Príspevky užívateľa

máš pravdu." ozvalo se jeho hlubokým hlesem zatím zezdola. poté až vyběhl nahoru že. krásné místečko pro něho, no... tady se mu bude žít jako na zámku! král... no to si jen myslel. doopravdy to bylo úplně jinak než si myslíš.
"svět je velký. pro tebe, dobrodružníka, je to něco jako návyková látka. tož si myslím já že... ale ne... svět je potřeba prozkoumat a říct kde je nejlépe." slova maminky? nebo já nevím.. sám od srdce by tohle asi neříkal. nebo jo? no on už je tak zkažejen že já už nevím co mu je.
dál už jen pochodoval po místnosti a vše si pořádně prohlédl. protože musel že. když ale volala, musel se hned jít otočit a kouknout se také. byl od ní asi o dvě hlavy, možná stačí jen jedna, vyšší a tak se mohl v klidu dívat přes tu díru, aniž by do ní musel strkat aby uhla. "i krajina okolo je velká. hranice značí hory. to je ideální místo pro vlky. ale zas víš co. za jeden den to neprozkoumáš. budeš se muset do toho opřít!" zazubil se a ještě se uchechtl. jakoby si teď musel do huby pořád rvát to že je dobrodruh. cestovatel nebo já nevím.

Lehce se pousmál a zavrtěl hlavou. "v pohodě... Už jsem si zvyknul na takové věci." jeho to ani tak nemrzelo. Byl s tím smířený až tak, že všechny problémy měl takzvaně na háku.
Když slyšel že má tři sestry tak byl celkově překvapen. žádný bratr? Je moje! zajásal vítězně ve své duši. Přece jen, nechtěl by se porvat s nějakým jejím příbuzným. Ale zas by možná dolýzal za jejimi sestrami. Ach ten Enkidu... Ten se vždy hned zamiluje.
Bylo mu jasné že je tady nemá, však... Jsou tady jen oni dva tak proč né že. Ale sama ho vyzvala někam tak to si nemohl nechat ujít.
Vysoký vlk se vydal za ní. První se koukl do vody jak je hluboká a pak preskakal také tyto kameny, které byly sice kluzké, ale jeho drápy mu umožnily se tam udržet jak jen chtěl.
Skočil na břeh a podíval se na ní. Čekal asi kam půjdou dál. Kam ho zavede.

Vlezl dovnitř a nestačil se divit. Tohle bylo místo, kde nikdy nebyl. Ani na žádným podobným místě. Bral to jako něco, co ho v rámci možností může na chvíli ochránit kdyby se sem tedy nastěhoval. Pachy mu nevadily. Jediné co ho na tomto místě zajímalo, bylo to rozšíření a všechen ten "bordel" co tady zůstal. Taky se mu do hlavy pletly otázky. A že jich bylo dost.
Prohlížel si všechno možné, ale moc se od ní neoddalil.. ještě aby ji ztratil že... Na její slova ani nijak nereagoval, jakoby je neslyšel. Což se divým. On a ignorovat samičku? Nemožné...
"je to možné, ale já tu smečku ani nijak neměl rád. Nebyl to můj šálek kávy. Radši jsem pak odešel když jsem dostatečně dospěl." pokrčil rameny když se za ní i se slovy otočil.
Pak však vyběhla nahoru a on se jen zaujatě díval kam to mizí. Pak ale pomalým krokem pokračoval za ní. "tak tos musela určitě toho hodně prozkoumat." pravil tak tiše docela.

Bylo mu jedno co dělala, hlavně už měl vše z krku a byl trochu rád že mu nebude říkat tak jak před tím. Skoro až by mu přetrhly všechny nervy a on se fakt do ní pustil se zuby v jejím kožichu. Ještě tak toto...
Podle počasí mohl však vidět, že jeho lov trval nadměrně hodně dlouho. Měl jen něco ulovit a jít si hledat obydlí.. ne.. ztrácí tu nervy s vlčetem které ho vůbec nezajímá. Víceméně. "radši už běž... Ať tě tady ani nevidím..." zavrčel naposledy a obloukem se jí vyhl tak, že pokračoval pryč.
Dokud ho znovu nezastaví, měl by pokračovat dál ve své cestě. Sice zajíce nechal před Omarou, ale to bylo v tuhle chvíli jedno.

Vůbec se mu nelíbilo jak ho Otravka nazvala. Chvíli se zdálo že ho nijak nebude oslovovat ale tohle už na jeho úrovni přehnala. Jeho zuby se zase venku objevily. Za doprovodu vrčení skočil jen předními tlapami a když dopadly udělalo to menší otřes země. Hlavu dal k jejímu čumáku a pořádně zavrčel. "Enkidu!" vyslovil své jméno.
Když už ho někdo chce oslovovat, tak jedině své jméno. On ji tak neoslovuje protože najednou má více jmen.
Narovnal se a zuby zatím ještě neschoval. "když už se mě chystáš oslovit tak jedině jménem!" zavrčel po ní zase.

Kukla se na její tlapu očkem když ji zvedla a pak, když zazněla její slova, otočil se hlavou na ten směr a koukl do dáli. Nevěděl co tam je, ale chtěl to někdy zjistit. Možná potom se podívá, kde tato krásná vlčice vyrůstala.
Pak se taky trochu zasmál a byl i okouzlen jejím krásným smíchem. Soucítěl s ní. Neměl rád smečky a tak se ani nedivil ji. Avšak nic k tomu neřekl.
Po chvíli však padla slova na jeho bratra. Gilgameshe. "bratra? No jak se to vezme...ani ne. Celou dobu jsme se hádali a nesedlo jsme si ani. Proto jsem ho i opustil. Ale abych řekl pravdu, a že jí říkám nerad, mám ho rád i tak. Připomíná mi jednu vlčici kterou jsem miloval celým svým srdcem, ale odešla. Nechala mě samotného na tomto světě a jen bratr mi zde dělal oporu když bylo zle a ona tu nebyla." vysvětlil.
"ty máš taky sourozence?" zeptal se radši také. Aby věděl s kým by se utkal, kdyby došlo na nejhorší že...

Po jejím boku rád šel do toho tajuplného místa, co ještě dosud neprozkoumal. Musel kyvnout na její slova a z ničeho nic i jeho ocas švihl radostí do strany. Většinou se to neděje takže zajímavé co tak najednou. Z čeho může být rád? Že na společnost na obhlídku? Hej... Je to možné.
Zamyslel se tak trochu na svou smečku. "mojí rodiče byli alfové smečky. Byli jsme spíš taková ta klidná smečka ale i ostré tréninky od otce nechyběly. Avšak byl bych rád kdybych je neměl." řekl poslední větu tiše jen tak pro sebe i. Zavrtěl hlavou a zpět se na ní koukl.
"takže jsi cestovatel z jedné smečku ano? To zní docela zajímavě" dodal s lehkým úsměvem.

To že byla nějak smutná mu vůbec nevadilo. Byl to její problém on však dělá svou práci. Přišlo mi to až trochu na nervy a představoval si ten gulášek z ní... Však co? Nikdo ji hledat nebude když je sirotek... Nikomu to neuškodí. >:D
Zpět se narovnal a koukl po ní očkem. "pravidla slušného chování ne?!" vyhrkl s menším zavrčením. "když chce vlk klid tak musí dostat prostě klid... Ne.. vlčata jako ty prostě za tvou zádelí musí utíkat a otravovat tě co..." řekl Jakš takš pro sebe ale nahlas.
"Omaja, Omala,... To je jedno... Budu ti říkat prostě Otravka a hotovo!" řekl s prohlášením... Tohle mi už nevymluviš, on ti tak bude prostě říkat pane Omáčko.

na její slova o.. ní.. nějak víc nereagoval než jen úsměvem. jak jinak že...
nápad o tom že tam mohou jít bylo zajímavé, ale tak proč ne. sice teď úplně... no to je jedno. "klidně. vadit mi to nebude." vydal se se slovy pomalým krokem ke břehu na čistou zem se sem tam pohledy na ní zda jde také.
smečka byla něco so chápal jen v jednom smyslu a nenechal si to rozmluvit. zastavil se těsně před půdou a koukl na ní. "možná tak ve snu... já tím pádem schytal smečku jinou než tvou." řekl už ne tak šťastně... taky proč by byl šťastný že...
pak se rozešel zpět a u břehu se oklepal. ať jen tu studenou vodu dá pryč z jeho úžasného kožíšku že.

"těch co bezdůvodně vlka trestali." řekl jak nějakou šifru mistra leonarda nebo já nevím. proboha.. ještě básník z něho bude..
když nechápala v čem má štěstí tak se ani nevyjadřoval k tomu.. nechtělo se mu ztrácet čas něčím, co ho nebavilo. ale o rodičích to bylo jinak. "když nevíš kde jsou tak jsi sirotek... to se počítá jako že nemáš rodiče." vysvětlil. sám to tak bral. on měl otce a taky nevěděl kde je. tak ho ani nebral jako otce už dříve. bratra měl ale také nevěděl kde skončil. byl tak rád že je sám, ale myšlenek na ně se nezbavil.
zvedl zajíce a chtěl jít, když v tom se mu postavil do cestu, zavrčel a králíka zase položil dolů. tak první mi leze do lovu a pak do cesty... já ji asi fakt zabiju! pomyslel a aspoň si vyslechl její poslední slova.
"k čemu ti to bude?!" vyhrkl s menším zavrčením. "poslyš Omajo... mě je úplně jedno co odemě chceš, ale aspoň nějaká ta pravidla bys mohla dodržet!" odvětil z toho co udělala.

její otázka byla normální, ale on nevěděl jak to popsat. "nejsem odtud... to je jisté. s bratrem jsem sem přišel nedávno. od hor. cesta byla dlouhá a sám už ani nevím kde můj předešlý "domov" byl." domov jako domov. to nebylo pro něho zrovna bezpečné útočiště. bylo to něco co pokládal za pracovní tábor. to nebyl domov který hledal od smrti jeho matky. ne to ne... věřil však že domov najde tady když zde přišel. na bratra si zatím nevzpomněl. nezajímalo ho kde byl. zajímalo ho jen on a to co bylo před ním.
když slezli domů, musel se hned nasáčkovat po jejím boku skoro až na dotyk.
"vy ale také nevypadáte odtud. smečku nemáte... nechcete se nechat pod někým podřizovat? nedivím se vám. taky bych nechtěl být ve smečce." odvětil s menším úšklebem na tváři.

nemyslel si že je v pohodě, sice by toto ustál, ale co "křehké" vlčice? to jako takhle nenechá. a samozřejmost si to všiml panáček, přece si musí chránit svá záda co mu za nimi padá. to co ale spadlo bylo něco co nečekal úplně. nic ale k tomu neřekl, zůstal stát úžasem nad ní.
vlčice se však rozhodla pomalu jít, no to by nebyl on kdyby jako ocásek nešel za ní že...
její slova ho ale znepokojily. "to tom vůbec nepřemýšlejte... tak stalo se. není třeba utíkat." pousmál se a také menší zasmátí oplatil. její smích se mu ale líbil. chci to slyšet zase pomyslel.
když už se představila, sám by se ji uklonil, ale nemohl. byli na tak blbém místě že to ani nešlo. "máte krásné jméno... já jsem Enkidu." řekl celkem s překvapením v očích.

pousmál se o trochu víc když řekla své pocity z vody. jemu voda až tak nevdila, byl naopak za ní rád. jen jemně pokývl hlavou a koukl na oblohu jak to s ní vypadá. no... možná takový lehký odstín oranžova to chytalo, ale bylo ještě relativně dost světla. takové randěníčko při západu? jak romantické... pro mě ne, ale pro Enkida ano.
trochu se však zasmál když uslyšel její slova na klanění. obešel si jí a když stál těsně, skoro až na dotek, u ní, sehl se hlavou až k její hlavě a nahodil ten svůj klasický pohled. lehký úsměv a v očích odlesky, něco jako psí oči. sám to přirovnával k zamilovanému pohledu, ale kdo ví co tím chce dokázat. "všechny vlčice jsou vážené osobnosti, ty si však ta nejhezčí z nich..." řekl uklidněně a pak zase odešel dál od ní.
na slova o trosce se zase ohlédl za ní však už celou hlavou. "navenek ano... ale nevím co si mám myslet o vnitřku, zatím sem se tam nedostal. koupání bylo přednější." odvětil víceméně z toho co si myslel.
slova o smečce ho však trochu zarazila společně se vzpomínkami na minulost. celkem nejistě se koukl do vody pod sebou a přemýšlel s dívání se na svůj odraz. "nenechám se podřazovat. už v žádné smečce nechci být. když už bych měl být ve smečce tak já jsem vždy nahoře." řekl tiše.
no jo... chtěl být vždy nahoře... to kdyby byl dole tak by pozabíjel všechny jen aby byl nahoře.

neměl čas ztrácet čas těmito blbými storkami o jeho životě. životě plného nenávisti a smutku. jediný důvod proč se otce stranil byly tresty. teda... pokud na ně přišlo a to určitě muselo.
ani se nechtěl za ní otáčet a vysvětlovat proč. sám to totiž nevěděl. nevěděl proč tohle trápení musel dostat. jeden z největších trestů bylo smrt matky. nevěděl proč musela zemřít. mohl za to on? všichni věděli moc dobře jam jí miloval, tak proč mu jí sebrali?
"zeptej se jich... já to nevím." řekl celkem tiše s pohledem do země. byl z toho nejistý. vrátilo mu to vzpomínky na minulost. byl naštvaný, smutný, bál se... plno pocitů měl v duši, ale na venek žádná reakce zde nepadla.
"máš štěstí že rodiče nemáš..." odvětil s potřesem hlavy aby všechny jeho myšlenky zmizely. sám by si přál nemít takové dětství jaké měl. nebýt rodiny, sám by jeho život byl lepší... to si myslel. avšak kdo ví jak by to doopravdy bylo.

prvně pozoroval cizinku zaujatě. když se jednala o další slova, s poúsměvem to šlo rychle. "jen tak mi to ťuklo do nosu, že by to po nějaké té době bylo dobré." řekl uvolněně a ťapal si to trochu blíž k ní. avšak ta hned šla za ním do vody.
musel se točit za ní celým tělem kdyby náhodou. víte co... za roztomilostí se může skrývat něco víc. když byla i blíž tak somozřejmě se jí díval do očí, když ale přišla možnost, sám si jí projel celou, aby usoudil, jak by vypadal pár s ní... víte co... Enkidu jede po kom chce a rovnou přemýšlení o životě s ní.. why not.
rovnou se představila a to se Enkidu jak jinak uklonil.. no aspoň pokoušení se o to."těší mě krásná Deet. Já jsem Enkidu. nemám žádné přezdívky, ale ty mi můžeš říkat jak chceš." usmál se i když se zpět narovnal.
na další slova jen udělal side eye na tu trosku vedle něho. "tohle? přemýšlel jsem že si z toho udělám útočiště, ale musím ještě o tom popřemýšlet." odpověděl popravdě. ta její odpověď ho zajímala vím. ona běžela za mnou? jen za mnou? to je sen?