Príspevky užívateľa

Díval se na oblohu a byl zabraný ve svých myšlenkách. Co se mu vše honilo hlavou nikdo nevěděl, ani sám nevěděl na co přesně myslí. Možná na svou rodinu? kdo ví.
Přerušil ho ale známý hlas, hned se ohlédl a když si uvědomil o koho jde, usmál se. "ahoj A'Kazo... Na procházce?" No kdyby šel na lov tak by mu rovnou řekl ať hodí zpátečku, neboť jako venator věděl, že se potrava už zde nevyskytuje a vše je vylovené.
Pak se ohlédl pod sebe na sníh a pak na něho. "to je v pořádku... mám silnou srst a tam kde jsem žil bylo sněhu také mnoho takže celý den hraní si se sourozenci ve sněhu mě nezabilo." a tak si zvykl. Což byl ž moc rád, ale pro případ se i postavil aby neměl další "kecy".
Povzdechl si koukl na zamrzlé jezero. "zdá se mi že je všechno těžší, ale přesto se tvářím šťastně. Nechci lhát, kdybych ti řekl že se mám v pohodě." otočil se pomalu na něho hlavou a lehce se usmál.
"a co ty? nikdy jsem tě neviděl se tvářit šťastně, čím to je?" Možná něco špatného zažil ne... ooo on rád malé drama a řešení toho.

přikývl. on mu velice věřil a věřil i sám sobě že to zvládne. Možná to bylo otravné pro všechny, ale byl ochoten udělat vše jen aby se toho zbavil navždy. Sice moc nerozuměl těm hatla patla bylinkám, ale tvářil se seriozně že mu rozumí. "děkuji Time, jednou vám to vrátím." usmál se. ani nevěděl jak jim se odvděčí, ale musel něco vymyslet, ještě není pozdě ne?
"zkusím se nad tím zamyslet a zkusím najít nějaký ten spouštěč. ať už by to bylo sebemenší vodítko tak to řeknu." a na něho se mohl spolehnout. Jen aby to pak pomohlo že.
"Pokud jsem to neměl dlouho tak bych řekl že to může přijít kdykoliv, taže se asi připrav a vše?" nebyl si tím jistý ale pro případ by ho takhle ze začátku upozornil.

velice překvapeně a rozzářeně se díval na levitujícího Everetta. Sice to nebylo nijak moc extra, ale on z toho byl úplně hotový. Ale soucítěl s ním když přišlo na slovo vedlejší účinky. Ale nic k tomu zatím neřekl, byl tak zabraný do svých myšlenek že zapomněl mluvit.
Zavrtěl ocasem a odpověděl hyperaktivně na jeho otázku. "já.. já mám mlhu! ta mě taky může zvednout nahoru abych létal. Můžu brát věci, vidět všude a já nevím co ještě! jen pak jsem také unavený a to není v pohodě pro mě protože si pak myslím že za chvíli mi přijde porucha kterou trpím." nevěděl jestli se jeho žena pochlubila, ale ano... dovolil si všem říct že má poruchu... jasné Cielo, řekni to všem aby se ti vyhýbali.
"ach tak.. chápu. Já pořád jsem na lovu takže mě můžeš potkat často venku." ale on si nestěžoval, vybral si své povolání? Ano... takže žádné řečičky.
"dokonalá magie." usmál se jak sluníčko když se snesl zase dolů. Dokonalost dokonalá muhehe.
Prvně si poslechl celé jeho vykládání a pak se trochu nad tím zamyslel. "možná budeš dobrým astrálem pokud to tak cítíš. Já ti věřím." usmál se znovu. "co se týče potravy tak tady už nic nenajdeš, možná malého zajíce. jsem venator, vím o veškeré potravě tady." uporoznil ho aby nehledal pak zbytečně.
"ale jinak Pokud najdu Hariho tak ho za tebou zavedu." mohl se na něho spoléhnout protože on rád pomáhal.

Celá skupina se přesunula dál a on s nimi. Přece jen byl ten 'hlavní' jedinec co to bude řídit tak si to neodpustil a vyrazil s nimi. Finn tady měl hlavní roli letce a on mu tak záviděl, avšak měl svou magii kterou v případě mohl všechny zachránit. Sice ještě vlastnil meč, ale s tím až tak moc neuměl takže spíš spoléhal na zuby a drápy. Tady totiž to nebude jen tak, nevěděl jak silnou kůži mají prasata takže se připravoval aby mohl ze sebe vydat to nejlepší.
Když dorazili na tuhle planinu, kde to všechno viděl, obával se trochu. Finova slova byly moc užitečná, ale proti dvou prasatům nevěděl jestli mají šanci. cukl uchem a poohlédl se kolem zda něco neuvidí.
Neměl žádné dotazy nebo tak, zatím si jen strategii v hlavě rozpracoval.

No vlčka si řekla že před ním uteče takže situace nebyla jednoduchá. To ji chtěl někde v hloubi svého srdce uškrtit.
"počkej jaké šišky?" hned se na ní ohlédl a nechápal. On o žádných šiškách nevěděl a nevěděl co by ani dělal kdyby o nich věděl. No to mu ty šišky jen tak nechala, ale běžela dál. "ne počkej mě jde jen..! Sakra!" Vyběhl znova za ní aby ji konečně řekl o co tady jde.
To však situace teď nebyla lehká, vlčka se totiž skulala dolů a hodila šipku do sněhu jak nějaký pštros.
Doběhl opatrně dolů za ní. "s tebou se druhý nenudí." chytil jí za ocas a pořádně zatáhl aby ji vytáhl z toho sněhu. On byl sám pan lovec takže síla mu nechyběla.
Když ji vytáhl, koukl se na ni a tiše zašeptal. "mě jsou šišky ukradený... jde o to že tady na louce je teď nebezpečí!" odfrkl si a koukl kolem dokola zda nějaké prase neuvidí. "před nedávnou dobou jsem tady viděl velké prase - větší než ty a já dohromady. pokud by si ho potkala tak je po tobě, rozumíš? hned musíme jít pryč." otočil se zády a šel někam pryč. "pojď klidně se mnou." ujistil ji.

jen se usmál na jeho vděk a nijak víc nereagoval. teď bylo hlavní se vrhnout na jeho poruchu či co to vůbec má. Z jeho slov moc chytrý nebyl ale dokázal si udělat podle toho nějaký obrázek.
Sám měl za matku léčitelku, ale ta mu před odchodem nic neřekla co má vlastně, se na něho vykašlali no. Ale kdyby to věděl tak neváhá řekl by to.
"řekl bych že bude první hlavní najít nějaký způsob jak to zmírnit a postupem času se toho úplně zbavit, nemám pravdu?" Asi tak by to udělal kdyby byl doktorem, ale on doktor není tak může jen navrhovat.
"v rámci možností jsem schopen brát všechny léky které mi budou poskytnuty. Nejvíce se však bojím o to že jednou se to protrhne z minuty na minutu, takže nevím jaké léky podle tebe budou nejlepší doktore." pokrčil nad tím rameny. možná i díky jemu najdou nový způsob léku léčení něčeho na co lék ještě není ale to zatím nijak neřešil.

na jeho vyskočení ze strachu se jen zasmál. Nechtěl nikoho děsit, ale tahle možnost nebyla až tak vážná takže si jen tak přátelsky to mohl dovolit.
Zavrtěl ocasem když ho také zdravil. Bylo hezké vidět že si na něho pořád pamatuje. No jo přece jen mu hlídal syna hodně daleko od hranic přízračných, ale nevypadalo to že by mu guláš něco řekl co se dělo tak pohoda - nebyl naštvaný.
Uvědomil si to a pokývl rychle hlavou. Už chápal jeho taktiku a byl z toho o něco chytřejší. No jo, ale soucítěl s ním. Jeho rodina měla křídla a on jediný ne takže moc dobře věděl jaké to je. Nakonec se ale úplně rozzářil když použil svou krásnou magii, sice nevěděl jakou přesně má, ale aspoň mohl létat.
"pokud svou magii můžeš používat vícekrát za den tak to máš v pohodě. já svou magii můžu použít jen jednou za den, ale broděním ve sněhu si vystačím. Pokud tedy nejdeš nějak moc často ven tak je to v pořádku myslím.! usmál se a zavrtěl ocasem. "kam vůbec jdeš?" když už to tak nakousl.

Ještě před nějakou dobou byl na hranicích a cítil pach který značil že nějaký cizinec byl před chvíli na hranicích. cukl uchem a koukl se kolem sebe zda někoho neuvidí. Nikoho neviděl, ale viděl stopy vlčích pacek vedoucí na husí planinu. Z toho měl špatný pocit. Ještě před nějakou dobou narazil na planině husí na velké - až moc velké prase bobroocasé. Když mu to došlo, hned se rozeběhl za stopami vlka a běžel upozornit cizince, ať se moc nezdržuje tady. To by nerad pak táhl za medikem někoho neznámého že ho to prase sejmulo.
Po chvíli běhání se vydýchal a koukl kolem zda tady není to prase nebo ten cizinec. Prase nikde ale cizinec ano! Hned se znovu rozeběhl a zvolal z dálky. "hej! ty! Jo ty! stůj na místě!" zdálo se že by cizinku honil kvůli kradením šišek o kterých neměl ani šajna, ale ne. přiběhl a hned začal vydýchávat. "dej mi chvilku!"

No když už ta potrava je pryč, rozhodl se aspoň podívat k jezeru zda nebude aspoň voda v pohodě a mohl lovit ryby. No ryby by možná byly, ale voda není. Vše je zamrzlé a on si tam maximálně může jít zabruslit - teda kdyby měl brusle a uměl by na nich.
Povzdechl si otráveně a koukl kolem sebe. Asi to bylo na něho poslední dobou hodně a on teď nevěděl co dělat. Ani už psycholog na něho neměl čas. Jak smutné. Nia dal do nory aby mu tady neumrzl a jediné co sebou měl je meč který kdysi našel. No ale to mu nepomohlo k tomu aby mohl něco teď dělat s tou zimou, se sebou a já nevím co ještě.
Sedl si na místo nehledě na sníh - to dělal jakoby tam vůbec nebyl. Povzdechl si a koukl na oblohu.

No jo když Ryumee je teď na jiné pozici tak věděl jak to může být těžké... teda nevěděl ale dokázal si to představit. ale možná se časem najdou jiní zájemci o lékařství a to dřív než on bude na smrtelné posteli.
usmál se nad tím a zavrtěl víc ocasem. "kdyby cokoliv tak budu tady. sice má hlavní profese je venátor, ale kdykoliv pomůžu s čímkoliv. Popřípadě si můžete vypůjčit Nia a on vám bude chodit pro nějaké věci." Což on rád bude úkolovat svého mazlíka za zády.
Víc a víc otázek mu dej jasné... zapřemýšlel trochu nad tím, nadechl se a mohl povídat. "takže si to sjedeme znovu. heh. mám je asi od půl roku žití - v tu dobu jsem seděl se svým nejlepším kamarádem u západu slunce a najednou jsem nevěděl co se dál dělo, pak se zjistilo že jsme na něho zaútočil. Od té doby se to dělo každý měsíc jednou, teď se to ale... no vlastně od doby kdy jsem přilezl za vámi do nory aby jste zjistilo co se mnou je tak se to ukázalo jen jednou nebo dvakrát. nějak to utichlo. Vždy ale vím že to na mě jde protože cítím u srdce píchání. Já nevím ale i Nio to vždy vycítí. Asi tak tři dny před tím a pak už se cítím unaveně a nic si nepamatuji co se děje dál. pak se jen tak někde probudím a žiju si dál." nebo takhle nějak by to asi řekl. Jen když nad tím trochu přemýšlí tak se obává že je zde něco špatně když se to neukázalo takhle častě.

tmavý kožíšek Ciela nešel přehlédnout na této louce plné sněhu. Hledal nějakou potravu kterou by mohl ještě přinést ostatním ale kde nic tu nic. No už mu mrzly chlupy jak od rána pochodoval a nic nenašel. vše bylo vylovené nebo schované. Povzdechl si nad tím a šel se vrátit do nory kde by se trochu ohřál, ale co to!
Známý kožich tady poskakuje jak motovidlo. pousmál se nad tím a brodil se sněhem směrem k němu. Sice se jen tak okatě viděli na akcích, ale rád si popovídal s někým, navíc se mu líbilo jak tady skáče.
"čau Everette!" přišel blíž a usmál se na vlka. Ano už znal jméno, protože mu hlídal syna a musel se u něho přemluvit aby mu věřil že Guláš bude v pořádku.
"co tady tak skáčeš?" zasmál se trochu nad tím.

ach jak chytré. On neměl námitky, mohl si Tim dělat cokoliv a nezakázal mu se jít podívat po území. Přikývl tedy. "dobrá. Do je dobré rozhodnutí. Jakmile sníh roztaje tak klidně ty bylinky půjdu s tebou hledat. kvůli zimě asi moc potravy nebude na jaře tak nic jiného mi nezbyde." usmál se a zavrtěl ocasem. ještě možná někde vzadu v hlavě to bylo to hravé štěně co chtělo pomáhat každému.
Klidně se pousmál a cukl uchem. "to je pravda. ale je dobré že ve smečce není teď žádná nemoc, kterou by si musel nějak šíleně léčit." pokrčil trochu rameny nad tím. No sice nevěděl jak to medikové mají, ale on musel od rána do večera pochodovat a hledat potravu.. ach proč musí být venator.
Trochu si připadal jako pokusná opice když to tak slyšel. co ještě budou na něho testovat? "co víc by si chtěl slyšet přesně?" bylo toho víc totiž radši se ujistil.

povzdechl si a přikývl. "ano už se můžeš hnout." otočil se a koukl dolů do díry.
No sice chtěl riskovat jak jen to šlo aby SI vzal zpět ten svůj meč který získal, ale víš co... docela bylo hezké že mu štěně věřilo a vážně to vzal doslovně. "dělal jsme si srandu... nebudu tě tahat za ocas aby si mi vytáhl úlovek." otočil se na něho hlavou a pousmál se.
Chvíli chodil kolem díry a hledal způsob jak meč získat ale na jeho mozek to bylo moc těžké. "sakra! kašlem na to prostě se zpáteční cestou nesmíš zkřapat abych tvým rodičům neudělal večeři v podobě mého krku!" a že to myslel smrtelně vážně. Sice si teď spustil hubu před vlčetem, ale bude doufat že se nebude chovat jako strýček Cielo a nebude takový agresor když mu dojdou nervy.
Proměnil si tlapu v mlhu a natáhl se pro meč. následně ho vzal a vytáhl z té zdi kde byl zapíchlý.
Otočil se na guláše a vyšel vpřed směr ven. "pojďme radši domů než se nám zase něco stane. A ne že to někomu řekneš!" ale jo mohl ho pochválit že byl aspoň hodný. to cenil že ho tak hezky vychovali.

hned se zastavil když uslyšel křupání sněhu. Už jen samy slova a pach mu napověděly o koho se jedná. Usmál se a zavrtěl ocasem. Viděl rád svého dokůrka po tak dlouhé době.
otočil se k němu čelem a přišel také blíž. "Time... Co tady děláš?" ne že by mu do toho něco bylo, ale přišlo mu zajímavé že se teď nestará o bylinky na zimu.
"jdeš si odpočinout od lékaření nebo si tu přišel úmyslně za mnou?" ono možností bylo dost ale jednalo se jen o to, jak vlk to má v hlavě srovnané. Přece jen už to bylo dlouho od toho co zjistil svou diagnozu, no ne? Pane doktore kde jsou mé prášečky?
No ale jinak ho tak či tak viděl rád, dokonce vypadal i ne moc zaneprázdněně. Je dobré, že ho jeho povolání moc takhle nezatěžuje, to on by nerad viděl.

byl rád že k tomu víc nic neřekla, on to viděl jednostraně, ale pokud k tomu něco měla ona, tak ji nebránil k tomu mluvit, avšak vybrala si cestu mlčení.
na její návrh kývl hlavou. "to bude asi jednodušší, ale nevím úplně zda si toho zajíc nevšimne dřív. budu doufat v to že máš dobré reflexy." usmál se na ní a začal po čuchu hledat stopu a nakonec po chvíli ji našel.
rozešel se po stopové cestičce a když pach byl intenzivnější, zastavil a ohlédl se kolem. AHA! Ušáka viděl, ale byl malý... no nevadí... Přikrčil se a postupoval pomalu dopředu.
"jdi čekat na nějaké to místo, nalákám ti ho tam." řekl tiše a postupoval dál.
když už si myslel že je na dobré stopě, začal zrychlovat. Když si ho zajíc už všiml, vyrazil co největší rychlostí a koordinoval ho směrem k mladé vlčce. věřil ji že to dá a chytne ho, neboť malí králíci měli už od přírody rychlejší pohyby co tak on sám věděl z praxe.