Príspevky užívateľa

Na konci si všiml že její chování se změnilo a to úplně. Zmizel ji úsměv že tváře a to nerad viděl. I když se usmála pak na chvíli, nic zatím k tomu neřekl. Byl dost zmatený.
Přikývl a pak jen tiše vedle ní šel. Šli se podívat na občerstvení které ani nebylo daleko. Bylo víceméně hned za rohem. Pár králíků hezky poskládaných ho zaujalo nejvíce.
Když přišli blíž, vzal jednoho a položil to před ní. "dej si první." nic víc neřekl. Měl obavy (nemožné) že by se ještě mohlo něco pokazit a to nechtěl riskovat. Přemýšlel i co bude dál, co by mohl udělat aby její úsměv zase naskočil. Tak jen seděl někde bokem, aby zrovna nebyl v cestě a přemýšlel. I sem tam očkem se na ní díval co dělá a hlídal ji.

Byl v celku překvapený z toho ale zas to chápal."to by byla škoda ale samozřejmě chápu tvé okolnosti." nic víc k tomu nedodal. Nebude se přece hádat s ženou ne?
Ale zas musel se zasmát trochu nad další věcí. "to bych si nikdy nedovolil. Já a pochybovat o tobě? Nesmysl! Ale zas máš pravdu. Život musí být aspoň někdy pořádně složitý jinak by to nebyl pravý život." což on den co den riskoval a věděl o čem mluví. Ale nevadilo mu to. On to rád dal dělal. A to i s úsměvem na tváři.
Ale pobýval rychle hlavou. "ne ne ne ... Správný muž se řídí slovy své partnerky. Dělat něco co ona nechce je hodně nevychované a to já bych si nedovolil.nrad budu mlčet a užívat si to tady s tebou. Nic víc. Nemám ani nějaké speciální přání. Vše to dělám protože jsi mě o to poprosila." bože ty toho zas namluvíš. Ale ano... On to tak bral a sám se toho pokoušel držet. Netrvalo by ani dlouho aby byl šťastný. Když je ona šťastná, on také.

Musel se zasmát nad tím jak je jmenovala. "ty až budeš mít jednou děti tak se s nimi nebudeš prát jak tak vidím" cuknul uchem. A taky že si to musel sám představovat. Dva rázní rodičové? Ou yeee tak to vlčata budou poslouchat na slovo a šlapat jak hodinky. Ta představa se mu líbila.
Ale další věc co řekla už jen pokrýval hlavou. "musel. Žádnou vlčici a navíc ještě k tomu tebe bych se vždy staral. Navíc ty nestojíš o to aby ti něco nebo někdo ublížil. Radši bych pro tebe život dal aby jsi byla v pořádku. Takže ano musím se starat. Už tak jsem chtěl zakročit když ti malí cosi vletěli do toho ohně a ještě ses mohla spálit ty. To bych si neodpustil kdyby se ti to stalo." a že by ho srdíčko bolelo. Ach ...
"inu... Co bys chtěla dělat teď? Máš nějaké speciální přání?" udělá první poslední, dá ti hory doly černej les ale musíš si říct.

Dobře. .. jen tam seděl pod stromem a čekal co se bude dít. Každičký krok Helenky sledoval. A to co přišlo potom ani nemluvě. Vážně tam vlčata vběhli do otevřeného ohně? Bože... Ani rodičové si nemůžou pohlídat vlastní dečka. Jak on by je roztrhal. Což by udělal ale než si uvědomil situaci, už se tam nahrnulo spoustu dalších vlků a tam teda nechtěl chodit. Ale zároveň chtěl očíhnout Hel jestli ji náhodou něco není.
Nakonec se něco vyřešilo a tak mohl v klidu jíti za ní.
Zvedl se se svého proseděného místa a šel za ní s tím že si ji očuchal a hezky prohlédl. "stalo se něco? Si v pořádku?" a plno dalších otázek co měl v hlavě.
"měl jsem o tebe strach když si byla u toho ohně. To ti nevadí být tam tak blízko?" podíval se celkem zaujatě na ní. Se mu líbila čím dál víc ommmm... Ale teď kušujte! Hlavní je teď vědět zda je v pořádku nebo ne!

Klid byl zatím nějakou chvíli. Zanedlouho totiž přišel neznámý vlk. Vlk kterého nikdy neviděl ale jediné věděl... Je to smečkový vlk.
Hned se za zvuky otoči a lehce povyskočil nahoru na všechny čtyři přičemž poraněnou tlapu dal nahoru.
Jemně zavrčel. Ani nepozdravil a hned si ho začal prohlížet. Nevypadal zle ale i za andělskou tváří může být ďábel. No ne?
Když se ho ale zeptal na své, zaskočilo ho to. Pomoc jednu dostal od vlka u řeky a od té doby pomalu začal věřit v zázraky.
"to nic není... Za chvíli to určitě přestane bolet."obrátil i celkem nervózní pohled do strany. Žádný oční kontakt nebude!

Slovo za slovem ignoroval. On sám se ale neutisil. Už byl moc otravný na něho.
Tak se otočil s naštvaný pohledem na vlka a přišel k němu blíž. "víš ty co .. buď ticho... Aspoň jeden den chci klidu. Rád bych se popral ale jak říkám... Chci klid. Tak mě nech být, už jdu!" netrvalo dlouho a on se otočil a šel jinam.
tak tady už nebudu chodit dlouho. Tady ty vlky radši nechám na pokoji. Bude to tak lepší a šel radši pryč dál od hranic jak otravka říkal

Enkidu se hned otočil za zvuky kroků. Viděl v temnotě vlka který na něho volá. On jakoby neslyšel. Ale protočil očima a odpověděl celkem naštvaně. "bože tak ať se nezboří svět. Vlk jde jen kolem a hned už na něho volají. Ani klidná noc nemůže být." a pokračoval dál v cestě. Jako kdyby jeho slova neslyšel vůbec.
"kult nekult ta vaše smečka mi je u zádele." řekl celkem potichu pro sebe. Věděl proč si to tak hlídají, ale šlo jen o malou procházku tak co no... Bože ať se klidně potento.

Až nebezpečně blízko se toulal kolem města. Věděl že tam asi nemá chodit ale on tak chtěl víte co... Ale naštěstí se pořád držel za hranicemi na normální půdě. Však co.. je na svém tak nedostane kopanec.
Sem tam ale se odvážil packou vstoupit dovnitř ale hned šel zpět. Město ho lákalo ale neměl zatím k tomu důvod tam jít až moc.
Noc je velká a děsivá a městu to dodalo ten správný říz. On takové věci měl rád ale až příště. Teď jen objevoval.

"moc mě podceňuješ mladej!" zazubil se otočil se a šel pryč. Ani pozdrav nebo tak.. nic. No toto! To tě neučili zásady chování?! Ach bože a tebou ještě bude práce.
Sám ale nad tím vším přemýšlel. Možná opravdu na tom něco bude. Možná opravdu bude muset se změnit ale sám si to nepřizná. On takový není že vždy uzná chybu. Přece jen na něm nikdy není chyba ne?!
No ale tohodle malého černého vlčka si pohlídá. To se bude divit až příště sám za ním doleze s tím že chce pomoc. No ale to by si tu pomoc měl první uvědomit až pak přijít.

On věděl že ostatní jsou nějací a ani popřít to nemohl.
Pak se ale zastavil když promluvil nějakým až neznámým jazykem ale vlastně to bylo cizí jméno.
Otočil se na něho a pousmál se. "Enkidu..."
Otočil se na něho čelem. "nebudu se snažit tě hledat. To ty přijdi za mnou až budeš chtít zachránit záť. Ne že bych ti vyhověl ale udělám ti službičku za to že jsi k ničemu." podle něho všichni byli slabí a když mohl bojovat tak on rád. Bylo mu jedno zda někoho zachraňuje nebo ne. On jednal podle sebe.

"no vidíš... Ale já nejsem ty a ty nejsi já. Jsme úplně odlišní a tak lehké to nebude jak si myslíš. Ty sice někoho najdeš lehko ale mě už řeklo více vlků že mě nechtějí tak co už." no hlavu si s tím také nedělal. Byla to věc na kterou si už zvykl a dělal si své věci dal.
teď není úplně ten dobrý den na to mladej zamyslel se trochu a jen odvrátil pohled. Nic k tomu neřekl. Taky to možná bylo i tím že nerad říká někomu že má pravdu.
"já si své věci najdu... Děkuji za nabídku ale odcházím. otočil se a už pomaličku šel.

"co se tím změní? Co by se stalo nebo změnilo kdybych ti řekl že můj život je na nic? Jak by ses cítil kdyby ti umřel někdo blízký... Ten nejbližší v životě a druhý by tě nenáviděl. Co bys dělal?!" vzpomínky na minulost byly vždy bolestivé. Zvláště když se jednalo o matku a otce. Bratr byla jiná věc. To už ani nechtěl zmínit. Ještě by ho to zabolelo víc než teď.
"hah... Potlačit? Co chceš potlačit?! Takhle se chovám normálně. Vůbec mi to nevadí, ale každý má s tím problém. Je problém že vůbec existuji?! Jedná osoba však tady je... Které to nevadí a to je jen dobře. Aspoň mohu vědět že..." zasekl se hned nad tím a už dál nepokračoval s navázáním na tuto věc. Ještě by to bylo více zamotané. "ne neřeš to prosimtě..."
Nad další věcí se ale zamyslel trochu víc.
"nemám cíl. Ani nevím proč bych ho měl. Okolí mě nenávidí stejně tak jak já je. Chovám se úplně stejně jak okolí na mě i když to nejde vidět. Cil je tedy k ničemu v tomhle." no... Víc zamotanou věc říct nemohl. Ale on sám nedokáže přemýšlet nějak extra takže nic.

"šanci? Nechtěj mě rozesmát! Já šanci dávám jen když to sám poznám. Což je výjimečně. Víceméně nikdy ji nedávám. Kapiš to?" zavrčel na něho. Což když si to tak vezmeme tak jakou šanci? K čemu? Proč by to někdo dělal? Proč by někdo plýtval časem na něho? Bude muset ještě zapremyslel nad tím. Což bude dlouhá doba.
"pomoct mi tady chtějí jen blázni. Vlci kteří nemyslí nad ničím a jednájí bezhlavě. Což ty od toho popisu nejsi nějak extra daleko jak vidím." odfrkl si a koukl na bok. Žádný oční kontakt tady!
"cíl jako cíl. Co když nikdo žádný cíl nemá? To co pak chceš dělat?! To ti nic nezbyde a radši umřeš." on to tak bral. Nevěděl jak l tomu došel ale už to tak vnímal celkem delší dobu.

A zase měl pravdu, ale zase to neřekl. Už tak mu bylo nepříjemný poděkovat.
"tebe očividně nevadí jaký jsem byl před tím .. to by ti nevadilo ani pomoct hodně agresivnímu jedinci. Ježíš ty si zajímavý vlk." povzdechl si a koukl kolem.
Vlk měla ale další věci na srdci. Zapremyslel trochu s pohledem na vodu. "no jak se to vezme... Vlk si musel někdy zaplavat a už to bylo. Mě se fakt někdy daří..." řekl celkem klidně. "zvedl jsem se abych se oklepal a podjela mi noha v kameni. Myslel jsem si že to bude jen natažený ale nabodl jsem se asi na ostrý kámen nebo vážně nevím jak." pokrčil nad tím rameny.

Stačí vědět, co chceš a získáš to.... Tahle věta mu mohla hrát v hlavě jak chtěla ale ani za boha nedokázal říct po čem touží. Jeho život byl zatím jen takový začarovaný kruh. Pomalu se mu to měnilo když potkal Hel. Ale jinak nic. Na jeho věci mu ale neodpověděl. Nebylo co k tomu dodat. Měl pravdu.
"chápu. Tyhle věci jsou začarované. Ale někdy se dají pochopit. Zajímavá to věc jak mohou být vlci odlišní." a toho sis všiml až teď?! Jo dobře už jsem ticho .. je to tvůj život Enkidu.... Klidně dál hraj blbého já se zlobit nebudu.
Když ale bylo hodnotí, hned zvedl hlavu a podíval se na o místo. Úplný magic toto. Ještě si to místo olízl aby věděl zda je to vážně v pořádku a světe div se... Ono to vážně pomohlo ..
Postavil se, protáhl se a otočil se na vlka. Povzdechl si a hodil pohled do strany i když věděl že on ho nevidí. Jemu bylo ale nepříjemné házet oční kontakt.
"d-děkuji...." řekl co nejtiše co to jen šlo protože Bože... To je snad poprvé a naposledy co děkuje.