Príspevky užívateľa

"ne ne ne... se smečkou, přízračných.. jestli je problém s tím že jsem v té smečce. zněla jsi tak... divně jako kdyby ti nad tím něco nesedělo." což prostě musel zjistit a přinejhorším to vyřešit. nechtěl mít nějaké složité drama ohledně toho že je v takové a makové smečce... pro něho to nebyla sice smečka ale rodina a tu si hájil před vším možným co se jen naskytlo.
povzdechl si nad jejími slovy. co víc mohl dodat, takové jedince nikdy nepochopil. "pro někoho nuda pro jiné lehčí život. Nejsme jako ignis který se k tobě přiblíží..." skrčí se k zemi a pomalu se k ní začne plížit. "... a skočí ti na záda." vyskočí a skočí jen tak vedle ni aby jako hezký herec ukázal co vlci sousedů umí. "nejsme vrazi..." Obrátí pohled pryč. teda on byl vrah, ale nechtěl si to odpustit že se jednalo o čistou nehodu.
"pokud by však smečka byla v nebezpečí, dokážu pro ní zabíjet..." odpoví s povzdychem. smutně se kouknul do země a otočil se k ní zády, jako kdyby se o tom nechtěl bavit.

No... tak tady nikdy nebyl a ani si nepomyslel že by tu byl. Jakmile zjistil že se jeho besto friendo bude brát, tak hned musel dupnout na plyn a upalovat jako svědek na svatbu. Bylo jedno zda si to někdo žádal nebo ne, on musel prostě se jít postavit tam dopředu aby podpořil svého kámoše s kterým sice moc nemohl mluvit, neboť byl moc zaměstnaný, ale to nevadí! prostě ho bral jako toho nejlepšího kámoše kterého zatím potkal.
Společně s partičkou pár vlků dorazili na místo. díval se kolem sebe a přemýšlel co teď. zatím tady ani jeden z nich nebyl, ale byl zvědavý jestli se náááhodou Kazík usmívá a za druhé jak vypadá ta jeho nastávající. Pokud z ní byl tak unešený aby ho opustil tak budiž ale musí ji vidět!
Postavil se jakš takš do rohu vepředu jeskyně kde cca mohli stát svědci a on si jako největší pán tam nafrněně došel a usadil se tam. taky proč ne že...
po chvíli čekání a ignorování všeho se konečně dostavili ti hlavní. No Kazíku... máš ji pěknou... abych ti ji náhodou neukradl. ALE CO TO.. ON SE USMIVA?! ON!? no málem se tam rozbrečel už jen z pohledu na jeho milou úsměvnou tvář.

No to určitě bude hodně veselé jaro. Nevěděl jestli se více těší rodiče nebo on jak bude zase hlídat malé smráďata. Už měl zkušenosti s Gulášem tak proč nehlídat i tamty... Pokud tedy mají všichni s ním trpělivost a věří mu že jejich ratolesti budou živé a zdravé.
Přikývl. "dobrá tedy. Měj se hezky a užij si zbytek dne." no nevěděl zda by si to všechno užíval ale ten kdo šel na medika je Tím a né Cielo takže by si neměl stěžovat.
Naposledy přikývne a otočí se zády aby mohl pokračovat ve své cestě lovení. Teď už měl jasný cíl, ale musel i tak přemýšlet nad vším ostatním co se teď dozvěděl. Přece jen musel být opatrný, něco se mu s jeho poruchou nelíbilo. Ale kdo ví co přijde.

jednal tak jak mu bylo řešeno. držel se hlavně skrčený u země a sledoval ledovým pohledem jejich kořist. Pomalu ve sněhu ťapal dost daleko od prasata aby se ujistil všeho. zkoumal prase z dálky a snažil se vymyslet další plán. Ano.. už se zase vidíme.
zamračil se a zkontroloval zda má připravený svůj meč u boku. Naštěstí ano, sice s ním ještě neuměl ale to mu bylo jedno. V případě bodne prase do nějaké citlivé části a umožní lepší skolení zvířete. věřil všem a byl si jistý, že se všichni vrátí domů živý a zdraví.
očkem pozoroval všechny okolo, ale pak se zastavil nad zvuky prasete. m8lem už to s ním švihlo, ale ještě se držel.
Pomalu se přibližoval k praseti zezadu připravoval se na vše. Už si dokonce připravoval obrat aby vzal meč a bodnul ho no ne.

otočil se na ni a kývl hlavou. "já jsem Cielo... těší mě." lehce se usměje ale na podání tlapy teď není čas! To ho klidně pak může za to fláknout, ale vážně teď ne.
Natočil lehce hlavu do strany když se zmínila o té smečce ve které je. "je tady nějaký problém s tou smečkou?" no nevěděl že by jako celek někomu něco provedli, ale co už. Všechny drby musel vědět!
lehce se zasmál a zavrtěl hlavou. "my nejsme nijak nebezpeční. Používáme spíše slova než zuby u sporů. Je sice dobré se držet od hranic území dál, ale my nijak nechceme špatné pověsti mám pocit." nevěděl jak to ale má Sarik, ale co už. Nijak to víc nechtěl řešit.
a zase se musel lehce zasmát na její slova. no takové lichotky nečekal. "většina z nás ano." no... neznal úplně všechny ale dokázal jmenovat aspoň jednoho co takový není. Bohužel.
Hned zavrtí hlavou a je celkem překvapená její rekcí. " ne ne ne... ani náhodou nikoho bít nehodlám!" A že si za tím stál až moc.
Po nějaké chvíli se dostanou na okraj planiny kde se konečně zastaví a oddechne si. Teď už nemusí mít takový strach jak před tím.

hanbou se trochu propadl v hloubi svého srdce. Koukl trochu smutně do země s dal uši dolů. "tak to.. se pak omlouvám..." ale hej dokud nebrečí tak je v pohodě. jen si myslel že dělá nějaký dobrý skutek, ale co už. dala se minulost vrátit? no nedala a on s tím už nic nezmohl.
ale pak se s lehkou nadějí koukl zpět do jeho očí. "ona... co... zase mladí?" Hah zase bude baby sitting! Bude nejlepší strejda ti říkám! rozkmitala se mu špička ocasu. "rozumím! budu se snažit ulovit vše co bude potřeba aby se najedli všichni!" hrdě se narovnal. To on by klidně teď skočil do řeky aby ulovil ryby pro ně!

zastavil se nad tím a hodil takový odvracující pohled. po chvíli nad tím zavrtěl hlavou. "prosimtě... asi je lepší to teď neřešit nějak víc jo?" no ani hádat se nechtěl. Když by už. tak by říkal nějaké blbosti a to úplně nechtěl.
lehce přikývl a koukl po něm očkem. "v určitých situacích ano." jednoduše řekl. A že on to moc dobře znal. To by někdo chtěl mít třeba na pohřbu neutrální pohled? To by úplně nebylo vhodné. To si fakt pak řekneš že tomu danému jedinci je to jedno a cítíš se kvůli němu blbě. Cielo se trochu cítil blbě vedle jedince co neprojevuje vůbec emoce, ale mohl to zkusit s ním zapracovat... byla to však jen volba Akazy...
Díval se kolem sebe a také pomohl znovu obnovit různé značky které zde byly. "budeme v to doufat... kdyžtak na lovu se asi budu zdržovat u hranicích abych si vše obhlédl zda je vše na svém místě." lehce poznamenal svůj menší plán do budoucna.

přikývl hrdě a pousmál se na jednu stranu koutku. Už si představoval nějakou tu situaci, kde by se jeho přítomnost nejvíce využila, ale i tak se nechal překvapit osudem co mu ještě přinese.
zaposlouchal se do jeho slov s pohledem do země. měl vlastně pravdu, ale on zrovna v tu dobu vůbec neuvažoval. Co když pomohl nepříteli? teď měl trochu obavy, ale zavrtěl nad tím hlavou. "rozumím... ale nevypadala nijak špatně. když už by se cokoliv stalo tak všechnu vinu bych vzal na sebe. toho se neboj..." koukl se do jeho očí a přikývl lehce.
"abych pořád nemluvil o sobě.. co ty? je někdo nemocný ze smečky a léčíš ho? že bych tomu vlkovi první nesl potravu víš co..." lehce se mu rozzářily oči.

Jako jo, pro někoho to bylo zajímavé, ale Cielo se tím z hloubi srdce strašně trápil a nechtěl nikomu ublížit. Udělal by cokoliv, aby nikomu neublížil ale sám ne jednou na to doplatil. Naštěstí to teď trochu udržel na uzdě, ale pořád to nebylo ono. "Něco mi dali za bylinky a lektvary. Zatím se to drží takže jsem v pořádku." prozatím...
přikývl a lehce se usmál. "určitě, klidně si cestou můžeme ještě povídat.. třeba jak se má gulášek, nebo jak se tobě a Ryumee daří nebo tak..." lehce se zasmál a pomalým krokem se vydal do tábora. samozřejmě o něčem ještě můžou přemýšlet, ale kdo ví co oba napadne když se jejich mozky spojí no ne.

koukl dolů na zajíce a pak na ni. chvíli přemýšlel ale pak se rozhodnul. vzal zajíce a urval mu obě zadní packy a ty pak dal blíž k ní. "najez se aspoň takhle..." usmál se a olízl si z čenichu krev.
"já budu muset jít. možná se ještě někdy uvidíme." švihl ocasem, vzal to co zbylo ze zajíce a odskákal se to zpět ke svým hranicím. přece jen bylo už celkem pozdě, takže musel jít zpět do tábora a ukázat co měl.
Sice to nebylo nic extra ale lepší než nic.

dlouhé jezero -->

Hezky si to došli do jehličnatého lesa kde měl hezky zajímavé vzpomínky. Doufal že tedy zase někoho neuvidí krást šišky a pak ho nahánět po husí planině s tím že tam je nebezpečí. Ach jak on se v tu dobu zabavil.
Povzdechl si na jeho slova. "to bude pak těžké." no nechtěl nijak ho do něčeho nutit, ale věřil někde z hloubky srdce že kdyby projevoval víc své emoce, bylo by mu lépe. Přece jen by ze sebe vydal svou bolest kterou může uvnitř mít a pak by se mu ulevilo. Ne?
"díky... Určitě to využiju." usmál se. Tak kdo by odmítl tohle tak to v hlavě nemá v pohodě! Samozřejmě si dojde za free psychologem! Teď je na to ale ještě čas.
Naklonil hlavu do strany. "noo.. pokud ji máš aspoň trochu rád tak proč ne, ale i tak mi to přijde trochu divné. Ne že bych vám to nepřál ale... No to nic." zavrtěl hlavou. To si i rád dojde na tu svatbu! Když nebude moct být svědek tak si bere VIP první řadu!
Díval se mu do očí a viděl jeho zmatenost z toho. "není to povinné ale jak jsem říkal... Někdy ti to pomůže víc než si myslíš." milagovci jsou zajímaví tvorové.. to za chvíli z něho bude mít ty depky ale co už.
"nevím co je s tvým otcem špatně, ale jednou si každý vlk musí uvědomit že je dobré věci hodit za hlavu a užívat si všechno. To když máš tenhle výraz tak to vypadá jako kdyby ti všechno bylo u zadele a to nechceme, ne?" usmál se a pozoroval jeho menší úsměv.
"ha já věděl že to půjde aspoň trochu!" strčil packou do jeho hrudi a odskočil pryč. Když už to máme za sebou, teď je na řadě obhlídka!
Prosmykl se stromy víc k hranicím a díval se na cokoliv nového. Zdálo se že nic nového není, ale i tak!
"nezdá se že by zde byla nějaká aktivita. Ignis se očividně víc než jen uklidnil." nebo nějací tuláci.. to už bylo víceméně jedno teď.

Slyšel všechny věci co byly řečeny. neměl žádné námitky a tak v klidu mohl jít do akce. Bylo mu jasné že schytá nějakou velkou práci, ale to mu bylo jedno, bylo teď hlavní, že vůbec něco uloví.
Vydal se proto s první skupinkou na nasměrování velkého zvířete tam, kde je potřeba. Pochopil to jakš takš dobře, popřípadě by situaci nějak sám odhadl.
Pomaličku se brodil sněhem směsem tam, kde bylo řečeno. Když se ozval Hari, koukl na něho a přikývl. "já si myslím že to zatím není potřeba. šetři síly na boj který přijde." Nebo pokud měl Finn něco na srdci, nechal ho ať se sám vyjádří, přece jen byl hlavní organizátor tohodle tak nač říkat něco za ostatní ne?
Když už viděl Prasata na obzoru, zastavil se. "Jak začneme? rozdělíme se do stran a budeme je lákat nějak?" ohlédl se na Finna a byl připraven na všelijaké nápady či už rovnou celou akci.

tak samozřejmě že se za ním vydal a to i s radostí a chutí do života jako kdyby ještě před chvíli neprojevoval nějaké menší deprese z období, které je teď a tady. Sice nevěděl kam ho AKaza vezme ale nechal se překvapit. Kdyby to věděl tak by byl asi schopný se pořád ptát kdy už tam budou i kdyby věděl cestu.
"ne? ty nemáš deprese jen tak jednou za čas?" no sice můžou být vlci odlišní ale přísahal že i on musel mít někdy depky! prostě musel! "jo klidně, jsem otevřený všemu." usmál se a zavrtěl ocasem. No jo.. už v dřívějších dobách byl spovědnice a tady to je celkem podobné, i když by si vyměnil roli teď.
a skoro až teď se málem nadýchal moc vzduchu a udusil se. "To jak funguje?! Já myslel že rodina se musí mít ráda a nebýt v donucení!" Tím pádem by jako chtěl hned vědět jak je možné že mu někdo něco dohodnul, však teď mu to nedává smysl!
povzdechl si a lehce do něho strčil bokem těla. "pokud se vlk neusmívá, ostatní hodní jedinci si myslí že není v pořádku. Pokud si opravdu myslíš že máš rád svůj život nebo jen den který zrovna prožíváš, je třeba to nějak dát najevo a ukázat všem že tě to baví. Nebo jen když chceš skrýt svou bolest, je třeba to0 skrýt za masku úsměvu a nebude tě to tolik štvát." usmál se a zavrtěl ocasem lehce.
"slušelo by ti tooo." hravě a ďábelsky se usměje. "ale noták A'kazoune! usměj seeeee. prosím tě na kolenouch!" Vyběhl a postavil se mu do cesty a nepohne se dokud neuvidí jeho úsměv pravý přátelský!

To měl sice pravdu, ale jeho velké srdce, které bylo napůl rozpadlé ještě snilo o tom, aby udělal pro všechny vše, co je potřebné. A sám si za tím stál. Lehce se zasmál a zazubil se radostně na jeho slova. "ale i tak.. chci pro smečku udělat víc věcí. Už jsem takový a nikdo mi tohle nevezme." ujistil ho s normálním úsměvem na tváři a kmitajícím se ocasem za ním.
přikývl hrdě. "věřím všem hvězdám, že se nám to podaří." přece jen už dlouho nezmínil hvězdy takže mohl si teď být jistý že v nich může víc a víc věřit než doteď.
Cukl uchem na další slova. No hezky mu to myslelo, ne že ne. Ale bylo hezké vidět že se vážně snaží- což dobře viděl to i před tím, ale i tak!
Už se díval na oblohu kde pomalu ale jistě padaly vločky, když ho zase probral jeho hlas. ohlédl se zpět na něj a zapřemýšlel. "nebudu lhát... kořisti je čím dál míň. Myslím že ani už Finn nemůže nic najít, ale zas má rychlejší přesun když má křídla. Já lovím na hranicích protože na území už nic nenajdu. Ale aspoň každý den přinesu jednoho zajíce pro ty co to potřebují. Před nějakou dobou jsem lovil s tulačkou tak jsem ji nechal to co bylo nalovené."

Hrdě a radostně přikývl hlavou. Tady ten měl pravdu a on s ním mohl jen souhlasit. Musí se šetřit vším, ale Přízrační se zdáli jako silní vlci a kdyby si někdo dovolil se vzdát, byla by to potupa pro všechny jenž jméno postavení přízračných nosívají.
Usmál se nevrle. "takže od Ryumee nic nevíš.. dobrá." povzdechl si a koukl na oblohu. "jednou za čas mé tělo něco ovládne, něco co si pak nepamatuji co se dělo. Chovám se agresivně a mám chuť zabít vše co je kolem, nehledě na o jestli je to přítel nebo cizinec." rychle a jednoduše to shrnul. Věřil v to že se to jednou vyléčí, ale bude to těžká cesta.
ale byl rád že on je rád a že mu děkuje. na to se usmál hezky a zavrtěl ocasem jak motovidlo. Tohle ho vždy potěšilo.
"hm... možná by se ještě našlo něco u hor nebo v horách, ale tam je vysoké riziko takže tam úplně nechci jen tak jít. Sice jo.. vyrůstal jsem v horách kde byla extrémní zima a mám na to kožich, ale i tak." a že to byla pravda pravdoucí... nechtěl riskovat až tak moc. Možná by se to ani nevyplatilo.
lehce přikývne na jeho slova. "můžeme jít, ale nevím kde úplně. Hranice jsou daleko celkem a tady kolem nic není, nebo aspoň nic necítím." zimou se celkem hezky dal otupit čich.