ale čas se mu bude krátit. když mu zabere více času přemýšlení, bylinky mu uschnou a jídlo by se mu zkazilo kdyby to vzal teď. nad přemýšlení nesmí ztrácet moc času, to bylo hlavní. stráví nad tím celý zítřek a jakmile bude čas. další den před odchodem vezme bylinky a jídlo. to v jeho hlavě znělo dobře, ale realita vlastně může být jiná.
jakmile s rybou něco udělal, zvedl se a šel ve své cestě pokračovat dál, aspoň by mohl najít nějaké to krásné místo na ty bylinky aby to na poslední chvíli nemusel hledat jak nějaký inteligent.

"nemyslím si.." protočil očima do strany. ach ty hnusné vzpomínky. rád by na to zapomněl ale to bohužel nejde.
další slova už neodpověděl protože byl pořád zasněný do toho co se stalo před tím. proč? protože ho to pořád trápilo. no nic pak se však probral a přemýšlel nad tím.
"no asi tak... dětská láska mi je teď docela k ničemu. sotva ještě nemám domov a už bych si někoho hledal. nevím zda by mi to úplně pomohlo." pokrčil rameny a koukl na oblohu.
"no tak to já taky vím. je ale těžké myslet do budoucna, nemyslíš?" kouk zpět na něho.

počítal a počítal až dopočítal. dal si packy z hlavy a koukl kolem dokola. tak kde seš ty jedna malá... s úsměvem se vydal někam a i s hlavou u země čichal její pach. tudy jsi šla... tak dobrá
chvíli hledal, ale jak už si byl jistý, hlavu zvedl a jakoby očkem viděl tu její krásnou schovku. pomaličku si tak ťapal a jakoby vůbec nevěděl kde je. "tak kde se schovala..."přešel tu její krásnou schovku a tak se jakoby rozhlížel kolem. "hmm.. není možné... vždyť jí vůbec nemůžu najít." řekl potichu.
pak se však mrštně otočil a hlavu dal v díře. "mám tě!" zazubil se. "zajímavá schovka." uznal

nevěděl co bude. byl však překvapen že ho Sarik takhle vzal. vnitřně byl i rád ale jeho tělo bylo pořád stejné. bál se smečky, ale zároveň i nebál. chtěl být velmi nápomocný a potřebným článkem zde. avšak cestu měl ještě před sebou. byla mu zadán první zkouška. to bylo to co každá smečka potřebuje na začátku. ozkoušet si daného vlka. nevadilo mu to ale bylo to něco, dal čím se pořádně měl soustředit. tušil kde tak je jejich území tak to bylo v pohodě, ale... otázka byla kolik toho všechno měl přibrat. nechtěl se jen tak dál ptát. Sarik měl na spěch, vypadalo to tak, tak ho dál nenechal rušit. avšak poslední jeho slova zazněly-
"děkuji. vážím si toho a rozumím. budu se snažit." řekl celkem už uklidněji aby nedal na sebe dát vědět další nervozitu, co uvnitř jeho těla měl.
na Sarikův odchod přikývl a jeho cesta pokračovala dál už s tím, že bylo načase přemýšlet jak to provede. nějaké bylinky znal od své matky, to bylo v pohodě. jídlo si dokázal obstarat sám ale...přemýšlet o budoucnosti? to bylo něco co jeho mozeček nepobíral. avšak byl si jist že když by to chtěl tak to půjde i když cesta bude těžká. jeho tlapy ho vedly jinam. někde kde jeho myšlení vědělo že by tam něco mohlo být.

cestoval pořád a pořád někam okolo kotliny. líbilo se mu zde. dorazil zde kde si řekl že by mohlo být takové dobrá odpočinkové místo. voda ve které je potrava, rovnou se napije. no krása.
přišel blíž břehu kde do vody strčil packu. voda na koupání dnes nevypadá. mám sice hlad ale nechám to tak. možná bude nějaký králík pak pod horami. usmál se na sebe v odrazu a pak se jen napil.
otičil se a koukl kolem sebe. je to tady nějaké čisté. na společnost to dnes nevidím. tedy. jinou společnost. společnost už měl v podobě hada omotaného kolem krku. bylo moc brzo na jeho normální aktivity a tak si hezky spal s hlavou zavrtanou v Cielově kožíšku.
rozešel se někam kde bylo pro něho dobré místo na ležení. tam si lehl a pozoroval okolí. je tady krásně.

"no já vím" uchechtl se. Ale pak se zastavil.. "jak já?! To ty jsi něco mlel o to co mi bylo proti srsti. Ty sis začal takže tvoje chyba." jop. Nikdo neví jak to doopravdy bylo. Přece jen to byla hodně velká doba když se to stalo. Ještě se tady porvou kvůli tomu co se stalo a co ne a už je tady konec. Na kněze si nedovoluj ano? Pak nebudeš se komu vyzpovídat tak moc. No vidíš.
Jeho jediná rodina? "zajímavé... Ale vlastně vím jak se cítíš.. neboj.. to bude v pohodě kamaráde." ale jakože vůbec.
"můj život? Možná jakoby... Jsem moc mladej ještě abych si někoho našel.. vždyť je mi teprve rok a půl..." dodal s takovým vážným pohledem. Ano.. byl na to moc mladej. Ještě ani nemá domov a už by hledal holku? Takhle to asi nefunguje co...
"no já vím... Možná bys mohl časem pochopit mou srandu zda se budeme setkávat na našich cestách dál. Kdo ví však jestli se znovu někdy potkáme, jde skončíme a tak" ano.. někdy měl vážně blbý humor.

měl pravdu. hlásí se někam kde vůbec neví do čeho jde. byl teď pod větším tlakem. nevěděl zda to opravdu udělat nebo odejít s tím že na to není připravený nebo podobné odpovědi. bylo to těžké rozhodnutí. věřil že tato smečka je vhodná pro něho o trochu víc, ale... jaké pravidla má? po podstupuje nově příchozí? jaký má cíl tato smečka? to nevěděl. něco však v jeho hlavě říkalo aby to zkusil. když už by si zvyknul na něco, jen tak by neodešel. on takový není. plno trápení od odchodu z domova si prožil, jeho srdce by už nezvládalo další odchod. tiše přemýšlel bez jakýchkoliv slov či reakce.
jeho další slova byla více na přemýšlení, víc a víc informací dostával do mozku a pořád žádná odpověď. když by jeho život byl lepší nebo aspoň o něco šťastnější, dokázal by pracovat s okolím chytře, je potřeba se vše však doučit. chtěl to zkusit. něco nového mu pomalu otevírá brána. teď nebo nikdy. pokazíš to teď tak není cesty zpět. "n-něco mi v nitru říká že bych to mohl zkusit. udělám vše pro to abych učinil všechny šťastné... i sebe. vaší pomoc rád ocením. pokud je to možné... rád příjmu vše co Přízrační vyžadují. budu se snažit, přísahám." řekl docela klidněji s pohledem do jeho očí.

"to ano. když si starý vlk tak už ti život nedovolí to co kdysi dávno. říkáš úplně má slova ti řeknu." mrskl několikrát ocasem s takovým kulišáckým úsměvem. "budu dělat cokoliv abych ti zvedl náladu s tím že se budu mít dobře." zasmál se a vyplázl na něho jazyk. ještě se bude mít lépe než on ne... to by ho pak zajímala jeho reakce. ale jinak.. konečně se mu zlepšila nálada, už chytá konečně to svoje štěněčí cosi kde je plný energie a tak. to mu chybělo docela.
"máš sestru jo... zatím ses zmiňoval jen o svou lásku a zcela jsi zapomněl na rodinu. ty jeden malý... to bys neměl dělat." zvedl se na všechny čtyři a hezky nechal svůj ocas máchat ze strany na stranu. ty jeden nezbedníku! tohle se dělá své sestřičce!? si ji vyměnil... chudák
"no samozřejmě! a by ne.. věřím na to ani nevíš jak. můj život by se změnil a možná bych se už netrápil. víš ty co.." pokrčil ramena a došel za ním tak že si kolem něho udělal kolečko a pak si stoupnul těsně vedle něho a pozadím strčil do jeho boku. "tak to vám přeji ať vám to hezky klape! co ty víš... až budeš starší tak možná budeš mít i dobrou rodinu s ní, pak vám budu hrát roli strýčka vašim dětem aby jste si užili co nejvíce času pro sebe." pozasmál se a koukl na něho se zazubením.

možná by se něco našlo na jeho trápení. někdy nebo spíše ze začátku se chová jako štěně. jakoby mu nic nebylo. ale pod tou šťastnou maskou se najde bolest. skrytá bolest kterou mají snad všichni. někdo s pomocí něčeho či někoho se toho zbaví, ale Cielo měl tak jedině kamaráda hada, který mu 24/7 ležel na těle či omotaný kolem krku. ale jeho minulost je něco na co nezapomene. miluje rodinu a tak doufal že na ní nikdy nezapomene. všelijaké vzpomínky s nimi si cenil, ale bohužel to dopadlo tak jako to dopadlo. proč? jen kvůli jedné věci za kterou nemůže.
cizí pomoc na cestě dál. jaká pomoc? zatím neměl nikoho s kým by si tak rozuměl až by mu pomohl k lepšímu životu. setkání s Neveah bylo dobré a bavil se, ale pořád to nebylo to co jeho díru v srdci zazdí. nevěděl sice kdo na něho čeká jakož to ta cizí pomoc co Sarik zmiňoval, ale věřil tomu. věřil že někoho takového potká. Roihu se také změnil z prvního setkání až po druhém setkání, proč? protože taky někoho potkal. takže ano, věřil že s nějakou pomocí se změní jeho život, však ještě nevěděl kdo to bude.
jeho slova o smečce si hezky poslechl a zapřemýšlel nad tím. co by jim mohl dát za všechno. pomoc, zázemí, nové vědomosti... bylo toho hodně, ale Cielo neměl skoro nic. "jsem ještě mladý, plno nových věcí se mohu naučit časem. potravu pro smečku bych rychle sehnal, jsem totiž dobrý rybář. různé léčivé věci se taky mohu naučit protože mám k tomu našlápnuto. matka s tím uměla a tak něco v hlavě mám. respektuji celá pravidla smečky a jakmile se naučím vše potřebné, mohu smečku trochu pozdvihnout nahoru. avšak je to vše jen na jednom vlkovi a to jste vy, zda chcete nového člena či nikoliv." pravil docel nejistě s menším třesem.

"ano to je." odpověděl s úsměvem na slova ohledně hadovi. byl rád že zase někdo to bere v klidu. ostatní vlci byli poněkud nejistí s tím. ale tak co už. jeho život se s ním změnil a byl velmi rád.
přikývl na slova o místě. bylo to těžké ale ano. už měl našlápnuto k tomu kde je to nejlepší místo.
pak se však zaseknul s tím co říkal o smečce. "no jak to říct... až si splním sen, vrátím se k rodině a už nebudu tulákem. avšak... může se to změnit a budu tady pořád s tím že se mi nějaká smečka zalíbí. není to však jisté." pověděl pravdivě. bylo těžké si nějakou tu cestu vybrat. miloval tohle místo, ale miloval i rodinu. co tedy měl dělat?
na slova o bylince jen přikvl a začal hledat. ano, takovou to kytičku už někdy viděl, ale byla pro jeho okolí vzácná. aspoň tak to vnímal ze života s rodinou. pach rostliny si pamatoval ale tady moc cítit tedy nebyla. spíše vůbec. bylo moc brzo na to asi. "nevím zda tady bude. je ještě brzo se mi tak zdá. nemyslíš?" otočil se s hlavou nahoře směrem ke Gwynnovi.

účinnou léčbu... tu hledal už dlouho a nenašel nic. většinou se před světem zavřel a nevylézal z nory. tolik možností hledal ale nic nenašel. je sice ještě mladý a ten půlrok na hledání bylo málo, avšak věřil že to co nejrychleji najde a bude normální. nevěděl kolik času to zabere, ale věřil si, to bylo to hlavní na tom. "před půl rokem jsem odešel od rodiny, nebo takhle vyhnali mě. to byla ta doba kdy poprvé jsem cítil tu změnu. poprvé kdy jsem byl agresivní. není to nepřetržitelné. někdy se to objeví a pak zmizí samo od sebe. většinou je to co 30 dní od sebe a trvá to asi 2 dny. nevím. většinou si nic po tomto období nic nepamatuji." odpověděl popravdě s pohledem do země.
další slova poslouchal a přemýšlel nad tím. "je to možné..." pověděl celkem potichu. bylo těžké něco na to odpovědět, ale i tak. musel nad tím zapřemýšlet pro sebe jak on. slova zde byla poněkud zbytečná, ale i tak mladý vlk na to odpověděl.
vše tohle se mu točilo hlavou. měl z toho pomalu malý guláš. chtěl se na něco zeptat ale přišlo mu to blbé. nevěděl jestli to má udělat či nikoliv. jeho slova však nemají moc velkou váhu nad jedincem co zde žije u dlouho a je na pozici alfy. na nějakou dobu se odmlčil ale pak potřásl hlavou a koukl na něho. "m-možná se ptám špatně, ale... myslíte že vaše smečka mi pomůže aspoň trochu s lepším životem? samozřejmě za výměnu něčeho..." přemýšlel už dlouho o tom že půjde k někomu do smečky a že mu to pomůže jak s jeho poruchou tak i s životem celkově. bylo to však na alfovi jestli to je dobrý nápad. přece jen se zeptal jen tak náhle bez důvodu.

schovávaná? proč ne! přikývl radostně s přešlapem předních pacek. "dobrý nápad!" vyškočil a dopadl trochu dál od ní, jako by udělal nějaký ten prostor. "třeba první ty, ale pozor ať se mi tady neztratíš ano?" to by bylo velmi špatné! ani myslet na to nemůže kdyby jí už neviděl. nebo co hůř?! vidět jí mrtvou... ne tak to ne. bude jí muset hlídat co nejvíce! jako oko v hlavě! sice schovka je taková nejlepší na ztracení se ale co už. nápady neměl.
zavrtěl hlavou. "ne ne ne nemám" usmál se a pak se k ní otočil zády. lehl si a packy si dl na oči aby nic neviděl. "tak můžeme! 1... 2... 3..." a tak pokračoval do doby kdy už jen dopočítal do nejlepšího okamžiku kdy bude schovaná.

protáhnul se celý a koukl na ní. "něco podniknout? klidně! dluh byl splacen tak je čas na jiné věci. mám času dost, nikam nespěchám. co bys chtěla dělat? nějaké nápady?" by najednou velmi rád. plný energie. přešlapoval packami na místě a byl připraven na vše. nevěděl co si na něho Charine chystá, nechal se prostě překvapit. doufal však že zase něco nepodělá jak první setkání, když jí kořist odehnal. to by už jeho malé srdíčko nezvládlo. ještě by se tady poprali a už by bylo co. to by tu chybělo.
ale ne. Cielo se snaží se všemi vycházet normálně takže bitku jen tak by nepřiměl začít. toho se neboj.

na jeho slova poslouchal dál a dál. nic neříkal, jen pokyvoval hlavou. jako kdyby říkal jeho slova. měl prostě pravdu no. "asi tak no. každého život je něčím zvláštní. pokud ne tak je potřeba si ho zlepšit. nevím jak ale ano." pokrčil rameny a usmál se.
"čas běží jako voda. možná se zdá že se to táhne ale za chvíli jsi v půlce svého života. a co pak? co budeš dělat? asi nic co. čas nemůžeš jen tak určit." řekl docela nejistě. nevěděl úplně jak to chodí. byl sotva ještě mladý na to, aby to rozebral dopodrobna. možná ano, ale už tak docela má guláš v hlavě.
"bohužel. takový vlci zde mohou být také. co s nimi uděláme? ani taky nic. je to jen na tom vlku jak se bude chovat. ale pak toho možná bude litovat. kdo ví." povzdechl nad myšlenkou vlků co potkal a byl rád že někteří takový nebyli.
pak tady seděl jak skála a poslouchal ty jeho slova o jeho druhé polovičce. no jo Roihu... tvá nová zpovědnice tady bude pro tebe. tolik nových informacích. co s nimi bude dělat? asi nic. stejně je asi za chvíli zapomene.
"tak to zní jako kdyby jsi byl moc moc rád s ní. jste se hledali až jste se našli ne? ty vypadáš jako normální vlk ona zas jako srnka... ty moc nemáš rád jiná zvířata ona je miluje... no jo, zajímavý pár toto. ale říkám předem.. nikdy jsem jí neviděl nebo nepotkal." no jo.. z jeho slov to bylo opravdu zajímavé.