Príspevky užívateľa

schovávaná? proč ne! přikývl radostně s přešlapem předních pacek. "dobrý nápad!" vyškočil a dopadl trochu dál od ní, jako by udělal nějaký ten prostor. "třeba první ty, ale pozor ať se mi tady neztratíš ano?" to by bylo velmi špatné! ani myslet na to nemůže kdyby jí už neviděl. nebo co hůř?! vidět jí mrtvou... ne tak to ne. bude jí muset hlídat co nejvíce! jako oko v hlavě! sice schovka je taková nejlepší na ztracení se ale co už. nápady neměl.
zavrtěl hlavou. "ne ne ne nemám" usmál se a pak se k ní otočil zády. lehl si a packy si dl na oči aby nic neviděl. "tak můžeme! 1... 2... 3..." a tak pokračoval do doby kdy už jen dopočítal do nejlepšího okamžiku kdy bude schovaná.

protáhnul se celý a koukl na ní. "něco podniknout? klidně! dluh byl splacen tak je čas na jiné věci. mám času dost, nikam nespěchám. co bys chtěla dělat? nějaké nápady?" by najednou velmi rád. plný energie. přešlapoval packami na místě a byl připraven na vše. nevěděl co si na něho Charine chystá, nechal se prostě překvapit. doufal však že zase něco nepodělá jak první setkání, když jí kořist odehnal. to by už jeho malé srdíčko nezvládlo. ještě by se tady poprali a už by bylo co. to by tu chybělo.
ale ne. Cielo se snaží se všemi vycházet normálně takže bitku jen tak by nepřiměl začít. toho se neboj.

na jeho slova poslouchal dál a dál. nic neříkal, jen pokyvoval hlavou. jako kdyby říkal jeho slova. měl prostě pravdu no. "asi tak no. každého život je něčím zvláštní. pokud ne tak je potřeba si ho zlepšit. nevím jak ale ano." pokrčil rameny a usmál se.
"čas běží jako voda. možná se zdá že se to táhne ale za chvíli jsi v půlce svého života. a co pak? co budeš dělat? asi nic co. čas nemůžeš jen tak určit." řekl docela nejistě. nevěděl úplně jak to chodí. byl sotva ještě mladý na to, aby to rozebral dopodrobna. možná ano, ale už tak docela má guláš v hlavě.
"bohužel. takový vlci zde mohou být také. co s nimi uděláme? ani taky nic. je to jen na tom vlku jak se bude chovat. ale pak toho možná bude litovat. kdo ví." povzdechl nad myšlenkou vlků co potkal a byl rád že někteří takový nebyli.
pak tady seděl jak skála a poslouchal ty jeho slova o jeho druhé polovičce. no jo Roihu... tvá nová zpovědnice tady bude pro tebe. tolik nových informacích. co s nimi bude dělat? asi nic. stejně je asi za chvíli zapomene.
"tak to zní jako kdyby jsi byl moc moc rád s ní. jste se hledali až jste se našli ne? ty vypadáš jako normální vlk ona zas jako srnka... ty moc nemáš rád jiná zvířata ona je miluje... no jo, zajímavý pár toto. ale říkám předem.. nikdy jsem jí neviděl nebo nepotkal." no jo.. z jeho slov to bylo opravdu zajímavé.

poslechl si co vlk tady dělá a že něco hledá? nějakou kytičku. Cielo nebyl odborníkem na kytičky ale jeho matka se v tom vyžívala. když měla čas, šla na procházku objevovat nové rostliny. Cielo šel často s ní, ale nevěděl jak se co jmenuje. vlkovi proto nějak moc neporadí s tímhle. potřesl proto hlavou. "ach tak, chápu. nevím co to je za kytičku, ale pomohl bych, kdyby jste řekl jak vypadá." koukl pak kolem. no pokud tady něco bude. je teprve konec zimy tak nevím nevím. většinou vše roste když je jaro. pomyslel nad situací.
vlk se pak představil a na to Cielo se trochu zkrčil jako kdyby dělal úklonu. "tak to mě těší. já jsem Cielo. zatím jen tulák a nic víc." pak se postavil normálně a trochu se zasmál. "i když někdo mi říká krotitel hadů. protože mám za mazlíčka hada, Nio se jmenuje." očkem se na chvíli ohlédl na Nia který pořád byl zavrtaný hlavou do jeho kožíšku.
otočil se aby kdyžtak mohl hledat nějakou tu rostlinku ale pak se mohl otočit zpět na něho jen hlavou. "no.. jak se to vezme... přemýšlel jsem že tady někde v horách si udělám menší domov. celá téhle oblast zvaná Norest je krásná ale mé rodné místa jsou víceméně hory, takže se teď pohybuji jen zde." usmál se na Gwynna a pak otočil zpět hlavu na krásný výhled do dáli.

zase měl pravdu. ale pak ta zajímavá otázka? nevěděl na co úplně věřil. "je těžké na to odpovědět, ti řeknu. věřím víceméně na čas. čas určuje skoro vše. dokud ti nevyprší tak můžeš dělat podstatě cokoliv. ale takhle věřím také na osud. je tolik možností ale víceméně si můžeš vybrat jen jednu. není to tak?" bylo to opravdu těžké to vysvětlit ale ano. něco z něho vyšlo.
zasmál se znovu. "to jsem poznal." přiznal. věděl jak otravuje nebo jak to dokáže takže nebyl moc překvapený. "věřím ti. v nitru vlka je víc než na vnější části." uznal a koukl do jeho očí.
na jeho otázku trochu pootočil hlavu. "no tak pokud chceš..." nechtěl ho zklamat. ať se mu vyspovídá.

přikvl. "chápu. ale musím říct že kravina zde za tímhle místem je krásná. využí toho když už tady jsi. jsi mladý jako já takže máš ještě na to aby jsi mohl cestovat. věř této přírodě která tě zavede tak kde ti bude nejlépe. věřím ti." usmál se a uhnul mu z cesty před sebou a hlavu otočil tak aby mu tu cestu ukázal.
"možná to nevidíš ale věř tomu. hory jsou velké. to samé louky a vodstvo. nové kamarády najdeš či rovnou novou celou rodinu." řekl uklidněně s pohledem do dáli. ano. bylo to něco co tohle místo také mělo. plno možností se zde také našlo stačilo je jen využít.

pořád mu nic nezměnilo náladu. zase byl to šťastné přerostlé štěně s mazlíčkem n krku které mu spalo se zavrtanou hlavou v kožíšku. nevěděl co zde dělá ale co nevidět plánoval někde tady v okolí svůj provizorní domeček. proč? protože neměl rodinu která by mu toto obydlí zabezpečilo.
ťapal si tudy šťastně a nevěděl jakým směrem první jít. avšak vítr mu donesl nový neznámý pach. kdo to jen může být? hledal a hledal až takový jemný šedý kožíšek uviděl. dospělý to býti vlk. rozešel se tudíž směrem k cizinci s úsměvem na tváři a vrtícím se ocasem za sebou. "zdravím pocestný!" zavolal silným hlasem po vlkovi. "na procházce pane?"

Přikývl. Ano to už poznal to jeho první chování. A že to byla jízda ani nemluvě. Ještě je z toho sice v nitru naštvaný ale co už se dá dělat že.
Cesty samozřejmě nejsou společné ale podobné ve velkých uvozovkách mohou být. Vypadá to tak ale vlastně to doopravdy tak být nemůže. Kdo ví jak to je.
Tulákem je jen chvíli. Před půl rokem odešel od rodiny takže zatím z tuláctví moc nemá. Je to sice těžší než být ve smečce nebo s rodinou ale vlk si někdy poradí i sám. "no jak se to vezme. Asi tak hele. Nemáš sice společnost či pomoc třeba u lovu ale zas máš klid a čas na sebe. Asi takhle bych to řeknul. Ale takhle umím jedině rybařit a otravovat. Toť vše" pozasmál se a přiznal. Ano, to byli jeho speciality.

Jeho slova poslouchal dál a měl pravdu. Jeho příběh byl také smutný ale to co z něho je teď je jiné. Oba táhnou svou minulost jinak než jsou teď nebo jak budou táhnout budoucnost. O nové rodině přemýšlel ale chtěl zde být i pro svou biologickou rodinu. Svůj domov neměl daleko, vybral si místo blízko odtamtud ale sám se o svou změnu jen tak nepostará. Bylo potřeba mít někoho kdo by mu pomohl. Věřil si sice ale zatím to nebylo takové zajímavé. Potkal sice už někoho z smečky u které přemýšlel že tam půjde protože hodní vlci ze smečky znamená hodná smečka. Avšak ještě k tomu nedošel.
Roihu nebyl takový ten vlk podobný Cielovy ale když chtěl poradil. To bylo hlavní. Někde hluboko byl hodný a pomáhavý. To Cielo cenil.
Přikývl a koukl do jeho očí a s tím že si sednul. "máš pravdu. Asi máme něco společného." usmál se a potvrdil. "naše cesty jsou sice odlišné ale i něco společné se zde najde. Tímhle povídáním sis u mě trochu zlepšil to minule" zasmál se a zazubil se jedním koutkem.
Jeho slova o smečce chápal. Bylo to sice normální ale věřil mu že to jednou dá a přidá se tam. "tak uvidíš. Možná budeme ve stejné smečce. Já totiž ještě uvidím kde úplně bych chtěl jít. Rodina jak rodina. Možná se naše schopnosti někde uplatní" uznal a mrskl ocasem.

Roihu byl asi se svým životem moc spokojený. Škoda že někteří to takhle nevidí jako on. Ptal se na něco co si jen myslel a vlastně.. měl z části pravdu. "bohužel ani ne. Máš pravdu. Jediné co jsem chtěl abych měl rodinu. Rodina mě odstrčila a tak mám jen Nia. Moje povaha se dělí na více částí jak už víš. Někdy se zdá že jsem šťastný se životem ale v další části to je úplně jinak. Doma mě soudili podle mé poruchy s kterou bych už nechtěl žít. Je můj cíl abych jí přestal mít a pak se vrátil ke své rodině. Je to tak špatné. Možná bych si mohl najít novou rodinu v podobě smečky ale nemyslím si že bych jim byl k něčemu. Můj život v podstatě nemá smysl. Chceš dosáhnout něčeho co není možné. Jsi jen ty a tvůj mazlíček. Nic víc. Snažím se být hodný na všechny ale většinou to dopadne tak že zase zůstanu sám. Nemám to štěstí na to." přiznal a hodil normální výraz směrem na oblohu. Všechny ty myšlenky pochodovali v hlavě a bylo těžké říct co dělá nebo nedělá špatně. Bylo to ale ještě takové mladé vlče co má život sotva před sebou. Možná ještě není úplně ten správný čas na to potkat to své štěstí.
Podle jeho slov se zdál být šťastnější než vypadá. Nic ku nechybělo a to bylo dobře. Avšak jedná věc se zde nenašla. Čas být se svou polovičkou. "můžeš se do té smečky přidat... Pak budeš šťastnější." řekl potichu svůj názor. Mohl by to udělat. Je to přece jen jeho věc a tahle rada se zdá vhodná pro jeho život.

Přikývl. Myslel to vážně jak už jeho pohled říká. Nikomu by nepřál smrt a tak opak přeje každému. Je to něco co každý zažije jednou v životě na plno. Když ne tak svět se na něho neusmál či on na svět. Dvě skoro stejné duše se vždy jednou potkají i když o tom ani nevíš. I když nemáš druhou polovičku aspoň může být vlk rád za kamarády které má někde. Když zde Cielo přišel, neměl nikoho jiného než Nia. Když se však usmál na svět, našel si hodně přátel- no... Přiměřeně.
Po jeho slovech o jeho druhé polovičce, nevěděl o koho jde. Řekneš že je hodná ale tak co to znamená... Těch vlků zde může být víc a vážně nemůžeš vědět kdo by to mohl být. Jestli je skutečná či ne to nevěděl. Neviděl jí a tak mu to nemohl potvrdit. "neptej se mě.. nevím to. Ale tak víš co. Aspoň se na tebe někdo usmál a máš to něco co tě drží při životě. Můžeš mít kamarády, rodinu, jí... A budeš dál šťastný. Pokud však vše ztratíš tak bohužel. Tyhle věci se dějí."
Jedna věta mu ale hrála v hlavě. "jsi ale spokojen s tím co máš?" musel se zeptat.

Potřásl hlavou. "však v pohodě. Je to na tobě co komu říkáš. Já ti dal jen radu a to je pak na tobě jak se k tomu postavíš. Jsem rád že si někdo někoho najde aby už nebyl sám. Někdo takové štěstí nemá a to že to štěstí máš se cení. Já ti jen přeji aby ti to vyšlo navždy. To je samozřejmé!" pousmál se a hodil uvolněný výraz. Možná to nešlo poznat ale vážně to myslel vážně. Není takový pacholek aby každému nepřál štěstí a přál by mu smrt. Takový on není!
O tom prebraní se jen trochu zasmál. "samozřejmě že ne! Ani ji neznám... Přemýšlej trochu, Roihu.' zazubil se. Samozřejmě že to neplánuje! Takový taky není. Nezná jí a navíc ještě na to úplně není vyspělý. Takže si ještě musí počkat na ten moment kdy bude starší a potká to své štěstí.

Zvedl jedno obočí nahoru. Že by se mu to mohlo vymstít? Možná. Ale možná by to i vyřešil kdyby vážně hodně chtěl. Je ale pravděpodobné že mu Roihu zase něco řekne a dopadne to jak minule. Holt takový vlk to je a on to ví. Možná má v nitru něco jiného než jen aroganci ale tak víte co... Jen tak to nepozná. "kdyby se mi něco vymstilo tak s tím dokážu jakštakš pracovat" přiznal a poslouchal jeho vybuchující slova.
Tolik toho. Proč mu to říká? Cítí se jako by byl jeho nejlepší kamarád nebo tak který se mu se vším svěřuje. Tak to tedy ne. Nikdy jako nebyl zamilovaný. Nikdy nic takového nezažil. Proč? Neměl na to štěstí kluk jeden ušatý.
Jeho slova poslouchal až do konce. Nechal ho ať se vymluví. Proč né že. "zajímavé. Tak to musí být nějaký šťastlivec který má to štěstí být zrovna s tebou... Kdo ví zda vůbec spolu jste. Máš v sobě tolik pocitů které ti poradim-- nech si je pro sebe nebo pro ní. Je lepší si tyto soukromé věci nechat pro sebe. Ještě by někdo plánoval kvůli tomu něco a přebral by ti jí. Víš co..." on je toho schopný ale že to řekne každému na potkání. Trochu ho znal tak hádal. Nechal ho tak. Však je to jeho věc. Nemá mu do toho co říkat ale za radu nic nedá že.

Zastavil se a narovnal se od špiček uší až po konec noh. Měl takový trochu vážný výraz. Choval k jedincovi trochu respekt ale menší oheň v očích zde byl taky. Avšak neměl teď náladu na jakékoliv rvačky slovně tak i fyzické.
Jeho slova poslouchal velmi silně a zapřemýšlel nad tím zda zde ztrácet čas někým kdo ho trochu pobouřil či nikoliv. Ale vyslechl ho a je tady pořád. Dál tomu trochu šanci.
"no to ano. Bylo to trochu... Proti mé srsti. Nevím co se s tebou dělo ale dám ti ještě jednu šanci. Nedělám to rád ale ano." řekl pevným hlasem.
Čas měl ani nevíš jak. Neměl co dělat a tak si lehl a koukl na něj. "můžeš říkat..." byl úplně jiný než před tím. Z jeho slova "prosím" poznal že něco chce. Bude to asi trochu na dlouho a tak si proto lehl.

Měl docela dobrý den. Dokud mu ho nikdo nezkazí tak tady dál skáče radostí. Nevěděl úplně co zde dělá. Vracel se asi z hrbů kde potkal Timothéo. Hlad měl trochu ale na jeleny si netroufal. Byli to majestátní zvířata které by ho hned smetli.
S hadem na krku Šedo černo modrý vlk pokračoval až k němu vítr dotáhnul známý pach. to je on!
Cítil pach jedince který se snažil o jednu věc. O to aby ho mohl tahat za nitky. To se mu nelíbilo. Musel být teď opatrný. Doufal někde v Nitru že tento jedinec svůj názor změnil však to není jisté.
Hledal a hledal až toho malého parchanta našel. pomalu se tedy rozešel k němu a docela tichým hlasem řekl "zas a znova. Zdravím Roihu." řekl to i tak aby to slyšel.