Príspevky užívateľa

Nějakým záhadným způsobem jsem se dostal na úpatí hor. Nevěděl jsem, kam jdu. Najednou svět kolem mě nebyl tak velký, jako dříve a to bylo něco, co ve mě vzbuzovalo stále vlčecí zvědavost, ikdyž bych se dávno vlčetem vzhledem k odrostlosti nedal nazývat. Jo, velký kus jsem byl zastrčený kdesi po jeskyních, živený malými hlodavci a brouky, a díky jeskynním vodám hydratován, a tak to dopadlo. Jak v Jiříkově vidění, zvědavý, obyčejný svět mi připadal skutečně zajímavý. Byl to... druhý den? Možná.
Zastavil jsem se na úpatí a zvedl hlavu. Pozoroval jsem ty obrovské hory, které se nade mnou tyčily. S úžasem takovým, že jsem si ani nevšiml, že tu dost možná nejsem tak úplně sám...

Nějakým záhadným způsobem jsem se po dlouhých týdnech vymotal z jeskyně, kde jsem se z nějakého důvodu na čas zahrabal... živořil na jeskynní vodě a broucích, drobných hlodavcích a všem, co se zrovna našlo... Ignisským pachem jsem byl nasáklý dostatečně, takže že by mě označili za cizince, bych se nemusel bát. Avšak... zřejmě si mě moc přítomných pamatovat nebude.
Nicméně, moje oči si tak přivykly na tmu, že denní světlo teď docela bolelo a teplo slunce bylo.. zvláštní - něco, co jsem doposud neznal. Cítil jsem se fakt divně. A široko daleko kolem mě nikdo. Tedy... aspoň jsem nikoho moc neviděl. Jak jinak to poznat, jsem netušil.

Po nějaké době jsem se probral k životu. Je dost možné, že mě ta zima nějakým způsobem vypnula. Jakmile jsem rozlepil oči, zachvěl jsem se. Stále mi bylo chladno a dost možná jsem byl i podchlazený. Neuvědomoval jsem si to, nevěděl jsem totiž, co to je. V jednom jsem ale měl jasno. Nebylo to vůbec dobře. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ležíc na prašné zemi. Ležel jsem tu sám. Předními tlapami ven z nory. Nechali mě tady? Nebo to byl všecko jen sen... uvědomoval jsem si konečně zase sám sebe.

Otočil jsem se na Caliga. "Vylakašali se na nás," povzdechl jsem si a protočil očima. Dyť... to bylo přeci patrné! Jak by o tom mohl jen kdokoli pochybovat... každý malý vlk by to snad poznal, nebo se pletu?
"Tady Rrrraymont," dal jsem si tentokrát záležet na mém slabém eRku. "...nám neublíží, sklidni bvácha," uchechtl jsem se na něj. Jeho přehananá starost o nás všechny nebylo něco, co bych s ním sdílel. Kdepak, já býval většinou docela bezstarostný a žilo se mi tak líp. "Stejně neodejde, jen protože to chceš, a vlčat se nebude bát, takžže," pověděl jsem realisticky a opět kecnul na zadek. Ocas jsem stočil kolem předních tlap a zabubnoval s ním o prašnatý povrch, až se kus prachu zvedl. "Že?" otočil jsem se na velkého a uculil se na něj.

Bráchu jsem už moc neslyšel. Tedy... ne že bych neslyšel, spíše jsem neposlouchal. Pozornost mi šla úplně luftem, prostě jsem byl typicky neposlušné vlče. Nebo... dráče? Něco mezi. Doslova. Ikdybych jej ale slyšel, stejně bych se ohradil, že pohybem se jeden zahřeje. Ležením moc ne.
Jen co jsem vykoukl ven, zarazil mě čísi stín. Sluníčko, které se sotva dralo zpoza mraků ven nešlo vidět. Vzhlédl jsem zespoda nahoru, k tomu velkému, respekt vzbuzujícímu vlkovi. "Doblý den, já jsem Syláno," pověděl jsem po chvilce zaraženého ticha při výrazu, ze kterého by jeden opravdu nevěděl, co vyčíst... a začal vrtět nadšeně ocasem. Vypadalo to, že se o nás někdo zajímá. Neuvědomoval jsem si, že by mohlo nastat nějaké nebezpečí, nebo tak něco.

Trochu podrážděně jsem se zakřenil, jak jsem dostal bráchovým ocasem po tlamičce. Chtěl jsem něco poznamenat, když v tu chvíli se k mým dozadu staženým oušků dostal opět bratrův hlas. "Počkať? Na co čekat...chceš ty?" lehce zmateně jsem natočil hlavu do strany, jako zvídavé štěně, které poprvé v životě vidí pískající ptáče. Nechápal jsem, co má bráška za lubem. "Nebudeme čekať! Nechali nás naschválně tady, hrajou na schovku s námi teď!" nevím, proč mě napadlo zrovna toto. Ale většinou když někdo najednou zmizel, měl jsem tendence ho hledat. Prostě to tak ve mě bylo zafixované!
Zatřepal jsem hlavou a lehce se zamračil. Vydal jsem se za dírou, která vede z jeskyně ven. Nevydržel jsem stát a čumět do blba.

Chvilku jsem na sestřičku jen civěl, no poté do ni začal ďobat tlapou. "Ne, ně, ně! Segla stávat!" trval jsem si tvrdohlavě a paličatě na svým. Nechtěl jsem být ani radiátor, ani polštář a už vůbec ne jediný, kdo je vzhůru a schopen konat! Jakoby neexistuje, pf. Ale věděl jsem, že bráškovy skilly též nejsou úplně k zahození, takže jsem byl v pohodě. Nijak jsem se nad tím nepozastavoval, to nic ale neměnilo na tom, že jsem chtěl ségru vzhůru.
"Musíme schopit se, nebo zima bude nám a to neceme," zamračil jsem se a paličatě zadupal do šutru pode mnou. Stál jsem si za svým absolutně. "Musíme najít mamiku a tátu, se zvedej, Eilis!" houkl jsem směrem na ségru a nemotorně se vyhrabal na nohy, udělal jsem pár kroků k ostrému srázu. Vypadalo to hodně nebezpečně.

Prosim čtvrté vlče do vrhu pro Cyrana, až bude dospělej owo

S jedním pořádným dračím zívnutím jsem se probudil a poohlédl se po okolí. První, čeho jsem si všiml - byli jsme na místě, které si před usnutím nepamatuju. Zřejmě jsem celou cestu sem s rodiči prospal. Skály se mi nelíbily. Protáhl jsem se a poté se vyhrabal na nohy. Další věc, kterou jsem zpozoroval bylo, že můj brácha už je vzhůru. Zamrkal jsem na něj. "Blé láno," pravil jsem a potuleně se usmál. "Kde máma jsou s tátou je?" zeptal jsem se nemotorně pomotaně. Těšil jsem se, až je zase uvidím. Sestřička stále spala. Drbl jsem do ni tlapou. "Hej ségla, je den, novej den, vstávej, pžes den se nespí, hej hej hej!" hučel jsem do ní a čekal, zda se probere.

Děkuji převelice za přání, taktéž ať ti žehná! uwu

Fialový oheň
Cyrova magie není kdovíjak originální, zvláštní nebo nezvyklá. Dokáže vytvořit oheň a manipulovat s ním. Dokáže sám vzplanout fialovým plamenem, který má však naprosto stejné vlastnosti jako oheň obyčejný. Hlavní nevýhoda jeho magie spočívá v tom, že ji neumí a nikdy nebude umět zcela dobře ovládat a ono vzplanutí většinou způsobí nějaká (ať už pozitivní, nebo negativní) silná emoce.
Díky dračím genům by mohl umět oheň i plivat, avšak tato schopnost v něm vyvolává zvracení, tudíž se jí vyhýbá.

Může být? ^^"

Jméno: Cyrano (Cray Murklins)
Přezdívka: Cyro, Cryo
Věk: 5 měsíců (10.10)
Pohlaví: samec
Matka: neznáma
Otec: neznámý
Sourozenci: Eirlys, Caligo

Charakteristika:
Cyrano má poměrně jednoduchou povahu. To však neznamená, že by on byl mentálně jednoduchý! Tedy... možná je, ale jenom trošku. Nebo tak aspoň působí. Ale zároveň nepatří mezi ty méně inteligentní.
Rozveselíte ho téměř čímkoli. Stačí málo k tomu, abyste ho viděli jásat. Má ze všeho radost, obecně ze života, je neustále aktivní. Baví ho objevovat svět kolem něj a je pro každou fyzickou aktivitu. Někdy dokonce vypadá, že má nekonečno energie a nikdy nespí. Jen málokdy ho uvidíte sedět, nebo ležet. Nehorázně se mu líbí lesklé věci a má tendence je krást druhým. Zároveň však necítí vinu, takže je pro něj těžké odhadnout hranice.
Je taky poměrně jednoduché získat si jeho důvěru. Tak samo můžete vždy věřit vy jemu. Neumí lhát a nemá potřebu to dělat. Ač je to poměrně sígr, který svému okolí nerozumí, i přestože se pořádně snaží, po řádném vysvětlení nebo pokárání nechá všeho špatného a začne vnímat něco jiného.
Jeho pozornost - to je taky kapitola sama pro sebe. Jakmile začne někde být více vjemů, má problém se soustředit na jednu věc, je docela zbrklý a roztěkaný. Mnohým může připadat až otravný. Hubu nezavře, jak je rok dlouhý. Navíc mluví hlasitěji, než je žádoucí a plete slova, včetně slovosledu, což může vyznít poněkud nešikovně. Tedy, ne že by byl šikovný, je třeba zmínit, že i fyzicky je to provtřídní nemehlo.

Minulost:
- - -

Zajímavosti:
- Má ohnivzdornou srst.
- výška: 80 cm (v dospělosti)
- Má ADHD a řečovou dysfázii.
- Má malé šupiny, však schované pod srstí.
- Uši má téměř pořád stažené dozadu, zřídkakdy je zvedne. Má slabší sluch.
- Křídelní kost mu vyrašila jen z části, tudíž je místo křídel patrný pouze dvojitý výstupek.

Magie:
Fialový oheň
Cyrova magie není kdovíjak originální, zvláštní nebo nezvyklá. Dokáže vytvořit oheň a manipulovat s ním. Dokáže sám vzplanout fialovým plamenem, který má však naprosto stejné vlastnosti jako oheň obyčejný. Díky dračím genům by mohl umět oheň i plivat, avšak tato schopnost v něm vyvolává zvracení, tudíž se jí vyhýbá.



Další postavy: Stadley, Amir

Jedná se o vánoční slot!!!