Príspevky užívateľa

Líbila se mu slova, která tenhle smrad použil. Očividně mu asi bylo jedno zda chcípne nebo ne... Neboť on to tak bral.
Kopáním se nic nezměnilo. Enkidu držel jak skála. Sice v nitru ho to bolelo protože moc svalů neměl no, ale skoukl veškerou bolest a držel jak to jen šlo.pak však přišlo osudové skousnutí prstíku a na to už neměl panáček dost slov. Skoro až to na poslední chvíli vypadalo že si uvědomoval že o něco přijde a nedá se to zastavit. Musel si však zapamatovat že s Enkidem se nezahrává.
Jeho zvuky bolesti se mu líbily. Přímo si je užíval. Pousmál se nad tím až je k tomu i zasmál jak byl bezbranný. Avšak to nevydrželo dlouhou dobu.
Panáček vypadal že nic neudělá s tím vším avšak to se Enkidu šeredně mýlil neboť Roihu se natahnul po celkem velkým klacku kterým následně udeřil Enkida do spánkového bodu. Nebyla to až taková rána z které by se jen oklepal a konec. Ne ..
Stihl ještě ucouvnout a následně se skolil na zem. Slyšel jen pískání v uších a viděl zamlženě.
Na hlavě se mu udělala menší tržná rána z které se valila krev až nebezpečně moc. Stékla mu do očí a on je tak zavřel. Skoro až by zapomněl dýchat, jeho tělo se nehýbalo. Slova v nitru dělej! Zvedni se! byla k ničemu. On už neměl tu sílu a upadal do bezvědomí.

Naštvalo ho víc jak žvanil. Rád by mu tu hubu ukousl aby byl zticha. Že by se trefil do krku a ukousl mu hlasivky? Muhaha si nechá zapsané na seznamu přání co s ním pak udělá až bude ležet na zemi v bolestech. Ale nic mu jako k tomu neřekl, jen zavrčel hluboce protože eh .. on si bude chránit svůj majetek.
A byl si jistý že takového vola nezapomene protože heeej... Hezky ho nasral chlapeček. Si dovolil až moc a že jeho pach říkal že je mladej. No toto. Trochu mysli nad sebou.
A ne a ne ho pustit. Jeho slova byla k ničemu. On si užíval packu v jeho držce a co bylo nejhorší ze měl chuť se ohnat i za tou jeho druhou tlapou která mu pošpinila ksichtík. Radši by mu je ukousl. A ejhle... Další věc do seznamu co mu udělat.
Zasmál se jeho slovům. "ty mě nezabiješ ani kdyby si chtěl! Podívej se na sebe! Si o hlavu menší a nemáš žádné svaly! Moc si dovoluješ chlapečku!" pak se však ten druhý ohnal po něm a to už musel být v pozoru. Krk mu nezahryzne ani omylem! Otočil se tak hezký do strany aby místo krku zakousl vzduch.
Pak se ho pokoušel nějak sejmout na zem ale to se mu nemohlo podařit protože hej... To je skála oproti němu. Nevěděl co si myslel ale nechal ho dělat si co chtěl.
Zuby se křížily, pár kousanců do kožichu s obou stran bylo až moc uděláno. Ale nic hrozného se nezdálo že by to bylo.
Dokonce to vydržel i bez magie eyyy.
Ale nakonec se postavil na zadní s obratem a následným dopadnutim na něho tak, aby ho mohl na zemi přišpendlit. Zavrčel mu do ksichtu. "dovoluješ si moc a neuvědomuješ si to. Nebojíš se smrtí a to se mi líbí však trest tě nemine!" chytl jeho třídou přední packu (tu kterou nezakousl předtím) a silně skousl jeho jeden prst který mu vší silou celý ukousl a odhodil pryč. Následně se rovně postavil a ze zhora se na něho díval se zuby venku a vrčením z plného hrdla.

Jeho hlava se zasekla. Právě se totiž projevila jeho skleróza. Očividně se ti dva už poznali ale on měl ve své hlavě to že ho neznal. Ani pach.. nic... To je tím stářím.
"důvod... DŮVOD?! Ty! Zrovna ty budeš bránit mou .. MOU vlčici?!" dělá jakoby už s ní byl pár ale to ne ne .. to má panáček smůlu ale je moc majetnickej takže si ji chránit samozřejmě bude před nějakým takovým skrčkem.
"ty buď rád že si tě nepamatuji... Ale to nemíní nic na tom že tě teď rozdrtím!!" chňapl po svých slovech po tlapě která ho zasáhla úmyslně. Chňapl jí do svých čelistí co nejrychleji to šlo a držel ji až moc nebezpečně silně. Druhý by si až myslel že by mu ji chtěl ukousnout.
Pak s ní škubl a pustil ji. Olízl si z tlamy jeho krev která byla prolita i z té malé tyčinky aka nohy roihoškovité.
"ještě jednou na mě takhle sáhneš a si mrtvý...." zavrčel silně na něho a postavil se do bojového postoje. Srst se mu ježila až na ocase a byl připraven použít i svou magii kterou si šetřil hezky na vše.

Vlk však si dovolil na něho vytáhnout svá slova která mu byla ukradená ze začátku. Avšak to co řekl potom ho už solidně naštvalo. Slíbil Hel že se změní avšak takhle to nepůjde... To si už pomoct nemůže.
Zvedl se z pařezu a nakráčel se to k němu se zuby skoro až venku. "prosím?!" zeptal se na toho prcka zezhora.
V očích měl hněv. Jak on si mohl dovolit řešit vztah mezi ním a Hel... Tak to jako ne! To dostane flákanec až se mu hlava otočí o třistašéďo!
"takový prcek si mě... MĚ! Bude brát do huby?! Nikdy jsem tě neviděl skrčku takže máš dvě možnosti... Utéct nebo umřít!" vytáhl na něho už celé své krásné zuby a zavrčel z plného hrdla.

Po návratu z dlouhé cesty plné traumat a já nevím co všeho se vydal konečně do lesa. Zdálo se mu že už měl plné zuby louky, řek atd .. podzimní větřík zde zasahoval mezi stromy ale jemu to nevadilo. Měl dost hustou srst na to aby nechytli mužskou rýmičku.
Sedl si na nějaký kus pařezu a díval se kolem sebe zda něco nezahledne. Ať už to je králík nebo jiný vlk. Avšak zpoza stromu se ozvou nějaké zvuky a on se hned na ně ohlédne. Neviděl skoro nic. Jako kdyby tam byl duch. Avšak ne. Něco tam bylo nakonec.
Vlková srst splynula s oranžovým listím a celkově barvami podzimu. Přemýšlel zda už toho vlka viděl nebo ne. Ale bylo možné že ne. Nevěděl co od toho čekat. Avšak jako správný Enkidu ho nechal tak a jakoby sobecky dál hlavu do druhé strany. Ignoroval vlka.

Cukl nevrle uchem když řekla svá slova. Očividně tohle nevypadalo jako normální konverze. No.. jako ono to bylo normální ale přišlo mu divné že je Jakš takš zticha.
"od doby co jsem k tobě přišel jsi moc nenamluvila. Vyhýbáš se očnímu kontaktu. Vím že jsi naštvaná jen z toho že nejsem spontánní, ale sakra..." postavil se a švihl prudce ocasem.
"víš co... Dělej si co chceš. Ale mě nezměníš tak lehko. Chceš abych byl spontánní? Fajn... Ale bude to těžká cesta." celkem se teď kvůli takové blbosti naštval ale v nitru ho to jakoby bolelo. Neuvědomoval si že teď mluví právě s někým na kom mu záleží.
"budu se snažit jen kvůli tobě změnit, ale vypadá to bledě. Příště jak se setkáme tak uvidíš jak si vedu. Sama to můžeš posoudit. Ale dal tě už radši rušit nebudu neboť očividně dnešek je víc komplikovaný než jsem si myslel..." otočil se a s lehkým zamáváním ocasu ťapal jinde.kdyby se zvedla a došla za ním, nedělalo by mu problém se zastavit avšak myslí si sám že i ona z toho může mít trauma že poprvé a snad naposledy byl na ni takový nepříjemný.

Její odpověď byla jednoduchá a on to chápal. Proč ne že. Pokud chce a líbí se jí to tak ať to klidně nosí dál. Jemu to nevadilo. Ale to co potom řekla už musel zareagovat plně.
Přestal se zaplétáním a trochu ucouvl dozadu. "samozřejmě že ano. Nic proti tomu nemám." jako kdyby se zhrozil. To by musela udělat kde co aby se mu to nelíbilo a on tak ji mohl ignorovat. Ale to ne!
Obešel ji pomaličku dokola aby se podíval na tu krásu co on mohl stvořit a co před ním je. Ale fakt že jo. Mohl se v duchu pochválit že ji hezky ozdobil. Jako kdyby měl v nitru ukrytý talent na umění.
Poté se ale před ní postavil a následně si sednul. "vážně se mnou nechceš mluvit kvůli tomu co se stalo?" došlo mu to když viděl jak moc slov nemá. Většinou když se potkali tak slova mohly létat v pohodě, ale ona se chovala úplně jinak. Proč? Zajímalo ho.

Trochu znepokojil když mu na to nic neřekla. Obával se toho nejhoršího. To by radši zemřel než aby se s ním už nebavila.
Nakonec ale ho poprosila o jiné věci a s tím už problém neměl. "dobře... " řekl nevrle a vzal do předních zubů pár kytiček z louky.
Opatrně to dával na místa jako jsou záda a krk. Jemně ještě drápkem na pacce zakroužil s její kožíškem tak, aby se květiny na tom udrželi. Jako kdyby věděl jak se to dělá ale vlastně je to poprvé co někomu dává kytky do srsti.
"na co si zdobíš kožich? Jsi krásná i tak...." řekl celkem tiše aby se i dokázal soustředit na další a další kytičky.

No on o tom nic moc nevěděl ale jeho hlava mu říkala že i tak zde má to své místo. Své místo jen pro něho a nikoho jiného. Proč asi? To sám nevěděl. Takové věci byly moc na přemýšlení a on byl líný zjistit zda to místo vůbec má nebo ne. Ale co už.
No jo, ale pak jsou tady ubozí vlci co jdou za někým a plní jejich věci doslovně a nemají žádný cíl. To už nepochopil ani náhodou a radši b takové vlky ani nechtěl vidět.
"hah. Tak to uvidíme kam až se dostanu já. Snad to nebude ubohá budoucnost a cesta. To bych radši udělal úplně něco jiného ale kdo ví co by se zrovna v tu dobu dalo dělat." pokud tedy nějaká taková doba přijde.
"dobrá. Budu si tě pamatovat ještě dlouho." zazubil se, zvedl se z místa a pomalu už šel dál.
"tak uvidíme jak to bude příště. Snad mi už nebudeš zachraňovat zádel jak dnes." ještě taková menší větička na konec a už mohl postupovat dál.

Cukl uchem když se ozval jako zpětná vazba. Tyhle slova by někomu změnila pohled na smečky ale on si pořád myslel své. Co dodat. "možná. Zní to jako kdyby měli být všichni vlci v nějaké smečce. Ale co už. Někomu to vyhovuje což nepochopím a někomu ne." pokrčil rameny a koukl na své rádoby už zahojené zranění. "hlavní je že každý si svůj život řídí sám. Moc se mi to nechce říkat ale... Možná se tohle téma dostává do víc zajímavých věcí." pousmál se a koukl na něho.
"asi si do příště zjistím více věcí abych mohl soudit dál." což také udělá ale co už.
"no nic... Jak se jmenuješ?" no jo... Se ještě nepředstavil že

Cukl nevrle uchem. To co slyšel ho trochu zabolelo ale pořád si zachoval svou stejnou reakci v podobě normálního obličeje. to jsem viděl. jediná věta co mu v hlavě hrála. Viděl úplně vše. Takže výměna? Tak to jako ne! Bude o ní hezky bojovat.
Cukl uchem podruhé. Bylo to něco co nemohl úplně říct na 100% že je takový. "řekl kdo? Myslet znamená nic nevědět. Ale mohu říct že jak kdy jsem takový." no ale kdy to je tak to už nikdo neví a ani vědět nebude. Ne že by to bylo nikdy, ale vážně nemůže to nikdo upřesnit.
"poslyš...." nadechl se a vydechl hluboce. "já vím že můžeš být na mě naštvaná. Vím že jsem ti mohl ublížit, ale už toho bylo na mě hodně za ten den." což kdo ví zda si to teď vymyslel jen aby zakryl to že žárlil.

No o tom někdy pochyboval že jedinci sice na to vypadají ale vlastně se neuměli bránit. Proč a jak to poznal? No měl nějakou intuici. Ale o smeckovem vlkovi nepochyboval až tak.
Když se ho zeptal na jméno tak už to bylo z kopce. Zavrtěl hlavou. "myslím že se ani nepředstavil." až tak mu mozek nešrotoval do minulosti. Ale co už. To byl už Enkidu.
"jak myslíš. Já si spíš myslím že naši rodiče usilovali o to aby všichni byli stejní ale možná jsem to viděl v očích děcka. No jo... Mít rodiče alfy smečky je jiná věc." a že otce pak neměl rád je jiná věc také. Ale nehodlal se k tomu vracet. Hrozné to vzpomínky.

Nebyl to ani týden kdy ples skončil. Tedy... Víceméně. pro něho ples skončil o asi půl dne. Uraženě musel odejít když viděl jak Hel odběhla za jiným. Jen se na ní díval a přemýšlel co dělat. Chtěl zasáhnout ale nechtěl tam dělat scény. Proto odešel.
Šel se ale projít aby své myšlenky urovnal zase do pořádku ale vlastně vůbec. Narazil zrovna na to co neměl. Má dvě možnosti, utéct jak zbabělec nebo si to hezky z očí do očí vyřídit. Ona si ho už všimla tak už nebylo cesty zpět.
Šel přímo za ní. Nic neřekl ani když přišel blíž. Měl svůj normální prohled který nosil vždy když měl normální den. Zezhora se na ní díval a čekal na nějakou odpověď. Avšak sám se po chvíli ozval.
"užila sis to?" řekl bez jediné energie v hlasu.

přesně tak. on si rád i vybíral na daném přáni a Ray to měl stejně tak. to se mu líbilo. avšak nemohl říct nahlas že má pravdu. tohle neexistovalo! "to bych radši i umřel než bych někomu dával modré z nebe. ale tak co už. zas tak vysoce postavený nejsem abych to mohl dělat a ni vlastně nikdo tady." není bůh aby udělal vše po čem všichni touží. i když by si to přál.
samozřejmě měl svůj normální a uvolněný pohled když mu vyprávěl vše možné. mohl s ním soucítět když mu zemřela matka ale to nedělal. proč taky jo? k ničemu by to bylo. nic víc. "no jo no. takový je život. ale co s tím už naděláme." smířit se s tím a nic víc. tak to bylo.

"musíš ale počítat s tím na koho narazíš. pokud potkáš vlka agresívního jednání, připrav se na bitku" takže panáček si tady bude dávat rady nějakému cizinci. proč ne. prostě si musel říct že musí vypadat chytře, což doopravdy není, ale tak co už.
"však jsem říkal že to nic není." rád si hraje na hrdinu, ale tak co už. jen tak se neponaučí a možná by potom i klidně řekl (pro sebe samozřejmě) že byl rád že tady ten vlk zde byl.
"Enkidu...." obrátil pohled pryč. nechtěl se při seznamování dívat do očí někoho ze smečky. on smečky neměl rád tak proč ne.
"jednou jsem už potkal vlka ze tvé smečky. byl ale úplně jiný než ty. zajímavé že do jedné smečky se dávají vlci kteří jsou úplně odlišní." a že mu to vrtalo hlavou byla druhá věc.