Príspevky užívateľa

Jeho zranění mu nebránilo se hýbat. Pořád musel něco dělat jinak by si na to už zvykl a dopadl by tak nadále.. nic nedělat a vozit se po ostatních. To riskovat nechtěl a tak se z nory nebo kde ho to vůbec pozorovalo, vydal ven na čerstvý vzduch. Zima už se krásně barvila do své bílé barvičky. Byla zima ale jemu to nevadilo, měl odolný kožich takže přece nedělal ze sebe něco co není... No on rád ale teď úplně nechtěl.
Sem tam ho ještě bolela hlava ale už to nebylo takové jako před tím. Pořád ho zajímalo co se stalo, proč ztratil paměť, proč si nic nepamatuje.... Bellana už mohla pracovat v jeho informacemi a zjistit mu tak co prodělal. Sice tomu nerozuměl ale byl by rád za každé vysvětlení.
Vydal se tady po stopách ničeho aby měl nějaký menší klid na přemýšlení. Zajímal se o okolí také a také rád někdy něco prozkoumal ale hlavně jen odpočíval a díval se na krásný zimní kabátek co země nahodila.

Musel jít pročistit hlavu od všeho zlého. Musel zrovna i prozkoumat více věcí které nové musel vstřebávat do hlavy. Neboť co? Přesně tak... Chlapeček se popral a ztratil paměť když ho vlk sejmul klackem po hlavě. Taková krásná jizvička pak byla na hlavě že.
Samozřejmě zavítal tady a nešlo si nevšimnout černo modrého vlka. Ťapal dál po cestičce s úsměvem na tváři. "zdravím, neruším?" zastavil se u cizinky a sehl se hlavou dolů.
Nerad by tady rušil. To by byla pohroma, pro něho teda.

Úplně celý ztuhl když mu odpověděl. Vše bral jako srandu, ani vlastně nečekal že mu pomůže. Proč? No jo jsou bratři.. ale nikdy ho takhle neviděl se k tomu postavit. Nebo na to už zapomněl...
Cukl uchem a zatřepal hlavou. "počkat co..." musel se ujistit zda to není náhodou sen. "ty mi jako vážně pomůžeš?!" otevřel více oči jakoby mu měli vypadlout z důlků. Se k tomu i dokonce postavil. No přece jen to byla zajímavá věc kterou musel slyšet úplně. Ale kdyby to byla pravda tak aspoň musí pak Bellaně říct dobrou zprávu.
"ne že bych ti nevěřil ale... Díky..." usmál se a čumákem do něho jemně strčil na význam vděku.

Bylo zajímavé že vlk věděl své. Buď už ve městě byl nebo to někdo řekl a on u toho byl. "no vidíš že víš něco užitečného." a to se vyplatilo nejvíce tady. On tohle věděl díky Bellaně a za to byl rád a byl rád že to nemusel opakovat někomu dalšímu.
"hah bych chtěl vědět taky." usmál se a zavrtěl ocasem. No on se vracel z cesty za zkoumaním tak proto tady byl ale neuvědomil si to že. Musel jít dál no.
Byl rád že mu řekl na oplátku své jméno. "máš zajímavé jméno. Kam máš namířeno Baileys?" možná mu mohl pomoci v cestě dál. Přece jen ho nikdy nepotkal a mohl být nový, no ne? I když on sám se tady cítil nový.

Usmál se a zavrtěl ocasem jakmile se vlk přiznal. "tak dobře, Stadley... zatím.. měj se." a rozešel se do strany. Měl totiž plné packy práce aby našel svého bratra a pověděl mu úplně vše. No ale ještě aby ho našel no... Protože mohl být kdekoliv a on to nevěděl. Přece jak říkala Bell... Může být i za Norestem a to by byla pak pohroma. To by se mu už nechtělo hledat za hranicemi tohodle krásného místa. Musel ale být zde nějaký způsob aby ho našel.
Teď ale byl rád že se s někým zase potkal. Sice nové dobré informace ale hlavně že se nezeptal zda Gilla našel.. to mu už tak nemyslelo.. no možná příště

Zachvěl se mu hezky ocas když mu cizinec odpověděl. Byl rád že to není špatně. Přece jen něco na tom viděl a tak s tím musel něco udělat. "kdybych nepomohl tak by ti trvalo hodně dlouho řeku obejít... Do toho města tam radši nechoď a na druhé straně myslím nenajdeš konec řeky." podíval se do stran aby ukázal co všechno myslí.
Přece jen z města šla hrůza tak by asi bylo špatné kdyby se někomu něco stalo. "ale samozřejmě to už je tvoje věc jak se k tomu postavíš. Já tady ani vlastně nemusím být." pohodil hlavou a šel se znovu napít vody.
Protáhl se a podíval se na druhou stranu řeky. "a jsem Enkidu... Kdyby něco.."

Povzdechl si a sedl si na zadek s tím že obmotal ocas kolem sebe. "tak to jsem solidně v háji." tlapkou si přetřel oči a koukl na něho.
"ani moje léčitelka neví nic co se stalo. ALE..!" narovnal se a usmál se. "řekla mi ať tě najdu a v rámci možností se máš o mě postarat dokud budu zase schopnej všeho plně." špička ocasu se mu rozkmitala radostí. Věděl jakou mají minulost a vztah spolu a tak doufal že bude moct Bellaně říct že bude v pořádku. Avšak nevěděl zda to úplně klapne. Pořád je zde možnost že se na něho vykašle ale tak co už. Asi bude zase otravovat Bell.

"no tak to je už jiná věc. Ale řešit to nebudu. Nechci nic narušovat a radši se budu věnovat svému." usmál se a zavrtěl ocasem.
"jo takhleeee... Dobrá, chápu. Zapamatuji si tvůj pach a nebudu lézt na vaše území." usmál se znovu a prošel kolem něho.
"teď ale musím najít bratra. Tak se měj... Eh.. tvé jméno?" otočil se hlavou a naklonil hlavu na bok. Vlastně mu přišlo divné že se ještě nepředstavili.

Usmál se když nakonec vlk našel cestu přes kameny kde ho vedl. Už znal tuto cestu tak rád poradil neboť prvně mu to trvalo půl dne než nakonec našel tuhle cestu a pokračoval dál v cestě.
Vlk přešel kamení a došel až k němu. No myslel si své a on se tak kolem sebe rozhlédl zda je tu ještě někdo nebo vážně používá formalitu. Očividně ji vážně používal, nebo měl halušky.
"nač ta formalita? Zas tak starý nejsem." usmál se a zamával ocasem.
"šlo vidět že ses hodně trápil tak jsem ti pomohl najít cestu. Je to špatně?" sklesl mu úsměv a dal hlavu dolů. Vážně to bylo špatně?

Poohlédl se zase na město a zapřemýšlel. "radši tam asi vztupovat nebudu. To by ještě dopadlo...' duchové? Vlci? Lidé? Nebo snad něho horšího? No to nevěděl co tam je a radši to ani zkoumat nechtěl.
Zase se na něho podíval a švihl ocasem. "to je nějaký zlý pocit. Něco co nevidíš ale cítíš to. Možná slyšíš zvuky že prostě jdi tam nebo zůstaň na místě. Tady u toho cítím nějaký špatný pocit. Něco co by asi úplně nemělo být narušeno." cukl uchem a pokývl hlavou. On to tak cítil a pořád se tohle měnilo. Najednou měl jiné názory k tomu a tak dále a tak dále...
Co ale přesně v tom městě žilo nechal tak.
"ty jako smečkový vlk musíš vědět jaké to je když vám někdo naruší území ne?" pousmál se na něho když ucítil z něho ze sekundy na sekundu pach smečky.

Dal uši dolů a jakoby se chtěl podívat nahoru na svou ránu na hlavě. "asi?" usmál se falešně jako kdyby to nic nebylo ale vlastně ono bylo. Vcelku ho překvapilo že hned už zase jede jednočaře a tím že chce vědět to hlavní. Enkidu však chtěl všechno zdélšit a nenechávat to přímo na hubu řečeno.
"poslyš... Nevím jak se to stalo ale náaaahodou si nic nepamatuju od doby co jsme se rozešli každý svou cestou." zazubil se a hlavu sklonil dolů. "tadaaa?" tady je ta odpověď. Nevěděl kdo ho trefil ani jak se to stalo... Prostě nějak to už bylo a tak to bude dál.

Za každou cenu se musel vrátit za Bellanou aby jí řekl že konečně našel svého bratra. Avšak.. byl zde jeden problém... K cestě za svou léčitelkou bylo plno překážek a nejen to. Cesta byla až nebezpečně dlouhá. Na to že ještě před chvílí prodělal větší úraz. Ani nevěděl proč šel zrovna tak daleko ale prostě už tak myslel.
Když viděl že před ním je voda, zastavil se u ní aby nabral síly tím že se napije. Napil se a protáhl své tělo. Musel odpočívat víc. Zrovna ještě jeho hlava nebyla úplně uzdravená a tak stačilo chvíli pohybu a už se mu mlžil zrak.
Chvíli si tak u vody ležel když v tom uslyšel zvuky. Hned napnul uši a koukl se kolem sebe. Viděl jak se jeden cizinec snaží dostat přes vodu. Skoro to vypadalo jakoby se bál vody a nechtěl přeplavat tu hloubku. Přece jen voda nebyla stojatá a proud ho mohl vzít jakkoliv pryč.
Byl však na druhé straně břehu takže mu neuměl poradit slovy. Nechtěl zrovna křičet.
Postavil se a jako přízrak se mu zjevil naproti. Pokývl hlavou a zamával ocasem na pokyn ať jde jakoby za ním. Přeskákal pár větších kamenů co mu byly v cestě a pokračoval po břehu trochu dál. Pořád vlka kontroloval zda jde s ním podel břehu.

Opravdu se může bát toho nejhoršího. Že by mu bratr odešel. To nesmí riskovat! Musí ho najít aby se o něho staral jako o umíráčka! No ale teď bylo podstatné asi něco jiného než prolétat každý kout Norestu a hledat jednoho vlka. "asi máš pravdu ale můžu to potom zkusit a najít ho." nic za to nedá. Možná tak depky že ho nenašel. Ale co už.
Cukl uchem a trochu se uculil jak největší andílek. "aha.. dobře děkuji ti. Jsi moc hodná, Bellano." švihl ocasem do strany. Pokud bude jako v ráji tak s tím vůbec nemá problém.
Poslechl si další výklad o smečkách. Úplně ho to zajímalo co... No ale aspoň se dozvěděl plno krásných informací za kterých je jen a jen rád a bude je nosil u srdíčka. "achaaa... No tak ne. O Přízračných nic nevím. Ani jejich členy a další různé blbosti." odpověděl na její předešlou otázku zda s nimi nemá nějakou historii. No ne když o ničem neví a má díru v hlavě.
Usmál se zase normálně a pokývl jemně hlavou. "ne ne... Tvé léčivé bylinky mě uzdravili na nějakou dobu. Takže jsem v pořádku.. zatím..." nechtěl přidělávat starosti a tak se vzchopil a dal najevo že je v pořádku.

Očividně bratříčka zaskočil až moc když ho ani nepozdravil. Takhle tě rodiče vychovali? No hrozné to s ním. Povzdechl si a nahodile uvolněný pohled. "možná? Co se stalo pak než jsme se opouštěli v horách? Mám totiž úplnou díru v hlavě a chtěl bych vědět co se pak dělo." nehledě na to že to může vidět fyzicky na něm. Taková "menší" ještě nezahojená rána na jeho hlavě dělá krásnou ozdobu na jeho hlavě.
"ale vlastně jsem rád že jsi pořád tady a neodešel si daleko odemě... Máme hodně si toho říct..." Dupl přední páčkou o zem a hodil dramaticky hlavu nahoru se zavřenými oči. Opravdu hrozné to období je tohle...

No když vzpomínal zpětně na svého bratra, mohl usoudit že je pro něho dobrá volba na hlídání jak tady paní léčitelka mohla navrhovat. I když by Gilgamesh mohl mít nedobré slova k tomu, neotočil by se k němu zády. Za což on si stál a mohl to vědět o něm.
"nevím kde je. Myslel jsem že budeme pořád spolu ale jakmile jsme překročili hory, rozpustili jsme se každý svou cestou, pak už si vůbec nic nepamatuji. Mám pocit jako kdyby se to stalo hned před chvílí." odpověděl tak z hloubky své paměti. "asi bych ho pak šel hledat a říct mu tohle všechno. Zda ještě není pozdě a on tak není moc daleko odemě." to by bylo pak hezké hledání.
Pak se otočil hlavou na ní a pozoroval všechny její kroky. Pak se ale něco zeptala a on jen cukl uchem. "přízračný? To je kdo?" úplně má Pražmo v mysli když tohle uslyší. To je nějaký vlk? Nebo..? Ne že by si hrál na blbého a radši by to ukrýval ale on vážně o tomhle věděl prd....
Protřepal hlavou a protáhl celé své tělo. "hlava ještě bolí ale jinak zdravý jako rybička." nemyslím si ale on to tak cítil ještě.