Príspevky užívateľa

Cielo se hezky díval na hvězdičky a byl do nich tak zajezený že nedával pozor po ostatních věcech.
skoro se až vyděsil když slyšel vodu z močálů. ohlédl se a začal hledat co kdo jak. ano a ten pach s tou svítivou ofinou si v té tmě nešlo přehlédnout. usmál se a zavrtěl ocasem. už ho chtěl pozdravit, ale Everetta zajímalo něco jiného.
Ohlédl se na Nia a zasmál se. Nio si uraženě schoval hlavu do jeho srsti a zasyčel. "jde poznat že jsi mě ještě takhle neviděl." máchl packou a zavrtěl hlavou. "Tohle je Nio... můj parťák už od dětství, netřeba se ho bát, je neškodný." zazubil se a lehce ho olízl aby se ukázal zpět. Nio však nereagoval takže ho Cielo nechal tak.
"zdravím Everette mimochodem. Co tě tady přivádí? jdeš se také dívat na hvězdičky?" Koukl se na něho a uhl mu ocasem kdyby náhodou si chtěl sednout také.

trošku ho vnitřně pobavila jeho reakce, ale nedával to najevo. ještě by byl na něho zlej a to teď nechtěl.. sotva se trochu uklidnil!
ale jeho názor to vlastně vystihoval až moc dobře. lépe by to asi neřekl. "dejme tomu. Teď nevím jak to Tim s Ryumee popsali... ale ano nějak tak. Jako ne že bych to ignoroval, ale mám z toho špatný pocit že se to nějakou dobou neukázalo. co by jsi dělal kdybych na tebe takhle zaútočil? že bych to nebyl já?" tak ale tohle by ho zajímalo! možná kdyby řekl že by ho zabil, tak y mu t nedával za zlé. byl by rád za to že zachránil spoustu vlků před tím, ale co když...? ne... netřeba nad tím víc přemýšlet!
No on si myslel že už je tak starý... však co? 3-4 roky už jsou na něho moc! "víš jak to teď zní? že se zrovna hlásíš na to mi někoho najít." zasmál se nad tím. ale nestěžoval by si!

Mohl by strávit hodiny poslouchání podobných příběhů. Jeho vypracování v něm vyvolalo spoustu otázek a zvědavosti. Sice u některých věcí mohla naskočit husí kůže ale on miloval atmosféru okolo toho. Přece jen bylo to pořád nevyspělé štěně z nějaké strany.
Střídavě se díval na něho a pak na zbraně. Zamýšlel se nad tím. "chápu.... Sice moc o vás nevím ale už jen teď vím že musíte být nejlepší vlk v boji když tohle použijete." usmál se a zavrtěl ocasem. O Aikanovi se nijak nezmínil. Slyšel o tom ale nechtěl vyvolávat zbytečný vztek nebo pláč. Mohl jen vyslat upřímnou soustrast duševně.
Přikývl ale na jeho další slova. On předmět destrukce víc viděl svou druhou stranu a kdyby ještě ta používala zbraň, bylo by po všem. Už jen tohle ho zabolelo si to představit. Nenáviděl násilí a tak nechtěl o tom přemýšlet dál.
Poslouchal ho pevně a přemýšlel nad tím vším. Jeho meč se od wary lišil úplně. Po chvíli se otočil na svůj meč a sundal ho ze sebe. Položil ho vedle a porovnával rozdíly. "takže u mé zbraně by to bylo podobné. Toto ostré by byla čepel a za tohle bych to držel." ukázal tlapou první na čepel a pak na rukojeť. Bylo by toho hodně na přemýšlení pokud by to bylo jinak. Vážně se tohle naučí ovládat v klidu?
Pak se rozzářeně koukl na něho. "páni... To vám závidím! Také bych chtěl být tak úžasný jako vy! Je nějaká šance že také tento titul dostanu?" to by byl hodně hodně rád a vychloubal by se až až

Jo... To už byl dostatečně dobrý důvod na to aby se neviděli. Ale chápal jeho bolest. Postavil se a přišel blíž k němu. Lehce mu nosem ťukne do čenichu a stáhl uši dozadu. "chápu... Ale hlavu vzhůru... Máš teď krásnou rodinu která ti bude dělat radost kdykoliv." sice je ještě neviděla ale už jen představově věděl že jsou všichni krásní a zdraví.
Cukl ušima a povzdechl si. "mám pocit že moje porucha se chystá na nějakou odvetu. Mám z toho špatný pocit" obával se že celá smečka na to doplatí také protože už předtím zranil Ryumee.
A ano, čas letěl až moc rychle. Ještě před chvílí tady bylo plno sněhu a teď? Teď už začínalo jaro. Ale těšil se až je uvidí, aby zjistil koho nového tady ještě uvidí v přízračných .
Když řekl takovou otázku, zarazil se. Bylo mu najednou smutno. Měl někoho vyhlédnutého ale ta mu odešla a už neřekla další slova. "ne... Nemám, ale mě to nevadí. Možná vážně se budu muset smířit s tím že budu sám." usmál se jako kdyby se nic nedělo. Vlastně kdo by ho chtěl? Choval se jako dítě někdy a měl poruchu... To už je více pravděpodobné že bude chodit se svým hadem než s nějakým jiným vlkem.

Jarní hvězdičky na obloze ho přivedly na tohle odpočinkové místo. Sice se zdálo že kvůli sněhu bylo tady více vody a tak se močálem moc nedalo hýbat, Cielo si vždy našel nějaké dobré místečko kde se mohl usadit s dívat se na hvězdy.
Právě jeho hvězdy oslovují jinačím způsobem a byl omnoho rád že se právě tady přidal k přízračným, neboť jejich kultura do tohodle spěla.
Jeho hadí kamarád, Nio, byl tady také, ležel na jeho krku a díval se s klidem s ním na hvězdy. Sem tam jeho modré znaky zasvětily ale jinak nic nedělal.
Ciela totiž trápila malá věc v jeho hlavě a ani neměl moc chuť si s ním povídat. Zdálo se jakoby se nikomu nechtěl svěřit a uzavřel se jen a jen do sebe. Avšak opak je pravdou.

Jeho ušiska uslyšely známý hlad který se ozýval skoro až v dáli vedle něho. A že když se otočil, byl rozzářený až až. Viděl někoho s kterým vážně dlouho nebyl. Sice se viděli jen tak okatě na nějakých akcí přes zimu ale jinak vůbec. No jo chtělo by to usednout za kafíčko a zjistit další drby!
Otočil se na Roiha a usmál se. "zdravím Roihu, dlooouho jsme se neviděli. Snad máš nějaký dobrý důvod proč." lehce se zasmál a švihl ocasem do strany. "jo to bych ti povídal... Zatím vše jde jak má ale čekám až se něco zvrtne a já budu na pokraji svých sil" ale to teď chtěl hodit za hlavu. Netřeba depresovat nač budoucností když sotva začíná krásné roční období.
"sto let bych neřekl." zasmál se jeho vtípku s koukl na oblohu. "vše v pořádku, co ty? Slyšel jsem že u vás se rozšířila rodina.." ach ne.. zase bude hlídat dečka. To by rovnou mohli dát postavení chůvy aby místo lovu chodil na děcka a hlídal je do večera.

Byl rád že nerušil. Víc se nad tím rozzářil a přisedl si. Ne úplně k němu ale s odstupem aby každý měl nějaký prostor pro sebe.
Když zjistil další věci, styděl se za sebe. Stáhl uši dolů. "ah... Omlouvám se..." nevěděl o tom nic a už to přirovnával k lidem. Bylo mu vážně hodně zle z toho. Teď ho bude nenávidět víc a myslet si o něm že je nevzdělaný! Ne ne ne! Právě proto se i tady zastavil aby zjistil víc. Něco užitečného ne?
Cukl uchem a narovnal je zpět když zmínil další věci. Zbraně? Jo to mu tak odpovídalo podle vzhledu.
Poslouchal dál SArika a představoval si ty různé věci v praxi. Možná to vypadá jako vážně užitečná věcička ale vlastně docela nebezpečná jak pravil. Koukl se chvíli na něho a švihl ocasem. "vy... S tím umíte pracovat? Viděl jsem pár vlků i u nás ve smečce s tím a nikdy jsem nepochopil jak se s tím úplně pracuje. Vůbec jsem ani nepřemýšlel nad tím že to může být prostředek destrukce." lehce zavrtí hlavou. Tolik věcí se tady dozvídá a vlastně ani ještě úplně neví vše. Chlapeček je až moc pozadu a to meč vlastní skoro půl roku.

Jaro. O můj bože jaro je tady konečně. Vzal si své švestky a vyrazil s úsměvem na tváři ven z nory. Nio na jeho krku musel dělat co mohl aby se udržel neboť on skákal radosti a uháněl po loukách které tady na území jsou.
Doběhl až tady k jezeru a pohlédl do dálky. Jaký to krásný výhled že? Sluníčko krásně svítilo do jeho ksichtu. Z celého svého srdce doufal že ho jeho porucha o tohle nepřipraví neboť to by byl smrtelně nerad.
Napil se čerstvé ledové vody a pořádně se protáhl. Neměl ani chuť jít teď lovit a jen se kochat přírodou. Kdo ví co mu ale do cesty vejde.

Cielo

- společně s A'Kazou obhlédl hranice přízračných aby se ujistili zda je vše v pořádku + je i obnovili
- našel nového tvora aka prase bobroocasé a unikl tak smrti
- to však řekl ostatním že hele nové jídlo takže krásně tak napůl vedl velký lov přízračných
- stihl se objevit také na svatbě svého besto frienda A'Kazy
Toť vše myslím

No mohl se cítit trochu chytře nad touhle situací ale vlastně mohl udělat ze sebe většího blba než byl. Cielo vždy první mluvil než přemýšlel a to se i podepsalo na ostatních vlcích kteří ho znají. Nicméně už se k tomu nevracel. Ukončil to a nechal to na pospas osudu.
Když se ozval na jeho plán šťastně zavrtěl ocasem. "budu jedině rád. Aspoň budu s někým si povídat pro dlouhých cestách s lovem." zdálo se že teď vyměnil svého hadího kamaráda za vlčího kamaráda. Byl rád že tady Nio nebyl jinak by mu "vynadal'. Ten had byl docela nebezpečný když žárlil ne že ne.
"teď ale to půjdeme všechno oznámit tvému otci a zbytků smečky." oznámil jako by to mělo platit bez jakýchkoliv výjimek, což mu došlo až pak ale co už. Otočil se a pomalu po jeho boku ťapal ve sněhu zase do tábora.

Jaro se víc prohlubovalo a z toho měl strašnou radost. Konečně vytáhl z nory svého společníka Nia, svůj meč a vydal se na první jarní lov. Teda až do té doby než uslyšel divné zvuky ozývající se na této louce posázenou vlčími máky, které ještě ani úplně nevykvetly.
Rozhlédl se za zvuky a spatřil černého vůdce. Cukl uchem a lehce zavrtěl ocasem. On rád si bude teď povídat ale to ještě nevěděl že to je špatné načasování.
"Zdravím SAriku. Netuším?" koukl se první s úsměvem na tmavého Orda a pak se rozzářeně koukl na kupu zbraní. "páni! To je hodně lidských věcí! Sice jsem nezjistil na co se úplně používají, ale mám jedno podobné taky!" otočil se radostně na svůj bok kde drželo pár lanek jeho meč.

No a tady se to vysoce podělalo. Už jen viděl jak Hari běží pryč než se stačil ovládnout a podívat se co se stalo. Roihu.. jak jinak že. Byl však v šoku z toho a málem se nemohl pohnout neboť viděl už jen to nejhorší.
Starší prase běželo za Harim, který se snažil odlákat mladší prase od Roiha. No co si budeme, každý věděl co teď ale Cielo tam stál nehybně. Probral ho až hlas naštvaného Finna. Pokývl na něj a Štěkl na Akazu. "pojď brácho.' samozřejmě kamarádské přijetí že.
Když běžel za nimi, všiml si jak starší prase přestalo utíkat, že už nemohlo? To jídlo tady nenecháme! I kdyby... To prase by stejně běželo za nimi tak to teď bylo jedno. Štěkl po starším praseti aby běželo za ním. Kdo ví zda mu A'Kaza.pomohl ale asi ano.
Klidně i zpomalil, ale rozhodně věděl že bude dobře skolitelný než ten mladší. Po chvíli vedení staršího jedince už Cielo viděl z dálky jak mladší prase narazilo do skály. Ohlédl se tak kolem aby věděl kde jsou ostatní A HA! Viděl svým dobrým loveckým zrakem že další skupinka něco začínala dělat. Když se přibližoval víc a víc, zjistil že v zemi jsou zapíchlé tyče, které by dobře skolili toto prase. Odstrčíl, nebo se aspoň pokusil odstrčit Akazu na bok aby sám mohl běžet naproti pastičce.
Vzal to prvně přes mladšího jedince. Zrychlil aby starší prase bylo chvíli za ním a dalo mu čas. Neviděl však Hariho, snad mu nic nebylo.. no on si ho nevšiml zatím přes to všechno.
Zastavil se před mladším jedincem a štěkl po něm aby se zvedl a běžel za ním. Prase se však nebyhalo, to byla tak velká rána aby ho to skolilo jen tak? No čas mu ubíhal a nemohl jen tak tam stát. Rozeběhl se do strany a staršího jedince se snažil nalákat na pastičku.

"ne ne ne... se smečkou, přízračných.. jestli je problém s tím že jsem v té smečce. zněla jsi tak... divně jako kdyby ti nad tím něco nesedělo." což prostě musel zjistit a přinejhorším to vyřešit. nechtěl mít nějaké složité drama ohledně toho že je v takové a makové smečce... pro něho to nebyla sice smečka ale rodina a tu si hájil před vším možným co se jen naskytlo.
povzdechl si nad jejími slovy. co víc mohl dodat, takové jedince nikdy nepochopil. "pro někoho nuda pro jiné lehčí život. Nejsme jako ignis který se k tobě přiblíží..." skrčí se k zemi a pomalu se k ní začne plížit. "... a skočí ti na záda." vyskočí a skočí jen tak vedle ni aby jako hezký herec ukázal co vlci sousedů umí. "nejsme vrazi..." Obrátí pohled pryč. teda on byl vrah, ale nechtěl si to odpustit že se jednalo o čistou nehodu.
"pokud by však smečka byla v nebezpečí, dokážu pro ní zabíjet..." odpoví s povzdychem. smutně se kouknul do země a otočil se k ní zády, jako kdyby se o tom nechtěl bavit.

No... tak tady nikdy nebyl a ani si nepomyslel že by tu byl. Jakmile zjistil že se jeho besto friendo bude brát, tak hned musel dupnout na plyn a upalovat jako svědek na svatbu. Bylo jedno zda si to někdo žádal nebo ne, on musel prostě se jít postavit tam dopředu aby podpořil svého kámoše s kterým sice moc nemohl mluvit, neboť byl moc zaměstnaný, ale to nevadí! prostě ho bral jako toho nejlepšího kámoše kterého zatím potkal.
Společně s partičkou pár vlků dorazili na místo. díval se kolem sebe a přemýšlel co teď. zatím tady ani jeden z nich nebyl, ale byl zvědavý jestli se náááhodou Kazík usmívá a za druhé jak vypadá ta jeho nastávající. Pokud z ní byl tak unešený aby ho opustil tak budiž ale musí ji vidět!
Postavil se jakš takš do rohu vepředu jeskyně kde cca mohli stát svědci a on si jako největší pán tam nafrněně došel a usadil se tam. taky proč ne že...
po chvíli čekání a ignorování všeho se konečně dostavili ti hlavní. No Kazíku... máš ji pěknou... abych ti ji náhodou neukradl. ALE CO TO.. ON SE USMIVA?! ON!? no málem se tam rozbrečel už jen z pohledu na jeho milou úsměvnou tvář.

No to určitě bude hodně veselé jaro. Nevěděl jestli se více těší rodiče nebo on jak bude zase hlídat malé smráďata. Už měl zkušenosti s Gulášem tak proč nehlídat i tamty... Pokud tedy mají všichni s ním trpělivost a věří mu že jejich ratolesti budou živé a zdravé.
Přikývl. "dobrá tedy. Měj se hezky a užij si zbytek dne." no nevěděl zda by si to všechno užíval ale ten kdo šel na medika je Tím a né Cielo takže by si neměl stěžovat.
Naposledy přikývne a otočí se zády aby mohl pokračovat ve své cestě lovení. Teď už měl jasný cíl, ale musel i tak přemýšlet nad vším ostatním co se teď dozvěděl. Přece jen musel být opatrný, něco se mu s jeho poruchou nelíbilo. Ale kdo ví co přijde.