Príspevky užívateľa

Přikývl a postavil se. "dobrá tedy. Nějaké nápady?" mrsknul ocasem a pak hodil jakoby úklonu. jeho ocas se vrtěl ve vzduchu a byl připraven na vše.
Nevěděl co tady Neveah vymyslí za hru. Před tím vymýšlel on tak teď byla řada na ní. Bylo mu to víceméně jedno. Miloval všelijaké hry. Dokud nebyl starší tak hry miloval. Bylo jasné že když budou chtít tak se časem budou setkávat dál na hry. Oba milovali hraní si a tak proč né hej. Byl za to rád.

Další zapeklitá otázka. Za čím svůj život směřuje? Řekl to už kdysi dávnou někomu ale úplně ještě nevěděl zda to je ono. Směřoval svůj život tak aby byl co nejblíže svým přátelům a rodině avšak své vlastní sny mimo rodiny a tak měl. Chtěl vyřešit záhadu své poruchy aby už nikomu nikdy neublížil jako tehdy. Tehdy to bylo právě to kvůli čemu ho rodina vyhodila. Bez toho by mohl žít normálně, vrátit se zpět k rodině a žít s nimi nadále. Miloval je celým svým srdcem bohužel však realita byla jiná. Nechal svůj osud ať ho táhne tam kde dostane největší lekci ba naopak něco co ho zavede za pomocí. Věřil v to ale zatím se nic nestalo. Možná další léta budou lepší a lepší. Musí však počkat do té doby kdy jeho sen bude splněný. "rozhodnul jsem se, není to však jisté. Chci se zbavit svého prokletí. Nechci mít v hlavě nějakou tu poruchu co mi zjistili. Nechci nikomu ublížit dál. Nechci být agresivní. Je nějaká možnost jak se toho zbavit?" řekl tak jakoby hrr. Ale musel pak dát hlavu bokem s takovým pohledem jako by mu to bylo líto že takový je. A že mu to teda bylo. Chtěl být jako každý druhý vlk.
Jeho slova o smečce ho trochu překvapily. Vážně tak vypadá? No možná nějaké to chování se naučil ale ne od nějaké smečky. Jeho matka ho vychovala tak aby byl ohleduplný ke všem. Respektoval je či toleroval. Skoro až se z jeho slov začervenal. "snažím se být takový ke každým..." koukl zpět na něho. "mám skoro až dobré vychování. Naučila mě to dřív než bylo pozdě. Někteří nejsou takový a to je docela škoda. Každý je však něčím originálním tak to chápu."

Jeho slova si jen nech projet hlavou. Nechtěl to zase přítěžit svými slovy. Nebo se mu to tak zdálo. Věděl už toho docela dost tak slova nechal stranou. Více času znamenalo více přemýšlení a on už toho měl až až. Skoro až by touhle konverzací zapoměl na život sama. Sice měl svého kamaráda hada Nia, ale... To mu bylo malo. Rodina ho vyhodila tak už neměl nikoho. Musel se naučit věci sám. Je ještě mladý aa než se naučí něco víc tak už bude "starý". Možná kdyby se přidal do smečky znamenalo by to dobře pro něj. Naučili by ho tolik věží že plných takových myšlenek měl celou hlavu.
Přišla taková zapeklitá otázka, skoro až nevěděl co na to říct. "cením? Já?... Nevím to jistě... Cením si skoro všeho. Ale jedno je jisté..." pohled dál ze země zpět na vlkovi krásné modré oči. "cením si všech přátel co mám v životě. Mojí rodiny která mě sice odehnala ale i tak cením že jsem jí vůbec měl." přátelé a rodina... To je to po čem toužil a cenil si toho. Nic jiného.
Když slyšel co vlk řekl o vlčeti dál, víc a víc byl rád ani nevěděl z čeho. Vlk rovnou řekl své jméno a tak se postavil a uklonil se. Po úkloně se zase narovnal. "jsem rád že jsem narazil na takového vlka. Těší mě S'Ariku, mé jméno je Cielo Stoh Katkou a zatím jsem jen tulákem.' nevěděl co znamenalo slovo Nox ale možná časem na to přijde. Avšak přízrační? Lákala ho tato smečka trochu víc. Možná by tam našel takové hodné vlky jako tady S'Arik a už ho neodženou. Kdo ví však jak to bude.

Každá smečka poskytovala něco jiného pro každého. Něco co jen někteří ocení. Pokud se ti tam nelíbí máš jen dvě možná i víc možností. Některé smečky poskytují nežití když už u nich dosloužíš. Kdyby se náhodou Cielo objevil v této situaci, nedopadlo by to zrovna dobře. Zemřel by dřív. Svou povahou bylo těžké určit kde by tady Cielo mohl jít. Že začátku to je takové hrající si štěně které by pasovalo někde do hodné smečky jako je třeba Nihil. Svou odvážnou, silnou a chytrou stránku někomu dalšímu ale jeho poruchová stránka by spíše pasovala do Ignisu. Kde tedy má to své místo?
"to ano." přiznal. "kdybych se nad tím zamyslel tak úplně nevím kde bych pasoval. Můj život je trochu komplikovaný. Nejen život. Chování, schopnosti či dovednosti... Je toho trochu víc" přiznal zase a koukl dolů do země.
Co se týkalo toho co řekl o těch vlcích tak se mu lehce rozzářilo v očích. "vážně?? Rád bych jednoho z nich potkal a poděkoval mu za záchranu tohodle příjemného vlčete."mrskl oháňkou s lehkým úsměvem na tváři. Pak se však trochu zasekl. Že by jí znal? No asi ano. Pokud jsou ve smečce tak není divu. "a-ano... Vy jí znáte?" musel se zeptat. Otázka kolovala jeho hlavou. Trochu na něco přišel ale nevěděl zda to bylo správně.

Plno nových novinek co slyší právě teď a tady. Plno odlišných jedinců v jedné skupině. Každý úplně jiný ale význam stejný.jakoby se mu rozzářily oči když tohle všechno slyšel. Chtěl znát všechno o těchto smečkách ale nemohl. Zajímalo ho to až tak že jeho ocas se rozkmital ze strany na stranu. "takové úžasné smečky zde na jednom místě..." řekl celkem tichým hlasem.
Co si tak vzpomněl na slova svých přátel tak nic moc neříkali jen- "mám takový pocit že o smečce mluvila jedna malá vlčice. Neříkala myslím přímo jméno ale říkala něco ve smyslu že tam je její zachránce." protřepal hlavou a koukl na vlka. "možná jeho jméno budete znáti. Pokud si vzpomenu.."
Z paměti vyhrabal nějak to jméno. "Aikan? Nevím. Také zmiňovala nějakého Sarika, nemáte je?" kdo by tušil že zrovna na tohodle vlka narazil. Chtěl se s jejími zachránci setkat a poděkovat jim ani nevěděl za co. Však v tuhle chvíli to ještě neví.

"zdejších smeček? Zatím jsem nepotkal nikoho ze smečky. Povíte mi víc?" pořádně našpicoval uši a poslouchal vlkovi slova. Chtěl se o tom dostatečně dozvědět ať ví kdo zde vládne.
Jeho slova silně poslouchal a snažil si to do hlavy pořádně zapamatovat. Přikývl na jeho slova. "ano... To už jsem poznal. Hory jsou skvělé místo pro domov nebo takhle přebývání na chvíli, chtěl jsem si tam udělat menší domov ale jak vidím jsou zde smečky co mohou nabídnout nový domov. Sice nevím jak tyhle smečky fungují ale možná časem, když si je více přečtu, usoudím kde je nejlépe, možná zůstanu navždy tulákem. Kdo ví."
Zase pokývl. "ano, byli to však zase tuláci jako já. Byli moc hodní! Mám je rád! To je aspoň něco pozitivního co jsem zde našel." usmál se a koukl na oblohu. Ach ty krásné vzpomínky kdy se setkal s nimi.

Pal hlavu na bok.. "no jo přijdeš mi taková maličká... Ale to nevadí! Hrát si s tebou jde i přes to!" švihl několikrát ocasem a nosem do ní zase jemně strčil.
"víš co... Hoď minulost za hlavu a věnuje čas budoucnosti. Nehledě na to že je to těžké... Ale musíš se s tím smířit a přemoct to. Užívej si chvíle se svou novou rodinou a buď svá...!" usmál se na ní a dal jí nějaké ty rady i když sám ví jaké to je. Nechce aby byla nějaká smutná z toho. Chce aby žila tak jako normální vlk. Chtěl pomoct ale kdo ví jak pomohl.

Zdálo se že to je někdo hodný. Dobře pro něho! Nerad by teď s někým něco dohadoval hrubým hlasem. Zvedl se pomalu a tentokrát si jen sedl. Najednou z vyššího pohledu šlo vidět tolik krásných věcí co jen to ten vlk měl a že jeho pach byl úplně jinačí než těch co potkal ani nemluvě.
Přikývl a koukl se tak kolem. Nějak mu hlavička sepla a nějak věděl že myslí tuhle zem kde se právě nachází. On nevěděl jak se jmenuje a tak to teď ví. "krajiny? Jsou krásné ale cesta bude ještě velká, přišel jsem nedávno a sotva mám prozkoumané čtvrtinu území. Vy jste asi zde dlouho že ano?" koukl se zpět na vlka s takovým menším úsměvem.
Po pachů se zdálo že je to vlk v starším věku, což mohlo znamenat že už tu byl dlouho. No tak trochu. Starší by asi takhle moc necestovali. Je zde ale možnost že vlk se zde narodil což by to tady znal ještě o moc lépe. Ale kdo ví co je pravdou.

Pohodil hlavou s lehčím úsměvem. "v pohodě. Zvyknul jsem si. Těžké to bylo to vskutku ano ale jsem silný vlk, podle mámy, zvládnul jsem to a žiju dál. To je asi hlavní." přiznal.
Svět by nebyl moc šťastný kdyby se všichni tolerovali ale zas by nebyli žádné války. Nikdo nemá rád války, ano Cio. "když se to tak vezme tak ani ne. Svět by nebyl moc šťastný. Bylo by tolik dobroty na jednom místě až by všichni z toho byli špatní. Takhle je dobré někoho tolerovat či respektovat."
Nad místem se pořád zamýšlel. Nevěděl co a jak vůbec. Jak to dopadne? Co když nakonec bude někde úplně jinde?"máš pravdu.. hory jsou velké a my malí avšak domov na nich může být také velký. Nevím zda jsem o tom mluvil ale kdybych byl ve smečce někde na horách tak bych byl velmi rád. Takový klid a přátelé u toho? To je sen můj." přiznal také. Má plno snů ale to by se mu také líbilo. Ale je to jen snivý vlček takže může o tom jen snít.

Položil zajíce na zem a koukl na ní s pokyvnutím. "to poněkud ano... Je dobré mít takového pomocníka ale zas i můžeme spoléhat na sebe..." koukl pak po díře u které čekal až se jeho had vrátil.
Chvíli mu to trvalo ale pa vykoukla modrá svítivá očka z díry. Pak už vylezla celá hlava až tělo. Natáhl packu k němu a zase si ho dál na krk.
Pak si mohl lehnout ke kořisti a mohl se do ní pustit. Bylo to tak dobré až to rozkousal až do kostiček. "mmmm tak dobré!" mlaskl a olízl se.

Švihl ocasem a začal se plazit tak aby byl blíž k ní. Pak se jen tak protáhnul v lehu a pořádně zívl. Takové menší zakňučení nesmí chybět.
"ale musím říct že jsi dobrý parťák na hry! Dlouho jsem si s někým nezahrál ani na tu honěnou." trochu zapřemýšlel nad tím co vůbec dělal se svými sourozenci ale moc toho nepochytil z myšlenek.
"nevím zda jsi to říkala či ne ale.. měla jsi nějaké sourozence s kterými sis hrála?" zajímalo ho to... Pořád něco říkal o sobě a ona nic... Tak co teď? Je vhodná chvíle na to při odpočinku.

Když byla malá tak nebyla moc rychlá. To mu nevadilo. Zpomalil trochu na rychlosti aby jí neztratil ale když v tom mu podjela páčka na sněhu a skulal se přímo na zem. Když dojel na kluzkém sněhu, chvíli zůstal jen ležet ale pak se ozvalo docela hlasitý smích. Nebyla to zrovna věc u které by brečel to ne, radši se tomu smál.
Pak se otočil na břicho pořád v lehu aby našel Neveah. "hezky se běželo ti povím." uznal a usmál se

Vyskočil na zadní packy a při dopadu zpět jakoby dupnul, při tomto dupnutí se otřáslo jeho tělo tak že vzbudila Nia. Nio zasičel tak moc až vykoukl kde co. Cielo se hned zasekl a koukl na něho. "klid! Klid Nio... Jen si tady hraju... Spi dál..." Nio se poohlédnul na Neveah a pak zpět zabořil hlavu do něho.
"pokud budu opatrný tak bude od něho klid... No nic pokračujeme!" koukl zpět na ní s úsměvem a rozzářenymi oči. Jeho ocas máchal ze strany na stranu a packy přešlapovaly...
Oběhl jí a pak utíkal pryč. "chyť si mě!" vykřikl na ní a sem tam očkem jí pozoroval zda běží nebo ne. Ještě by se mu ztratila... To tak

"to už je na tobě" pozasmál se a pak se jen tak koukal co dělá. No a najednou je svět jinačí. Nečekal však že si n něho lehne. "heh... Tak to je jiná věc.." se koukne na ní a usměje se tak zákeřně.
Chytí ji předními tlapami a tak se a ní otočí na bok. "a už nepustím!" nyní jeho malé vlče.
Strčí do ní jemně čumákem a pak jí jen tak olízne nos. Byl to jeho takový trochu styl hraní. První se tváří úplně přátelsky ale pak je zákeřná malá sv...
Pak jí však pustí a postaví se tak aby jí měl mezi předními tlapami. Díval se běžky na ní z hora ale pak vyskočil před ní s otočkou tak mrštnou že hned oční kontakt byl na ní. Udělal takovou úklonu a byl připraven na vše.

kývl hlavou na její slova. "dobře, chápu... ale kdyby něco, můžeš mě najít."
sezení ho už unavovalo tak se skolil na zem tak že ležel na zádech. jednu přední packu však natáhnul směrem k ní. "co tak se bavit o něčem veselejším? nebo dělat něco jiného? tohle to mě docela unavuje nic proti." usmál se s jedním koutkem ukazující zub. och že by se zase jeho vnitřní štěně ukázalo? měl chuť si jakš takš hrát tak proč ne že. dospělí si nechtěli hrát tak co tohle vlče? konečně by měl nějakého dalšího kamaráda na hraní. Nic proti Niovi ale ten se nezdál moc jako nějaká ta hračka s kterou by si mohl hrát.