Príspevky užívateľa

Lehce ho zaujalo když vykládala svůj názor. Měla ráda děti? Také je měl rád do doby... Než byly otravné... On by nebyl dobrý otec. Už jen to jak se choval k vlčatům od Bellanny by nebyl dobrý. Však ho chtěla i zabít za to! No když měli neschopného otce tak Enkidu to nějak musel zapřáhnout. Nebo by byla radši jako samostatná matka? S čtyřmi vlčaty? To tak... jak by toa si vypadalo kdybych měl vlčata s H- ne ne ne nepřemýšlej o tom!
Musel se kouknout také na její sestry a musel se lehce zastavit. Nevěděl co ty tři tam dělaly ale pravdou bylo že byl rád že u nich není. Možná by také dostal jedno uškrcení.
Nervózně se zasmál. "jo.. už se těším až mi je jednou představíš." radši ne. Bude to tak lepší.
Naštěstí pak otočil hlavu aby na ně moc neupínal zrak. Poslouchal mezitím její slova a přemýšlel nad tím. Mohl s ní souhlasit ale přesto byl zvědavý co chtěla říct potom. Než se stačil ozvat, zase se zasekl. Moc kontaktu!
Očima sjel dolů a koukl se na ní, nebo se aspoň o to pokusil. "já myslel spíš to... No to je jedno.." povzdechl si a lehoučce se otřel ocasem o ní.

Ještě než si dokázal sednout, hned mu pod packami něco proběhlo, v zápětí zjistil že je to taková malá ohnivá koule.. ne t nebyla koule! To by vlk! Ježíšmarjá někdo si ho chyťte nebo něco zapálí! Ani ten smrad se neomluvil! "přísahám že tohle není z mojí smečky..." zamumlal si lehce podrážděně.
Po chvíli se začal zase věnovat své milované. Zaujala ho skutečnost že i Hel zapalovala tento oheň. Avšak ty slova měl něco do sebe. Chvíli mlčel než se koukl na ohniště s vlky kolem. "Hel... Měla jsi radši... Moje staré já nebo mě teď?" tahle otázka mu vězela v hlavě teď a musel se zeptat.
Na chvíli však zvedl obočí když říkala další věc. Byl... Překvapený? "samozřejmě.. já... Já bych vždy přišel.. nikdy bych tě nenechal samotnout a to je všemohoucí pravda!" lehce se usmál. Nikdy by ji ta nenechal a když řekl nikdy myslel to smrtelně vážně. Kdyby on chtěl, nechá si ji přinést do smečky ale to... Asi nešlo tak lehko.

Už pomalu začal panikařit když viděl jak si zvedá tlapku nahoru, už se bál že udělal něco špatně. Chce to zase uhodit?! Ať už se dělo cokoliv on mušle být silný a zvládnout vše.
Avšak jak se na ní dál díval, poznal že se jedná jen o překvapení reakci. Jak on si mohl myslet že ho uhodí?! Ulevilo se mu když viděl jak k němu dává packu. Hned pochopil o co se snaží.
Proto přikývl a pomalu a opatrně dával náramek na její packu. Snažil se aby to nezničil když u si s tím udělal práci.
Musel se i pochválit neboť náramek na její pacce vypadal tak božsky. Šikovný to kluk nebo ne?
Po chvíli se koukl na ní a na její slova znejistěl. "jasně jasně, byl jsem tak v rozpacích že jsem si nevšiml že je zrovna začátek." lehce se zazubil než se zastavil úplně. Takový malý polibek nečekal. Zasloužil si to? Musel jinak by ho nedostal!
Chvíli se zaraženě na ní díval než se usmál, postavil se vedle ní a posadil se. Poté se koukl na ostatní vlky a poslouchal všechno co se tady mihlo... Bylo tady opravdu hodně vlků.

Nečekal že se Hel k němu bude tak hlásit. Myslel si že po tom v té chatce už na něho bude skeptická ale její řeč těla hlásila něco jiného. Ne že by si stěžoval ale nechtěl aby tady něco smrdělo a on to nebyl.
Nemohl se ani nabažit jejího úsměvu neboť ten mu chyběl hodně. proč vypadala tak strašně dobře?! Zavrtěl ocasem a úsměv opětoval aby ukázal svou radost.
Chvíli bylo to trapné ticho které nikdo nechtěl slyšet ale pak se odmrazil a vytáhl ze svého kožichu svůj vlastnoručně udělaný náramek... Nebo to mohlo být cokoliv jiného! Fantazie je velká!
"já... Chtěl jsem udělat radost proto... Přijmeš můj dar a zatančíš si se mnou?" trochu stydlivě se uculil. Co když ho s tím pošle někam? To se dost nesnažil? Měl se bát?

Enkidu už pomalu chtěl vše zabalit a vrátit se do nějaké nory kde by probrečel celou noc - samozřejmě na tajňáka - když v tom ucítil něco co mu dodalo sebevědomí.
Cítil totiž pach své milované Helenky. Hned se díval kolem sebe a snažil se najít nějakou stopu. Unikla mu aby nemusela hlavní cestou?! Tak to jako ne! Její dárek si dal prozatím do kožichu aby to neztratil a začal stopovat. Práce rytíře teď musel počkat!
Všechny pachy se mu mísily ale on dokázal hledat pořádně protože už v tom měl praxe než... O můj bože ano... ji viděl.
Pomalu k ní přišel blíž aby ji nevyděsil. Nechtěl aby mu ještě utekla. No a naštěstí tady nikoho jiného neměla! Ha ha! Měl šanci!
"slečno Hel" ozval se tiše aby si ho všimla. Byla krásnější než předtím, nebo se mu to zdálo? Těžko říct.
"jsem rád že jsi přišla. Už jsme si myslel že... No to je jedno."

I on nesměl chybět. Udatný rytíř který se musel nastrojit jak obrázek jen aby zaujal svou milovanou. Než napadl sníh, posbíral si nějaké krásné kytičky a udělal si z nich ozdoby do svého kožichu. A když mu zbylo pár kytiček, udělal z nich malý dárek přímo a jen pro Hel. Ale... Co když nepřijde? Co když se na něho vykašlala? Nebo požádala jiného vlka?
Konců bylo hodně ale on čekal u cesty, díval se na všechny příchozí a pohledem je kontroloval. Seděl tam rovně na místě a vyhlížel ji ale ona nikde... Dokonce i z toho očekávání neslyšel slova ostatních vlků. Že by mu docházela naděje?

Nečekal takovou radost když mu mladičká princezna doslova gratulovala za něco co málem pokazil. a co když to úplně pokazil a jeho "vyvolená" nepřijde? A co když přijde ale s někým jiným?! Ne ne ne na to hle nesměl upřít svou mysl i kdyby měl! On byl tady ten jediný a pravý rytíř na bílém koni!
Skoro až by se začervenal pod tmavým chlupem. Jak mladá ale roztomilá to vlčice.
"no tím si nejsem jist. Dáma vypadala jako kdyby jí to nezaujalo ale... Máte nějaké nápady jak upoutat více její pozornosti? Neměl bych ji něco jiného darovat? Něco víc?" nejistě a nervózně se na ní díval. "možná.. najdeme něco po cestě..." pomalým krokem se otočím a pomalu šel pryč. Mušle to rozhodit vše. Byl úplně z toho nervózní. Víc než chtěl!
Samozřejmě že i na ní čekal zda jde opravdu s ním. Nechtěl ji tady nechat.
"nicméně pochybuji že ji znáte... Černý kožíšek protkaný rudou a lehce modrou... Oči které ti koukají do duše... To je slečna Hel... lehce se zasekl ale hned jakmile si to uvědomil, musel zatřást hlavou a dělat že nic neřekl.
Chvíli přemýšlel nad jejími slovy. Kdyby to měl říct -;"tohle je také můj první ples. Můžeme kdyžtak něco podniknout společně a příští rok to bude lepší." usmál se. I když to nebyl jeho první ples ale on si ten první nepamatoval. Avšak kdyby Hel nepřišla, měl by jasnou volbu.
"určitě se někdo najde. Mohu být upřímný?" radši se zeptal aby neurazil.

S myšlenkami kráčel dál než se úplně zastavil. Cítil pach... Skoro až nový ale přitom povědomý. Opodál i viděl vlka, zdálo se že už jednou se mihl pohledem na toto stvoření ale pořád ho neznal. Nový člen? Možná...
Pomalu a nejistě šel dál. Přece jen byl rytíř takže se mušle ujistit o bezpečí smečky. Kdyby to bylo v nejhorším, tento vlk poletí pryč avšak jak se blížil, pach samice sílil a on by se musel uklidnit. Na dámy se nestahuje packa přece jen!
"ty jsi nová nebo nezvaný host?" lehce se ušklíbl když k ní přišel. Měla zajímavé zbarvení a ty křídla se mu líbila.
"moc jsem tě tady neviděl. Myslím že bych neměl zaostávat a vědomím o nových členech." zachichotal se hravě. Nebyl zlý vlk, jen si rád hrál s vlčicemi což někdy mohlo dojít do fáze flirtu.

Na chvíli přemýšlel proč se ti dva mýjeli mezi sebou. Copak k tomu byl důvod? Možná ale Enkidu nedokázal říct úplnou odpověď. Vždy se našlo něco co překazilo jeho plány.
"vidíme to stejně, rád budu poslouchat první." vřele se usmál. Byl to takový terapeut, jedním uchem tam a druhým ven, na to byl expert ale někdy dokázal opravdu naslouchat a takovým dámám to bylo poněkud časté!
Lehce nadzvedl obočí pro její zapálení do věcí, jako kdyby se těšila na to co on tady za ten čas prožíval. Opravdu to někoho zajímalo? Nemohl se ubránit malým hvězdičkám v očích.
"dalo by se to tak říct. Je toho hodně. Vlk neví co první dělat. Za chvíli bude ples a já přemýšlím jestli tam jít sám nebo s doprovodem. Kdysi dávno jsem potkal takovou krásnou vlčici která na mě byla naštvaná. Nedávno jsme za ní přišel se omluvit no a... Zdálo se že už jsme se potkali před mou ztrátou paměti. Pozval jsem ji na ples ale nevím zda se ukáže. Je těžké někoho pozvat na ples." oddechl si unaveně. Tohle bylo skoro až nadvlčí úkol! Zvláště pro takového extroverta jako byl on.
"nicméně co vy a ples?

Přikývl. Mohl souhlasit, přece jen Volt se zdála jako fajn vlčice, ale když už nebyla ve smečce, nemohl si o ní myslet víc nebo nemohl s ní už mluvit. Skoro to znělo jako kdyby to měl zakázané když Arrakis řekl důvod a další věci proč ji vyhnat.
Když pokračovala a myslela si něco o zimě, on musel lehce naklonit nechápavě hlavu na stranu a přemýšlet proč se zastavila. Možná zažili špatnou zimu, ale ona měla aspoň kde se schovat a jídlo ji mohl nosit když už byl takový ten chrabrý rytíř. "možná pokud přesvědčím Arrakise, dovolí mi ti pomoct pokud to bude tak špatné. Ne že bych se nějak vnucoval ale... Opravdu by bylo špatné kdyby se ti něco stalo." lehce se usmál. Znělo to překvapivě upřímně a on si stál za tím že by jí pomohl.
Když se přiblížila aby mu dala odpověď na ples, jako kdyby se pod chlupami začervenal. Nevěděl upřímně proč, možná tento pohled byl na něho moc atraktivní.
f-fajn!" zazubil se lehce nervózně. Už si začal představovat ty chvíle spolu spojené! Ach jak on byl šťastný i když to nebylo oficiální.
Chvíli mlčel a nic neříkal, ach jak on neměl rád to trapné ticho. Takže se zvedl a koukl stranou. "já... Asi už půjdu... Nebudu tě tady otravovat, dámy by měly odpočívat, he.. hehe..." cítil se trochu trapně, možná mu už vše lezlo hlavou.

Ach ta krásná zima... Pomalu se to začalo zabarvovat do bílých barev a pro někoho to byl hezký pocit ale pro někoho jako je Enkidu to viděl jako znamení že zima už klepe na dveře a je potřeba se připravit. Že by nějaké to lovení s hledání užitečných věcí? Ach ano dalo by se to tak říct ale přesto Enkidu trávil tento den jinačím způsobem.
Pomalu si to kráčel známým místem a snažil se vymyslet plán na dokonalé rande! No rande... Jak se to říct... S Hel možná něco měl začaté ale nedokázal říct že to byla úplně láska. Sice už předtím bylo řečené že před ztrátou paměti spolu něco měli ale co? To bylo tou otázkou. Bylo to jako kdyby ji znal úplně od znova a tak se musel zamyslet nad tím co by ji tak udělalo radost. Kdyby tak se tady našla nějaká žena co by mu pomohla!

Nemohl se ani právem divit že Hel znala bývalou panovnici. Jak už říkala, Nihil pomohl její kamarádce takže u toho Voltaire musela na sto procent být. Zavrtěl hlavou. Už jen ta myšlenka na to co se stalo mu lezla na nervy ale takový byl už osud. "Arrakis ji vyhnal po jeho korunovaci. Zaútočila na člena těsně po té co jsem přišel. Nevím přitom moc podrobností." povzdechl si. Ale to mu nebránilo v tom dávat svou věrnost novému panovníkovi. Říkalo se že Nihil je taková jedna velká rodina, která drží spolu ale u Volt to moc nedokázal říct. Že by tu rodinu porušila? Nebo za to mohla Bell? To už se moc nedozvěděl.
Na chvíli se ohlédl za zvukem meluzíny která se ozvala přes díry v chatě než se na chvíli zastavil. Ten hlas... Zněl jako kdyby v té odpovědi bylo něco víc než jen ty dvě slova. Cítil se jako kdyby šel na ryby ale ta ryba kterou chytal mu uplavala, byla to tudíž šance něčeho? Pokazil to teď nebo už předtím.
Když však viděl její lehký úsměv, oddechl si a strčil jemně do ní čumákem. "tak už se nezlob. Já za to nemůžu že mě někdo sejmul po hlavě klackem. Ale u tebe doufám že mě nepřetáhneš tou věcí znova." usmál se hravě aby odlehčil situaci. Zdálo se že by ji chtěl odbourat od toho mrazivého pocitů a dodát ji nějaké to uklidňující teplo.
A taky že měl nápad! "víš ty co... Až napadnou první vločky, uspořádá se u nás Nihilský ples. Nevím jestli jsi tam už byla, ale nechceš tam jít se mnou? Sice budu ve službě, ale... zachechtal se a klidněji se na ní koukl s lehkým úšklebkem. "můžeme si zatančit." i když chudák nevěděl jak se to dělá...

Na své procházce lesem mohl vidět plno krás a divů, ale jedno to nejhlavnější byla náhlá společnost, kterou by ani nevěděl že ji tady bude mít. Nevadilo mi to. Přece jen byl rád za vše co se zde naskytlo.
Viděl mladou světlou vlčici která hrála ve smečce roli sestry jejich panovníka, princezna Guiseppe. Už to nebylo takové malé vlče které ještě před nějakou tou dobou viděl ne ne ne... Už to bylo jako dívat se na dospělou dámu která krásou vyrostla do výšky i se svým chováním.
S lehkým úsměvem se otočil a švihl svým huňatým ocasem."rád vás zase vidím vaše výsosti. odpověděl klidným hlasem.
"ach ano, svatá pravda dalo by se říci." zazubil se hravě ale musel potlačit své chování. To že ztratil paměť před skoro dvěma lety neznamenalo že neztratil i nutkání flirtovat s každou vlčicí co byla kolem avšak... Něco si dokázal slíbit po setkání s Hel.
"u mě nic nového zdá se. Snažím se každým dnem připravit na zimu a hledám cestu ke všemu. Avšak cítím se díky tomu šťastněji možná. Cítím že mám šanci k dalšímu dobrodružství, ale nejsem si jist co mě tam bude čekat."

Můžeme říct že si musel pročistit mozek od toho všeho co se za tu dobu událo. Bál se každým krokem že udělal něco špatně. Dokonce mu to i Bůh řekl... Teda kdyby v něj věřit, což tady se asi nevedla nějaká víra jako v kultu. Jediná víra co podporoval byla víra v sama sebe a to dost v sám sebe nevěřil očividně. No holt nějaké podceňování tady muselo být ale nebylo to tak vážné. Rytíři si museli věřit aby něco dokázali!
Tady tento les byl jím moc neprozkoumaný. Sice už tady. Několikrát byl ale jen lovit. Nebylo to tak že by si tady dával dovolenou a já nevím co. Že by se tady našlo mnoho lepších věcí než kořist to fakt nevěděl, ale byl rád za vše zajímavé.

Nečekal že ho Hel pozve... Vedle sebe... Na to krásné pohodlné a pachem naplněné místo. Musel se zastavit aby se tady neutrhl ze řetězu jak byl šťastný ale i překvapený.
Pomalu se zvedl a opatrně vyšplhal nahoru a lehl si vedle ní. Musel nechat mezi nimi nějaký prostor protože si nebyl pořád jistý zda to není nějaká past. Přece jen tady existovalo něco pod názvem "magie" takže bůh ví co ona mohla udělat!
Zaposlouchal se do slov která vyšla z úst Hel. Na to co předtím řekla vypadalo to že smečku znala a byla s ní v pohodě... No... Za vlady Volt ale Bůh ví jak to bude mít s Arrakisem.
"nedávno se vyměnil panovník takže se Nihil není dnem co dnem. Je těžké říct něco ale abych mohl být upřímný... To dítě vede Nihil divnou cestou. Zdá se že je úplně jiný než jeho matka. Ale členové jsou v pořádku, i když nás tam moc není." nad tou vzpomínkou se lehce zachechtal a koukl se na ní s vřelým úsměvem. cítil se klidněji postupem času avšak to vystřídalo nechápavé naklonění hlavy.. mohl říct že by... Žárlila
"kéžby... Jediné samice jsou moc mladé nebo moc staré. Takže nemám potřebu si tam vysloužit někoho srdce." hodil páčkou do strany. Ano.. jedna vlčice byla v pohodě s ním ale ta byla moc mladá a navíc princezna! Nikdy by si nedovolil s ní chodit!