Príspevky užívateľa

Její příběh si poslechl velmi pozorně. Bylo mu jí líto ale zas byl rád že žije. Rád by potkal toho jejího zachránce. "chápu...ale víš co... Buď ráda že žiješ. Můžeš objevovat svět jak se ti jen zlíbí. Máš život před sebou. Najdeš určitě svou rodinu zpět nebo najdeš novou a budeš s ní ráda. Taky jsem druhé hledal rodinu ale až jsem poznal svého hada Nia tak jsem zapomněl na to. I nejlepší přítel ti nahradí rodinu. Pokud chceš mohu tvou rodinu na chvíli zastoupit." jeho oháňka se začala vrtět a úsměv na tváři nesměl chybět. Byl to hned jiný pohled na věc. Sice je ještě mladý na to aby hrál roli otce ale jako nějaký starší brácha to by ušlo ne?

"tak dobře" pokývl hlavou a sedl si. Možná se pozadím posunul trochu od ní ale to je jiná věc. Chtěl jí přece jen dát trochu toho prostoru.
Její jméno se mu docela libilo. Nechá si ho v hlavě pro další časy tak aby se nevymazalo i když kdo ví jak takhle hlava pracuje dobře.
Nevěděl moc jak na tuto otázku odpovědět ale i tak něco z něho vypadlo po dlouhém přemýšlení. "no... Ne, ale jsem kousek odtud. Rodina mě vyhodila tak jsem necestoval moc. Kdyby potřebovali pomoc tak jsem blízko ale zas nevím jak oni by mě přivítali zpátky. Ty asi taky nejsi odtud co? Stalo se něco s tvou rodinou že jsi tady tak sama?" musel se zeptat. Tohle ho zajímalo taky docela dost a pořád neměl odpověď.

i když se zdálo že vlče bylo trochu klidnější, on nebyl. "vážně? pokud chceš klidně tě rušit dál nebudu." hodil upřímný výraz. nerad by tohle vlče dál nějak otravoval.
pak se ptala ale na otázku kterou už bylo trochu těžší vysvětlovat. "já? ani nevím co doopravdy jsem. jmenuji se Cielo. můžeš mi říkat Cio, obloha, démon... to už je na tobě. a ty?" zvedl zase uši nahoru.
když se to tak vezme ze všech stran tak Cielo není jen obyčejný vlk. on sám si tak nepřipadá. někdo mu říká démon z důvodu jedné hloupé minulosti, někdo obloha, hvězdička.. tak co tedy je?

Hned se zastavil a zasekl. Že by udělal něco špatně? Vypadalo to tak. Uši dál dolů a koukl se jí do očí. vypadá moc vystrašeně.. stalo se jí něco? Je moc mladá na okolní svět. Kde má rodiče?
"nemusíš se mě bát... Já ti nic neudělám. Klid ano? Co tady děláš tak sama? Vyrušil jsem tě nějak?" hlavu dál na bok a hodil takový starostlivý pohled. Vůbec nic o ní nevěděl ale chtěl jí pomoct ať už to je jakékoliv. Připadá mu jako jeden Vlk z jedné louky s kterým se před nějakou dobou setkal. Takže praxi už v tom jakštakš měl.

Tady ještě nebyl. Velké hory které mu dopřály krásný výhled na okolní svět. Zimní vánek mu čechral kožíšek, čerstvý vzduch mu proudil plícemi a plno dalšího co zde bylo. Hada omotaného kolem krku nerušil. Spal s hlavou zavrtanou v něho. škoda že tohle nevidí bratříček a sestřička, milovali by to tady.
Cupital dál horami aby si udělal takovou krásnou procházku až v tom ucítil neznámý pach vlčete. Začal hledat podle stop a pachů až v dáli uviděl to něco. Jeho ocas se rozkmital ze strany na stranu a nohy se mu rozešli za tím malým a mladým stvořením.
Když už byl v celku blízko musel svůj příchod oznámit hlasem. "zdravím mladý vlčku!"

Pokývl hlavou. "ano ano. Zatím jsem lepšího kamaráda než je on nepotkal takže zatím zůstávám jen u něho. Spokojený je když může čerpat teplo z mého těla kvůli zimě." zasmál se a koukl na něho tak nejistě. Nevypadal moc šťastně.
"udělal jsem něco?" ujistil se touhle otázkou.
Jeho rohy ho pořád zajímali ale díky jeho větám si své otázky nechal pro sebe. Možná to zjistí později. Teď bylo hlavní aby vlk nevypadal tak jak vypadá. Udělal něco špatně?
"jak se vůbec jmenuješ?"

Uslyšel najednou nějaké zvuky. Tlapy někoho kdo se boří tímhle menším sněhem. Pořádně našpicoval uši nahoru a otočil se za zvukem. Byl to černý vlk kterého nikdy neviděl. Cizinec? No ano ale v téhle zemi ne. Šel cítit smečkou takže už tady musel být dlouho.
Jeho tvář se rozzářila když ho viděl a co to měl u sebe. Plno otázek zde bylo. Avšak pořád ležel na pište ale jeho ocas ne. Ten se vrtěl ze strany na stranu a nebyl vůbec v klidu.
"zdravím zdravím poutníku!" řekl docela nadšeně s úsměvem na tváři.
"vůbec nerušíte. Také se jen tak jdete projít?" odpověděl na jeho otázku s tím že se také musel zeptat.

Jedno ucho dál dolů a pousmál se jedním koutkem tak že mu i zuby vylézali ven. Najednou se vlk změnil a to se mu docela líbilo. Jeho ocas se i začal pomalu kmitat ze strany na stranu .
Přišla otázka na kterou šlo normálně odpovědět ale když ostatní slyší pravdu, vidí v tom jen něco nebezpečného. " to je Nio. Je to můj společník kterého jsem kdysi zachránil. Je to vlastně had který se netváří jako had. Chrání mě, zima mu nevadí až tak moc a když chce, tak pomůže. Není nebezpečný, v tom že také ujistím." očkem se kouknul na svůj krk a pak zpátky na něho s normálním úsměvem.
Když ho ujistil že neruší byl o trochu více rád. Přišel proto trochu blíž k němu. Na co odstup.. už je vše v pohodě tak může jít blíž.
Jakmile se zastavil u něho, od dola až nahoru si ho projel očima. "připomínáš mi vzhledově mého mladšího brášku. Neměl sice rohy ale jinak ano. Jak je ale možné že vlci mají rohy?" jeho krásné rohy ho velice zajímaly. Hezky si je prohlížel tak "z dálky" a přemýšlel nad tím. Ještě neviděl vlka s Rózy až na jednoho vlka z řeky, ten měl velké rohy ale nezeptal se ho na to.

Vlkovi první slova ho trochu zarazili. Zastavil se když viděl jak vypadá. Proto se ani už nesnažil o to být normální jak býval. Takové to šťastné štěně co každého chce otravovat. Nahodil proto takový výraz jako kdyby se k tomu postavil správě. "taky nestojím o potíže. Nejsem nebezpečný, s tím tě ujistím." pravil a usmál se na něho i když on sklonil hlavu tak aby se na něho nedíval.
Neměl důvod zde být na někoho zlý, jeho agresivní období zde není a tak je v pořádku. Had spí což je také pozitivní. Jen on a cizinec.
"ruším nějak? J-já bych nerad někoho rušil." byl najednou takový nejistý, nechtěl situaci zhoršit. Když něco řekne špatně tak kdo ví jak se vlk zachová..

Z jeho výletu ze severu kráčel touhle krásnou krajinou. Řekl jsi že by mohl jako správný turista jít na hory a že byly krásné ani nemluvě. Toto krásné ovzduší plné čerstvého vzduchu mu proudilo celým tělem v žilách tak zapálených že nevěděl co první dělat. Díval se kde co všude možně je až narazil po nějaké té době na černého vlka co zde také byl.
Ano nevíte jak byl rád. Miloval společnost a že mu chyběla to ano. Naštěstí jeho společník Nio hezky spal na krku jeho pána takže bylo od hada aspoň chvíli pokoj.
Upaloval za cizincem s ocasem který mu krásně máchal za pozadím. "zdravím pocestný!" řekl šťastným hlasem když se blížil s cizinci.

Tady už jednou Cielo byl ale nepamatuje si to. Proč? Jeho agresivní období zde hrálo roli a jak už víme, po tomto období si nic nepamatuje, co dělal a tak. Na tady tom místě potkal vlka s kým se porval a jediné kdo si to pamatuje byl Nio.
Z tady toho místa nebyl nějak šťastný. zase další louka kde nic není. Proč jsem tedy sem přišel? s pomyšlením lehl někde na místo a nechal zimní vánek proudit jeho kožichem. Na Nia byla moc velká zima, takže si zase aspoň hlavu namáčkl blíže k Cielově těle aby ho hezky hřálo teplo vlkova těla.
Díval se kolem sebe a nikdo nikde, ani žádný vlk, ptáček či zajíc. ale zas... Dobré místo na odpočinek, to ano.
Kdyby zde však nebyl pozůstatek sněhu, bylo by mu lépe, ale co nasekané s matkou přírodou že ano.

Jakákoliv řeka nebo stojatá voda mu byla už k ničemu, hledal tady a to mu stačilo. Když něco našel zastavil se u toho a koukl na ní. Pokývl hlavou. "ano, nebudeme zde riskovat. Možná by jsme to zvládli s pomocí magie ale ostatní také by mohli zaútočit."
Pak dal packu ke krku aby mu tam mohl vylést Nio. "no ano... Celou dobu ho mám na krku, moc nejde vidět když máme stejnou barvu. Nereaguje protože má hlavu zabořenou v mým kožichu aby mu bylo trochu teplo. Jméno se Nio." zasmál se trochu a položil po chvíli Nia na zem. "je ale nějaký divný. Moc mu zima nevadí."
Zatřásl hlavou a pošeptal Niovi aby šel do té díry, u které stál, a přinesl nebo postrčil ven nějaké to obyvatelstvo nory. Nio pokývl a plazil se směrem do země.
Cielo se skrčil a pozoroval kde co vyleze. "teď si dávej pozor, nevíš co kde vyleze." ani ji neodpověděl na její další slova a už byl připraven na tenhle lov.

Mrsknul ocasem a koukl se kolem dokola kde co je. "umím velice dobře lovit ryby ale nevypadá že zde je nějaká řeka, kolem jsem sice nějakou potkal ale ta je dole. Jeleny a soby nechci plašit, jsou moc velcí na mě a nechci skončit jako můj jeden kamarád. Zajíci jsou v norách v teple před sněhem, mohu poslat mého hada aby je šel z těch nor vyplašit. Jinak takhle jsem rychlý a obratný, lov mi nedělá takhle problém" otočil se hlavou zpět na ní s úsměvem.
Je to tady velké, několik nor by se tady našlo ale kde to už je problém, smích zakrývá tyhle ty nory ale stopy tady jsou tak zase něco pozitivního.
Vydal se s čumákem zabořeným v zemi hledat stopy nějakých pachů které ho zavedou blíž k noře. Pak se na ní otočil aby odpověděl na otázku. "no... Jo..." povzdechnul si a koukl nahoru na oblohu. "nemám moc štěstí na jiné vlky. Ale mě to nevadí, mám Nia a to mi stačí" usmál se a pokračoval v hledání aniž by si o to sama řekla.

S úsměvem na tváři přišel k vlčici a koukl na ní. Nevypadala zrovna ráda když se on zde objevil. "Hmm.. před tím jste vypadala že lovíte... Vyrušil jsem vás?" mrsknul ocasem.
"já totiž nerad někoho ruším tak se omlouvám. Smím to nějak vynahradit?" řekl celkem rychle.
Byl celý plný energie na vše. Řekne si a bude se snažit jak to jen jde. Přešlapoval packami a čekal co řekne.
Pak naklonil hlavu. "no já asi nic... Já rád po nějaké době někoho rád vidím" odpověděl na otázku s úsměvem i se zavřenými oči.

Mrsknul ocasem do strany a tak udělal kolečko vedle něho tak aby byl po jeho boku, tam se hezky protáhnul tak aby neshodil Nia ze zad.
Pak se normálně postavil a koukl na oblohu. "to já úplně ještě nevím. Moje cesta je dlouhá a tak jsem si řekl že bych se na chvíli zde někde utábořil. Mám ještě sotva celý svůj život před sebou tak asi budu cestovat dál... Osud mě zavedl zde a potkal jsem dalšího milého vlka. To mě moc těší a ani nevíš jak." pousmál se.
"taky máš velkou cestu před sebou?" musel mu položit také otázku, jinak by to nešlo. I s tím že se na něho podíval.