Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 25

Ach ano úplatky. To bylo to na co děcka nejvíce reagovaly a tady to nesmělo chybět. Nemusel vymýšlet moc velké věci, tady dámičky si potrpěly na krásném kusů masa. No sice z malého koloucha toho moc neměli ale pro vlčata to bude stačit a ještě se zbytky.
Uchechtl se a přišel blíž k princezně aby to slyšela jen ona. "ano... Aby spolupracovaly, musel jsem nějak zaujmout jejich pozornost. Víte... S dětmi to neumím a z mládí si vzpomínám na to jak mě otec uplácel jídlem abych něco dělal." nedávat si příklad z pevné tlapky svého rodiče byla těžká. Nechtěl být jako jeho otec ale nějakým způsobem mu to přišlo už automatické. Možná až bude mít své potomky, bude to vypadat jinak než toto.
Pak se zpět koukl na vlčata. Byl to hezký odhad ze strany Dorky. "ach myslím že jsem to nezmínil ale tady maličká má z poloviny pravdu. Musíme značit hranice aby to ostatní věděli. Nemůžeme si dovolit mít cizince na území." i když to tak v minulosti nebylo, možná to chtěl vrátit zpátky... Jen kvůli tomu aby mohl trávit čas s Hel.
Zasmál se však nad dalším komentářem. Nevěděl kdo je ta Vethna ale dokázal si představit že je to nějaký vlk. "no, nemyslím si že to jsou něčí chlupy... Ale pro případ je lepší nechat odborníky posoudit a pak uvidíme co s tím bude. Takže děcka... Nedotýkejte se toho zatím." napomenul je pro případ kdyby nad tím přemýšleli že to udělají.

Hádejte kdo si dával na čas aby se zde ukázal? No samozřejmě že náš Enkidu. Ne že by úmyslně chtěl přijít pozdě ale musel vyřešit ještě nějaké malé věci. Musel se upravit aby vypadal přívětivě. Přece jen dnes lovil jelena a přijít tady s krví na čenichu by nebylo dobré.
Přišel zde lehce později když už panovník začal mluvit a tak se pomalu a nenápadně posadil k nějakému stromů a díval se na vše co se tady děje.
Dalo se říct že by měl asi pomoct se zkrocením dravé zvěře když tady začala hulákat gájel a urážet panovníka. Na jednu stranu souhlasil ale raději držel pysk a díval se co se vše děje. Kdyby náhodou byl osloven, šel by pomoct ale teď byl takový ten duch v dáli který nic nedělá. Dnes už měl boje dost. Avšak letmo věřil v to že si panovník udělá své věci v pořádku. Když on dopustil aby se tak členové chovali, tak si to musel uklidnit sám a vypadalo to že ten kluk opravdu něco vymyslel.
Tiše si povzdechl a lehl si tiše na tom místě. Díval se na všechny vlky zde a přemýšlel nad těmi předky co předtím byli zmíněni. Sice jeho předkové tady v Norestu asi nebyli ale on tady psal svůj příběh který se možná bude vyprávět nějakým dětem. Chrabrý rytíř Enkidu který se zamiloval do tulačky a zatajil panovníkovi svatbu. no ten název se ještě doladí.

Vodní útok ho zastavil v cestě. Sice nebyl teď nějakou zmoklou slepicí, ale tu vodu si mohla odpustit. Koukl na ní nevinným pohledem, jako kdyby říkal - to myslíš vážně? Nereagoval tak na ty slova ale spíš na tu vodu. Ohledně slov si nemohl stěžovat.
"tak abych tě ujistil. Ani ty se mě nezbavíš protože jsme svoji. Navždy." ušklíbl se škádlivě. Čas spolu byl pro něho svatý a kdyby chtěl, byl by tady navždy, žil s ní po boku v chajdě kterou ona tady měla ale když už byl ve smečce, rozhodl se si udělat nějaký rozvrhl kde by měl trávit čas a s kým.
Když však slyšel ten varovný tón hlasu, jako správný manžel zavřel zobák a poslouchal ji. Skoro až šel mráz po zádech z té pravdy.
Povzdechl si lehce a po druhém útoku vodou se oklepal. Pomalu přišel k ní a olízl ji čumák jako nějakou formu ujištění.
"věř mi... Já to dělám nerad. Chci trávit čas s tebou jak jen chci ale zároveň opustit smečku se mi nechce. Kdyby jsi byla ve smečce, měl bych tě pořád u sebe a chránil bych tě jak se patří." povzdechl si a otočil se aby šel po cestičce dál. Musel se připravit na vše a uklidnit se. "rodičovské povinnosti také nebudou jednoduché... To by se musel vymyslet plán co dělat." zadíval se na chvíli na nebe a představoval si ten čas kdy byl on byl rodič... Krásná rodina, vychovávající několik nebo jen možná jedno vlče... Pokud ho tedy Hel nedonutí k těm šesti, byl by nanejvýš spokojený ale to už záleželo na ní. Na chvíli se na ní ohlédl když nad tím přemýšlel, to však zapříčinilo to že zakopl o kámen a s hlasitým žuchnutím spadl do křoví.
Ne že by ho to bolelo jen ho to překvapilo a tak tam chvíli ležel ve křoví než si všiml té malé růžové šmouhy před sebou. co to?
Zamrkal chvíli než uviděl malého ptáčka ale proč... Proč by růžový? "prcku kde máš maminku?" zašeptal a koukl se kolem sebe ale nic nebylo.
dobře nechám ho tady snad si ho máti vyzvedne.
Postavil se na nohy a zacouval od keře. Oklepal se od všeho možného co přibral ale místo větviček a listí se k němu přilepili to malé ptáče které si asi myslelo že je to jeho maminka a věřte mi... Enkidu není dobrá matka a nikdy nebude.
sakra co s tím budu dělat?! ohlédl se na Hel se skoro zoufalým pohledem.
"asi už máme dítě."

Pomalu se za ním přidávali k útoku i ostatní což se mu ulevilo že nemusel dělat práci sám. Ovšem... On by tu práci nedělal nikdy sám v tomto případě ale aspoň to netrvalo moc dlouho.
Držel jelena dost dlouho než se pustil a chytil ho za jednu zadní nohu a trhl se sebou. Sice dostal par ran kopytem za to že si dovolil jelena chytnout za nohu, ale on se nevzdal. Lehce se oklepal a zase vzal jelena za nohu. Zatáhl pevně a snažil se aby se jelen nehýbal a padl na zem. Ušetřilo by to hodně právě. Stejně jak bylo vidět, jelen už moc času nemá, dva vlci se drali po jeho krku takže chybělo opravdu jen kousek.
S hlubokým vrčením držel jelena až se zdálo že jeho konec je tady a on tak mohl padnout. Byl tento lov úspěchem pro Nihil? Zdálo se že ano. Moc zranění se nestalo aby volali medika.

Očkem se díval zda malé chlupaté kuličky za ním jsou. Nechtěl by je ztratit na cestě zpět ale když zvládly cestu tady a odkývaly mu že budou u něho, nic špatného se stát nemohlo ne?
No mušle se otočit za zvukem a pachem nové společnosti. Jak dlouhá doba to byla kdy naposledy viděl princeznu Riveru? Naposled snad na plese kde polovičně vnímal okolí kvůli jeho nyní už ženě. Ale vlčici neviděl jako hrozbu narozdíl od její sestry, ex královny.
"zdravím, vaše výsosti." usmál se vřele a lehce švihnul ocasem. Šlo vidět že Rivera dokázala pochválit i tu nejmenší práci a jako hrdý "otec" se musel ozvat také. "byly šikovné. Udělaly to co měly.. i když za úplatek ale jinak ano. Dá se říct že do budoucna v nich Nihil nebude vidět problém." uchechtl se a skontroloval ty dvě očkem zda náhodou neutíkají. Naštěstí se zdálo že ne.
Jeho pozornost uchvátila však věc kterou princezna vytáhla. Tiše se na to díval než k tomu přišel a lehce si to očuchal.
"je pravda říci že nic takového jsem neviděl, nebo aspoň o tom nevím. Pročpak se ptáte?" lehce naklonil hlavu na bok.

Jelen se začal hýbat tam kam ostatní chtěli což bylo dobré. Jen teď bylo těžké ho dohonit a skolit. Nevěděl zda má nějaké povolení jednat podle sebe ale... Byl to Enkidu a když víte kdo je Enkidu, nepřekvapí vás jeho jednání.
Běhal stejným tempem jako jelen aby nebyl moc daleko od něho, i když si držel odstup, nechtěl ho ztratit. Když uhýbal do strany, Enkidu šel do té strany aby ukázal jelenovi kam má běžet. Díky tomu se ho snažil držet na stejné cestě.
Když byli blízko zeleného lesa, připravil se na útok. Opřel se do noh a rychle jelena doběhl než skočil po jelenovi a drápy se mu zaryl do boku, zda jelen kopal kolem sebe nebo spadl už bylo na osudu. Avšak Enkidu se držel pevně a zuby se zaryl do kůže jelena. Možná se dalo říct že chtěl jelena zpomalit aby měli šanci i ostatní na útok.

Nedalo se říct že by to byl zločin, jen nechápal jak to bylo možné. Možná se zdálo že slečinky chtěly být v bezpečí mírumilovné smečky, ale pozor... Arrakis viděl samice jako něco co jim musí dát vlčata a pá pá... ne! nebude tady hromadné množení! Arrakis vypadal jako sympaťák ale pozor! poznáte ho a je velký špatný!
"vlčice se vždy hodí. Jsou někdy rozumnější a chytřejší než samci." a to dokázal říct i o sobě. on nebyl moc chytrý a Hel byla úplně jinak stavěná než on. nebýt ní, Enkidu by byl troska. Nedokázal by si ani poradit s něčím.
Přikývl. Ani mu nevadilo že neznala oslovování... Nováčci to nikdy hned ze začátku nevěděli a tak ani za to netrestal. Navíc se zdálo že vlčka chtěla aby si doopravdy její jméno zapamatoval když to řekla po druhé ale jen se nad tím usmál. ach ta nervozita.
Chvíli se koukl na moře když začala něco mumlat. skoro ho to vzalo do do dob kdy byl ještě ve své domovině... opravdu tady mu bylo lépe než tam a tak mohl jen souhlasit.
Musel se však zamyslet nad její otázkou. Chvíli byl zticha než si těžce povzdechl. "je to jen práce a další práce navíc. V Nihilu moc rytířů teď není a tak jsem jeden z těch co má práci navíc. Ale jinak to není nic hrozného. Představ si že jsou tady schody... každý stupínek nahoru je sice těžký udělat ale zas máš větší výhled nahoře. takhle to vnímám.

Nechal chvíli vlčata vlčaty a šel si hledět svého. Kdo jiný by tady značil hranice vyrývaním než on? Vlčatům to nemohl dát do tlapek... ještě by se tady pozabíjela. To nechtěl riskovat, bůh ví jaká byla jejich matka... slyšel pár drbů, ale nic extra. On vlky poznával z očí do očí, ne pomocí drbů a fám.
Chvíli si dělal své věci než se ohlédl co tam dělají ty dvě. No zatím to vypadalo že pohřeb se nebude konat, což bylo jedině dobře.
Otočil se a pomalým krokem šel zpět k nim. "máte hotovo?" ohlédl se na ozdobený strom a díval se jak to udělaly. tím jak byly malé, tak květiny nebyly moc nahoře, ale to nevadilo. Lepší než nic.
"no... za tu snahu a krásný strom si zasloužíte odměnu." usmál se na ně. otočil se a šel cestou zpět. v rámci možností by se zase vrátil a upravil by to. Ale musel udělat to co slíbil než by na to zapomněl . Navíc toto byla dlouhá cesta na vlčata... podle něho... takže si ty dvě musely odpočinout.

Šel dál za Arrakisem směrem ke stádu. Očkem se díval jak na tom je stádo a bylo vidět že už je viděli a připravovali se na sebeobranu. Bylo to normální chování, dokud vlci nezačali útočit, jeleni také nebudou útočit, nebo se jedná podle toho jaký je jedinec? ano... někdy se mohl najít ten nějaký alfa samec který by začal n vlky útočit jen kdyby šli kolem, ale tady bohudík se nestalo.
Když Arrkis začal jednat, Enkidu se připojil a začal se pokoušel "strkat" do jelena aby šel tím směrem kterým všichni chtěli. No moc účinné to nebylo, neboť jelen buď útočil nebo stál na místě. No snaha se cenila...
naštěstí když se přidali dva další kolegové, už se jelen začal hýbat a Enkidu se snažil víc aby Jelen šel tím správným směrem. Také se snažil vyhýbat kopancům, protože on moc dobře věděl jak to bolelo.

Jak si myslel... Panovník nebyl zastáncem jeho magie a také to vypadalo že se toho štítil. Přímo ten pohled do hloubi jeho očí mu říkal aby nedělal blbosti... Nebo aspoň takovou měl Enkidu fantazii když se na něho díval a přemýšlel o jeho slovech.
Jen nad tím pokrčil rameny a oddechl si. Tak dnes zase nic.
Jeho zrak se upřel na chvíli na mladého zrzka a jeho opeřené kuře. Enkidu nikdy neměl mazlíčka, natož něco takového takže neměl zkušenosti s tím jak s tímto lovit a tak se jen díval jako kdyby to byl jen normální pták který si letí nad nimi. Brzy pochopil že ostatní za ním i jdou a tak se vydal také. Pomalým klusem se držel asi půl metru za panovníkem a díval se před sebe. Kdyby se díval nahoru na toho sokola, určitě by zakopl o nějakou díru co tu udělaly myši.
Když bylo přikázáno se skrčit, chvíli si oddechl než se skrčil i dobrovolně. Pořád si nemohl zvyknout na to že mu velí mlaďoch. S menšími výčitkymi v hlavě to však překousl a dělal co mu bylo nařízeno.
Po chvíli se na jejich obzoru objevilo stádo jelenů. Hned je zrakem všechny proletěl a přemýšlel nad vhodnými kandidáty na lov ale zdálo se že nikdo vhodnější tam nebude. Vše bylo na stejné úrovni takže hádal že se maso pro smečku ani tak nebude lišit.
Když Arrakis řekl svůj verdikt, on přikývl a byl připraven se vydat do akce. Protáhnout si svaly, všechny jeho staré kosti i klouby a mohl jít! Jenže... Tady se úplně protáhnout nemohl v této situaci takže spoléhal že vše bude v pořádku. Veď mě Arrakisi!

Kdo by si pomyslel že hlídání vlčat bodě tak těžký? No... Bellannina vlčata byla ještě v pohodě a tyto také, do doby než musel řešit takové kraviny jako lži ohledně překvapení. Nakonec však obě spolupracovaly a to bylo dobře. Dokonce i zjistil že i malé potěšení z jídla a představy na to může zažehnout plamen k práci. U malé Anesidory to bylo poznat že jídlo ji zaujalo protože už na něho lezla a snažila se ho nabádat k tomu aby to doopravdy to překvapení bylo jídlo.
Zasmál se a odtáhl hlavu aby mu tam moc nelezla a on tak mohl mluvit. Do toho se přidala i její sestra a hned už to bylo jasné. "mléko je pro slabochy. Co takhle... Bažant nebo rovnou nějakého koloucha? Daly by jste si?" nevěděl jak teď najde něco rychle ale i králík by určitě postačil. Stačí si věřit.
"až to bude hotové, dostanete maso jako to překvapení ale dělejte že jste to nevěděly." chtěl si to nechat pro sebe to přemýšlení co jim dát ale pokud nakonec to jídlo byla priorita číslo jedna, pak neměl důvod vymýšlet více věcí.
"Ozdobte tento strom, já jdu ještě ozdobit jiný a pak se vrátíme." usmál se na ně než se otočil a šel vyrýt ještě nějaký ten znak na další strom aby si toho náhodou někdo všiml i na více místech.

Dobrovolně? Možná. Nevěděl proč jde lovit jelena ale asi na tom něco bylo. Byl jeden z těch silných vlků tady. Jeho magie mohla být užitečná a kdyby náhodou šlo o život, dokázal i obětovat. Kdo by takového vlka na lov nechtěl? No... Asi hodně vlků když vezmeme v potaz jak se chová. Nicméně bez odmluvy přišel na místo s poslouchal slova panovníka.
Také ho překvapovalo že je tady i vlčice... Dámy by tady přece neměly být! Ale možná ho ještě překvapí.
Sedl si na chvíli aby nabral nějaký kousek energie. Všechny věci co vyslovil tady pan chytrý už znal... Lovil jelena ne jednou ale tak pro ostatní je to dobré připomenutí. Koukl se na chvíli na oblohu než zpátky na panovníka.
"pokud smím vaše veličenstvo, v krajní nouzi použiju svou magii na jelena. Vím že to není potřeba ale nebudu pociťovat únavu pokud jelen uteče a další věci." budeme však doufat že se nic takového nestane. nerad by se pak staral ještě o zbytek týmu druhou polovinou mozkové buňky kterou má.

Dalo se říct že moc času neměl. Kdysi slyšel fámy o tom že jsou v Nihilu nějaké limity jak dlouho můžeš být mimo hranice ale co když ty fámy byly pravdivé? No kdo ví.... Tak či onak by vymyslel něco, jak to obkecat. Pokud Kettu neřekne že měl svatbu, pak si mohl užívat svým způsobem tady venku s větším důvodem. On ten důvod tady byl pořád stejný ale když je člověk už zasnouben tak má důvod být více se svým milovaným. U Enkida to tak bylo také. No pokud budou mít děti a kdo ví jak ho ostatní odtrhnou.
Lehce si zafuněl a koukl nahoru na oblohu. "asi polovinu dne, ale pokud by jsi byla unavená a chtěla jít do chatky tak tě rušit nebudu." usmál se lehce když sklonil hlavu dolů k ní.
Pomalým krokem šel po cestičce až k říčce kde se napil. Nebyl nervózní že by mu oschlo v krku... Nebyl důvod.
Po chvíli zase promluvil. "budu jen doufat že mi Arrakis nesebere to volno když to zjistí... Chce mi sebrat děti a poslední volnost také... Chce to nějaký plán pro karmu."

Musel se udržet, snad jako všichni ostatní tady, ale on měl něco kvůli čemu už tuplem nesměl brečet! Byl to silný zdatný chlap! A chlapi nebrečí jen tak!
Ale ono se to nedalo! Fakt že ne! Byl tak moc šťastný že i s úsměvem se mu vytvořila malá slzička.. podotknu štěstím... U oka.
Teď byli svoji... Byli jedna velká rodina a on věděl že se určitě neupsal do pekla díky tomu. Ono mít rodinu plnou vlčic och jej. No doufal že budou mít děti mužského pohlaví. Sice by tím ublížil Helence... Ono mít šest dětí a do toho všechny vlčice není žádná legrace. Vlk by si musel ostřit tesáky na toho kdo bude obtěžovat jeho dceru a po velké noci mu omylem přijde těhotná.
Uvidíme co osud přinese.
Když bylo po velmi krásném projevu paní Majdalenky, i on Hel láskyplně olízl čumáček a hlavou se o ní otřel. "jsme svoji a už nás nic nerozdělí." zašeptal ji do ouška. S odtahnutím se na ní usmál než se koukl na ostatní. S lehkým překvapením poslouchal gratulace. Gratulovali jim? To bylo tak hezké! Tak či onak musel zadržet slzy zas a znova.
Pomalým krokem vedl Helenku k rádoby stolu kde byla hostina v podobě dá se říct i hodně jídla ale tak... Hodně hostů= hodně jídla. Sedl si na nějaké to místečko a nabídl packou aby se ostatní přidali. "vemte si kolik chcete."

Snažil se své umělecké dílo udělat tak dobře jak mohl. Přece jen... Pokud to bude hnusné, ostatní se budou vysmívat za to ale zas... Královský znak podle něho nebyl nic extra. Toleroval to že třeba v tu dobu nebyly nápady ale když už chtěl panovník měnit smečku, proč neměnit i znak? Muselo to mít nádech něčeho velkého a majestátního ale co on mohl do toho mluvit? On kdyby měl být koncil tak jím nikdy nebude. Ale kdyby byl generál, nezlobil by se. to si však hoch věřil hodně.
Když dodělal své umění, ohlédl se na ty dvě. Bylo vidět že protesty začínají. Přišel k malé Anesidoře a sklonil hlavu dolů. "kdybych nic neměl tak vám to tady neříkám." lež jak věž. Řekl to však klidným přesvědčivým tónem hlasu. Snad chtěl aby mu věřila a že to možná bude těžké. "ale pokud ti překvapení nestačí, dám ti co budeš chtít... Může být?" usmál se a ohlédl se na druhé vlče které si tam sbíralo asi ty kytičky co řekl.
"co by to bylo za překvapení kdybych to řekl co?" uchechtl se a přišel blíž aby se koukl co sbírá. "dívej... Ti vezmeš a pak tím hezky ozdobíš strom." zval jednu kytičku a dal jí na strom. Bůh ví zda to bylo to co se požadovalo ale... Bílé to bylo tak asi dobrý ne?


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   ďalej » ... 25