Príspevky užívateľa

tak to se musel na tyto slova zasmát hezky. "vyhovuje? nechtěl je zase rozesmát. kdo by to chtěl? kdo by chtěl opustit svou volnost a jít radši sloužit neznámým?" on smečku z minulosti viděl jinak a nic nezmění jeho názor tak moc.
"mě je úplně jedno jak si kdo žije, ale radši bych se zbavil takových slabochů kteří musí žít s někým, aby si věci nemusel zařizovat sám. Vlci mají být samostatní ne?!" no sice vlci jsou smečková zvířata ale... Enkidu ano? to prostě nevysvětlíš.
Máchnul ocasem a zazubil se na něho. "Jak zní tvé jméno, roháči?" no nemusel si odpustit své jmenování. za chvíli tady dá všem nějaké tituly a jména. ježiš to by mu šlo.

vypadalo to že vlk nějakým způsobem ho našel a promluvil na něho. odfrknul si a odpověděl mu svým gestem "já nepotřebuji někoho pomoc, sám se o to postarám." no jo.. Klasický Enkidu. ten pomoc nepotřeboval ale vlastně ano.
už se chtěl zvedat, ale jakoby kňukl bolestí a znova už ležel na zemi. "určitě se to za chvíli zahojí tak můžeš jít dál." máchl nad tím packou a podíval se na tu ránu.
léčitel neléčitel, nedá se nikomu věřit, ještě by zaútočil ne? to ti tak budu věřit! v hlavě měl pořád samé myšlenky, ale né že by se na to podíval z vlastní vůle tak jak ostatní.

něco ho probralo. hlas vlka. hned se otočil svými stříbrnými jantarovými oči za jedincem a vystrčil zuby ven.
"zase smečka?! co s ní všichni vidí?!!" zvedl hlas. jako kdyby ho neslyšel že. on sám se do něho chtěl zakousnout, ale něco ho v tom bránilo. uvědomil si nebezpečí na onom vlkovi. to o měl na krku.
to co si ale vlk vzal do pusy bylo už jiné. vyskočil po něm a když dopadl, tlapou odhodil onoho hada pryč. jedinec nebyl ani moc silný ani bystrý s tím že po něm skočil a tak mu nedělalo problém ho přišpendlit k zemi.
"smečka.. smečka... pořád jen ta smečka! to nechcete být volní?! radši bych se zbavil těchto natvrdlých jedinců!" zařval mu do obličeje.
neměl ani chuť teď ho zakousnout, chtěl vědět odpověď "vlčete"

Enkidova cesta pokračovala dál. nic se neměnilo, avšak jedna věc se našla. poslední dobou potkával víc členů smečky. bylo jedno jaké. a to on ze srdce nenáviděl. nechápal jak vlci mohou být tak blbý, aby se dostávali pod velení někoho. sice ano, vlci byli smečkový vlci, ale on ne. nejen jeho vzpomínky k tomu pomáhaly, ale i jeho mozek nechtěl pobrat něco takového.
jeho cesta proto pokračovala na nějaké klidnější místo, kde by se z toho doslova vyřval.
"Nic nechápu... nechápu jak ti zmetci mohou jít do něčeho, kde jejich volnost je zničena! to jsou prostě...!" ze zlosti vrazil hlavou do stromu, jakoby to byl nějaký smečkový vlk.
myšlenky všeho možného ho pronásledovaly a on s tím nic nemohl udělat. proč? ať už se dělo cokoliv, nevnímal svět okolo díky tomuhle.
nemohl si ani všimnout pachu vlka kolem něho.

Byl připraven jít ale zasekl se když společnost vyjádřila zájem o něho. zajímavé. Avšak on zájem neměl.
Otočil se a zazubil se na vlka. "vypadám snad že by mi něco bylo?" řekl jakoby ho provokoval. Což on rád.
Přišel teda zpět k němu a celý si ho obešel. "to bych se měl já ptát zda jsi v pohodě..." od noh k hlavě mu sjel čumákem pach a až na doraz se přiblížil k jeho čumáku. "očividně to nemáš v hlavě dobré když ses přidal k smečce... Poslouchat někoho příkazy.. bože.. kdo by to chtěl?! " ano... Pach smečky poznal hned, ale rád si to bral do huby. Nechápal ani proč by to někdo dělal. No Ježíši, on by se zbláznil z toho raz dva.

klidný to den až dokud nedorazilo to něco co ho až naštvalo. hned se ohlédl za pachem který mu hned do nosu přistál a nebyl zrovna rád. jednalo se o velkého vlka který měl na sobě cosi divné červené. bože to je zas co za dege... neměl bych se jen tak štvát s tím. ještě mi vyskočí nervy a moje zuby budou v něm. i když... jeho krev by nemusela být špatná. olízl se a pousmál se.
jednalo se o vlka stejně vysokého asi, takže by to neměl zas tak lehké. sic měl v záloze svou krásnou magii, ale víte co... sám do toho teď nechtěl jít, takže jen otočil hlavou a položil si jí na zem.
jednalo se i o vlka smečkového takže vnitřní pomlouvání nesmělo chybět. ach jak on to miloval.
po chvíli se ale zvedl a protáhl se. možností bylo hodně zda se k němu blížil či ne, on oči na něm neměl a tak to nechtěl řešit. pro případ ale chtěl jít pryč, to by se mu povedlo ale po to co už chtěl jít z kopce, vybral si stranu kde byl vlk a to už by bylo přece pro něho těžké se otočit a jít jinou stranou a tak šel a budeme dělat že přece on by omylem.. OMYLEM.. nezakopl a nesvalil se dolů z kopce přímo pod nohy vlka. to okořeníme jo... nezájem zda byl na rovince nebo tak.. prostě ano.. nikam by jsme nedošli.
pak se ale jako troska zvedl a koukl mu do očí. "soráč strejdo." zazubil se a byl připraven jít.

tady panáček očividně zase dorazil na klidné místo že... dobrá tedy. aspoň ho zase nikdo nebude otravovat. jakš takš to vypadá že se nikdo neobjeví tak co... relax ne?
svítí slunce. ptáci zpívají co víc se může pokazit? šel krajinou až se zastavil na vrcholku jednoho kopečku kde nic nebylo. vítr mu vzdušnil srst a on si to jen užíval. jaký to svatý klid že? lehl si a začal pozorovat okolí. co na to víc říct. sám neměl dost slov, a že by k tomu nějaké měl že? nikdo ho neruší tak proč zas. byl jen silně uchvácen myšlenkách o té jedné boží duši která za ním spadla z nebe. a to možná doslova když se potkali když padala dolů v kaňonu. jaký to anděl ne? už si představoval tu lásku, svatbu, rodinu milující... spoustu dalšího! ale zatím nic. musel si holt ještě počkat.

bylo mu jasné že k tomu nic víc neřekne. byla zaskočena tak jeho krásou a líbeznými slovy že už neměla k tomu co říct. a je jeho! teda co.. ona odchází? to.. ho nechává? jeho? JEHO? tak to jako né!
chvíli tam jen seděl bez emocí a znaků života, protože byl ve svém světě, ale pak se zvedl a šel za ní.
"stalo se něco?" musel se zeptat když byli nahoře. opravdu to nechápal. tohle to.. taková část dne.. ta se mu opravdu líbila, ale že dopadne takto? no to se mu sice stalo hodněkrát, ale jak víme.. toto bere až moc vážně.
více věcí nebyl schopen říct. ještě by ho poslala někam ne? že ne? jeho jméno co před tím z ní vyšlo bylo zajímavě podané, nevěděl co upřímně čekat. byl ale napjatý z toho co mu ještě poví než odejdou každý svou cestou.

ležení v trávě a nic nedělání. panečku to je něco pro něj. avšak něco ho na boku píchne. přesně do hoho místa kde sletěl na tek kámen. ohlédl se proto znovu a jen vidí jak z poza jeho kožichu teče krev. no aby ne když ten kámen byl ostrý.
chtěl se hlavou přiblížit k tomu aby aspoň tu krev slízl, ale nedosáhl tam, ještě k tomu že ta bolest mu i v tom bránila. sakra... takže ještě lepší toto... pach krve se dostává do vzduchu společně s pachem vlka, kterého nezná.
rychle se ohlédl za pachem a začal hledat. samec, smečka, je celkem mladý.. nu což... je ale ve smečce... nevím kdo proč a jak, ale bojovat v tady tom stavu nehodlám! on by se o něho nezajímal, ale jak se jednalo o zranění z jeho strany, musel se zaměřit na to a hlídat se. co kdyby to byl nějaký šílenec co zaútočí jen tak? no to jako ne!
"schovaný" v trávě pozoroval bílý kožich v dáli. připadalo mu to ale divné. jakoby ho neviděl. zas tak daleko nebyl aby nemohl vidět tu hromadu černé srsti. nebo snad ano?

tak když se narodila v... no dobré, on to nechtěl řešit. jediné co ho zajímalo byla ona a hotovo. není to tak?
zasmál se na její slova. "to máme společné. také by to se mnou nebylo lehké, ale když si zvykneš a máš vážně toho vlka rád, není co řešit." projevil se asi jeho Romantismus dál a dál očividně. ale co už.
dál už nevěděl co na to říct. kde se jí bude líbit? to nechápal. ale nic neřekl skoro až by dostal facku za to že něco řekl, když ho šťouchla tlapkou do ramena. i když to nebyla tvář. on se však nevzdával!
"Tvé oči vypadají jako široká obloha v které můžeš hledat jak chceš ale pořád tě překvapí něčím. černá srst jako temno noci, bílá jako bílá hvězda co na tebe z té temnoty vzhlíží a červená? má barvu mého srdce které bije když tě vidím před sebou..." usmál se a uši dal trochu dolů. červenal se jak rajčátko. no bodejď by ne! on být až moc zamilovaný do kohokoliv koho vždy potká. i když druhá strana je ta agresivní, ale co už.

docela ho ani nepřekvapila její odpověď. i tak ale za ní přišel v klidu, jako by nic a tak si jí začal prohlížet. "nic proti, ale divím se že jsi neměla nějakou lásku. ty... jsi něco co mé oči nejsou schopny pobrat hned tak zlehka. jsi krásná, máš zajímavou povahu. divím se že ve tvé smečce tě nějaký mladík neobtěžoval." pousmál se a zastavil se před ní s pohledem do jejich očí.
"pokud ale na to štěstí nemáš tak to nechápu. do oka jsi mi vpadla hned." strčil lehce čumákem do jejího čumáku a usmál se. jeho ocas byl také šťasten. ne že ne.
nikdo ho nemůže zastavit! muhehe konečně po dlouhé době vyznává svou lásku někomu i když... je vždy zamilovaný do každé vlčice takže žádná změna. i tak! jen se dívej bratře! tentokrát se o jednu nebudeme prát! tahle je moje!

Zamával ocasem a s menším úsměvem a začervenáním koukl na své přední packy. "ano... To ano" měla pravdu. ona Enkidua milovala.. stejně tak i jeho bratra. Ale co bylo bylo a snažil se na to teď zapomenout.
Pak se ale trošku rozešel do prostoru a koukl zpět na ní. "ty jsi asi nikoho neměla co? Jakože... Že jsi někoho milovala.." řekl celkem slabě. Přišlo mu to trapné ale musel se zeptat jako spravná drbna.

Jeho cesta vedla dál a kam jinam než k řece.. heh, se musel jít okoupat po tom všem co se všechno stalo a ještě když ho slunko upaluje za živa no krása. Schladit se musí.
Přiběhl k vodě a čichem zjišťoval jak na tom je kvalita vody. No.. co říct. Tak normální. Nevím co na tom chce vidět.
Vodu neměl moc rád ale když musel, už nebylo cesty zpět. Vlezl tlapkami napřed. První si jen tak chodil o břehu a pak se i rozešel do hlubší vody a tam musel co dělat aby ho proud nestrhl někam do pryč.
Když už se dostatečně okoupal, připlaval zase ke břehu ale pak mu kámen podjel nohu a on tak padl zase do vody. No k tomu jak padal, se mu u boku objevil kámen ostrý, takže ještě k tomu si narazil bok.
Jak nějaká hromádka trosek se zvedal a koukl se aspoň tchu na ten bok. Se okusil no. jdeš se jen okoupat a hned se ti něco stane.. tak děkuji teda trochu si zavrčel pod nosem a pak už si jen šel lehnout do trávy a doufamim že ho nikdo nevyruší.. no už tak je naštvaný tak by to nedopadlo dobře.

Enkidu bral život jako nějakou výzvu. myslel si že mohl dělat vše co se mu zlíbí a ostatní s tím problém mít nebudou. prozkoumávat okolí se mu moc nelíbilo. bylo to takové nudné pro něho. ale co to? pach mu říkal, že zde je něco zajímavého. hranice smečky! a hele... podívejme co tady je... i nějací divní vlkové si vzali hezčí území než je okolo... tak to jako ne!
věděl že bude mít problém, ale to ho nezajímalo. měl rád zajímavost, dobrodružství a i když to bylo nebezpečné, nevzdával se a šel do toho i s úsměvem.
červené kvítí co zde rostlo bylo v barvě něčeho co rád viděl. krev. vonělo to i hezky a tak proč tam nejít že...
slunce krásně svítilo a hřálo mu to jeho huňatou srst. vítr mu čechral chlupy a on? on se jen vyvalil do nepřátelského teritoria, jako kdyby se nic nedělo a že se taky nedělo. teda zatím

díval se po ní očkem kdyby se náhodou něco stalo. on vodu moc nemusel. ještě by ho to spláchlo ale co už. začínal mít ale rád její chování. bez ohledu na to jak je to nebezpečné, pokračuje dál v tom co jí baví. skoro jako on! jak zajímavé.
když se vrátila na břeh, uskočil trochu, aby ještě po srážce nespadla. pak naklonil ale trochu hlavu a dal uši dolů. co tím myslí? první nechápal, ale pak se to dozvěděl co myslí.
musel se nejistě proto obrátit pohledem. "umřela. nějakým způsobem který nedokážou vysvětlit ani medikové, co v naší smečce byli." řekl jen tak okatě. na ten den moc nechtěl vzpomínat. cítil se bezmocně a jako hlupák že nemohl nic udělat. "to není ale potřeba řešit. to co bylo bylo a tak to zůstane." ach ty vzpomínky na ni... to už mu nikdo nevezme.
potřepal hlavou a zase nahodit ten stejný pohled jako ještě před tím.