Príspevky užívateľa

chápal celou tuhle situaci. také by úplně hned nevstupoval na území, ale ty dvě by klidně přivedl k hranicím aby Sarik odsoudil co s nimi nebo vůbec jestli je zná. "Nihil ano.. ale my si dáváme více pozor, jen tak neútočíme ale nenecháme cizince jen tak pochodovat po území." odpověděl na otázku. Samozřejmě nebyli jako Azarýn, ale dávali si pozor kdo tam chodí. Trochu nechápal Nihil v tomhle ale byla to jejich věc a on do toho zasahovat nehodlal.
"dobrá, tak já vás nebudu zdržovat. užijte si cestování." usmál se na ně naposledy a už jen pokračoval ve své cestě. přece jim nebude křížit cestu ne? Norest je plný divů a krás a bylo lepší to hned prozkoumat než později.

Zrovna se vracel úplně šťastný z výletu. Nejenže byl v Nihilu u svého kamaráda ale také potkal někoho kdo mu může změnit trochu život do konce. Vysmátý jak sluníčko se vracel a když došel tady do lesa, musel si vítězně oddechnout že měl tuhle cestu za sebou.
"sladký domov." povzdechl si a vydal se napříč stromy na své území. Tohle místo mu dalo hodně vzpomínek, hlavně na zloděje šišek, ale to je jiná pohádka.
Vlastně tady ani moc nebyl, však co tady mohl dělat? Lovit se mezi stromy moc nedalo... Aspoň ne pro něho.
Když však uviděl známý hnědý kožíšek, překvapilo ho to neboť co by tady on dělal?
Neváhal a hned za panem Roihem přiběhl aby mu mohl říct novinu. Bude na něho pyšný?
"Roihu! Musím ti něco říct!" zavolal na něho a jen tak tak se u něho zastavil aby nenarazil do něho.
"neuvěříš co se mi stalo! Byl jsem na návštěvě u Akazy jo... Ale pak jsem se vracel a našel jsem poklad! Poklad pro mé srdce! Nechápu že ve městě něco takového bylo!" byl rád z toho všeho že pletl jabka s hruškami a druhý nemohl vědět co vlastně mele.

opravdu? on si pak myslel že je na úrovni vlka který je vyspělý na důchod. Avšak bylo lepší nic neříkat, sám by si zadělal na pěkný problém a hádat se s tímhle vlkem nechtěl. Mladý mozek by to moc nepochopil.
Pomalu si za ním kráčel jak mu bylo libo. nespěchal nikam zatím. "já vím že ne... ale Přízrační jsou jedna velká rodina a i když víš že nejsou pokrevní, je dobré je jako rodina brát, či ne?" zamával lehce ocasem když se na něho díval s jemným úsměvem na tváři.
ťapal s ním a díval se do slunce když přemýšlel co mladý vlk říkal. na konci světa zapadá... tam kde nikdo nesmí... slova jeho mámy mu ještě z paměti neslezly. vždy ho fascinovala obloha ale na ni se mohli dostat jen okřídlenci a on byl jediný kdo z rodiny neměl křídla. měl to tak i jeho otec? kdo ví. rád by to chtěl vědět ale ten odešel pro mlíko a už se nevrátil.
Pomalu ho následoval a i díval se na mladého, zda je v pohodě. však co? jednou se ohlédneš jinde a zase zpět a druhej je už na stromě.

jeho ocas za ním kmital radostně. byl opravdu rád že našel někoho jako je Damián.
"jsi velni hodný vlk, možná by jsi měl zkusit nějakou smečku aby jsi moc dlouho nemusel být sám." to by toho vlka byla škoda potom. Avšak pokud druhý vlk chtěl být sám, nebránil mu v této cestě. On sám si také myslel že so zvládne, ale jakmile našel přízračné, jeho život se otočil jinak v lepším směre.
Po chvíli se však zvedl a koukl na oblohu. "no nic já už budu muset jít. jen tak tak dorazím zpět do západu slunce. můžeš klidně jít chvíli se mnou a pak jít svou cestou, nebráním ti v tom." usmál se a pomalým krokem se vydal směrem ke svému domovu, nebránil mu jíti s ním, právě naopak - byl by moc rád.

samzřejmě i on nesměl tady chybět. měl to sice hodně propojené s návštěvou jak Nihilu tak i Kultských hranic, avšak nakonec to stihl a byl tady. Neměl sice moc času na odpočinek, ale tady... tady musel být i kdyby umíral.
Sedl si někde na krajíček, aby nemusel být moc na očích a díval se co tady se všechno děje. Pomalu se zde nachomýtla celá smečka, jenž mu vykouzlila úsměv na tváři, ale... proč tady byli? Pohled upřený na tmavého vůdce mu trochu přidělával starosti. Radši nechtěl myslet na to nejhorší.
Avšak když poslouchal další a další slova, chtělo se mu brečet z těchto dojemných slov. ale nebrečel... jedině kde se vybrečel byla svatba AKazy kde nevěřil svým očím. avšak tady... tady ty slzy držel a jakmile přišel čas na jednu z hlavních věcí, přikývl děkovně na vlka, jenž mu dal přívěšek.
Konečně mu to bude slušet a Omara se do něho víc zamiluje. Ale teď nad tím nesměl moc přemýšlet... to hlavní teď přišlo a on se díval na fialovou léčitelku.
přál ji to a věděl že to bude dobrý vůdce. Nepodceňoval ji. Sledoval celou scénu dál i s úsměvem na tváři.

Už jsen když viděl jeho pohled, přál si aby to nebyl klon jeho otce. Dva Roihy tady nechtěl - ale zas by mu to přišlo vhod při jeho sezeních jako zpovědnice, kterou dlouho nedělal.
povzdechl si nad jeho provokatými slovy a ťapl ho lehce packou do ramene. "ano... z čeho bych tu depku měl?" zazubil se a koukl zpět na sluníčko.
na to v jak mladém věku byl, měl docela dobré myšlení. přikývl ale v mysli byl trochu smutný... romntická věc... to bylo něco co nezažije a když ano, tak jen nad východem měsíce páč lepší holku si vybrat nemohl než jen z kultu.
"asi máš pravdu. Ale nemyslíš si že jsem na to moc starý?" lehce se pousmál na něho když se díval jak už vycház.
no dobře.. aby si nemysleli že je to zlý strýček, zvedl se a pomalým krokem šel k němu.
"ale do toho slunce se moc nedívej.. budou tě bolet očka a pak strejda Timeček bude mít plné práce s lékem na bolavá očka." věděl že to není už takové to malá štěně, ale je lepší to vysvětlit takhle lehce než mu to dávat úplně za vinu.

Musel se nad tím zamyslet trochu víc. něco mu tady nesedělo a nedávalo to moc smysl. "však za staré věci můžou starý členové ne? No nic.. já si tím nenechám pléct hlavu ale pak bych možná nenápadně zkusil se tam jít k hranicím podívat." to že maj nový jméno neznamená že mají nové pravidla, proto by ani nechodil na jejich území že hej nazdar jak se vede. Už to zkusil u Kultu a týpka ho sjela slovně.
Jo očividně na to mohl zapomenou ale - "víš jak je to těžké? však kdyby jsi byl v mé kůži taky by ti to nebylo příjemné." cukl uchem a těžce si povzdechl.
"fajn, fajn... fajn... jdu si to promyslet a zkusím na to zapomenout počas lovení králíka. vše si jdu promyslet a pokud se vrátím s tím že to nemá smysl tak je to tvoje chyba." tiše se zasmál, zvedl se z místa a zamával ocasem na rozloučení. Bude to těžká cesta ale co jiného se dá dělat. Budeme muset jen doufat, že si to nepokazí.

Sice moc nechápal situaci jak je možné že takhle byli ti dva od sebe odlišní, ale tak... jejich rodiče i na stará kolena mohli chtít děti no ne?
"ach tak tak to potom ano. ale někdy je lepší být ještě mladý. já teď musím zaučovat mlaďochy u nás a lovit pro celou smečku protože hlavní lovec se někam zdejchnul." pokrčil rameny. Ale nedělal si z toho těžkou hlavu. sám si to zavinil tak to tak i bude.
"a tak... pokud by si chtěla jít ven, já tě vezmu. hoď na mě všechnu vinu ale to co uvidíš bude stát za to." usmál se nad vzpomínkami co v Norestu vše viděl. Jemu už to bylo tak jedno, že tu vinu rád vezme na sebe.
"když vyrůstáš s tím že se z města nesmí, je těžké chodit k hranicím ne? Půlka vlku říká že ve městě žijí bestie a tak se vám vyhýbají, ale jak se tak dívám... místo bestie jsem našel hezkou vlčku." zazubil se škádlivě ale pak se hned otočil aby nedostal přes pysk.
"tak já musím jít, Ordo se bude zlobit! Ale vrátím se někdy!" tiše se zasmál a hned radši zmizel. Celkem se obával co by se stalo kdyby zůstal.

něco málo mohl čekat o tom jak budou regovat ale něco takového bylo mimo jeho snění. Nečekal že se o jeho teď už minulém Ordovi mluvilo takhle. znělo to jakoby byl nějaká legenda, ale Cielo byl moc mladý aby chápal co za legendární vlky tady žije.
"nejenom ledajaké smečce! On vede Přízračné, mou smečku. Je to náš Ordo." (Hra se odehrává ještě v době kde byl alfou takže to tak i Cielo bere)
Zavrtěl ocasem a usmál se. nakonec vykročil vpřed a pomalu je vedl pryč z této louky aby viděly víc než jen mlhu. "žijí tady 4 smečky. Přízrační a Nihil je asi tak nejmírumilovnější. Azarýn a Kult je lepší se vyhýbat... nemají rádi návštěvy." řekl by více ale po tom setkání s Damianem se mu nechtělo říkat víc i když to bylo potřebné. Tam s namluvil dosti.
"pokud ale chcete zavést k SArikovi tam řekněte. dovedu vás k hranicím naší smečky." zastavil se na chvíli a koukl na ně.

Tyhle slova mu připomněla to, co mu dali Přízrační. Něco co po něho bylo životu potřebné ale pomalu se to rozpadalo... Jeho psychika, jeho kamarád odešel a dokonce o holku přišel... Ale pořád tady stál v naději.
"chápu. To dává smysl. Tvůj bratr musí pro tebe být někdo, koho vidíš pořád jako svého bratra a nikoho dalšího. Pokud jste ze stejného vrhu, samozřejmě nedává moc smysl aby jste byli nějak odlišní, ale přeci jen sobě rovni. Také jsem tohle zažil, neboj se." usmál se a zavrtěl ocasem když se najednou zastavil a sedl si. "Přízrační mi také dali to co tobě, s tím se hádat nemusím. Ale pořád mám pocit že nad něčím váháš. Nevím proč ale slyším to ve tvém hlase." najednou i cítil to napětí ve vzduchu. Něco se mu nelíbilo.
Lehce se zasmál a zazubil se. "vážně? To je zajímavé... A to jsem nic neudělal!" zavrtěl ocasem. Takže tyhle slova mu dokázali že tady něco bylo.
"takže jsi z Kultu jo? Nečekal jsem že tak zajímaví vlci zde žijí. Kdybych to věděl tak se hned jdu podívat a popovídat si."

s lehkým úsměvem na tváři se na ní díval a poslouchal slova. takže šedá zóna ano?... Zajímavé to pro něho bylo. "Jasně, to by dávalo smysl. všechny smečky si chrání území a já tě mohu ujistit že dál nepůjdu." ale musel polknout nad touto hrozbou. Obával se jak by skončil kdyby tam šel neboť plno žvástů se o kultu neslo Norestem.
Musel se ale trochu zasmát nad jejími slovy. "Tvůj bratr je tady alfou ano, zajímavé to věci. Tak už vím proč na mě děláš takový vyšší dojem." vykročil trochu vpřed aby si ji prohlédl z blízka.
"To zní jako dobrý plán. Jsi hodná na všechny cizince takhle? nebo jsme vyjímečný?" zazubil se a tiše se zasmál když se před ní zastavil. Už jen představa o tom být vyjímečný by ho udělala mocným ve svých myšlenkách.

šel pomalým krokem dál a dál až se zastavil s menším rozestupem od vlčic. prohlédl si je a s úsměvem poslouchal jejich slova. Přikývl na jejich pozdravy a nechal jednu z nich dál mluvit. \To co však slyšel ho hned překvapilo.
"Hanob? Takže vy musíte znát S'Arika! je to tak? On také něco takového říkl když mě učil s mečem." zavrtěl pořádně ocasem. Tole nevypadala moc jako náhoda, nebo ano? Přece jen si byli podobní vzhledem.
Ano je to tak.. Jste na hranicích Norestu a jinou krajinou." prikývl a otočil se do druhé strany. "tam už leží krása Norestská." a že doporučoval to vidět byla druhá věc.
"jsem Cielo. Rád vás poznávám" Otočil se zpět na ně a usmál se. Rád poznával nové vlky.
"máte přesně někam zamířeno nebo vám je to jedno?" ujistil se pro případ.

Povzdechl si nad jejími slovy. Bylo mu to jasné. Přece jen vlčina vypadala že je samostatná a dokáže se ubránit ale co by udělala kdyby se našel vlk kterýmu by hned přeskočilo a hned by ji zakousl? Skoro jakoby teď přemýšlel o tom co by se stalo kdyby teď ztratil kontrolu... fuj! hrozná to představa!
Pak se jen usmál sarkasticky a švihl ocasem. "výborně! takže ti teď nebude vadit když tu budu a nalovím si ryby pro svou smečku."
A jak řekl tak udělal. Otočil se, sehl se k vodě a díval se na ryby. chvíli přemýšlel nad taktikou ale pak začal lovit jednu rybu za druhou když se mu ukázaly.
Když skončil, jednu z ryb hodil k jejím nohám. "si dej jednu aby se neřeklo... měj hezký den." vzal ryby jak mohl a pomalu začal ťapat zpět na své území.

Málem se lekl když uslyšel neznámá slova za ním. Nebo jako.. známá byli ale hlas ne! Hned se otočil a oddechl si když viděl vlčátko jeho kámoše který mu ještě před nějakou dobou pomáhal být "alfasamcem" nebo tak něco.
Jméno jen tak zaslechl když se sem tam pohyboval kolem ostatních, ale moc to neřešil protože měl plné packy s něčím jiným.
Avšak věděl odkud pocházela tyto slova.. jako kdyby slyšel Roiha. "Depku? já? ne.. to ses musel splést." zazubil se aby dělal že s ním nic není.
"co tady děláš? Také se jdeš dívat na západ sluníčka?" naklonil lehce hlavu na stranu.

Skoro přemýšlel jestli to neotočit a zpět zůstat u lovení zuby. Ze slov Orda se bál trochu víc své zbraně. Nechtěl ji používat bezhlavě ale věděl že zde je těžká cesta se s tímhle mečem naučit. Do slovníčku si musel zapsat více věcí, kdyby je náhodou učil někoho jiného, což se už asi bohužel nestane.
Díval se na svůj meč a pak na něho. přikyvoval aby dal najevo že vše chápe i když měl z toho menší guláš.
Co ho však udělalo smutným bylo to, že nemohl dostat posvátný titul. "chápu... ale nevadí mi to... vystačím si i s postem Aesty." lehce se usmál a zavrtěl ocasem. bůh ví zda dostane lepší post ale to už každý věděl že ne... s jeho inteligencí to bylo těžké.
Ale rozzářil se když byl Ordo schopen ho s něčím takovým naučit. Zavrtěl ocasem, zvedl svůj meč a postavil se do potřebné polohy. Pokývl na něho hlavou s tím aby ukázal že je připravený.